6 C 326/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky A sídlem Adresa advokátky A , Anonymizováno - Jméno advokátky B proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 51 033 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 352 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacenía) částky 31 352 Kč,b) zákonného úroku z prodlení z částky 48 304,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od 21. 8. 2024 do 17. 9. 2024 ve výši 472,36 Kč,c) zákonného úroku prodlení z částky 45 104,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od 18. 9. 2024 do 10. 12. 2024 ve výši 1 323,84 Kč,d) zákonného úroku z prodlení z částky 41 904,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od 11. 12. 2024 do 10. 1. 2025 ve výši 453,84 Kč,e) zákonného úroku prodlení z částky 38 704,00 Kč ve výši 12,75 % ročně od 11. 1. 2025 do zaplacení,f) částky 12 329,44 Kč,g) úroku ve výši 71,04 % p. a z částky 38 422,19 Kč od 21. 8. 2024 do 13. 9. 2024 ve výši 1 745,28 Kč,h) úroku ve výši 14,75 % p. a z částky 38 422,19 Kč od 14. 9. 2024 do 10. 1. 2025 ve výši 1 724,31 Kč,i) úroku ve výši 14,75 % p. a z částky 36 306,47 Kč od 11. 1. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 21.08.2024 dosáhne částky 145 612,00 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku a to emailovou komunikací.

2. Žalovaný tuto smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a jedinečným kódem, který mu byl poskytnut žalobkyní. Žalobkyně žalovanému na základě této smlouvy poskytla dne , datum, částku , částka, . Žalobkyně prověřila schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil 8 x částku , částka, . Po zesplatnění úvěru uhradil částku , částka, .

3. Žalovaná částka je tvořena novou jistinou úvěru ve výši , částka, ; smluvní pokutou ve výši , částka, ; smluvní pokutou ve výši , částka, ; úrokem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, ; úrokem.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

5. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

6. Listina označená jako „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru: „Klient: Jedinečný kód: , Anonymizováno, , datum, 08:17:12“. Tato listina byla soudu předložena ve formátu pdf.; obsahuje dva elektronické podpisy žalobkyně, neobsahuje elektronický podpis žalovaného (zjištěno z Návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru).

7. Žalobkyně disponuje kopií občanského průkazu žalované (zjištěno z fotografie občanského průkazu).

8. Listina označená jako „příloha č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru / smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet“ obsahuje na poslední straně text vyhotovený v textovém editoru: „Klient: Jedinečný kód: , Anonymizováno, , datum, 08:17:13“ (zjištěno z přílohy č. , hodnota, ).

9. Listina označená jako „Dodatek č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru č. , hodnota, “ obsahuje na poslední straně text vytvořený v textovém editoru: „Jména a příjmení Klienta: , Jméno žalovaného, “; „Datum a podpis Klienta: Jedinečný kód , Anonymizováno, , , datum, 08:17:12“. (zjištěno z Dodatku č. , hodnota, k Návrhu smlouvy o úvěru/Smlouvě o úvěru).

10. Listina označená jako „Přihláška do pojištění“ obsahuje na poslední straně text vytvořený v textovém editoru: „Jedinečný kód , Anonymizováno, , , datum, 08:17:14“. (zjištěno z přihlášky do pojištění).

11. Na účet č. , Anonymizováno, byla dne , datum, provedena platba ve výši , částka, (zjištěno z dokladu o vyplacení úvěru).

12. Na účet žalovaného č. , č. účtu, přišla dne , datum, platba ve výši , částka, a dne , datum, platba ve výši , částka, (zjištěno z potvrzení o příchozí úhradě ze dne , datum, , , datum, ).

13. V dopise ze dne , datum, je uvedeno, že žalobkyně schválila žalovanému úvěr ve výši , částka, (zjištěno z oznámení o schválení úvěru).

14. Výše splátky úvěru č. , hodnota, činila , částka, (zjištěno ze splátkové kalendáře).

15. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jeho příjmů ve výši , částka, ; výdajů ve výši životního minima ve výši , částka, a výdajů na bydlení (nájemné, inkaso ve výši , částka, ).

