6 C 35/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 25 992 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 13 632 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacenía) částky 12 360 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 025 Kčc) kapitalizovaného úroku ve výši 2 818,8 Kčd) zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně.e) úroku 20,88 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 0 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně advokáta , tituly před jménem, , Anonymizováno, , , tituly za jménem 1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném celkem zaplacení částky ve výši 25 992 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.

2. Žalovaný dne , datum, uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla společnost , právnická osoba, žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 000 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 3 000 Kč, hotovostním inkasem splátek ve výši 6 000 Kč a dále se zavázal zaplatit poplatek ve výši 360 Kč za doplňkovou službu životní pojištění a to vše v 60 týdenních splátkách po 456 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, když uhradil pouze částku 1 368 Kč. Žalovaná částka ve výši 25 992 Kč představuje nesplacenou část jistiny ve výši 15 000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 10 992 Kč spolu s příslušenstvím tvořeným kapitalizovaným úrokem ve výši 2 818,80 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 025 Kč, úroků ve výši 20,88 % ročně z jistiny 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši 15 000 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.Dokazování4. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázala je splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 360 Kč (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti).

5. Žalovaný dne , datum, sdělil společnosti , právnická osoba, , že bydlí jako spolubydlící; žije s partnerem a ostatním; je svobodná; je svobodný; čistý měsíční příjem činí 17 215 Kč; zdrojem příjmu je hlavní pracovní poměr; výdaje na bydlení činí 3 715 Kč (1/4); osobní výdaje činí 5 000 Kč; splátky úvěrů činí 1 250 Kč; další výdaje nemá. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr je zaškrtnuto pole: výplatní pásky; pracovní smlouva; nájemní/podnájemní smlouva; (zjištěno z karty zákazníka/žádosti o spotřebitelský úvěr).

6. Společnost , právnická osoba, ověřila příjem žalovaného, který za únor 2021 činil 23 968 Kč, za březen 2021 činil 13 425 Kč (zjištěno z výplatních pásek na č. l. 16 – 17). K výplatní pásce na č. l. 18 soud konstatuje, že je nečitelná.

7. Žalovaný byl zaměstnán od , datum, a to na dobu určitou do , datum, (zjištěno z pracovní smlouvy).

8. Společnost , Anonymizováno, . přenechala k dočasnému užívání byt o velikosti 3 + 1 v budově na adrese , adresa, paní , jméno FO, , která se zavázala platit nájemné ve výši 15 000 Kč měsíčně a zálohy na vodné a stočné ve výši 900 Kč měsíčně. V nájemném nebyly zahrnuty zálohy na služby: elektřina, plyn, popelnice a úklid společných prostor (zjištěno z nájemní smlouvy).

9. Společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. , hodnota, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o úhradě).

10. Soud dopěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

11. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázala je splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 456 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 000 Kč, administrativním poplatkem ve výši 3 000 Kč, odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši 6 000 Kč a poplatkem za pojištění ve výši 360 Kč. Příjem žalovaného ze zaměstnání se pohyboval v rozmezí 13 425 Kč až 23 968 Kč. Žalovaný měj sjednané zaměstnání na dobu určitou do , datum, . Společnost , právnická osoba, postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Společnost , právnická osoba, ověřila příjem žalovaného.

12. Soud nemá za prokázané, že by společnost , právnická osoba, ověřila výdaje žalovaného, a to ani co do nájemného. Předložená nájemní smlouva neprokazuje, že by žalovaný skutečně bydlel na adrese , adresa, , když dle nájemní smlouvy je nájemcem třetí osoba a z ničeho neplyne, jakýkoli stav žalovaného k předmětnému bytu.

13. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovali, jaké byly skutečné výdaje žalovaného a to ani co do nájemného.

14. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však s ohledem na posouzení věci nezjistil nic rozhodného: plná moc, zařazení zákazníka do pojistného programu, oznámení o postoupení pohledávky, informace o zpracování osobních údajů, podací lístek, podací lístek, výzva ze dne , datum, .Právní hodnocení15. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

16. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

17. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Mezi společností , právnická osoba, jako zapůjčitelem a žalovaným jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost , právnická osoba, přenechala žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se je zavázal vrátit ve splátkách spolu s úrokem, administrativním poplatkem, odměnou za hotovostní inkaso splátek a poplatkem za pojištění.

20. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na splnění povinnosti společnosti , právnická osoba, jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

21. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

22. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

24. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

25. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

26. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

28. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“29. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

30. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost , právnická osoba, dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

31. Společnost , právnická osoba, byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].

33. Podle rozsudek Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích“.

34. Dle citované judikatury věřitel musí reálně ověřit příjmy a výdaje spotřebitele a nepostačují toliko informace získané od spotřebitele. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

35. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně předložila toliko dokumenty co do příjmů žalovaného. Nepředložila však žádné dokumenty co do jeho výdajů. Z ničeho rovněž neplyne, že by společnost , právnická osoba, prověřila žalovaného v jakékoli databázi.

36. K zákaznické kartě dále soud konstatuje, že v této jsou sice uvedeny výdaje žalovaného, avšak jejich existence není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděné výdaje odpovídaly skutečnosti.

37. Soud je toho názoru, že společnost , právnická osoba, ve skutečnosti výdaje žalovaného nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jeho příjmy.

38. Soud dospěl k závěru, společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalovaného přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala, a proto soud shledal předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

39. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost , právnická osoba, , dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně nevyužila svého práva účastni na jednání, čímž se připravila o možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

40. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši 13 632 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, přičemž soud zohlednil tvrzení žalobkyně o uhrazení částky žalovaným ve výši 1 368 Kč, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl včetně požadovaných úroků, administrativních poplatků, odměn za hotovostní inkaso splátek, poplatku za pojištění a zákonných úroků z prodlení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

41. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

42. Společnost , právnická osoba, dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení43. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalovanému pouze povinnost zaplatit částku 13 632 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

44. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do 37 % (soud zohlednil i nárokované příslušenství, viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), a proto s ohledem na převažující neúspěch žalobkyně stanovil výši náhrady nákladů řízení na částku 0 Kč.

45. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).