6 C 41/2026

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Anonymizováno proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 25 736,05 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku ve výši 13 000 Kč, b) zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení a) částky 12 736,05 Kč, b) zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 17 749 Kč od 19. 9. 2024 do 28. 4. 2026, c) zákonného úroku z prodlení ve výši 1,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 12 736,05 Kč od 29. 4. 2026 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím s odůvodněním, že dne datum byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota na základě které, žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. Úvěr byl poskytnut prostřednictvím webové stránky Anonymizováno.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dokument označený „nordigenTransactionsByaccount“ předložený soudu ve formátu pdf. neobsahuje žádný podpis. Jeho obsahem je text vyhotovený v textovém editoru (zjištěno z nordigenTransactionsByaccount).

5. Žalobkyně disponuje fotografií občanského průkazu žalovaného (zjištěno z fotografie občanského průkazu).

6. Listina předložená soudu ve formátu pdf. nadepsaná „SMLOUVA O ÚVĚRU“ neobsahuje vlastnoruční podpis ani elektronický podpis žalovaného. Na poslední straně obsahuje text vyhotovené v textovém editoru ve znění „[podepsáno elektronicky v Anonymizováno] Jméno žalovaného, úvěrovaný“ (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

7. Listina předložená soudu ve formátu pdf. nadepsaná „Posouzení úvěryshopnosti č. hodnota“ neobsahuje vlastnoruční podpis ani elektronický podpis žalovaného (zjištěno z posouzení úvěruschopnosti).

8. Dne datum zástupce žalobce podal k odeslání předžalobní výzvu (zjištěno z Potvrdenie o podaji doporučenej zásielky a Výzvy k úhradě před podáním žaloby).

9. Na účet žalované byly dne datum připsány peněžní prostředky ve výši částka. Platba byla provedena žalobkyní (zjištěno ze Sdělení společnosti Anonymizováno a Výpis z účtu na č. l.).

10. Soud ve věci dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

11. Žalobkyně převedla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši částka.

12. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný podepsal listinu SMLOUVA O ÚVĚRU či že by souhlasil s jejím obsahem předloženým soudu. Skutečnost, že žalobkyně disponuje s fotografií občanského průkazu žalovaného a na účet žalovaného byly převedeny peněžní prostředky neprokazuje vůli účastníků, zejména vůli žalovaného, uzavřít se žalobkyní smlouvu, natož smlouvu ve znění dle listiny SMLOUVA O ÚVĚRU.

13. Soud dále provedl důkaz všeobecnými obchodními podmínkami, ze kterých nezjistil nic podstatného.

14. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkazy: Zásady ochrany osobních údajů, Ceník a Potvrzení o platbě. K Potvrzení o platbě soud konstatuje, že převod peněžních prostředků byl již prokázán.

15. Žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, čímž se připravila o možnost poučení k doplnění tvrzení a označení důkazů.

16. Soud věc po právní stránce posoudil následovně.

17. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

18. Podle § 561 odst. 1 OZ se k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

19. Za písemnou formu se podle § 562 odst. 1 OZ považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 OZ podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 910/2014 ze dne datum o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen „nařízení“).

20. Podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce. První funkcí je, že prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba. Druhou funkcí je, že zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka, dostupný na adrese www.nsoud.cz). Dle nařízení musí zaručený elektronický podpis splňovat mimo jiné požadavek, dle kterého je jednoznačně spojen s podepisující osobou. Rovněž § 562 odst. 1 OZ pro právní jednání učiněné elektronicky stanovuje podmínky zachycení obsahu a určení jednající osoby.

21. Otázkou elektronického podpisu se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, kde dospěl k závěru, že „ nelze za elektronický podpis dostatečný k jednoznačnému ověření identity podepsané osoby (a k zachycení konkrétního jednání, které učinila) považovat např. vypsání jména a příjmení v datové zprávě (e-mailu, např. formou tzv. e-mailové patičky), nebo vypsání jména a příjmení textovým editorem v rámci podepisované písemnosti či vypsání nějaké sekvence znaků – kódu, promokódu, popř. připojení obrázku s křivkou vlastnoručního podpisu, nebo fotografie podepsané osoby. To platí i pro uvedení přihlašovacího jména (tzv. ID nebo login) a zadání hesla (PIN) spojeného s následným „odkliknutím“ nějakého dokumentu na konkrétní webové stránce, popřípadě odeslání SMS zprávy z mobilního telefonu určité osoby, telefonické potvrzení identity a souhlasu (prokazované nahrávkou hlasu při hovoru s operátorem), či zjištění IP adresy použité pro připojení k internetu a podobně. Nic z toho totiž z hlediska technologických vlastností samo o sobě objektivně nechrání „podepsaná“ data proti následné změně a ani dostatečně věrohodně, popř. vůbec, neumožňuje jednoznačnou identifikaci podepsané osoby, neboť vytvoření takových „podpisů“ není pod výhradní kontrolou konkrétní (identifikované a autentizovatelné) osoby. Takové údaje nejsou s podepsanými daty nijak pevně technicky spojeny, natož ve smyslu ověření integrity (nezměnitelnosti) podepsaných dat (zpětného určení obsahu jednání). U takových podpisů nelze provést standardizované ověření technické platnosti podpisu a učinit jednoznačný závěr, zda je podpis technicky platný (potažmo pravý), nebo ne. Při právním jednání v listinné podobě by podobný způsob „podepsání“ (např. vypsáním jména a příjmení textovým editorem, vypsáním kódu, přilepením obrazu vlastnoručního podpisu na papírku Post-it apod.) jistě nemohl obstát a není logického důvodu, proč by měl obstát v elektronické podobě. Těžko lze považovat písemnou smlouvu v elektronické podobě s vypsaným jménem a příjmením v editoru za platně podepsanou s tím, že po vytištění již totéž v listinné podobě neobstojí. Opačným výkladem by za písemné právní jednání opatřené (prostým) elektronickým podpisem bylo možné považovat nejen prosté e-maily, SMS zprávy, ale i sdělení na sociálních i komunikačních sítích nejrůznějšího druhu (např. Facebook, WhatsApp apod.), kde jednotlivé fyzické osoby mohou vystupovat pod smyšlenými nebo cizími identitami, tyto libovolně měnit či množit. Bylo by nutné rezignovat na požadavek jistoty o zachycení (původního) obsahu písemného jednání i na požadavek jistoty o podepsané osobě (jednoznačnost). Ve světě elektronických dokumentů je navíc padělání identity a nezjistitelné změny obsahu dokumentů na obou stranách smlouvy mnohem snazší, než ve světě listinných dokumentů a tomu musí odpovídat i výklad příslušných ustanovení tak, aby byl zachován účel a smysl zákona (§ 2 o.z.). Pro kvalitu písemné formy (podpisu) je nutné, aby použité elektronické prostředky (včetně podpisu) samy o sobě objektivně technicky umožňovaly trvalé zachycení obsahu smlouvy, což je dáno již „zaručeným“ elektronickým podpisem“ písemnosti, a také (jednoznačné) určení jednající osoby, což je dáno jen „zaručeným“ elektronickým podpisem založeným (navíc) na kvalifikovaném certifikátu (a vytvořeným pomocí prostředku pro bezpečné vytváření podpisu), resp. uznávaným elektronickým podpisem“.

