6 C 50/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Nymburce soudní poplatek za žalobu ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky uvedené v záhlaví tohoto rozsudku s tím, že dne datum zajistila převoz žalovaného do lékařského zařízení k odbornému lékařskému vyšetření, odběru krve, za účelem zjištění přítomnosti jiných návykových látek v organismu, jelikož vzniklo důvodné podezření, že žalovaný řídil motorové vozidlo pod vlivem těchto látek. Náklady na dopravu žalovaného služebním vozem za 3 km představovaly částku ve výši částka Náklady za lékařské vyšetření v nemocnice s poliklinikou právnická osoba byly vyčísleny na částku částka. Protože byla vyšetřením u žalovaného prokázána přítomnost alkoholu, vznikla žalovanému podle § 24 zákona č. 65/2017 Sb. povinnost žalobkyni nahradit vzniklé náklady po zaokrouhlení ve výši částka, a to do dne datum, což žalovaný neučinil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu: Dne datum v 10:52 bylo policejní hlídkou v obec zastaveno a kontrolováno vozidlo zn. Alfa Romeo, registrační značka, které řídil žalovaný. Při opakovaném odborném měření přístrojem Drügwipe 5S byla zjištěna přítomnost omamných a psychotropních látek v těle žalovaného. Následně se žalovaný datum v 11:21 podrobil lékařskému vyšetření v podobě odběru krve v nemocnice s poliklinikou právnická osoba, kam byl policejní hlídkou převezen. Doprava žalovaného do zdravotnického zařízení byla provedena služebním vozem s registrační značka, najeto byly 3 kilometry. Náklady na tuto dopravu činily částka při průměrné spotřebě 74 litru na 100 km, ceně částka za litr paliva a při náhradě částka na jeden kilometr. nemocnice s poliklinikou právnická osoba za provedení lékařského vyšetření spojeného s odběrem krve žalovaného vyúčtovala žalobkyni částku částka. Toxikologickým vyšetřením byla zjištěna v krevním vzorku hodnota návykové látky Delta-9-tetrahydrokanabiol (9-THC) nejméně 6,8 ng/ml. Žalobkyně zaslala žalovanému fakturu ze dne datum na částku částka se splatností dne datum, písemnost si žalovaný osobně převzal dne datum, avšak ničeho nezaplatil.

4. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

5. Podle § 24 odst. 1 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, náklady na odborné lékařské vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb Policie České republiky, Vojenská policie, obecní policie, ulice služba, zaměstnavatel, kontrolní orgán nebo poskytovatel zdravotních služeb, v rámci jejichž působnosti byla učiněna výzva k vyšetření podle § 21 odst. 1 nebo výzva k vyšetření podle § 21 odst. 2.

6. Podle § 24 odst. 2 zákona prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb odborné lékařské vyšetření podle odstavce 1, náklady, které mu úhradou odborného lékařského vyšetření vznikly.

7. Podle § 24 odst. 3 zákona náklady na dopravu vyšetřované osoby do zdravotnického zařízení za účelem provedení odborného lékařského vyšetření hradí v případě, že se prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, vyšetřovaná osoba.

8. Podle § 24 odst. 5 zákona toxikologické vyšetření hradí poskytovateli zdravotních služeb ten, kdo si toto vyšetření vyžádal. Není-li uhrazená částka součástí nákladů řízení podle jiného právního předpisu a prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, uhradí vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil poskytovateli zdravotních služeb toxikologické vyšetření, náklady, které mu úhradou toxikologického vyšetření vznikly.

9. Vzhledem k tomu, že u žalovaného byla dne datum toxikologickým vyšetřením zjištěna přítomnost návykové látky v krvi, vznikla žalovanému povinnost uhradit žalobkyni náklady na dopravu do zdravotnického zařízení a náklady spojené s odběrem biologického materiálu a jeho následného vyšetření. Této své povinnosti však žalovaný ani přes výzvu žalobkyně nedostál, soud proto návrhu žalobkyně beze zbytku vyhověl. Příslušenství v podobě úroku z prodlení bylo přiznáno v souladu s § 1970 občanského zákoníku, přičemž výše úroku z prodlení je dána zákonnou sazbou stanovenou nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

10. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má zcela procesně úspěšná žalobkyně právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši částka spočívají v paušální náhradě hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za tyto 2 úkony (§ 1 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.): výzva k plnění a sepsání žaloby, přičemž sazba podle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí částka za každý z těchto úkonů.

11. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

12. Výrokem III. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit státu soudní poplatek z podaného návrhu, jelikož žalobkyně je podle § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, od poplatkové povinnosti osvobozena, a tato povinnost tak přešla podle § 2 odst. 3 citovaného zákona na procesně neúspěšného žalovaného. Výše soudního poplatku byla stanovena podle položky číslo bodu 1. písm. a) Sazebníku poplatků. Lhůta k zaplacení soudního poplatku byla stanovena podle § 7 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř.). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.