6 C 273/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 11 679,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 11 679,13 Kč, b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 030,98 Kč od [datum] do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) kapitalizovaného úroku ve výši 3 172,57 Kč; b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 057,51 Kč; c) zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 7 030,98 Kč od [datum] do [datum]; d) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 7 030,98 Kč od [datum] do zaplacení e) úroku ve výši 29 % ročně z částky 7 030,98 Kč od [datum] do zaplacení; se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 585,50 Kč a to do tříd dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 11 679,13 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla společnost [právnická osoba] žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, přičemž žalovaná částka představuje nesplacenou část jistiny ve výši 7 030,98 Kč a poplatku ve výši 4 648,15 Kč. Žalovaná celkem uhradila částku 25 600 Kč. Žalovaná dne [datum] písemně uznala svůj dluh ze smlouvy o zápůjčce [číslo] do částky 16 609,44 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] se žalovanou smlouvu [číslo] ve které se společnost [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout peněžitou zápůjčku a žalovaná se zavázala jí splatit v 60 týdenních splátkách v hotovosti spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky. Dále bylo mezi společností [právnická osoba] a žalovanou sjednáno, že část zápůjčky ve výši 8 821 Kč bude použita na splacení (refeinancování) dlužného zůstatku z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] [právnická osoba] dne [datum] poskytla žalované částku 11 179 Kč a (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce ze dne [datum]).

5. Žalovaná dne [datum] sdělila společnosti [právnická osoba], že bydlí v nájemním bydlení; je ženatá; k zaměstnání uvedla, že je v domácnosti (MD); pracovní zařazení: ČSSZ; čistý měsíční příjem činí 8 716 Kč a dále má další příjem ve výši 3 000 Kč; externí splátky činí 2 000 Kč; interní splátky činí 3 500 Kč; odhadované měsíční výdaje činí 4 500 Kč. K uvedeným tvrzením žalovaná nepředložila společnosti [právnická osoba] žádné dokumenty (zjištěno ze zákaznické karty ze dne [datum]).

6. Žalovaná celkem uhradila částku 25 600 Kč (zjištěno z tabulky umoření). 7. [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek). 8. [právnická osoba] oznámila žalované postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum] na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]).

9. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum] (výzva k plnění ze dne [datum] včetně podacího lístku ze dne [datum]).

10. Žalovaná dne [datum] písemně uznala, že ze smlouvy [číslo] dluží částku ve výši 16 609,44 Kč společnosti [právnická osoba] (zjištěno z uznání dluhu vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne [datum]).

11. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

12. Mezi společností [právnická osoba] a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy [číslo] ve které se společnost [právnická osoba] zavázala žalované poskytnout peněžitou zápůjčku a žalovaná se zavázala jí splatit v 60 týdenních splátkách v hotovosti spolu s poplatkem včetně úroku za poskytnutí zápůjčky, přičemž bylo ujednáno, že část zápůjčky ve výši 8 821 Kč bude použita na splacení (refeinancování) dlužného zůstatku z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce [číslo] [právnická osoba] dne [datum] poskytla žalované částku 11 179 Kč [právnická osoba] postoupila pohledávku na žalovanou. Žalovaná dne [datum] uznala, že ze smlouvy [číslo] dluží částku ve výši 16 609,44 Kč společnosti [právnická osoba] Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne [datum] k zaplacení dlužné částky do [datum] [právnická osoba] neměla při uzavření smlouvy k dispozici žádné listiny co do příjmových, výdajových a jiných poměrů žalované.

13. Soud nemá za prokázané, že by částka ve výši 8 821 Kč byla použita na refinancování dluhu žalované ze smlouvy [číslo]. Soud zde konstatuje, že žalobkyně k prokázání této skutečnosti nepředložila ani neoznačila žádné důkazy.

14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně. <i>15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>16. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.</i> <i>17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> 18. Mezi společností [právnická osoba] jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, co do částky ve výši 11 179 Kč, když společnost [právnická osoba] tuto částku přenechala žalované a žalovaná se zavázala ji vrátit spolu s poplatkem včetně úroku (viz § 2392 odst. 1 věta první OZ).

19. Soud konstatuje, že nemá za prokázané, že by žalovaná skutečně obdržela částku co do výše 8 821 Kč, resp. že by byla skutečně použita na refinancování dluhu žalované ze smlouvy [číslo]. Soud zde podotýká, že smlouva o zápůjčce je reálný kontrakt, který vzniká až okamžikem předání věci, nedošlo-li tedy k předání částky co do 8 821 Kč, resp. nedostala se tato částka do dispozice žalované či s částkou nebylo naloženo dle dohody (nedošlo k refinancování původního dluhu), nemohlo dojít ani ke vzniku smlouvy o zápůjčce co do této částky.

20. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného. <i>21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>22. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>24. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>25. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>26. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

28. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru,„ že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ 29. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

30. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

31. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“ 33. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

34. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu, pokud tak neučí, tak zřejmě nedostál řádně své povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele.

35. V nyní projednávané věci navíc dle zákaznické karty však poskytovatel úvěru společnost [právnická osoba] při posouzení úvěruschopnosti žalované ze žádných dokumentů či jiných záznamů nevycházela.

36. K zákaznické kartě dále soud konstatuje, že dle této měla žalovaná bydlet v nájemním bydlení, avšak již není uvedeno, kolik mělo činit nájemné. Co se týče příjmu ve výši 8 416 Kč, tak se zřejmě jedná o dávky od České správy sociálního zabezpečení, avšak není již zřejmé, o jakou konkrétní dávku se mělo jednat. Co se týče ostatních příjmů ve výši 3 000 Kč, tak z ničeho neplyne, čím tyto příjmy měly být tvořeny. Rovněž není zřejmé, co tvoří odhadované měsíčně výdeje ve výši 4 500 Kč. Z předložených důkazů tedy neplyne, jaké skutečné příjmy a jaké skutečné výdaje žalovaná měla.

37. Soud je toho názoru, že společnost [právnická osoba] ve skutečnosti výdaje žalované ani její příjmy nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat.

38. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost [právnická osoba] nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou. <i>39. Podle § 2053 OZ uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>40. Podle § 133 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř.“) má skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, soud za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.</i> 41. V § 2053 OZ je stanovena vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání, přičemž„ skutečnosti, které svědčí vyvratitelná právní domněnka, není předmětem procesního dokazování, a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle ustanovení § 133 o. s. ř. skutečnost za prokázanou“ (viz Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2008, sp. zn. 29 Odo 1663/2006).

42. Žalovaná dne [datum] písemně uznala, že ze smlouvy [číslo] dluží společnosti [právnická osoba], tedy výslovně uznala co do důvodu, částku ve výši 16 609,44 Kč, tedy výslovně uznala co do výše, svůj dluh, přičemž tato domněnka o existenci uznaného závazku nebyla v řízení vyvrácena, a proto shledal, že žalovaná k datu [datum] společnosti [právnická osoba] dlužila z titulu smlouvy [číslo] částku ve výši 16 609,44 Kč.

43. Soud zde zdůrazňuje, že žalovaná dle uznání dluhu vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba] ze dne [datum] uznala pouze částku 16 609,44 Kč, aniž by uznala jakékoli příslušenství (úrok či úrok z prodlení). Dle tohoto uznání uznala tedy jistinu co do výše 16 609,44 Kč.

44. Soud podotýká, že uznání závazku co do jistiny bez dalšího neznamená i uznání závazku, co do příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1663/2006; 32 Cdo 2421/2009).

45. Žalobkyně v návrhu požadovala po žalované zaplacení jistiny co do výše 11 679,13 Kč a s ohledem na uznání závazku žalovanou co do výše 16 609,44 Kč, tak soud žalobkyni přiznal celou požadovanou jistinu. Soud však nemohl žalobkyni přiznat částku převyšující požadovanou jistinu, neboť by tím překročil žalobní návrh.

46. S ohledem na skutečnost, že soud shledal smlouvu o zápůjčce ze dne [datum] za absolutně neplatnou, tak zamítl návrh co do požadovaného příslušenství tvořené smluvním úrokem. <i>47. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 48. [právnická osoba] dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou ze smlouvy [číslo] na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. Dále soud dodává, že žalovaná bylo o postoupení pohledávky společností [právnická osoba] vyrozuměna. <i>49. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>50. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 51. Jelikož je žalovaná se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 11 679,13 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 11 679,13 Kč s ohledem na neplatnost smlouvy nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě předžalobní výzvy, ve které byla stanovena splatnost do [datum], žalovaná je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od [datum], a proto je povinna od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit úrok z prodlení v zákonné výši 8,5 % ročně. V ostatním rozsahu požadované úroky z prodlení soud jako nedůvodné zamítl.

52. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 585,50 Kč, přičemž tato částka představuje 26 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 63 % a úspěchu žalované v rozsahu 37 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna za zastupování účastníka advokátem podle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif) za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 advokátního tarifu po 300 Kč (příprava a převzetí věci, sepis žaloby, výzva k plnění), z částky 300 Kč představují paušální náhradu hotových výdajů za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 advokátního tarifu a náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč; celkem 2 252 Kč.

53. Lhůta ke splnění povinnosti v délce tří dnů byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody.