6 C 264/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 295 978,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 281 000 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacenía) částky ve výši 14 978,28 Kč,b) úroku 7,9 % ročně z částky 290 098,28 Kč od , datum, do zaplacení,c) zákonného úroku z prodlení z částky 290 098,28 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně,d) kapitalizovaného úroku ve výši 14 777,48 Kč od , datum, do , datum, ,e) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 5 320,33 Kč od , datum, do , datum, .

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 21 810,44 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky , tituly před jménem, , jméno FO 1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky 295 978 Kč s úrokem 7,9 % ročně z částky 290 098,28 Kč od , datum, do zaplacení, zákonným úroku z prodlení z částky 290 098,28 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně, kapitalizovaným úroku ve výši 14 777,48 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 320,33 Kč od , datum, do , datum, s odůvodněním, že účastníci dne , datum, uzavřeli Smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě, které žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Smlouva byla uzavřena elektronicky a je podepsána ověřeným elektronickým podpisem. Dále doplnila, že posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Dokazování3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobkyně se dne , datum, zavázala žalobkyni vést běžný účet, spořící účet a internetové bankovnictví (zjištěno ze Smlouvy o bankovních službách).

5. Účastníci si dne , datum, sjednali, že žalobkyně zřídí žalované elektronický podpis a bankovní identitu a tyto mohou být používány k identifikaci, autentizaci při využívání služeb přímého bankovnictví (zjištěno ze Smlouvy o elektronickém podpisu a bankovní identitě včetně Podmínky elektronického podpisu).

6. Žalobkyně disponuje kopií Občanského průkazu žalované (zjištěno z kopie občanského průkazu).

7. Dokument označený jako „Žádost o úvěr“ neobsahuje žádný vlastnoruční ani elektronický podpis. V žádost o úvěr je uvedena výše čistého měsíčního příjmu žalované ve výši 15 474 Kč; žalovaná je zaměstnána u , právnická osoba, . v období od , datum, do , datum, ; žalovaná bydlí u rodičů; výdaje spojené s bydlením činí 3 500 Kč; ostatní výdaje činí 1 000 Kč (zjištěno ze Žádosti o úvěr).

8. Žalobkyně provedla lustraci žalované v systémech BRKI, NRKI a Solus s výsledkem Clear. Žalobkyně při poskytnutí úvěru vyšla z následujících skutečností: výše měsíčního příjmu žalované činí 15 474 Kč; žalovaná je zaměstnána u , právnická osoba, . v období od , datum, do , datum, ; výdaje domácnosti žalované činí 3 500 Kč na náklady spojené s bydlením, 68 Kč na pojištění žalované, prohlášené měsíční výdaje činí 4 568 Kč ostatní výdaje žalované činí 1 000 Kč, celkové měsíční výdaje domácnosti činí 8 818 Kč (zjištěno z Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schvalování).

9. Žalované bylo v období od , datum, do , datum, odmítnuto 6 žádostí o úvěr a dvě žádosti byly odvolány (zjištěno z BRKI/NRKI).

10. Žalobkyně se dne , datum, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 4 258 Kč včetně úroku ve výši 7,90 % ročně. Dokument označený jako „Smlouva o úvěru“ neobsahuje žádný vlastnoruční ani elektronický podpis žalované. V dokumentu je uvedeno, že byl podepsána elektronicky. Dokument obsahuje elektronickou pečeť žalobkyně, elektronický podpis žalobkyně a elektronický podpis , jméno FO, (zjištěno ze Smlouvy o úvěru). Soud konstatuje, že s ohledem na poskytování bankovních služeb žalobkyní žalované (viz Smlouva o bankovních službách) a zřízení elektronického podpisu, bankovní identity (viz Smlouva o elektronickém podpisu a bankovní identitě včetně Podmínky elektronického podpisu) a uhrazeným splátkám soud shledal, že s uvedenou smlouvu žalovaná uzavřela prostřednictvím elektronického bankovnictví žalobkyně.

11. Žalobkyně dne , datum, poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč (zjištěno z výpisu periodickém při pohybu).

12. Žalovaná uhradila pět splátek ve výši 5 000 Kč, 8 000 Kč, 4 000 Kč, 2 000 Kč (zjištěno z Historického výpisu).

13. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobkyně se dne , datum, zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit v 96 měsíčních splátkách ve výši 4 258 Kč včetně úroku ve výši 7,90 % ročně. Žalovaná uhradila žalované poskytnuté peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč.

15. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně skutečně ověřila příjem žalované a skutečné výdaje žalované. Soud podotýká, že v Návrhu na poskytnutí úvěru a reportu průběhu schvalování je sice uvedeno, že příjem žalované byl doložen potvrzením od , Anonymizováno, , právnická osoba, , Anonymizováno, ale toto potvrzení nebylo soudu předloženo ani navrženo jako důkaz. Ke skutečným výdajům žalované pak nebylo předloženo ani navrženo ničeho.

