6 C 340/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 34 240,83 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši uvedené v písemném vyhotovení rozsudku, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se návrhem ze dne , datum, domáhá po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenství, přičemž žalobce vzdal návrh částečně zpět co do smluvního úroku ve výši 0,1 % denně z částky , částka, za období od , datum, do 1. .8 2025 ve výši , částka, . V rozsahu zpětvzetí soud řízení částečně zastavil usnesením ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, .

2. V odůvodnění návrhu žalobce uvedl, že dne , datum, žalobce jako věřitel a žalované jako dlužník uzavřeli smlouvu zápůjčce přes platformu provozovanou na webu , Anonymizováno, provozovaném společností , právnická osoba, Jedná se inzertní server, kde se setkává poptávka nepodnikajících fyzických osob po financování se zájmem nepodnikajících fyzických osobo poskytnout zápůjčku v podobě peněžitého plnění. Žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž s ohledem na 5 % snížení tvořící odměnu poskytovateli platebních služeb, žalované poskytl reálně částku , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve výši před snížením, tedy částku , částka, , spolu s úroky ve splátkách po , částka, .

3. Žalobce k výzvě soudu doplnil, že posouzení úvěruschopnosti žalované bylo provedeno na základě výpisu z bankovního účtu č. , č. účtu, za období srpen až říjen 2023, dle kterého příjmy žalované činily celkem , částka, , příjmy pokrývají běžné životní potřeby a dále v částce , částka, záliby a volný čas. Byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a centrální evidenci exekucí. Žalobce zohlednil skutečnosti uvedené žalovanou a to že je rozvedená, má 2 vyživovací povinnosti, je zaměstnána na dobu neurčitou. Žalobce vyjádřil názor, že na vztah mezi účastníky nedopadá zákon o spotřebitelském úvěru.

4. Žalovaná navrhl návrh zamítnout s odůvodněním, že prostřednictvím společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . uzavřela se žalobcem dne , datum, smlouvu o zápůjčce na částku , částka, , na základě které bylo žalované vyplacena částka ve výši , částka, . Zavázala se uhradit 24 měsíčních splátek po , částka, . Do , datum, uhradila částku , částka, .

5. Dále uvedla, že se dostala do finanční tísně a vzhledem k nedostatečné bonitě neměla možnost využít klasickou bankovní nebo nebankovní půjčku. Smlouva je smlouvou spotřebitelském úvěru a je absolutně neplatná. Jistina byla přeplacená.

6. Soud vzdal za svá skutková zjištění následující shodná tvrzení účastníků.

7. Žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , přičemž žalované poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, . Rozdíl ve výši , částka, činí odměnu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . Žalovaná se zavázala vrátit peněžní prostředky ve výši před snížením, tedy částku , částka, , spolu s úroky ve splátkách po , částka, . Soud zde dále podotýká, že žalobkyně při jednání uvedla, že souhlasila s textem smlouvy na č. l. 20-22.

8. Peněžní prostředky ve výši , částka, byly žalované poskytnuty z účtu č. , č. účtu, náležející společnosti , právnická osoba, (zjištěno z výpisu z účtu č. l. 17).

9. Žalovaná na účty č. , č. účtu, a č. , č. účtu, pod variabilním symbolem , var. symbol, uhradila celkem v období od , datum, do , datum, celkem peněžní prostředky ve výši , částka, (zjištěno z přehledu transakcí na č. l. 18-19).

10. Ve smlouvě o zápůjčce je uveden variabilní symbol splátky , Anonymizováno, , účet pro splátky , č. účtu, , účet pro platby vymáhání , č. účtu, (zjištěno ze smlouvy o zápůjčce č. , hodnota, č. l. 20-22).

11. Na účtu žalované č. , č. účtu, činil v období od , datum, do , datum, kreditní obrat , částka, a debetní obrat činil – , částka, , přičemž obdržela žalovaná na účet: mzdu ve výši , částka, od , adresa, ; částku ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, ; částku ve výši , částka, od , jméno FO, ; částku ve výši , částka, od , jméno FO, ; částku ve výši , částka, jako půjčku dle smlouvy , Anonymizováno, od , Anonymizováno, , právnická osoba, .; byl proveden příkaz k úhradě ve výši , částka, . Z účtu žalované odešla platba na účet: společnosti , právnická osoba, ve výši , částka, ; společnosti , právnická osoba, . jako splátka úvěru platba ve výši , částka, . Na účtu žalované č. , č. účtu, činil v období od , datum, do , datum, kreditní obrat , částka, a debetní obrat činil – , částka, , přičemž obdržela žalovaná na účet: mzdu ve výši , částka, od , adresa, ; částku , částka, od společnosti , právnická osoba, ; vklad , Anonymizováno, ve výši , částka, ; byl proveden příkaz k úhradě ve výši , částka, ; částku ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, ; částku ve výši , částka, od , jméno FO, ; částku ve výši , částka, od , jméno FO, ; částku ve výši , částka, od , jméno FO, ; částku ve výši , částka, od společnosti , Anonymizováno, ; částku , částka, od , jméno FO, ; byl proveden příkaz k úhradě ve výši , částka, , částku ve výši , částka, od společnosti , Anonymizováno, . Z účtu žalované odešla platba na účet: společnosti , právnická osoba, . jako splátka úvěru platba ve výši , částka, . Na účtu žalované č. , č. účtu, činil v období od , datum, do , datum, kreditní obrat , částka, a debetní obrat činil – , částka, , přičemž obdržela žalovaná na účet: mzdu ve výši , částka, od , adresa, ; částku , částka, od , jméno FO, ; byl proveden příkaz k úhradě ve výši , částka, bez dalších informací; částku , částka, od společnosti , Anonymizováno, ; částku , částka, od , jméno FO, ; částku , částka, od , jméno FO, ; vklad , Anonymizováno, ve výši , částka, ; byl proveden příkaz k úhradě ve výši , částka, bez dalších informací. Z účtu žalované odešla platba na účet: společnosti , právnická osoba, . jako splátka úvěru platba ve výši , částka, (zjištěno z Výpis z běžného účtu).

12. Byla provedena lustrace žalované v centrální evidenci exekucí (zjištěno z výpisu z centrální evidence exekucí).

13. Ze shodných tvrzení a provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

14. Žalobce se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je zavázal vrátit spolu s úrokem ve splátkách po , částka, . Žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši , částka, z účtu společnosti , právnická osoba, Rozdíl ve výši ve výši , částka, činí sjednanou odměnu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .

15. Pravidelný příjem žalované ze zaměstnání činil cca 32 000 – 33 000 Kč měsíčně.

16. Za posuzované období tří měsíců obdržela žalovaná od třetích společností poskytujících spotřebitelské úvěry (, Anonymizováno, , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, ) celkem peněžní prostředky ve výši , částka, a dále peněžní prostředky ve výši , částka, od společnosti , právnická osoba, , celkem tedy , částka, . V posuzovaném období činily celkové příjmy žalované na účet výše , částka, (bez úvěrů , částka, ) a výdaje z účtu celkem činily , částka, . Žalovaná splácela úvěry u společnosti , právnická osoba, a společnosti , právnická osoba, .

17. Soud konstatuje, že je mu z jeho činnosti známo, že společnosti , právnická osoba, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , právnická osoba, a , právnická osoba, . poskytují spotřebitelské úvěry.

18. Soud nemá za prokázané co činily platby, z jakého titulu byl provedeny, na účet žalované od osoby , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, .

19. Soud nemá za prokázané, že by žalobce před poskytnutím peněžních prostředků žalované porovnal její příjmy a její výdaje, neboť tuto skutečnost nic neprokazuje. Nebyl předložen ani označen žádný důkaz, že skutečně byly příjmy a výdaje porovnány. Samotný výpis z účtu neprokazuje, že k porovnání příjmů a výdajů došlo.

20. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic dalšího podstatného pro rozhodnutí ve věci: splátkový kalendář, Emailovou konverzaci na č. l. 24-39, Dopis ze dne , datum, č. l. 40 – 42, Emailová konverzace č. l. 42 – 53, Předžalobní výzva včetně podacího lístku, Detail pohybu – okamžitá odchozí platba, Potvrzení o platbě a Smlouvu o spolupráci.

21. Ke Smlouvě o spolupráci soud konstatuje, že tato neobsahuje žádný podpis. Poskytnutí peněz prostřednictvím , právnická osoba, je mezi účastníky nesporné.

22. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující důkazy: Kód pro akceptaci, Výpis z karty dlužníka, Fotografie občanského průkazu.

