6 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 252,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne datum uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. smlouvu o úvěru č. hodnota na základě které poskytla společnost právnická osoba. žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po částka nejpozději do datum.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Dokazování 3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dne datum společnost právnická osoba. přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je splatit ve 14 měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem v celkové výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši částka (zjištěno ze Smlouvy o úvěru).

5. Žalovaný uhradil společnosti právnická osoba. částku částka (zjištěno z transakční historie).

6. Žalovaný dne datum sdělil společnosti právnická osoba., že je zaměstnán a jeho příjem činí částka; jeho výdaje celkem činí částka (bydlení a energie částka; výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady částka; měsíční splátky stávajících půjček částka); bydlí u rodičů; je ženatý. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto pole k doložení příjmů „potvrzení od zaměstnavatele“ (zjištěno ze žádosti o úvěr).

7. Společnost právnická osoba dne datum potvrdila, že čistý příjem žalovaného činil za poslední tři měsíce částka (zjištěno z potvrzení o výši příjmů).

8. Společnost právnická osoba. postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. hodnota (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek).

9. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující důkazy, neboť by ničeho nemohly změnit na rozhodnutí ve věci: Podací arch; Oznámení o postoupení pohledávky; Podací lístek; Výzva k plnění 10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

11. Dne datum společnost právnická osoba. přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je splatit ve 14 měsíčních splátkách po částka spolu s úrokem v celkové výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši částka.

12. Žalovaný uhradil poskytnuté peněžní prostředky co do výše částka. Společnost právnická osoba. postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaný pobíral mzdu ve výši částka měsíčně.

13. Soud nemá za prokázané, že společnost právnická osoba. před poskytnutím úvěru jakkoli ověřila výdaje žalovaného. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, jaké byly skutečné výdaje žalovaného. Soud nemá za prokázané, že by společnost právnická osoba. lustrovala žalovaného v jakékoli databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti. Právní hodnocení 14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Mezi společností právnická osoba. jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo dne datum k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž byly ujednány úroky dle § 2392 odst. 1 OZ, když se společnost právnická osoba. přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách spolu s úrokem v celkové výši částka, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši částka.

19. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na splnění povinnosti společnosti právnická osoba. jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

27. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 28. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

29. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost právnická osoba. dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

30. Společnost právnická osoba. byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

32. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

33. Dle citované judikatury věřitel musí reálně ověřit příjmy a výdaje spotřebitele a nepostačuje vyjít pouze z údajů poskytnutých spotřebitelem. Soud dodává, že možnost ověřit příjmy a výdaje má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

34. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že byly ověřeny příjmy a výdaje žalované.

35. K žádosti o úvěr soud konstatuje, že v této je sice uvedena výše výdajů žalovaného, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděné výdaje odpovídaly skutečnosti. Rovněž soud nemá za prokázané, že uváděné výdaje byly reálně ověřeny.

36. Soud je toho názoru, že společnost právnická osoba. ve skutečnosti reálné výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jejími příjmy.

37. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost právnická osoba. nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

38. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost právnická osoba., dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů a dále byla při jednání poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

39. S ohledem na neplatnost smlouvy je žalovaný dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zaplatit pouze nesplacenou jistinu, přičemž však již žalovaný zaplatil více (částka), než kolik činila poskytnutá jistina (částka), a tedy žalobkyně nemá žádný nárok co do uhrazení jistiny. Soud žalobu zamítl a to i co do požadovaného úroku, zákonného úroku z prodlení, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště, neboť pro tyto nároky neexistuje žádný platný titul (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka).

40. Pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou postoupení pohledávky na žalobkyni. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 41. Soud shledal, že společnost právnická osoba. nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na přeplacení poskytnuté jistiny žalovaným, žalobu v celém rozsahu zamítl.

42. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice i s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalovanému nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.