16. Soud konstatuje, že žalobkyně byla již před jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně pak nevyužila svého práva účastni na jednání, čímž se připravila o možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění dalších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

17. Soud provedl dále následující důkazy, ze kterých však s ohledem na posouzení věci nic dalšího rozhodného nezjistil: Prohlášení o zdravotním stavu, Podmínky přímého bankovnictví, Výzva k okamžitému splacení dluhu včetně dodejky, Historický výpis, Předžalobní upomínka včetně potvrzení o podání, Úvěrové podmínky, Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky.

18. Soud věc posoudil po právní stránce následovně.

19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

21. Podle § 2395 OZ se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

22. Soud shledal, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ a to ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve splátkách včetně sjednaného úroku ve výši 7,90 % ročně, přičemž žalovaná tuto smlouvu uzavírala mimo rámec své podnikatelské činnosti a samostatného výkonu povolání, tedy dle ve smyslu § 419 OZ vystupovala v postavení spotřebitele.

23. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

27. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

30. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“31. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

32. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

33. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].

34. Podle rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“.

35. Dle citované judikatury věřitel musí reálně ověřit příjmy a výdaje spotřebitele. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

36. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že žalobkyně ověřila skutečné příjmy a výdaje žalované a kolik tyto příjmy a výdaje činily.

37. Soud nemá ve věci za prokázané, že pravidelný měsíční příjem žalované ze zaměstnání skutečně činil 15 474 Kč. Soud konstatuje, že nic neprokazuje, že by žalobkyně skutečně ověřila existenci pracovního poměru žalované a jejího příjmu 15 474 Kč měsíčně. Rovněž nic neprokazuje, že by žalobkyně ověřila skutečné výdaje žalované.

38. Žalobkyně sice provedla lustraci žalované v příslušných registrech, samotná lustrace však ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost nepostačuje. Soud zde zdůrazňuje, že žalobkyni bylo známo, že žalované bylo opakovaně odmítnuto poskytnutí úvěru.

39. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně při poskytnutí úvěru vycházela ze skutečných a ověřených příjmů a výdajů žalované. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti příjmy a výdaje žalované a jejich strukturu nezkoumala, a tedy je ani nemohla řádně porovnat, a proto ani řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ.

40. Soud dále dodává, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, tedy se jedná o vysoký úvěr, tedy i s ohledem na takto velkou částku je nutné úvěruschopnost zkoumat podrobněji. Samotná jistina úvěru bez úroku pak představuje téměř 20 násobek tvrzeného příjmu žalované. Celková výše úvěru, kterou se žalovaná zavázala splatit, pak činila 408 768 Kč (4 256 Kč x 96 splátek), tedy představuje více než 26 násobek jejího tvrzené příjmu. Sjednaná splátka pak tvoří více než třetinu tvrzeného příjmu žalované. S ohledem na tyto skutečnosti je soud toho názoru, že žalovaná nebyla co do takového úvěru úvěruschopná.

41. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou, a proto je dle § 87 odst. 1 ZoSÚ uložil žalované zaplatit pouze nesplacenou jistinu ve výši 281 000 Kč (300 000 Kč – 19 000 Kč) a v ostatním rozsahu žalobu zamítl včetně požadovaných úroků a úroků z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení42. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ, na základě, které žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši 300 000 Kč, přičemž je splatila co do výše 19 000 Kč. Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a proto uložil žalované dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinnost žalobkyni zaplatit nesplacenou jistinu ve výši 281 000 Kč a v ostatním rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 21 810,44 Kč, přičemž tato částka představuje 46 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 73 % a úspěchu žalované v rozsahu 27 %). Soud při úspěchu ve věci zohlednil i uplatněné příslušenství (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 840 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 295 978,28 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé ze dne , datum, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 29 400 Kč ve výši 6 174 Kč.

44. Soud nepřiznal žalobkyni náhrad nákladů řízení za podání ze dne , datum, z důvodu, že se jedná o formulářové podání, které žalobkyně zasílá soudu k jeho výzvě ohledně doplnění tvrzení a důkazů ke splnění povinnosti spočívající v přezkumu úvěruschopnosti žalované. Dále soud podotýká, že povinností žalobkyně je již v návrhu uvést řádně veškerá potřebná tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání, pakliže žalobkyně této své povinnosti řádně nedostojí a podává toliko formulářový návrh, přičemž až dodatečně k výzvě soudu splní svoji povinnost tvrzení a důkazní, nejedná se o účelně vynaložené náklady, neboť tyto náklady by nevznikly, kdyby žalobně řádně dostála svým povinnostem již v návrhu na zahájení řízení. Soud tedy neshledal za účelně vynaložené náklady za podáním ze dne , datum, , a proto je žalobkyni nepřiznal.