6 C 56/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o vyklizení bytu

I. Žalovaný je povinen vyklidit byt I. kategorie o výměře 157,43 m2 umístěný v přízemí a 1. patře budovy na adrese [adresa žalobkyně], která je součástí pozemku parc. [číslo] o výměře 278 m2, obci, části obce a k. ú. [obec], jak zapsáno na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrálním pracovištěm Nymburk, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 22 319,06 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

1. Žalobce se domáhá uložení povinnosti žalovanému vyklidit byt I. kategorie o výměře 157,43 m2 umístěný v přízemí a 1. patře budovy na adrese [adresa žalobkyně], která je součástí pozemku parc. [číslo] o výměře 278 m2, obci, části obce a k. ú. [obec], jak zapsáno na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrálním pracovištěm Nymburk (dále jen také jako„ předmětný byt“) s odůvodněním, že mezi žalobcem jako pronajímatelem a žalovaným jako nájemce byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu. Žalovaný však řádně nehradil nájemné, když dlužné nájemné přesahuje trojnásobek měsíčního nájemného, a proto žalobce vypověděl nájemní smlouvu výpovědí bez výpovědní doby ze dne [datum], která byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný i přes výzvu k vyklizení předmětný byt dodnes nevyklidil. Žalovaný proti výpovědi nepodal námitky.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s odůvodněním, že výpověď ze dne 4. 1. 2021 obdržel dne 5. 1. 2021. K výpovědi došlo v době nouzového stavu a to rodině poskytovateli zdravotní péče v obci. Žalovaný se snažil věc řešit. Žalovaný je v insolvenčním řízení. Vždy vše doplatil. Jediný nedoplatek je v insolvenčním řízení, tedy v podstatě žádný neexistuje. Dále poukázal na neoprávněnou výši nájmu. Byt od července 2021 neobývá. Žalovaný je ochoten byt odevzdat poté, co se s ním žalobce vzájemně vyrovná a až bude vše právně a morálně v pořádku. <i>Dokazování</i> Návrh na provedení následujících důkazů se zamítá.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav.

4. Žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník budovy [adresa] na adrese [adresa žalovaného] (zjištěno z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 6)).

5. Žalobce se zavázal přenechat žalovanému k užívání od 7. 9. 2009 na dobu neurčitou byt I. kategorie v přízemí a 1. patře domu [adresa], [anonymizována dvě slova] v [obec]. Žalovaný se zavázal hradit měsíčně nájemné ve výši 5 823 Kč (zjištěno ze smlouvy o nájmu bytu ze 7. 9. 2009 (č. l. 9-10)). Od 1. 2. 2010 bylo nájemné zvýšeno na 10 023 Kč měsíčně (zjištěno z oznámení o jednostranném zvýšení nájemného (č. l. 10) a evidenčního listu (č. l. 43)).

6. Žalobce dopisem ze dne 3. 10. 2018, který si žalovaný převzal dne 13. 10. 2018, vyzval žalovaného k uhrazení nedoplatku na nájemném ve výši 50 115 Kč (zjištěno z upomínky platby nájemného ze dne 3. 10. 2018 včetně doručenky (č. l. 54)).

7. Žalobce dopisem ze dne 15. 1. 2019, který si žalovaný převzal dne 26. 1. 2019, vyzval žalovaného k uhrazení nedoplatku na nájemném a službách, který vyčíslil k datu 31. 12. 2018 na částku 40 072 Kč (zjištěno z II. upomínka platby nájemného ze dne 15. 1. 2019 včetně doručenky (č. l. 57)).

8. Žalovaný v emailu datovaném 22. 5. 2020 uvedl, že mu dne 13. 5. 2020 byla doručena upomínka k uhrazení dlužného nájemného ve výši 30 089 Kč. Tuto upomínku rozporuje (zjištěno z dopisu ze dne 22. 5. 2020 (č. l. 26)).

