6 C 417/2025

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 17 099 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 9 998 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požaduje zaplacení a) částky 7 101 Kč, b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 96,98 Kč od 26. 7. 2025 do 12. 8. 2025, c) zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 099 Kč od 13. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím spočívajícím v kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení ve výši částka a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalovaná částka je tvořena neuhrazenou jistinou částka; poplatkem za poskytnutí úvěru částka; poplatkem za expres výplatu částka; poplatky za bezpečnou splátku částka; poplatky za SMS servis částka; poplatky za prodloužení splatnosti částka; úroky částka; vynaloženými náklady částka; smluvními pokutami částka. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek žalobkyně Anonymizováno.

2. K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet žalobkyně uvedla, že tuto zkoumala prostřednictvím registrů NRKI, BRKI případně SOLUS, v centrální evidenci exekucí a v insolvenčním rejstříku. U klientů posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku. K výzvě soudu doplnila, že vyšla z příjmu klienta ze žádosti částka; životního minima dospělých členů domácnosti částka; splátek jiných společnostem částka.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Byla provedena lustrace žalovaného v registrech (zjištěno z úvěrové zprávy na č. l. 23-24).

6. Žalobkyně poskytla na účet žalovaného dne datum peněžní prostředky ve výši částka. Na účtu žalovaného činil v měsíci říjnu 2024 počáteční zůstatek částka a konečný zůstatek částka; celkové výdaje činily částka; příjem se skládal z částek: částka (invalidní důchod). Na účtu žalovaného činil v měsíci listopadu 2024 počáteční zůstatek částka; konečný zůstatek částka; celkové výdaje činily částka; příjem se skládal z částek: částka (invalidní důchod), částka (podpora v nezaměstnanosti/podpora při rekvalifikaci) a platby ve výši částka. V měsíci prosince do datum obdržel žalovaný peněžní prostředky od třetích společností poskytujících spotřebitelské úvěry v částkách: částka (právnická osoba.), částka (právnická osoba.), částka (Anonymizováno), částka (právnická osoba), částka a částka (Anonymizováno), částka (Anonymizováno.), částka (Anonymizováno), částka (právnická osoba.) (zjištěno ze sdělení společnosti právnická osoba. včetně výpisu z účtu na č. l. 28 – 37). Listina nadepsaná „Formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru“ neobsahuje žádný podpis (zjištěno z Formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru). Listina nadepsaná „Informační memorandum o zpracování osobních údajů“ neobsahuje žádný podpis (zjištěno z Informačního memoranda o zpracování osobních údajů). Listina nadepsaná „Úvěrová smlouva“ neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis osoby v pozici klienta. Na poslední straně obsahuje text vyhotovený v textovém editoru „Podepsáno kódem: Anonymizováno“ (zjištěno z Úvěrové smlouvy). Žalovaný uhradil celkem částka (zjištěno z výpisu čerpání splátek a úhrad). Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo vyjito z výše příjmu částka a nebyly hodnoceny žádné výdaje (zjištěno z karty klienta).

7. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci.

8. Listina nadepsaná „Úvěrová smlouva“ neobsahuje vlastnoruční ani elektronický podpis osoby v pozici klienta. Na poslední straně obsahuje text vyhotovený v textovém editoru „Podepsáno kódem: Anonymizováno“. Žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky ve výši částka a žalobkyni uhradil peněžní prostředky ve výši částka. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z jeho příjmu ve výši částka a výdeje nehodnotila. Příjem žalovaného v předchozích dvou měsících činil cca částka měsíčně. Soud nemá za prokázané, že by žalobkyně výši příjmu ověřovala, což ostatně uvedla i sama žalobkyně, když uvedla, že vyšla z příjmu na žádosti.

9. Žalovaný načerpal od společností poskytujících spotřebitelské úvěry za období první poloviny prosince 2024 celkem na jistině částka.

10. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však nezjistil nic podstatného pro rozhodnutí ve věci.

11. K důkazům Dohledání informací o činnosti klienta (č. l. 19) a Anonymizováno na č. l. 20 soud konstatuje, že tyto důkazy nemají žádnou důkazní hodnotu, neboť se jedná o soukromé listiny bez podpisu žalovaného. Anonymizováno dále obsahuje toliko kód, který ničeho neprokazuje.

12. Z provedeného důkazu tisková sestava na č. l. 21 – 22 a opis výpisu proplacení smlouvy soud s ohledem na provedený důkaz výpis z účtu (vyžádaný od banky) soud nic dalšího podstatného pro rozhodnutí nezjistil.

13. S ohledem na právní posouzení věci z následujících provedených důkazů soud nic podstatného rozhodnutí nezjistil: předžalobní výzva, podací arch, podací arch, výzva před zahájením celého úvěru, podací arch, výzva ke splacení celé půjčky, . K uvedeným důkazům soud dále konstatuje, že nebylo prokázáno doručení výzev žalovanému.

