6 C 284/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 73 552 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 36 528 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacenía) částky 33 865 Kč,b) zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 70 393 Kč od 27. 9. 2024 do zaplacení,c) pohledávky ve výši 3 159,81 Kč,d) úroku ve výši 87,51 % p. a. z částky 55 357,25 Kč od 27. 9. 2024 do 20. 10. 2024 ve výši 3 078 Kč, úroku ve výši 12,75 % p. a. z částky 55 357,25 Kč od 21. 10. 2024 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 27. 9. 2024 dosáhne částky 243 532 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a to emailovou komunikací.

2. Žalovaná tuto smlouvu podepsala svým jménem, příjmením a jedinečným kódem, který jí byl předem poskytnut žalobkyní. Žalobkyně žalované na základě této smlouvy poskytla dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Žalovaná do zesplatnění úvěru uhradil částky 4x , částka, a , částka, .

3. Žalovaná částka je tvořena novou jistinou úvěru ve výši , částka, ; smluvní pokutou ve výši , částka, ; náhradou nákladů vzniklých s prodlením ve výši , částka, ; smluvní pokutou ve výši , částka, ; úrokem za poskytnutí úvěru z dlužné jistiny ve výši , částka, ; úhradou za pojištění schopnosti splácet ve výši , částka, .

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Dokazování5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

6. Listina označená jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru: „Klient: Jedinečný kód: , Anonymizováno, , datum, 07:39:53“. Tato listina neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis přiřaditelný žalované (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru).

7. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované (zjištěno z kopie občanského průkazu).

8. Žalobkyně oznámila žalované, že došlo ke schválení úvěru ve výši , částka, (zjištěno z Oznámení o schválení úvěru).

9. Listina označená jako „příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru: „Klient: Jedinečný kód: , Anonymizováno, , datum, 07:39:54“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka (zjištěno z přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet).

10. Listina označená jako „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ obsahuje na poslední straně text vytvořený v textovém editoru: „Jména a příjmení Klienta: , Jméno žalované, “; „Datum a podpis Klienta: Jedinečný kód: , Anonymizováno, , datum, 07:39:54“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka (zjištěno z Dodatku č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ).

11. Listina označená jako „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ neobsahuje žádný podpis žalobkyně ani žalovaného. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf. bez elektronického podpisu či časového razítka [zjištěno z Podpisu na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)].

12. Žalovaná uhradila žalobkyni pět částek (4x , částka, a , částka, ) v celkové výši , částka, (zjištěno z Karty klienta).

13. Žalobkyně vyšla při hodnocení žalované z následujícího: je zaměstnána; měsíční příjem činí , částka, ; výdaje celkem činí , částka, z toho , částka, na bydlení, , částka, životní minimum, splátky u žalobkyně , částka, ; forma bydlení vlastní (zjištěno z Hodnocení klienta).

14. Listina označená jako „Prohlášení klienta“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru: „Klient Jedinečný kód: , Anonymizováno, , datum, 07:39:52“ (zjištěno z prohlášení klienta).

15. Žalobkyně lustrovala žalovanou v registru nebankovních klientských informací. CBS skóre žalované činilo 321. Žalovaná dosáhla vyšších bodů a menšího rizika (zjištěno z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRK)).

16. Žalobkyně dne , datum, převedla na účet č. , č. účtu, peněžní prostředky ve výši , částka, (zjištěno z Dokladu o vyplacení úvěru).

17. Účet č. , č. účtu, náleží žalované. Žalovaná obdržela peněžní prostředky: dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, (zjištěno z detailu úhrady z účtu).

18. Žalobkyně má povolení k poskytování spotřebitelských úvěrů (zjištěno z Výpisu ze seznamu regulovaných subjektů).

19. Zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalované částky dopisem ze dne , datum, , který byl odeslán na adresu: , adresa, (zjištěno z Předžalobní výzvy ze dne , datum, včetně plné moci a podacího archu).

20. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

21. Žalovaná obdržela od žalobkyně peněžní prostředky ve výši , částka, , které vrátila co do výše , částka, a to ve čtyřech platbách po , částka, a jedné platbě ve výši , částka, . Soud nemá za prokázané, že by žalovaná podepsala či souhlasila s obsahem listin označených: „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A); Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ; Prohlášení klienta, příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet“. Měsíční příjem žalované činil , částka, – , částka, měsíčně.

22. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila výdaje žalované a že by jí byly známy skutečné výdaje žalované.

23. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však s ohledem na posouzení věci nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: předsmluvní formulář (č. l. 8 - 11); splátkový kalendář (č. l. 20); pojištění schopnosti splácet úvěru (č. l. 24-27); informace o pojištění (č. l. 24 – 26); přihláška do pojištění skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry (č. l. 16-17); základní informace o klientovi (č. l. 38); důkaz o odeslání , částka, (č. l. 38); zaslaná SMS (informace o vyplacení) (č. l. 39).

24. K následujícím dopisům soud konstatuje, že nemá za prokázané, že by byly doručeny žalovanému či odeslány, když k nim nebyly přiloženy žádné doručenky, podací archy ani nic jiného, a proto z nich soud při zjišťování skutkového stavu nevycházel: dopis ze dne , datum, (č. l. 41); dopis ze dne , datum, (č. l. 42); dopis ze dne , datum, (č. l. 44).Právní hodnocení25. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

26. Předně se soud zabýval otázkou, zda došlo k uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovanou, přičemž dospěl k závěru, že nikoli.

27. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

28. Podle § 104 ZoSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.

29. Podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytne poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy.

30. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

31. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

32. Podle § 582 odst. 1 věty první OZ není-li právní jednání učiněno ve formě ujednané stranami nebo stanovené zákonem, je neplatné, ledaže strany vadu dodatečně zhojí.

