6 C 290/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 23 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 12 500 Kč; b) zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 12 500 Kč od datum do zaplacení; a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení a) částky 11 100 Kč; b) kapitalizovaného úroku ve výši 11 375,72 Kč; c) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 860,65 Kč; d) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum; e) zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od datum do zaplacení; f) úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení; se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky 23 600 Kč s odůvodněním, že dne datum došlo mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou k zavření smlouvy o půjčce číslo na základě které předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit spolu s úrokem ve výši 23,72 % ročně (úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy činil 2 100 Kč); odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč a hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč s poslední splátkou dne datum. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. Žalovaná celkem uhradila částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaná částka se skládá z dlužné jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8 600 Kč. Dále žalobkyně uvedla, že před uzavřením smlouvy byla posouzena schopnost žalované splácet úvěr a to především na základě informací požadovaných a získaných od žalované.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Dokazování 3. Z provedených důkazů soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dne datum společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit společnosti právnická osoba částku 26 100 Kč skládající se z poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč a poplatků ve výši 11 100 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč (zjištěno ze smlouvy o půjčce ze dne datum).

5. Žalovaná dne datum společnosti právnická osoba uvedla, že její celkový příjem činí 15 200 Kč měsíčně; bydlí v nájmu s nájemným ve výši 5 800 Kč měsíčně; výdaje domácnosti činní 4 000 Kč měsíčně. V kartě zákazníka v části společná domácnost je zaškrtnuto pole„ ostatní“, v části dokumenty na ověření finanční situace je zaškrtnuto pole„ výpis z účtu“ a„ pracovní smlouva/ŽL“. V kartě zákazníka v části dokumenty na ověření finanční situace není zaškrtnuto pole„ Nájemní smlouva“ a pole„ SIPO“ (zjištěno z karty zákazníka ze dne datum). 6. právnická osoba oznámila žalované, že pohledávka ze smlouvy číslo byla postoupena na žalobkyni (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).

7. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k zaplacení pohledávky do datum (zjištěno z výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku ze dne datum, plné moci ze dne datum). 8. právnická osoba postoupila dne datum pohledávku za žalovanou ze smlouvy číslo na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a seznamu postoupených pohledávek).

9. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci: informace o zpracování osobních údajů.

10. Ve věci dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

11. Dne datum se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala zaplatit společnosti právnická osoba částku 26 100 Kč skládající se z půjčky ve výši 15 000 Kč a poplatků ve výši 11 100 Kč a to v 58 týdenních splátkách po 450 Kč. Téhož dne byly peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč žalobkyni poskytnuty. právnická osoba při posouzení schopnosti žalované splácet vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou. Pohledávka ze smlouvy číslo za žalovanou byla společností právnická osoba postoupena na žalobkyni.

12. Soud nemá za prokázané, že společnost právnická osoba disponovala při posouzení žalované schopnosti splácet dokumenty prokazujícími správnost údajů uvedených žalovanou co do jejích příjmů a výdajů. 13. právnická osoba nevyužila možnosti nahlédnout do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Soud zde konstatuje, že žalobkyně nepředložila ani neoznačila žádný důkaz, že by společnost právnická osoba do databází nahlédla. Právní posouzení 14. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

15. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

16. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem.

17. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí spotřebitelem fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

18. Podle § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí věřitelem osoba nabízející nebo poskytující spotřebitelský úvěr v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání.

19. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

20. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne spotřebitel věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.

21. Mezi společností právnická osoba jako zapůjčitelem věřitelem (zapůjčitelem) a žalovanou jako spotřebitelem (vydlužitelem) došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 1 zákona o spotřebitelském úvěru (typově se jedná o smlouvu o zápůjčce dle § 2390 OZ), kterou společnost právnická osoba poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázal tyto prostředky vrátit spolu s poplatky ve výši 11 100 Kč. 22. právnická osoba v uvedeném vztahu vystupovala jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru, když poskytovala úvěr v rámci své podnikatelské činnosti, a žalovaná vystupovala jako spotřebitel ve smyslu § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani v rámci samostatného výkonu povolání.

23. Soud se zabýval otázkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako věřitele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.