9. Zástupce žalobce vyzval žalovaného v dopise ze dne 4. 9. 2020, odeslaným dne 9. 9. 2020, který si žalovaný převzal dne 26. 9. 2020, k uhrazení dlužného nájemného ve výši 20 Kč za rok 2019 a k uhrazení dlužného nájemného ve výši 80 124 Kč za období od 1. 1. 2020 do 15. 8. 2020 (zjištěno z dopisu ze dne 4. 9. 2020 včetně potvrzení o podání a doručenky (č. l. 55-56)).

10. Žalobce písemně dopisem ze dne 4. 1. 2021, který si žalovaný převzal dne 5. 1. 2021, vypověděl nájemní smlouvu ze dne 7. 9. 2009, jejímž předmětem byl pronájem předmětného bytu z důvodu neuhrazeného nájemného ve výši 120 296 Kč, když po uhrazení částky 60 118 Kč zbyl za rok 2019 neuhrazený dluh ve výši 20 Kč a za rok 2020 žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce upozornil žalovaného na povinnost byt nejdéle do jednoho měsíce byt odevzdat. Žalobce poučil žalovaného o právu dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti u soudu (zjištěno z výpovědi z nájmu bez výpovědní doby ze dne 4. 1. 2021 včetně poštovního podacího archu a doručenky (č. l. 11-12; 29)).

11. Dne 15. 1. 2021 a dne 15. 2. 2021 žalovaný uhradil nájem ve výši 10 023 Kč (zjištěno z transakční historie (č. l. 32)).

12. Žalobce vyzval žalovaného k vyklizení předmětného bytu dopisem ze dne 25. 3. 2021, odeslaným žalovanému téhož dne. Žalovaný si dopis nepřevzal a dopis byl dne 12. 4. 2021 vhozen do domovní schránky (zjištěno z výzvy žalobkyně k vyklizení bytu z 25. 3. 2021 včetně poštovního podacího archu, doručenky a sledování zásilek (č. l. 13-14)).

13. Žalovaný se obrátil na žalobce v dopise ze dne 21. 4. 2021, došlým téhož dne, s pokusem o smírné řešení (zjištěno z dopisu ze dne 21. 4. 2021 (č. l. 24-25)).

14. Žalobce v reakci na dopis ze dne 21. 4. 2021 opětovně vyzval žalovaného k vyklizení předmětného bytu a upozornil na možnost podání žaloby. Dopis byl vložen do schránky žalovaného dne 7. 6. 2021 (zjištěno z dopisu ze dne 20. 5. 2021 včetně doručenky (č. l. 50 – 51)).

15. Zástupce žalobce vyzval žalovaného k vyklizení předmětného bytu v dopise ze dne 30. 11. 2021, který byl odeslán žalovanému dne 30. 11. 2021 (zjištěno z výzvy zástupce žalobce k vyklizení bytu z 30. 11. 2021 včetně dokladu o odeslání (č. l. 7 – 8)).

16. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

17. Žalobce je v katastru nemovitostí evidován jako vlastník budovy [adresa] na adrese [adresa žalovaného]. Žalobce se zavázal přenechat žalovanému k užívání předmětný byt a žalovaný se zavázal hradit nájemné. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k uhrazení dlužného nájemného. Žalobce písemně dopisem ze dne 4. 1. 2021, který si žalovaný převzal dne 5. 1. 2021, vypověděl nájemní smlouvu ze dne 7. 9. 2009, jejímž předmětem byl pronájem předmětného bytu z důvodu neuhrazeného nájemného ve výši 120 296 Kč, když po uhrazení částky 60 118 Kč zbyl za rok 2019 neuhrazený dluh ve výši 20 Kč a za rok 2020 žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce upozornil žalovaného na povinnost byt nejdéle do jednoho měsíce byt odevzdat. Žalobce poučil žalovaného o právu dle § 2286 odst. 2 občanského zákoníku vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání její oprávněnosti u soudu.

18. Soud nemá ve věci za prokázané, že by žalovaný podal proti výpovědi námitky nebo se žalobou u soudu domáhal přezkoumání její neoprávněnosti. Soud nemá za prokázané, že by žalovaný nehradil nájem v dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2.