22. Zdejší soud se s výše uvedeným závěrem zcela ztotožňuje a v podrobnostech na něj odkazuje.

23. V projednávané věci měla být předmětná smlouva o úvěru uzavřena elektronicky prostřednictvím webového rozhraní (webové stránky Anonymizováno). Listina předložená soudu ve formátu pdf. označená „SMLOUVA O ÚVĚRU“ obsahuje na poslední straně u jména žalovaného text vyhotovený v textovém editoru) „[podepsáno elektronicky v Anonymizováno“, který však nelze považovat za podpis žalovaného, neboť tento text nepředstavuje vlastnoruční podpis ani se nejedná o elektronický podpis umožňující určení osoby, jedná se toliko o text vytvořený v textovém editoru. Z předmětného dokumentu ani z ničeho jiného nevyplývá, že tyto údaje vyplnil žalovaný. Rovněž nebylo prokázáno, že obsah písemnosti se od připojení uvedených údajů nezměnil, resp. že jde o stále stejnou písemnost.

24. Z dalších okolností, kdy žalobkyně poskytla na účet žalovaného peněžní prostředky ve výši částka a z fotografie občanského průkazu nelze shledat, že mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve znění předloženém soudu.

25. Žalobkyní zvolená forma jednání, neumožnila zachycení obsahu vůle žalovaného. Rovněž neumožňuje zajištění nezměnitelnosti předložené listiny (tvrzené smlouvy). Soud tak dospěl k závěru, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu natož v podobě předložené soudu, neboť tato nebyla žalovaným řádně podepsána, a proto soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno uzavření předmětné smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovaným natož v podobě předložené soudu. Žalobkyně tak v řízení neunesla svoje břemeno důkazní co do prokázání uzavření smlouvy (v podobě předložené soudu).

26. Podle § 2991 odst. 1 OZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

27. Podle § 2991 odst. 2 OZ se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

28. Jelikož soud shledal, že nedošlo k uzavření smlouvy, tedy plnění poskytnuté žalobkyní bylo ve smyslu § 2991 odst. 2 OZ plněním poskytnutým bez právního důvodu, a proto je žalovaný povinen žalobkyni dle § 2991 odst. 1 OZ vydat oč se obohatil, a to konkrétně částku částka, kterou od žalobkyně obdržel.

29. Podle § 1958 odst. 2 OZ neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

30. Podle § 1970 OZ může věřitel po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Jelikož je žalovaný se svým plněním peněžitého dluhu ve výši částka v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z této částky. Splatnost částky částka s ohledem na neprokázání uzavření smlouvy a neprokázání doručení výzvy nastala dle § 1958 odst. 2 OZ na základě doručení žaloby žalovanému dne datum. Žalovaný je tak v prodlení s placením svého peněžitého dluhu od následujícího dne, tedy od datum, a proto je povinen od tohoto data dle § 1970 OZ ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., zaplatit zákonný úrok z prodlení. V době, kdy se žalovaný dostal do prodlení, činila výše zákonného úroku z prodlení 11,5 % ročně.

32. V ostatním rozsahu požadované úroky z prodlení soud jako nedůvodné zamítl.

33. Soud konstatuje, že nemá za prokázané, že skutečně a kdy byla žalovanému doručena výzva k úhradě před podáním žaloby. Soud podotýká, že podací lístek či potvrzení o podání je toliko schopno prokázat odeslání dopisu, nikoli jeho doručení. Účinky výzvy k zaplacení ve smyslu § 1958 odst. 2 OZ však nastávají až jejím doručením.

34. Závěrem soud uzavírá, že neshledal uzavření tvrzené smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným, žalobkyně tedy nemá na základě této tvrzené smlouvy právo ničeho požadovat, a to včetně příslušenství.

35. Jelikož však na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení co do částky částka, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit tuto částku. Soud shledal žalobu důvodnou pouze co do částky částka spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do zaplacení a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

36. Žalovaný byl ve věci i s ohledem na úspěch co do příslušenství úspěšnější, avšak žalovanému žádné náklady nevznikly, a proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.