6 C 412/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Anonymizováno bytem Adresa žalovaného o 34 984 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 7 800 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení částky a) 27 184 Kč, b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 776,28 Kč, c) kapitalizovaného úroku ve výši 1 933,58 Kč, d) zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 589,25 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, e) úroku 8 % ročně z částky 14 053,24 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky částka s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi předchůdkyní žalobkyně společností právnická osoba. a žalovaným byla dne datum uzavřena Smlouva o úvěru č. hodnota, na základě které společnost právnická osoba. poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal ve čtrnácti měsíčních splátkách po částka uhradit celkem částku částka, která obsahuje úrok v pevné výši částka; úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka; úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka; úhrady za splátky v hotovosti ve výši částka. Žalovaný nárok je tvořena jistinou ve výši částka; úrokem ve výši částka; úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka; úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka; úhradou za umožnění splátek v hotovosti ve výši částka; smluvní pokutou ve výši částka; úrokem za období od datum do datum ve výši částka; zákonného úroku z prodlení do datum ve výši částka; úroků z úvěru ve výši 8 % ročně z jistiny částka; od datum do zaplacení; zákonný úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z částky ve výši částka.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila co do úvěruschopnosti, že výše měsíčních příjmů žalovaného činila částka a výše výdajů částka měsíčně. Výdaje byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je splatit ve 14 měsíčních splátkách po částka včetně úroku v pevné výši částka; úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka; úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka; úhrady za splátky v hotovosti ve výši částka. Společnost právnická osoba. poskytla žalovanému v hotovosti dne datum peněžní prostředky ve výši částka. Účastníci smlouvu označili jako úvěrovou uzavřenu dle § 2395 občanského zákoníku (zjištěno ze smlouvy o úvěru).

6. Žalovaný splatil celkem částka (zjištěno z transakční historie).

7. Společnost právnická osoba. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a potvrzení o zaplacení kupní ceny).

8. Dopisem ze dne datum vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení žalované pohledávky, přičemž dopis byl odeslán dne datum a doručován dne datum (zjištěno z výzvy k plnění ze dne datum včetně podacího lístku).

9. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl příjem částka a náklady v celkové výši částka: na bydlení a energie ve výši částka; dopravu, jídlo, osobní náklady ve výši částka; splátky ve výši částka. K doložení příjmů jsou označeny výplatní pásky a pracovní smlouva. Nic jiného označeno není, a to ani výpis z bankovního účtu. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu a je svobodný. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost na dítě do 26 let. (zjištěno ze žádosti o úvěr na č. l. 16).

10. Žalovaný byl zaměstnán u společnosti právnická osoba (zjištěno z určení týdenní pracovní doby a dohody o změna pracovní doby na č. l. 17).

11. Měsíční příjem žalovaného činil částka až částka (zjištěno z výplatních pásek na č. l. 18 – 19).

12. Žalovaný bydle v nájmu (část nájemní smlouvy na č. l. 19).

13. Soud dospěl k následujícímu závěru.

14. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

15. Dne datum se společnost právnická osoba. zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je splatit ve 14 měsíčních splátkách po částka včetně úroku v pevné výši částka; úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši částka; úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši částka; úhrady za splátky v hotovosti ve výši částka. Společnost právnická osoba. poskytla žalovanému v hotovosti dne datum peněžní prostředky ve výši částka. Společnost právnická osoba. postoupila žalovanou pohledávku žalobkyni. Příjem žalovaného činil částka až částka měsíčně.

16. Společnost právnická osoba. neověřila výdaje žalovaného. Soud zde konstatuje, že v žádosti o úvěr není uveden žádný dokument co do ověření výdajů žalovaného. Dle žádosti o úvěr nebyl výpis z účtu předložen. Rovněž ho žalované ani soudu nepředložila. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba. nedisponovala výpisem z účtu. Žalovaný má jednu vyživovací povinnost na dítě do 26 let.

17. Soud dále provedl důkaz výpisem arad na č. l. 21, ale s ohledem na posouzení věci z něho nic podstatného nezjistil.

18. Oznámení o postoupení pohledávky soud pro nadbytečnost neprovedl.

19. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

20. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

21. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

22. Mezi společností právnická osoba. jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným došlo dne 17. 8 2022 k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o úvěru dle § 2395 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když společnost právnická osoba. poskytnut žalovanému peněžní prostředky ve výši částka a žalovaný se zavázal je vrátit spolu s poplatky a úroky ve splátkách. Společnost právnická osoba. splnila svůj závazek poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši částka.

23. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti společnosti právnická osoba. jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalovaného.

24. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

25. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

27. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

28. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

30. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost právnická osoba. dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

31. Společnost právnická osoba. byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

32. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

33. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

34. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Soudu dokumenty či jiné záznamy co do skutečných výdajů žalovaného vztahující se k posouzení úvěruschopnosti předloženy nebyly, přestože má poskytovatel spotřebitelského úvěru zákonnou povinnost je uchovávat. Pokud tyto dokumenty či jiné záznamy nejsou soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud zde zdůrazňuje, že dle žádosti o úvěr byly předloženy toliko výplatní pásky a pracovní smlouva a nikoli žádné dokumenty co do výdajů žalovaného a to ani výpis z bankovního účtu žalovaného. Žalobkyně v svém doplnění uvedla, že výdaje byly zkoumány na základě výpisy z bankovního účtu, avšak k výslovnému dotazu soudu, tento výpis nepředložila ani za důkaz neoznačila. Soud shledal, že žádný výpis z bankovního účtu žalovaného nebyl použit ke zkoumání výdajů žalovaného.

35. V žádosti o úvěr jsou uvedeny výdaje na bydlení a energie ve výši částka měsíčně, tato výše je zřejmě nerealistická, neboť jen stěží lze uvěřit, že nájem, služby spojené s nájmem a energie činí pouze částka měsíčně. Soud zde pak poukazuje na skutečnost, že byla předložena pouze část nájemní smlouvy bez výše nájemného. V žádosti je dále uvedeno, že žalovaný má jednu vyživovací povinnost na dítě do 26 let, avšak výše výživného, nákladů na dítě není nikde uvedena.

36. Soud shledal, že společnost právnická osoba. reálně nezkoumala výdaje žalovaného a dále soud shledal, že dle údaje uvedené v žádosti co do nájemného a energií jsou nereálné.

37. Soud dospěl k závěru, že společnost právnická osoba. nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, když žalovanému poskytla úvěr, ačkoli u něho nebyla splněna podmínka úvěruschopnosti, a proto soud shledal předmětnou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

38. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu (částka – částka), a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka; ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023).

39. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

40. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

41. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

42. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“ 43. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

44. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaná může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

45. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

46. Společnosti právnická osoba. dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy č. hodnota na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně legitimovaná. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 47. Soud shledal, že společnost právnická osoba. v rozporu s § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoli u žalované nebyla splněna podmínka úvěruschopnosti, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

48. Jelikož soud shledal smlouvu za absolutně neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, už se pro nadbytečnost nezabýval její neplatností co do rozporu s dobrými mravy.

49. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný byl sice ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalovanému nevznikly.

50. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v délce tří dnů, neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná jeho možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

51. Při vyhlášení rozhodnutí se soud dopustil chyby v počtech, když ve výroku I. uvedl chybně částku ve výši 7 200 Kč místo správné částky ve výši 7 800 Kč (20 000 Kč – 12 200 Kč), a ve výroku II. písm. a) uvedl chybně částku ve výši 27 784 Kč namísto správné částky 27 184 Kč (34 984 Kč – 7 800 Kč), a proto tuto chybu v počtech postupme dle § 164 o. s. ř. opravil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.