6 C 243/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 10 400 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení a) částky 2 400 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 8 000 Kč od 7. 6. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s odůvodněním, že dne datum uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru na základě, které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši částka.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věc zjistil následující skutkový stav.

4. Žalovaný obdržel na účet č. č. účtu dne datum na svůj účet peněžní prostředky ve výši částka pod VS var. symbol (zjištěno ze sdělení společnosti právnická osoba. a výpisu z účtu).

5. Z účtu žalobkyně byla na účet č. č. účtu pod VS var. symbol dne datum provedena platba ve výši částka (zjištěno z potvrzení o provedené platbě).

6. Listina předložená soudu ve formátu .pdf nadepsaná „SMLOUVA O ÚVĚRU ID: Anonymizováno“ neobsahuje žádný vlastnoruční ani elektronický podpis žalovaného. Na poslední straně obsahuje text vyhotovený v textovém editoru „Anonymizováno Jméno žalovaného Klient“ (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

7. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

8. Žalovaný obdržel od žalobkyně převodem na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši částka.

9. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný podepsal listinu „SMLOUVA O ÚVĚRU ID: Anonymizováno“ či souhlasil s jejím zněním předloženém soudu.

10. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně jakkoli ověřila či zkoumala příjmy a výdaje žalovaného.

11. Soud podotýká, že žalobkyně ani nic ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdila.

12. Soud ve věci provedl důkazy výzva k úhradě před podáním žaloby, podací lístek a formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, ze kterých s ohledem na posouzení věci nic rozhodného nezjistil.

13. Soud věc po právní stránce posoudil následovně.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

22. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

24. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

25. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud podotýká, že žalobkyní nebyly předloženy ani označeny žádné dokumenty k prokázání skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného.

26. Soud zdůrazňuje, že věci nebylo tvrzeno nic o příjmech a výdajích žalovaného ani nic jak konkrétně byly vzájemně porovnány (viz § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru), a proto žalobkyně neunesla své břemeno tvrzní co do podmínky řádného zkoumání úvěruschopnosti. Soud podotýká, že břemeno tvrzení předchází břemenu důkaznímu a soud nemůže dovozovat potřebná skutková tvrzení za účastníka.

27. Dále soud konstatuje, že nic neprokazuje, že by žalobkyně skutečně zkoumala příjmy a výdaje žalovaného a tyto porovnala.

28. Soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když žalované poskytla peněžní prostředky, aniž by skutečně posoudila její schopnost splácet, a proto soud shledal tvrzenou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

29. Ke vztahu mezi posouzení otázky úvěruschopnosti a uzavření smlouvy soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, dle kterého „s ohledem na zjištěné nedostatky v předsmluvním procesu, při zákonem stanoveném postupu poskytovatele spotřebitelského úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a následný závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy, se již odvolací soud bližším posuzováním uzavření dané smlouvy za použití elektronický prostředků nezabýval“. Tedy pokud soud shledá smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, je nadbytečné se zabývat otázkou uzavření smlouvy. Ostatně pokud by byla prokázána tvrzení žalobkyně co do uzavření předmětné smlouvy, soud by ji shledal za absolutně neplatnou a rozhodnutí by bylo stejné.

30. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka; ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023).

31. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

32. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

33. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

34. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“ 35. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

36. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaná může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

37. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé poskytla žalovanému peněžní prostředky, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl. 38. náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 32 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 66 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 34 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

39. K výpočtu nákladů řízení podle § 14b advokátního tarifu soud přistoupil z důvodu, že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově a právně obdobných věcech a tarifní hodnota předmětu řízení nepřesahuje částka.

40. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného soud nezná jeho možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

41. Soud uložil povinnost žalovanému zaplatit náklady řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.