19. Soud neprovedl následující důkazy, neboť je s ohledem na právní posouzení věci shledal za nadbytečné: usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 26. 11. 2020, č. j. 14 C 367/2020-11 (č. l. 28); přihláška pohledávky (č. l. 30-31); rozhodnutí o změně oprávnění k poskytování zdravotních služeb (č. l. 34-35); smlouva o nájmu nebytových prostor a bytu (č. l. 37-38); smlouva o podnájmu bytu (č. l. 38 – 40); dopis ze dne 9. 3. 2010 (č. l. 44). <i>Právní posouzení věci</i> 20. Soud po právní stránce věc posoudil následovně. <i>21. Podle § 685 odst. 1 věty první zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen„ OZ 1964“) vzniká nájem bytu nájemní smlouvou, kterou pronajímatel přenechává nájemci za nájemné byt do užívání, a to na dobu určitou nebo bez určení doby užívání.</i> 22. Mezi účastníky došlo dne 7. 9. 2009 k uzavření nájemní smlouvy k nájmu bytu dle § 685 odst. 1 věty první OZ 1964, jejímž předmětem byl nájem bytu I. kategorie o výměře 157,43 m2 umístěný v přízemí a 1. patře budovy na adrese [adresa žalobkyně], která je součástí pozemku parc. [číslo] o výměře 278 m2, obci, části obce a k. ú. [obec], jak zapsáno na [list vlastnictví] Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrálním pracovištěm Nymburk (předmětného bytu). <i>23. Podle § 3074 odst. 1 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ“) se nájem řídí tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti, i když ke vzniku nájmu došlo před tímto dnem; vznik nájmu, jakož i práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.</i> 24. V souladu s přechodným ustanovením § 3074 odst. 1 věty první OZ soud otázky co do výpovědi a vyklizení předmětného bytu posuzoval dle OZ. <i>25. Podle § 2231 odst. 1 věty první OZ skončí nájem ujednaný na dobu neurčitou výpovědí jednou ze stran.</i> <i>26. Podle § 2286 odst. 1 OZ vyžaduje výpověď nájmu písemnou formu a musí dojít druhé straně. Výpovědní doba běží od prvního dne kalendářního měsíce následujícího poté, co výpověď došla druhé straně.</i> <i>27. Podle § 2286 odst. 2 OZ vypoví-li nájem pronajímatel, poučí nájemce o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem, jinak je výpověď neplatná.</i> <i>28. Podle § 2290 OZ má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.</i> 29. Nájem předmětného bytu sjednaný mezi účastníky na dobu neurčitou založený nájemním smlouvu ze dne 7. 9. 2009 skončil dle § 2231 odst. 1 věty první výpovědí žalobce ze dne 4. 1. 2021. K výpovědi zde 4. 1. 2021 soud konstatuje, že byla v souladu s § 2286 odst. 1 OZ učiněna v písemné podobě a dne 5. 1. 2021 došlo žalovanému. Žalobce ve výpovědi v souladu s § 2286 odst. 2 OZ poučil žalovaného o jeho právu vznést proti výpovědi námitky a navrhnout dle § 2290 OZ přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem. Výpověď splňuje všechny podmínky dle § 2286 OZ, a proto ji soud shledal za platnou. <i>30. Podle § 2291 odst. 1 OZ poruší-li nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby a požadovat, aby mu nájemce bez zbytečného odkladu byt odevzdal, nejpozději však do jednoho měsíce od skončení nájmu.</i> <i>31. Podle § 2291 odst. 2 OZ porušuje nájemce svou povinnost zvlášť závažným způsobem, zejména nezaplatil-li nájemné a náklady na služby za dobu alespoň tří měsíců, poškozuje-li byt nebo dům závažným nebo nenapravitelným způsobem, způsobuje-li jinak závažné škody nebo obtíže pronajímateli nebo osobám, které v domě bydlí nebo užívá-li neoprávněně byt jiným způsobem nebo k jinému účelu, než bylo ujednáno.</i> <i>32. Podle § 2291 odst. 3 OZ neuvede-li pronajímatel ve výpovědi, v čem spatřuje zvlášť závažné porušení nájemcovy povinnosti, nebo nevyzve-li před doručením výpovědi nájemce, aby v přiměřené době odstranil své závadné chování, popřípadě odstranil protiprávní stav, k výpovědi se nepřihlíží.</i> 33. Žalobce v souladu s § 2291 odst. 3 OZ uvedl ve výpovědi, v čem spočívalo porušení povinnosti žalovaného zvlášť hrubým způsobem, když toto spatřuje v tom, že žalovaný neuhradil nájemné za období více než jednoho roku ve výši 120 296 Kč (viz § 2291 odst. 2 OZ). Rovněž žalobce žalovaného v souladu s § 2291 odst. 3 OZ vyzval k odstranění závadného chování, které spočívalo v prodlení s hrazením nájemného a to opakovaně. Soud tedy shledal, výpověď ze dne 4. 1. 2021 za výpověď bez výpovědní doby dle § 2291 OZ.

