6 C 36/2026

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o 50 814,49 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 916 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení a) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 57 053,44 Kč od 6. 12. 2025 do zaplacení, b) kapitalizovaného úroku ve výši 7 137,44 Kč od 16. 8. 2025 do 13. 11. 2025, c) nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, d) částky 898,49 Kč,

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši částka, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalované domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Žalovaná načerpala peněžní prostředky ve výši částka. Žalovaný nárok je tvořen jistinou ve výši částka a smluvní pokutou ve výši částka; kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši částka; náklady na upomínkování ve výši částka; zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny. Byla posouzena úvěruschopnost.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav (důkazy s ohledem na svoji elektronickou podobu byly provedeny v elektronické podobě v systému CEPR).

4. Listina ve formátu pdf. nadepsaná Anonymizováno.org (soubor označen jako Anonymizováno obsahuje pouze text vyhotovený v textovém editoru. Neobsahuje elektronický ani žádný jiný podpis žalované. Neprokazuje žádné jednání žalované ani, že by žalovaná podepsala jakoukoli listinu. Neprokazuje ověření totožnosti žalované (zjištěno z Anonymizováno).

5. Listina ve formátu pdf. nadepsaná Předsmluvní informace obsahuje elektronický podpis uživatele Anonymizováno. Neobsahuje elektronický podpis žalované ani žádný jiný její podpis (zjištěno z předsmluvní informace).

6. Listina ve formátu pdf. nadepsaná SMLOUVA O POSKYTNUTÍ REVOLVINGOVÉHO ÚVĚRU Č. Anonymizováno obsahuje elektronický podpis uživatele Anonymizováno. Neobsahuje elektronický podpis žalované ani žádný jiný její podpis. Přílohy neobsahují žádný podpis žalované. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vyšla z následujícího: žalovaná není v insolvenci a v exekuci; posuzovaný příjem částka; prohlášené náklady na bydlení částka a vyjito z minimální částky nákladů na bydlení částka; prohlášené náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti částka a vyjito z částka; finanční závazky dle účtu částka; náklady na sázení a hazardní hry částka; a žalobkyně učinila závěr, že po započtení všech závazků a rezerv je finanční měsíční zůstatek žalované částka (zjištěno ze Smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru včetně příloh).

7. Z účtu č. č. účtu byla dne datum proved převod peněžních prostředků ve výši částka na účet č. hodnota / Anonymizováno (zjištěno z Detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne datum). Účet č. hodnota / Anonymizováno paží Jméno žalované (zjištěno z Detailu pohybu – bezhotovostní platba ze dne datum).

8. V dopise ze dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení žalované pohledávky do datum, přičemž dopis byl odeslán dne datum (zjištěno z Předžalobní výzvy včetně podacího lístku). Soud zdůrazňuje, že podací lístek neprokazuje doručení dopisu, ale toliko jeho odeslání.

9. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

10. Žalovaná obdržela od žalobkyně peněžní prostředky ve výši částka. Žalobkyně vyšla při posouzení úvěruschopnosti z následujícího: žalovaná není v insolvenci a v exekuci; posuzovaný příjem částka; prohlášené náklady na bydlení částka a vyjito z minimální částky nákladů na bydlení částka; prohlášené náklady na potraviny a běžné zboží domácnosti částka a vyjito z částka; finanční závazky dle účtu částka; náklady na sázení a hazardní hry částka; a žalobkyně učinila závěr, že po započtení všech závazků a rezerv je finanční měsíční zůstatek žalované částka.

11. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně ověřila příjmy a výdaje žalované, neboť skutečné ověření žádný důkaz neprokazuje. Soud zde zdůrazňuje, že nebyl předložen ani navržen výpis z účtu žalované.

12. Soud neprovedl pro nadbytečnost následující důkazy, neboť ničeho nemohou změnit na rozhodnutí: Upomínka č. hodnota, Upomínka – email, Upomínka č. hodnota, Upomínka č. hodnota. Soud zde dále konstatuje, že nebylo prokázáno doručení těchto upomínek.

13. Po právní stránce věc posoudil následovně.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

20. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

21. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

22. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

23. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

24. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

25. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Je pak otázkou, proč nebyly soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných příjmů a výdajů žalované vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pokud tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud podotýká, že žalobkyní nebyly předloženy ani označeny žádné dokumenty k prokázání skutečné výše příjmů a výdajů žalované (nebyl předložen výpis z účtu ani nic jiného). Nic neprokazuje, že údaje, ze kterých vyšla žalobkyně jsou pravdivé.

26. Soud zdůrazňuje, že věci nebylo prokázáno nic konkrétního o skutečných příjmech a výdajích žalované, co je konkrétně tvoří, tedy ani nebylo prokázáno porovnání skutečných příjmů a výdajů žalované (viz § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru), a proto žalobkyně neunesla své břemeno důkazní co do podmínky řádného zkoumání úvěruschopnosti.

27. Soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když žalované poskytla peněžní prostředky, aniž by skutečně posoudila její schopnost splácet, a proto soud shledal tvrzenou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

28. Ke vztahu mezi posouzení otázky úvěruschopnosti a uzavření smlouvy soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, dle kterého „s ohledem na zjištěné nedostatky v předsmluvním procesu, při zákonem stanoveném postupu poskytovatele spotřebitelského úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a následný závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy, se již odvolací soud bližším posuzováním uzavření dané smlouvy za použití elektronický prostředků nezabýval“. Tedy pokud soud shledá smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, je nadbytečné se zabývat otázkou uzavření smlouvy. Ostatně pokud by byla prokázána tvrzení žalobkyně co do uzavření předmětné smlouvy, soud by ji shledal za absolutně neplatnou a rozhodnutí by bylo stejné.

29. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu. Ve věci sice bylo prokázáno, že žalovaná obdržela peněží prostředky ve výši částka, avšak žalobkyně na jistině požaduje nižší částku částka, a proto soud vázán žalobním návrhem přiznal žalobkyni tuto částku. V ostatním rozsahu soud žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení, úroku, smluvní pokuty a nákladech spojených s upomínáním (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka; ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023).

30. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

31. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

32. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

33. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“ 34. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

35. Soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé poskytla žalované peněžní prostředky, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

36. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 60 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 80 % a úspěchu žalované v rozsahu 20 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé) a tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

37. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny, tedy nestanovil lhůtu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

38. Soud uložil povinnost žalovanému zaplatit náklady řízení k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval, dle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.