24. Předně soud konstatuje, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené v § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, pokud vychází pouze z informací poskytnutých spotřebitelem, aniž by si ověřil jejich pravdivost. Z dikce předmětného ustanovení„ a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele“ je zřejmé, že vychází i z informací získaných od spotřebitele, nikoli však výlučně.

25. Dále soud zdůrazňuje, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.) (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39).“ 26. Věřitel se své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr pak nemůže toliko zbavit odkazem na povinnost spotřebitele poskytnout úplné, přesné a pravdivé údaje dle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Soud ve věci nemá za prokázané, že by že společnost právnická osoba jakkoli ověřila pravdivost údajů uvedených žalovanou v kartě zákazníka.

28. Pakliže by skutečně společnost předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy disponovala výpisem z účtu žalované a pracovní smlouvou žalované, je otázkou, proč tyto dokumenty žalovaná neoznačila k otázce zkoumání úvěruschopnosti, resp. proč nebyly soudu předloženy. Jelikož tyto dokumenty nebyly soudu předloženy, nemá soud za prokázané, že těmito dokumenty předchůdkyně žalobkyně při uzavření smlouvy skutečně disponovala.

29. Dále zde soud dodává, že žádný z důkazů neprokazuje, že nájemné skutečně činilo 5 800 Kč měsíčně, soud zde navíc podotýká, že nájemní smlouva dle karty zákazníka nebyla předložena. Co se týče výdajů domácnosti ve výši 4 000 Kč, tak z karty zákazníka ani z ničeho jiného není zřejmé, čím jsou konkrétně tvořeny, a žádný důkaz neprokazuje, že skutečně činí 4 000 Kč.

30. Konečně soud zdůrazňuje, že právnická osoba nevyužila možnosti nahlédnutí do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované.

31. Soud tedy dospěl k závěru, že společnost právnická osoba jako věřitel nedostála své povinnosti stanovené v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a proto soud shledal dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu o smlouvy o půjčce číslo ze dne datum za neplatnou, přičemž se jedná o neplatnost absolutní.

32. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost právnická osoba, dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů. Dále soud konstatuje, že jelikož žalobkyně nevyužila svého práva účastnit se jednání, připravila se možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

33. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

34. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

35. Jelikož soud shledal předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, tedy plnění poskytnuté na základě této smlouvy bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním z právního důvodu, který odpadl, je žalovaná povinna žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatila a to konkrétně částku 12 500 Kč, která představuje rozdíl mezi částkou 15 000 Kč, kterou od společnosti právnická osoba obdržela, a částkou 2 500 Kč, kterou již uhradila.

36. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

37. Jelikož došlo dle § 1879 OZ k postoupení pohledávky společnosti právnická osoba za žalovanou na žalobkyni a to smlouvou ze dne datum, soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. Dále soud dodává, že žalovaná bylo o postoupení pohledávky společností r právnická osoba vyrozuměna.

38. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

39. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

40. Jelikož je žalovaná se svým plněním peněžitého dluhu ve výši 12 500 Kč v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky 12 500 Kč představující bezdůvodné obohacení nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě předžalobní výzvy, ve které byla stanovena splatnost do datum, žalovaná je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od datum, a proto je povinna od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit úrok z prodlení. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 41. Soud shledal smlouvu číslo ze dne datum za neplatnou, přičemž se na straně žalované došlo k bezdůvodnému obohacení ve výši 12 500 Kč. Soud tedy shledal žalobu za důvodnou pouze co do části, kterou se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 12 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od datum do zaplacení a ve zbývající části žalobu zamítl.

42. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice ve věci i s přihlédnutím k přiznaným resp. nepřiznaným úrokům a úrokům z prodlení úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.

43. Lhůta ke splnění povinnosti v délce tří dnů byla určena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., část věty před středníkem o. s. ř., neboť ke stanovení lhůty jiné neshledal soud důvody. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost stanovenou tímto rozhodnutím, lze se jejího výkonu domáhat podáním návrhu u soudu (§ 251 o. s. ř.) nebo za podmínek daných zvláštním zákonem (zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, ve znění pozdějších předpisů) u soudního exekutora.