16. Žalovanému byla poskytnuta částka ve výši , částka, . Žalovaný uhradil celkem částku 32 648 a to v platbách: 9 x částku ve výši , částka, a dále částky: , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, (zjištěno z Karty klienta).

17. Žalobkyně disponuje rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti žalovaného za období od , datum, do , datum, (zjištěno z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti).

18. Příjem žalovaného za měsíc činil , částka, až , částka, (zjištěno z výplatních pásek poř. č. , hodnota, - 2).

19. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v Nebankovním registru klientských informací (zjištěno z Výpisu z nebankovního registru klientských informací).

20. Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS (zjištěno výpis záznamů z registru SOLUS).

21. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých s ohledem na posouzení věci nic dalšího podstatného pro rozhodnutí nezjistil: úplný výpis ze seznamu, předsmluvní formulář, prohlášení klienta, podpis na dálku, pojištění schopnosti splácet úvěr, dodejka, základní informace o klientovi, důkaz o odeslání , částka, , zaslaná SMS, důkaz o přijaté SMS, výzva k zaplacení ze dne , datum, , výzva k zaplacení ze dne , datum, , oznámení ze dne , datum, , předžalobní výzva, podací , tituly před jménem22. Soud dospěl k následujícímu závěru.

23. Žalovaný od žalobkyně obdržel peněžní prostředky ve výši , částka, , které splatil v následujících platbách 9 x částku ve výši , částka, a dále částky: , částka, , , částka, , , částka, , , částka, a , částka, . Žalovaný nepodepsal listinu nadepsanou „Návrh na uzavření smlouvy o úvěru / Smlouva o úvěru“. S ohledem na poskytnuté peněžní prostředky a platby žalovaného soud shledal, že žalobkyně se zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaný se zavázal je splácet ve splátkách po , částka, . Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti ověřila pouze příjmy žalovaného a provedl jeho lustraci v registrech NRKI a SOLUS. Žalovaná nezkoumala a neověřovala výdaje žalovaného, když vyšla z fiktivní částky životního minima ve výši , částka, . Kromě této částky zohlednila žalovaným uvedené výdaje na bydlení ve výši , částka, .

24. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. K otázce uzavření smlouvy soud konstatuje, že smlouva nebyla uzavřena v písemné podobě, neboť nebyla řádně žalovaným podepsána (viz rozsudek Krajského soudu v Praze v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , kde dospěl k závěru, že „ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným „odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání „podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob „podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již „zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen „zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

27. S ohledem na další prokázané skutečnosti spočívají v poskytnutí peněžních prostředků ve výši , částka, , uhrazených plateb majících charakter splátek a dispozice žalobkyně s fotografií občanského průkazu však soud shledal, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru dle § 2 odst. 1 ZoSÚ.

28. Soud tuto smlouvu shledal za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 ZoSÚ (viz níže), a proto se již dále pro nadbytečnost nezabýval konkrétními parametry této smlouvy a ani procesem uzavření (viz rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , dle kterého je nadbytečné se blíže zabývat otázkou uzavření smlouvy v případě zjištěných nedostatků v předsmluvním procesu a závěru o absolutní neplatnosti smlouvy.

29. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

30. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

31. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

32. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

33. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

35. V projednávané věci je stěžejní otázkou, zda žalobkyně dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

36. Žalobkyně byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

37. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].

38. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

39. Žalobkyně se omezila toliko na ověření příjmů žalovaného. Co do výdajů vyšla z fiktivní částky životního minima ve výši , částka, , tedy ani neověřila, zda tato výše odpovídá skutečnost. Dále pak zohlednila žalovaným uvedené výdaj na bydlení ve výši , částka, aniž by k této částce cokoli předložila.

40. Soud shledal, že žalobkyně nezkoumala reálné výdaje žalovaného, a proto je ani nemohla řádně porovnat s příjmy žalovaného dle § 86 odst. 2 ZoSP.

41. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovanému poskytla úvěr, ačkoli řádně nezkoumala jeho úvěruschopnost, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

42. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu (, částka, – , částka, ), a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023).

43. Nejvyššího soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

44. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

45. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

46. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“47. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

48. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaný může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

49. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, když nedostála své povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

50. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalovanému nevznikly.

51. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalovaného soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).