6 C 54/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Anonymizováno . sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená dne Anonymizováno Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 22 292 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacenía) částky 15 092 Kč,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 153,19 Kč,c) kapitalizovaného úroku ve výši 663,12 Kč,d) zákonného úroku z prodlení z částky 9 006,17 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně,a) úroku 8 % ročně z částky 8 627,75 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky ve výši 22 292 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne , datum, uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla společnost , právnická osoba, . žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s úrokem v pevné výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 4 900 Kč, úhradou za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a úhradou za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 18 592 Kč se žalovaná zavázala uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč nejpozději do , datum, .

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Dokazování3. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

4. Dne , datum, společnost , právnická osoba, . přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč spolu s úrokem v celkové výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč (zjištěno ze Smlouvy o úvěru).

5. Žalobkyně uhradila společnosti , právnická osoba, . částku 2 800 Kč (zjištěno z transakční historie).

6. Žalovaná dne , datum, sdělila společnosti , právnická osoba, ., že pobírá starobní důchod ve výši 10 944; její výdaje celkem činí 6 000 Kč (bydlení a energie 1 000 Kč; výdaje na dopravu, jídlo, osobní náklady 3 000 Kč; měsíční splátky 2 000 Kč); bydlí u rodičů; je svobodná. V žádosti o úvěr je zaškrtnuto pole jiný doklad a dopsáno „důchodový výměr, útržky“ (zjištěno ze žádosti o úvěr).

7. Žalovaná pobírala od ledna 2021 starobní důchod ve výši 10 973 Kč měsíčně (zjištěno z Potvrzení starobního důchodu). Od ledna 2021 se žalované zvýšil starobní důchod na částku 10 973 Kč měsíčně (zjištěno z Oznámení ČSSZ). Žalovaná v období od července 2021 do října 2021 obdržela důchod ve výši 10 944 Kč měsíčně (zjištěno z Důchod - Výplatní doklady z , datum, , , datum, a z , datum, ).

8. Žalovaná měla od , datum, závazek u společnosti Provident spočívající ve splátce spotřebitelského úvěru ve výši 495 Kč týdně (zjištěno z Karty splátek).

9. Průměrná úroková sazba úvěru poskytnutých bankami na spotřebu při fixaci 1 až 5 let činila v listopadu 2021 7,34 % ročně (zjištěno z ARAD).

10. Společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. , hodnota, (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky včetně seznamu postoupených pohledávek).

11. Zástupce žalobkyně vyzval žalovanou v dopise ze dne , datum, k zaplacení dlužné částky do , datum, . Dopis byl odeslán dne , datum, (zjištěno z výzvy k plnění včetně podacího lístku a plné moci). Soud konstatuje, že nemá za prokázané, kdy a že byl dopis doručen žalované, když tyto skutečnosti podací lístek neprokazuje.

12. K důkazu oznámení o postoupení pohledávky soud konstatuje, že k němu nebyla přiložena podací lístek, doručenka ani nic jiného, co by prokazovalo jeho odeslání a doručení, a proto soud tento důkaz nehodnotil.

13. Soud dále konstatuje, že s ohledem na posouzení věci nejsou podstatné skutečnosti ohledně doručení dopisu ze dne , datum, a oznámení o postoupení pohledávky.

14. Soud ve věci dospěl k následujícím závěru o skutkovém stavu:

15. Dne , datum, společnost , právnická osoba, . přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala je splatit ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč spolu s úrokem v celkové výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Žalovaná uhradila poskytnuté peněžní prostředky co do výše 2 800 Kč. Společnost , právnická osoba, . postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou. Žalovaná pobírala starobní důchod ve výši 10 973 Kč měsíčně.

16. Soud nemá za prokázané, že společnost , právnická osoba, . před poskytnutím úvěru jakkoli ověřila výdaje žalované. Soud konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné důkazy, které by prokazovaly, jaké byly skutečné výdaje žalované. Soud nemá za prokázané, že by společnost , právnická osoba, . lustrovala žalovanou v jakékoli databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti.Právní hodnocení17. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

18. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

19. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

20. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

21. Mezi společností , právnická osoba, . jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž byly ujednány úroky dle § 2392 odst. 1 OZ, když se společnost , právnická osoba, . přenechala žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se je zavázala vrátit ve splátkách spolu s úrokem v celkové výši 507 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, úhradou nákladů na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 385 Kč a poplatku za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč.

22. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na splnění povinnosti společnosti , právnická osoba, . jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

25. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

27. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

28. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

29. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

30. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“31. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

32. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost , právnická osoba, . dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

33. Společnost , právnická osoba, . byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

34. Dále zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].

35. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].

36. Dle citované judikatury věřitel musí reálně ověřit příjmy a výdaje spotřebitele a nepostačuje vyjít pouze z údajů poskytnutých spotřebitelem. Soud dodává, že možnost ověřit příjmy a výdaje má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

37. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně nepředložila žádné dokumenty, které by prokazovaly, že byly ověřeny příjmy a výdaje žalované.

38. K žádosti o úvěr soud konstatuje, že v této je sice uvedena výše výdajů žalované, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem, a proto nemá soud za prokázané, že uváděné výdaje odpovídaly skutečnosti. Rovněž soud nemá za prokázané, že uváděné výdaje byly reálně ověřeny. Společnost , právnická osoba, . ověřila toliko splátky spotřebitelského úvěru.

39. Soud je toho názoru, že společnost , právnická osoba, . ve skutečnosti reálné výdaje žalované nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jejími příjmy.

40. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost , právnická osoba, . nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

41. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost , právnická osoba, ., dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů a dále byla při jednání poučena dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

42. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši 7 200 Kč, která představuje nesplacenou jistinu (10 000 Kč – 2 800 Kč) a v ostatním rozsahu žalobu zamítl a to i co do požadovaného úroku, zákonného úroku z prodlení, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu a úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti v místě bydliště (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

43. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy co do výše sjednaných úroků a poplatků, resp. sjednané výše úplaty za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Předně soud konstatuje, že celý sjednaný poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč představuje úplatu za poskytnutí spotřebitelského úvěru, tedy je nutno zohlednit celý poplatek co do výše úroku.

44. Zápůjčka, jejíž jistina činila 10 000 Kč, měla být splacena ve 14 týdenních splátkách, přičemž žalovaná měla zaplatit na úroku a poplatku, které představuje celkový úrok 8 592 Kč. Žalovaná tak měl zaplatit o 85,92 % více za 14 měsíců, což představuje roční úrok cca ve výši 73,60 %.

45. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

46. Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

47. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

48. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

49. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

50. Soud konstatuje, že úrok ve výši 73,60 % ročně je více než 10 krát vyšší, než činila průměrná výše úroku (7,34 % ročně: na spotřebu 1 až 5 let) v rozhodném období, tedy sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, a proto se ujednání o výši úroků zjevně příčí dobrým mravům, a tedy je ve smyslu § 580 odst. 1 OZ a 588 OZ absolutně neplatné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

51. Soud se dále zabýval otázkou dopadu účinků absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, resp. zda lze ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy oddělit a šlo by předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části ve smyslu § 576 OZ.

52. Soud podotýká, že ujednání o výši úroků lze od ostatních částí smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě o zápůjčce oddělit, ostatně podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce není sjednání úroků.

53. Přístup OZ v ustanovení § 576 je takový, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064).

54. Důvod neplatnosti části smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce se týká ujednání o výši úroků, které představují úplatu společnosti , právnická osoba, . za poskytnutý spotřebitelský úvěr. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by společnost , právnická osoba, . přistoupila k uzavření smlouvy bez neplatného ujednání o výši úroků (úplaty), resp. že by žalované poskytla finanční prostředky bez jakéhokoli úroku (úplaty), tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části co do sjednání úroků (viz § 576 OZ). Smlouvu je nutné posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.

55. Konečně soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 22 Co 61/2022-40, dle kterého „neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena. Její naplňování je koneckonců také důvod, proč k moderaci nedochází v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z.“ (viz [příjmení], M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck: 2020, s. 19 a tam citované [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo] - [číslo]). 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2014, s. 475.)“.

56. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

57. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

58. Společnost , právnická osoba, . dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimovaná.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení59. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, . nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku 7 200 Kč, která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl. Soud rovněž shledal uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 OZ a 588 OZ, neboť výše sjednaná úplaty se zjevně příčí dobrým mravům.

60. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice i s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.

61. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).