23. Soud věc po právní stránce posoudil následovně.

24. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Předně soud konstatuje, že dle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem i úvěr zprostředkovaný spotřebiteli. Soud zde poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, [, Anonymizováno, civ.], dle kterého „o spotřebitelský úvěr jde vždy, je-li věřitelem ze smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, poskytovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr poskytuje). Stejně tak jde o spotřebitelský úvěr, jestliže v procesu úvěrování spotřebitele vystupuje jako prostředník zprostředkovatel (ten, kdo jako podnikatel spotřebitelský úvěr zprostředkovává), i když věřitelem ze smlouvy, ve které se tento úvěr sjednává, není poskytovatel ve výše uvedeném smyslu. Absence příslušného oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů nemá sama o sobě vliv na povahu či platnost smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr.“ V nyní projednávané věci byly peněžní prostředky poskytnuty (převedeny z účtu) prostřednictvím společnosti , právnická osoba, Na účet této společnosti byly i splátky hrazeny. Smlouva o úvěru pak byla uzavřena rovněž prostřednictvím webového rozhraní této společnosti. Nyní projednávaná věc zcela dopadá na případ citovaného rozsudku, a proto soud shledal, že se jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

27. Mezi žalobcem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když se žalobce zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je zavázal vrátit spolu s úrokem ve splátkách po , částka, . Žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši , částka, z účtu společnosti , právnická osoba, Rozdíl ve výši ve výši , částka, činí sjednanou odměnu společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, .

28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

32. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

34. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

35. V § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je stanovena povinnost posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

36. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ].

37. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

38. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pakliže tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud podotýká, že žalobkyní nebyly předloženy ani označeny žádné dokumenty k prokázání skutečné výše příjmů a výdajů žalovaného.

39. V nyní projednávané věci co do příjmů a výdajů byl předložen výpis z účtu za období cca 3 měsíců. Nebylo předloženo nic, co by prokazovala, že byly skutečně porovnány příjmy a výdaje žalované. Nebylo předloženo nic, co by prokazovalo jaké konkrétní příjmy a výdaje byly vzaty v potaz.

40. K výpisům z účtu soud konstatuje, že obrat na účtu žalované byl poměrně vysoký (cca mezi , částka, až , částka, ), avšak jako pravidelný příjem lze vyjít toliko ze mzdy od , Anonymizováno, , adresa, ve výši cca 32 000 – 33 000 Kč měsíčně. Co se týče plateb od osob , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, , tak není zřejmé, co tyto platby mají představovat. Soud zde podotýká, že pakliže by žalobce řádně splnil svoji povinnost posoudit úvěruschopnost, tak by si měl vyjasnit, co tyto platby představují. Žádný bližších údaj co do charakteru těchto plateb však nebyl prokázán.

41. Zejména však soud zdůrazňuje, že žalovaná za posuzované období načerpala postupně na jiných úvěrech částku ve výši , částka, a to do různých společností poskytujících spotřebitelské úvěry (, Anonymizováno, , právnická osoba, ., , právnická osoba, , , Anonymizováno, ) a rovněž již hradila splátky společnostem poskytujících spotřebitelské úvěry (společnosti , právnická osoba, a společnosti , právnická osoba, .). Ve věci nebylo prokázáno, že by tyto skutečnosti o dalších úvěrech byly jakkoli hodnoceny. Ostatně ani nebylo ze strany žalobce řádně tvrzeno, jak měly být hodnoceny. Skutečnost, že spotřebitel již má další závazky ze spotřebitelských úvěrů je skutečností podstatnou pro posouzení jeho výdajů a možností splácet další závazky. Konečně soud podotýká, že žalobkyně by byla bez dalších úvěrů co do porovnání příjmů a výdajů na účtu v záporné hodnotě cca , částka, .

42. Soud dospěl k závěru, že žalobce ani společnost , právnická osoba, reálně nezkoumali úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Dle výpisu z účtu pak byly dány důvodné pochyby o možnosti splácení úvěru žalované a to s ohledem na její pravidelný měsíční příjem ve výši cca 32 000 – 33 000 Kč a jejích dalších závazů z úvěrů a skutečnost, že své životní náklady financovala těmito úvěry, neboť bez nich by nepokryla své výdaje. Z uvedených důvodů soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

43. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru návrh v celém rozsahu zamítl, neboť sjednaná jistina činila , částka, , přičemž žalovaná obdržela peněžní prostředky ve výši , částka, a uhradila částku , částka, , tedy uhradila více než kolik obdržela i než byla sjednaná jistina. Soud zamítl návrh včetně veškerého požadovaného příslušenství (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ; ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, , Anonymizováno, ).

44. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

45. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

46. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

47. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“48. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne , datum, , sp. z. , SPZ, , Anonymizováno, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

49. Soud shledal, že žalované byl poskytnut spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nebyla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované a nebyla splněna podmínka úvěruschopnosti žalované, a proto dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit toliko nesplacenu jistinu, která však byla v celé výši již splacena, a proto žalobu v celém rozsahu včetně veškerého požadovaného příslušenství zamítl.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, sestávající se z nákladů účastníka nezastoupeného advokátem dle § 151 odst. 3 o. s. ř. za dva úkony (podání ze dne , datum, a účast na jednání dne , datum, ) dle § 1 odst. 3 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., po , částka, za úkon.