6 C 26/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 27 252,01 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky ve výši , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne , datum, uzavřel s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla společnost , právnická osoba, . žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku ve výši , částka, se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, nejpozději do , datum, .

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Dokazování3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dne , datum, společnost , právnická osoba, . přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem v celkové výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, (zjištěno ze Smlouvy o úvěru).

5. Žalovaný uhradil společnosti , právnická osoba, . částku , částka, (zjištěno z transakční historie).

6. Žalovaný dne , datum, sdělil společnosti , právnická osoba, ., že je zaměstnán a jeho příjem činí , částka, ; jeho výdaje celkem činí , částka, (bydlení a energie , částka, ; výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady , částka, ; měsíční splátky stávajících půjček , částka, ); bydlí u rodičů; je ženatý. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto pole k doložení příjmů „potvrzení od zaměstnavatele“ (zjištěno ze žádosti o úvěr).

7. Společnost , právnická osoba, dne , datum, potvrdila, že čistý příjem žalovaného činil za poslední tři měsíce , částka, (zjištěno z potvrzení o výši příjmů).

8. Společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek).

9. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující důkazy, neboť by ničeho nemohly změnit na rozhodnutí ve věci: Podací arch; Oznámení o postoupení pohledávky; Podací lístek; Výzva k plnění10. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

11. Dne , datum, společnost , právnická osoba, . přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je splatit ve 14 měsíčních splátkách po , částka, spolu s úrokem v celkové výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, .

12. Žalovaný uhradil poskytnuté peněžní prostředky co do výše , částka, . Společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným. Žalovaný pobíral mzdu ve výši , částka, měsíčně.

13. Soud nemá za prokázané, že společnost , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru jakkoli ověřila výdaje žalovaného. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, jaké byly skutečné výdaje žalovaného. Soud nemá za prokázané, že by společnost , právnická osoba, . lustrovala žalovaného v jakékoli databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti.Právní hodnocení14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Mezi společností , právnická osoba, . jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž byly ujednány úroky dle § 2392 odst. 1 OZ, když se společnost , právnická osoba, . přenechala žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách spolu s úrokem v celkové výši , částka, , úhradou za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši , částka, .

19. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na splnění povinnosti společnosti , právnická osoba, . jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

22. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

24. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

25. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

27. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“28. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

29. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost , právnická osoba, . dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

30. Společnost , právnická osoba, . byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].

32. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].

33. Dle citované judikatury věřitel musí reálně ověřit příjmy a výdaje spotřebitele a nepostačuje vyjít pouze z údajů poskytnutých spotřebitelem. Soud dodává, že možnost ověřit příjmy a výdaje má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

34. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že byly ověřeny příjmy a výdaje žalované.

35. K žádosti o úvěr soud konstatuje, že v této je sice uvedena výše výdajů žalovaného, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděné výdaje odpovídaly skutečnosti. Rovněž soud nemá za prokázané, že uváděné výdaje byly reálně ověřeny.

36. Soud je toho názoru, že společnost , právnická osoba, . ve skutečnosti reálné výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jejími příjmy.

37. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost , právnická osoba, . nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

38. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost , právnická osoba, ., dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů a dále byla při jednání poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

39. S ohledem na neplatnost smlouvy je žalovaný dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen zaplatit pouze nesplacenou jistinu, přičemž však již žalovaný zaplatil více (, částka, ), než kolik činila poskytnutá jistina (, částka, ), a tedy žalobkyně nemá žádný nárok co do uhrazení jistiny. Soud žalobu zamítl a to i co do požadovaného úroku, zákonného úroku z prodlení, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště, neboť pro tyto nároky neexistuje žádný platný titul (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

40. Pro nadbytečnost se soud nezabýval otázkou postoupení pohledávky na žalobkyni.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení41. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, . nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s ohledem na přeplacení poskytnuté jistiny žalovaným, žalobu v celém rozsahu zamítl.

42. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice i s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalovanému nevznikly.