33. Soud věc posuzuje jako nárok ze smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

34. Smlouva o spotřebitelském úvěru musí být dle § 104 ZoSÚ uzavřena v písemné formě a musí být podle § 105 odst. 1 ZoSÚ poskytnuta v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat spotřebiteli. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od , datum, , přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne , datum, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení“).

35. Dle § 104 ZoSÚ nemá nesplnění písemné formy za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Soud konstatuje, že toto ustanovení je v pozici speciality k § 582 odst. 1 OZ, tedy nedodržení písemné formy smlouvy o spotřebitelském úvěru nezpůsobuje její neplatnost. Nicméně pořád tíží žalobkyni břemeno důkazní, co do prokázání skutečnosti, že došlo mezi účastníky k uzavření smlouvy a že znění předložené soudu odpovídá skutečnému znění, se kterým souhlasily obě strany.

36. Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle § 5 a § 6 zákona č. 297/2016 Sb., je přípustné k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu.

37. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny (srovnej § 562 odst. 1 OZ). Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , dostupný na adrese www.nsoud.cz). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou.

38. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kde dospěl k závěru, že „ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným „odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání „podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob „podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již „zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen „zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

39. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

40. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Listiny předložené soudu ve formátu pdf. označené „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru; Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A); Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, ; Prohlášení klienta, příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet“ obsahují na poslední straně strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru) „Klient Jedinečný kód: , Anonymizováno, “, který však nelze považovat za podpis žalované, neboť neprokazuje, že tento text připojila právě žalovaná a samotný text žalovanou není schopen nijak identifikovat. Tedy strojově psaný text (text vyhotovený v textovém editoru) „Klient Jedinečný kód: , Anonymizováno, “ neumožňuje ve smyslu § 562 odst. 1 určení jednající osoby, resp. že jednala žalovaná. Tyto dokumenty nejsou nijak zabezpečeny proti jejich změně. Listina označená jako „Podpis na dálku – smlouva o spotřebitelském úvěru (tzv. produkt A)“ pak neobsahuje žádný podpis žalobkyně ani žalované.

41. Z dalších okolností, kdy žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované, peněžní prostředky v tvrzené výši byly vyplaceny na účet žalované a žalovaná hradila žalobkyni peněžní prostředky, které lze s ohledem na jejich výši považovat za splátky úvěru, soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 ZoSÚ. Uvedené skutečnosti však neprokazují žádná další žalobkyní tvrzená ujednání, která měla být uzavřena mezi účastníky, resp. neprokazují, zda a v jaké výši byl sjednán úrok, zda a v jaké výši byly sjednány smluvní pokuty, zda bylo sjednáno pojištění, zda a v jaké výši byly sjednány poplatky či nic dalšího.

42. Na základě zjištěného skutkového stavu nelze určit, zda mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ či ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ či v jiné formě a jaká byla další ujednání ve smlouvě. Jelikož však soud shledal uzavřenou smlouvu za neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, tak výše uvedené není podstatné pro rozhodnutí ve věci.

43. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

44. Podle § 86 odst. 2 věty první ZoSÚ posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

45. Podle § 87 dost. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

46. Podle § 78 odst. 1 ZoSÚ pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

47. Podle § 78 odst. 2 písm. a) ZoSÚ poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

48. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.

49. Žalobkyně byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

50. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [ viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].

51. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

52. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) ZoSÚ, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádné dokumenty, které by prokazovaly skutečné výdaje žalované. Soud nemá za prokázané, že žalobkyně skutečně ověřila, že skutečné výdaje žalované spočívají ve výdajích činí , částka, z toho , částka, na bydlení, , částka, životní minimum a splátky u žalobkyně , částka, .

53. K hodnocení klienta soud konstatuje, že jsou v něm sice uvedeny příjmy a výdaje žalované, avšak skutečná výše výdajů žalované není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že tvrzené výdaje odpovídali skutečnosti. Ostatně co do výdajů na živobytí ve výši , částka, žalobkyně vyšla z fiktivní částky představující životní minimum.

54. Soud je toho názoru, že žalobkyně ve skutečnosti výdaje žalované nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s příjmy a tedy řádně posoudit úvěruschopnost žalované ve smyslu § 86 odst. 2 ZoSÚ.

55. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 ZoSÚ za absolutně neplatnou a žalované dle § 87 odst. 1 ZoSÚ uložil toliko povinnost zaplatit nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu žalobu zamítl (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023).

56. Nesplacená jistina pak činí částku , částka, , když žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši , částka, a žalobkyni zaplatila celkem , částka, (4x , částka, a , částka, ). V ostatním rozsahu soud shledal žalobu za nedůvodnou včetně smluvních pokut; náhrady nákladů vzniklých s prodlením; úrokem za poskytnutí úvěru; úhrad za pojištění schopnosti splácet; úroku z prodlení.

57. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

58. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

59. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

60. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“61. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

62. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaná může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení63. Soud dospěl k závěru, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ na základě které žalovaná obdržela jistinu ve výši , částka, , kterou splatila co do částky , částka, . Tuto smlouvu soud shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ, a proto uložil žalované dle § 87 odst. 1 ZoSÚ povinnost žalobkyni zaplatit pouze částku , částka, představující nesplacenou jistinu a v ostatním rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

64. Žalovaná byla ve věci i s ohledem na zamítnuté příslušenství úspěšnější než žalobkyně, tedy by jí dle § 142 odst. 2 o. s. ř. náležela poměrná náhrada nákladů řízení. Žalované však v řízení žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

65. Lhůtu k plnění soud stanovil obecnou v délce 3 dnů podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť s ohledem na pasivitu žalované v řízení soudu nejsou známy její přiměřené možnosti (viz § 87 odst. 1 ZoSÚ).