34. V řízení o návrhu na vyklizení bytu není soud oprávněn se zabývat oprávněností výpovědi, tedy zda došlo k naplnění výpovědních důvodů, proto se soud nezabýval otázkou výše nájemného a zda bylo uhrazeno či nikoli. Soud toliko může přihlédnout k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi, přičemž výše soud výpověď neshledal za neplatnou ani zdánlivou.

35. Soud zde odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 3328/2017 (R 112/2019 civ.), kde je uvedeno:„ Institutem přezkumu oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu upraveným v § 2290 o. z. se již Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích zabýval (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, uveřejněný pod číslem 75/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen„ R 75/2018“, rozsudek téhož soudu ze dne 21. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5679/2016, rozsudek ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). <i>36. V R 75/2018 dospěl k závěru, že žaloba podle § 2290 o. z. se obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou upravoval § 711 odst. 3 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy„ zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“. Soud se tak v tomto řízení zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu a zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. Dále zdůraznil, že přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení je třeba chápat v širším smyslu, a zjistí-li soud v řízení podle § 2290 o. z., že výpověď je z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, žalobě nájemce vyhoví, neboť ani taková výpověď nebyla dána„ po právu“, a je proto„ v širším smyslu“ neoprávněná.</i> <i>37. Z výše uvedeného plyne, že naplněností uplatněného výpovědního důvodu se může soud zabývat jen v řízení podle § 2290 o. z., tedy jen v případě, že nájemce, kterému byla výpověď doručena (dostala se do sféry jeho dispozice), podal ve lhůtě stanovené v § 2290 o. z. žalobu, jíž se domáhá přezkumu oprávněnosti výpovědi. Jde o specifickou žalobu, definovanou v hmotněprávním předpise, žalobce nemusí v řízení prokazovat naléhavý právní zájem. Ustanovení § 2290 o. z. brání tomu, aby naplněnost výpovědního důvodu uplatněného ve výpovědi z nájmu bytu byla posuzována v jiném řízení, a to ani jako otázka předběžná. Pod pojem„ oprávněnost“ (v užším smyslu) tak lze podřadit důvodnost, naplněnost uplatněného výpovědního důvodu (zda nájemce skutečně nezaplatil nájemné, dal celý byt bez souhlasu pronajímatele do podnájmu, neoznámil zvýšení počtu osob žijících v bytě atd.); důvodnost výpovědi tak nelze zkoumat v jiném řízení než v řízení podle § 2290 o. z.</i> <i>38. Ustanovení § 2290 o. z. naopak nebrání, aby soud k neplatnosti či zdánlivosti výpovědi přihlédl i v jiném řízení. V R 75/2018 Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že zjistí-li soud již v řízení podle § 2290 o. z., že výpověď je neplatná či zdánlivá, bude to mít za následek rozhodnutí o neoprávněnosti takové výpovědi (tedy vyhovění žalobě). Neuplatní-li však žalobce v řízení podle § 2290 o. z. důvody neplatnosti (absenci písemné formy, neuvedení výpovědního důvodu, nepoučení nájemce o možnosti podat žalobu podle § 2290 o. z., rozpor s dobrými mravy atd.) či zdánlivosti výpovědi (výpovědní důvod je uveden neurčitě, nesrozumitelně apod.) a v řízení nevyjdou najevo ani jinak, nebrání to jejich uplatnění v dalších řízeních. Zákon nestanoví žádnou lhůtu ani neupravuje žádné zvláštní řízení k jejich uplatnění.</i> 39. Soud rovněž neshledal, že by výpověď odporovala dobrý mravům. Soud podotýká, že skutečnost spočívající v tom, že žalovaný provozuje lékárnu, nebrání výpovědi z bytu. Naopak je soud toho názoru, že žalovaný jedná v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný byt neužívá k uspokojení svých bytových potřeb a byt odmítá odevzdat proto, že je toho názoru, že žalobce se s ním má vyrovnat a požaduje morální napravení. Soud zde zdůrazňuje, že pokud žalovaný eviduje za žalobcem nějakou pohledávku či považuje nějaké jednání žalobce za protiprávní, tak se za účelem nápravy může obrátit na soud či jiné příslušné orgány. Svévolné zadržování cizího majetku (zde bytu) za účelem donucení je nepochybně jednání v rozporu s dobrými mravy.