14. Soud pro nadbytečnost neprovedl následující důkazy: Úplný výpis, Sazebník.

15. K metodice posouzení úvěruschopnosti klienta soud konstatuje, že tato listina nemá povahu důkazu, neboť neprokazuje žádnou skutečnost.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy a to s ohledem na splnění povinnosti žalobkyně jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

18. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

21. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

23. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

24. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná, když soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

25. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru byla § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

26. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, č. j. spisová značka].

27. Dle citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu se tedy žalobkyně nemůže zbavit své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost klienta, resp. řádně zjistit příjmy a výdaje klienta, s prostým odkazem, že spoléhá na údaje poskytnuté klientem a sama nemá možnost tyto ověřit. Soud dodává, že tuto možnost nepochybně má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

28. Dále soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně své povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. Dokumenty či jiné záznamy ohledně ověření příjmů a výdajů žalovaného a jejich porovnání nebyly soudu předloženy, nemůže mít soud za prokázané, že poskytovatel skutečně řádně přistoupil k posouzení úvěruschopnosti. Soud podotýká, že sama žalobkyně uvedla, že vyšla z příjmu uvedeného žalovaným a co do výdajů z teoretických částek (životní minimum, minimální výdaje na bydlení).

29. Soud zdůrazňuje, že věci nebylo tvrzeno a prokázáno nic konkrétního o příjmech a výdajích žalované ani nic jak konkrétně byly vzájemně porovnány (viz § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru), a proto žalobkyně neunesla své břemeno tvrzní a důkazní co do podmínky řádného zkoumání úvěruschopnosti.

30. Žalobkyně ani nezohlednila další spotřebitelské úvěry žalovaného načerpané v bezprostředně předcházejícím období v celkové částce jistin částka.

31. Soud shledal, že žalobkyně nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru řádně posoudit úvěruschopnost žalované, když žalovanému poskytla peněžní prostředky, aniž by skutečně posoudila jeho schopnost splácet, a proto soud shledal tvrzenou smlouvu dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

32. Ke vztahu mezi posouzení otázky úvěruschopnosti a uzavření smlouvy soud poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka, dle kterého „s ohledem na zjištěné nedostatky v předsmluvním procesu, při zákonem stanoveném postupu poskytovatele spotřebitelského úvěru při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a následný závěr odvolacího soudu o absolutní neplatnosti dané úvěrové smlouvy, se již odvolací soud bližším posuzováním uzavření dané smlouvy za použití elektronický prostředků nezabýval“. Tedy pokud soud shledá smlouvu o spotřebitelském úvěru za neplatnou, je nadbytečné se zabývat otázkou uzavření smlouvy. Ostatně pokud by byla prokázána tvrzení žalobkyně co do uzavření předmětné smlouvy, soud by ji shledal za absolutně neplatnou a rozhodnutí by bylo stejné.

33. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalovanému pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka (částka – částka), která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do veškerého požadovaného příslušenství spočívajícímu v zákonném úroku z prodlení a úroku (viz rozsudky Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka; ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023).

34. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

35. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

36. Je zřejmé, že odvolací soud se shora uvedeného výkladu nedržel a při vypořádání nároků ze zaniklé smlouvy o spotřebitelském úvěru postupoval podle obecných ustanovení o vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé (neplatné) smlouvy, od čehož se odvíjel jeho (nesprávný) závěr o okamžiku vzniku nároku žalobkyně na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.

37. Protože závěry odvolacího soudu, že žalobkyni vznikl nárok na vrácení dosud nesplacené části jistiny z neplatné smlouvy o úvěru podle obecných zásad vypořádání bezdůvodného obohacení ze zaniklé smlouvy, a že jí v souvislosti s prodlením žalované s vrácením bezdůvodného obohacení vznikl nárok na úhradu zákonných úroků z prodlení, jsou v rozporu se shora přijatým výkladem vypořádání nesplacené části jistiny podle § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, je dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu nejen přípustné, ale i důvodné.“ 38. Na citovaný rozsudek Nejvyšší soud navázal v rozsudku ze dne datum, sp. z. SPZ 101/2023, kde shledal, že „Nejvyšší soud v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uzavřel, že § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nejvyšší soud dále uvedl, že spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z.“.

39. Dle citovaných rozhodnutí se tedy žalovaná může dostat do prodlení až po marném uplynutí lhůty stanovené soudem dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (případně sjednané mezi účastníky). Výzva k plnění je pak v souvislosti s úroky z prodlení bezvýznamná.

40. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení 41. Soud shledal, že společnost žalobkyně nedostála své povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného dle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru a v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé poskytla žalovanému peněžní prostředky, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši částka, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl.

42. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).

43. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť žalobkyně byla ve věci úspěšnější pouze nepatrně ve výši 54,5 %. Soud zohlednil i neúspěch v příslušenství. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.