6 C 26/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 21 330,42 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované návrhem ze dne [datum] domáhala zaplacení částky 21 330,42 Kč s příslušenstvím (kapitalizovaného úroku ve výši 3 215,92 Kč; úroku 8,5 % ročně z částky 19 050,42 Kč od [datum] do zaplacení; kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 563,06 Kč od [datum] do [datum]; zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 21 330,42 Kč od [datum] do zaplacení s odůvodněním, že se žalovanou dne [datum] uzavřela smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které žalovaná čerpala peněží prostředky ve výši 52 988,60 Kč, přičemž žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila toliko 45 303,61 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaná úvěrovou smlouvu podepsala. Podáním ze dne [datum] vzala částečně svůj návrh zpět co do částky 1 744 Kč; kapitalizovaného úroku ve výši 756 Kč; úroku ve výši 8,50 % ročně z částky 64 Kč ode dne [datum] do zaplacení; zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 744 Kč od [datum] do zaplacení. Soud usnesením č. j. 6 C 26/2023 – 103 ze dne 14. 7. 2023 v rozsahu zpětvzetí řízení částečně zastavil.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. <i>Dokazování</i> 3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. K listině označené„ Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č.: [číslo]“ soud konstatuje, že obsahuje na poslední straně u podpisu klienta strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [číslo]“ (zjištěno ze Smlouvy o úvěru s opakovaným čerpáním č.: [číslo]). K uvedené listině soud dále konstatuje, že listina neobsahuje žádný podpis, který by šel přiřadit žalované, a ani nic neprokazuje, že by žalovaná uvedenou listinu skutečně podepsala či souhlasila s jejím obsahem.

5. K listině označené„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud konstatuje, že se jedná o seznam čerpání a úhrad s uvedením jména žalované. Ze samotné listiny však neplyne, kdo tento seznam měl vytvořit, z jakých dat čerpal. Soud zde dále podotýká, že číslo účtu [bankovní účet], na které mělo proběhnout čerpání, náleží žalované, a proto s ohledem na tuto skutečnost, soud považuje údaje uvedené v této listině za pravdivé.

6. Dle listiny označené„ Výpis čerpání, splátek a úhrad“, ve verzi předložené soudu společně s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu činí celková výše čerpaných peněžních prostředků 52 988,60 Kč a celková výše uhrazených peněžních prostředků 89 639,22 Kč; ve verzi předložené soudu spolu s návrhem na částečné zastavení řízení pak činí celková výše čerpaných peněžních prostředků 52 988,60 Kč a celková výše uhrazených peněžních prostředků 92 139,22 Kč (zjištěno z Výpisu čerpání, splátek a úhrad).

7. Dle úvěrové karty činil příjem žalované 15 600 Kč; žalovaná byla zaměstnána; příjem domácnosti činil 22 000 Kč; výdaje domácnosti 5 000 Kč; žalovaná bydlela u rodičů. Žalobkyně lustrovala žalovanou v [příjmení], [příjmení], [anonymizována dvě slova] a [příjmení] (zjištěno z úvěrové karty; č. l. 41).

8. Žalobkyně lustrovala žalovanou v Nebankovním registru klientských informací (zjištěno z úvěrové zprávy; č. l. 42 -43).

9. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu a kopií řidičského průkazu žalované (zjištěno z kopie občanského průkazu č. l. 31 – 33).

10. Disponentem účtu [číslo] vedeného společností [právnická osoba] je [jméno] [příjmení], rodné číslo: [číslo], tedy žalovaná (zjištěno z informací o klientech [právnická osoba]; č. l. 73).

11. Disponentem účtu č. [bankovní účet] je [jméno] [příjmení] (zjištěno ze sdělení [právnická osoba]; č. l. 75).

12. Společnost [anonymizováno] dne [datum] přijala od žalované k úvěrové smlouvě [číslo] částku 9 690 Kč (zjištěno z potvrzení přijetí platby; č. l. 86).

13. Soud neprovedl následující důkazy pro nadbytečnost, neboť by nemohly na rozhodnutí ničeho změnit, neboť neprokazují, ničeho ohledně tvrzeného uzavření smlouvy či čerpání finančních prostředků žalovanou: úvěrové podmínky, splátkový kalendář, výzva ke splacení celého úvěru, podací arch k výzvě ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva k plnění, podací arch k předžalobní výzvě k plnění, výpis z obchodního rejstříku žalobce, plná moc, substituční plná moc, screenshot z internetového bankovnictví, dohledání informací o činnosti klienta, opis výpisu proplacení smlouvy, oznámení o vzájemné kompenzaci závazků a pohledávek.

14. Ke screenshotu z internetového bankovnictví (č. l. 34) soud konstatuje, že z něho neplyne, o čí účet se má jednat či kdo měl provést zaznamenané platby, tedy nemá žádnou důkazní hodnotu.

15. Soud dále neprovedl důkaz„ Dohledání informací o činnosti klienta“ a neučinil„ Dotaz na příslušného poskytovatele služeb elektronických komunikací O2, T-Mobile a Vodafone“ neboť i kdyby byla prokázána skutečnost, že telefonní číslo + [tel. číslo] [anonymizováno] a IP adresa [číslo] patří žalované, nemohla by tato skutečnost prokázat, že z předmětného telefonního čísla a IP adresy komunikovala žalovaná a už vůbec by nemohla prokázat, že žalovaná souhlasila s obsahem listiny označené„ Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č.: [číslo].

16. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

17. Soud nemá za prokázané, že by žalovaná podepsala listinu„ označené„ Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č.: [číslo]“ či souhlasil s jejím obsahem. Na tomto nemůže nic změnit ani předložení kopií občanského průkazu žalovaného a řidičského průkazu, neboť kopie těchto dokumentů jsou způsobilé toliko prokázat, že došlo ke komunikaci mezi účastníky, avšak již nejsou schopné prokázat, co bylo obsahem této komunikace. Žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 52 988,60 Kč a žalovaná vrátila žalobkyni peněžní prostředky v celkové výši 92 139,22 Kč, přičemž k úhradě částky 2 500 Kč došlo po podání žaloby dne [datum].

18. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně před poskytnutím peněžních prostředků žalované ověřila, že její skutečný příjem činí 15 600 Kč. Soud však nemá za prokázané, že by žalobkyni před poskytnutím finanční prostředků byly známé skutečné výdaje žalované a že by tyto výdaje ověřila.

19. Po Právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. <i>23. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.</i> <i>24. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.</i> <i>25. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.</i> <i>26. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.</i> 27. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

28. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne 23. července 2014 o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení“).

29. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

30. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

31. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na adrese [webová adresa]). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

32. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 17. 1. 2019, č. j. 27 Co 327/2018- 142, kde dospěl k závěru, že„ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným„ odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání„ podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových„ podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob„ podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již„ zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen„ zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

33. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

34. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně. Listina předložená soudu ve formátu pdf. označená„ Smlouva o úvěru s opakovaným čerpáním č.: [číslo]“ obsahuje na poslední straně strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [číslo]“, který však nelze považovat za podpis žalované, neboť neprokazuje, že tento text připojila právě žalovaná a samotný text žalovanou není schopen nijak identifikovat. Tedy strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru)„ [číslo]“ neumožňuje ve smyslu § 562 odst. 1 určení jednající osoby, resp. že jednala žalovaná. Tento dokument není rovněž nijak zabezpečen proti jeho změně.

35. Z dalších okolností, kdy žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu a kopií řidičského průkazu a žalovaná poskytovala žalobkyni finanční prostředky ve splátkách, lze sice dospět k závěru, že žalobkyně s žalovanou jednala. Tyto skutečnosti však již neprokazují, co bylo přesně obsahem jejich jednání, resp. na jakém konkrétním obsahu smlouvy se shodli.

36. Soud se zabýval otázkou, zda na základě zjištěného skutkového stavu, lze dojít k závěru, že mezi účastníky došlo ke konkludentnímu uzavření konkrétní smlouvy, přičemž dospěl k závěru, že nikoli. Zjištěný skutkový stav toliko prokazuje, že žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky a rovněž žalovaná poskytla žalobkyni finanční prostředky v pravidelných platbách, na které lze hledět jako na splátky. Ve věci však nebylo prokázáno nic ohledně dalších ujednání, tedy zda byly ujednány úroky, kdy měla nastat případná splatnost poskytnutých finančních prostředků, zda byly ujednány poplatky či smluvní pokuta. Ze zjištěných skutečností tedy nelze určit, zda se mělo jednat o smlouvu o zápůjčce, smlouvu o úvěru či jinou smlouvu.

37. Dále soud konstatuje, že žalobkyně soudu předložila znění smlouvy ve formátu elektronického souboru.pdf. S ohledem na absenci zaručeného elektronického podpisu resp. jakéhokoli podpisu přiřaditelnému žalované, však nemá soud za prokázané, že žalovaná s předloženým zněním smlouvy souhlasila, resp. že se jedná o znění se, kterým souhlasila či že nedošlo ke změně tohoto dokumentu.

38. Žalobkyně tudíž neprokázala, že forma jednání, která byla zvolena, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnosti a zachycení skutečné vůle žalované. Soud tak dospěl k závěru, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným řádně podepsána, a proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru mezi žalobkyní a žalovaným natož v podobě předložené soudu. Žalobkyně tak v řízení neunesla svoje břemeno důkazní co do prokázání uzavření smlouvy (v podobě předložené soudu). Jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, soud ji ani nemohl poučit dle § 118a odst. 3 k doplnění označení důkazů. <i>39. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>40. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 41. Jelikož soud shledal, že nedošlo k uzavření smlouvy, tedy plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním poskytnutým bez právního důvodu, a proto je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatila. Jelikož však žalovaná od žalobkyně obdržela finanční prostředky ve výši 52 988,60 Kč, avšak již jí uhradila finanční prostředky ve vyšší výši 92 139,22 Kč, tak není co vracet, a proto soud žalobu zamítl.

42. Soud dále podotýká, že i kdyby dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 o spotřebitelském úvěru a to ať ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ nebo smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ, soud by tuto smlouvu musel shledat dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou a to z následujících důvodů. <i>43. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>44. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>45. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>46. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>47. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>48. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 49. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

50. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 51. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

52. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

53. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).

54. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

55. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly příjmy a výdaje žalované.

56. K Úvěrové kartě soud konstatuje, že v těchto jsou sice uvedeny příjmy a výdaje žalované, avšak jejich existence není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděnými příjmy skutečně žalovaná disponovala a tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti.

57. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné příjmy a jaké skutečné výdaje žalovaná měla.

58. Soud je toho názoru, že banka ve skutečnosti výdaje žalované ani její reálně nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat.

59. Soud zde dále zdůrazňuje, že pakliže žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované na základě statistického modelu, tak by musela vyjít z příjmů žalované, které si však neověřila.

60. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, že banka nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto by soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou a žalované by dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru mohl uložit pouze povinnost zaplatit nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu by žalobu zamítl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), tedy výrok soudu by byl shodný. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 61. Soud neshledal, že by došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou a rovněž neshledal, že by na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení, a proto žalobu v celém rozsahu zamítl.

62. Žalované, která byla ve věci zcela úspěšná, by náležela dle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhrada nákladů řízení, jelikož žalované žádné náklady nevznikl, rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.