40. Soud se dále zabýval námitkou, že výpověď byla udělena v době nouzového stavu, přičemž ji shledal za nedůvodnou. <i>41. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 209/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na nájemce prostor sloužících k uspokojování bytové potřeby, na příjemce úvěru poskytnutého Státním fondem rozvoje bydlení a v souvislosti s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 209/2020 Sb.“) nemůže pronajímatel v ochranné době nájem jednostranně ukončit pouze z důvodu, že je nájemce v prodlení s placením nájemného, pokud prodlení nastalo</i> <i>a) v rozhodné době, a</i> <i>b) převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného.</i> <i>42. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 209/2020 Sb., ustanovením odstavce 1 není dotčeno právo pronajímatele ukončit nájem z jiných důvodů ani další práva pronajímatele vzniklá v důsledku prodlení nájemce.</i> <i>43. Podle § 3 odst. 3 nájemce pronajímateli bez zbytečného odkladu a s určitostí odpovídající dostupným skutečnostem doloží okolnosti prodlení podle odstavce 1 písm. b), potvrzením od příslušného úřadu práce ČR, kterému pro vystavení potvrzení musí nájemce doložit podklady, jejichž formu a náležitosti stanoví metodicky pokyn.</i> <i>44. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 209/2020 Sb., neuhradí-li nájemce v ochranné době všechny pohledávky na nájemném, které se staly splatnými v rozhodné době, má pronajímatel právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. Pronajímatel má toto právo i tehdy, prohlásí-li nájemce nebo stane-li se jinak nepochybným, že tyto pohledávky ani v ochranné době neuhradí.</i> 45. Podle § 1 odst. 3 zákona č. 209/2020 Sb., se rozhodnou dobou pro účely tohoto zákona rozumí doba ode dne 12. března 2020 do dne následujícího po dni skončení mimořádného opatření při epidemii, nejpozději však do dne 31. července 2020.

46. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 209/2020 Sb. nešlo nájem ukončit za kumulativního splnění dvou podmínek, a to které spočívajíc v prodlení s placením nájemného v rozhodné době, tedy od 12. 3. 2020 (viz § 1 odst. 3 zákona č. 209/2020 Sb.) a k prodlení s placením nájemného nastalo převážně v důsledku omezení plynoucího z mimořádného opatření při epidemii, které mu znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo řádnou úhradu nájemného. V uvedeném případě nebyla naplněna ani jedna podmínka, když žalovanému byla dána výpověď z důvodu prodlení s hrazením nájemného před rozhodným obdobím (20 Kč za rok 2019, neuhrazené nájemné za období od 1. 1. 2020 do 12. 3. 2020) i po rozhodném období (od 1. 8. 2020 do 31. 12. 2020), viz § 3 odst. 2 zákona č. 209/2020 Sb. Rovněž z ničeho neplyne, ostatně ani žalovaný netvrdil, že by mu mimořádný stav byl příčinou neplacení nájemného. Dle § 3 odst. 3 zákona č. 209/2020 Sb., pak byl žalovaný povinen žalobci doložit okolnosti prodlení. Konečně soud podotýká, že dle § 3 odst. 4 zákona č. 209/2020 Sb., bylo povinností žalovaného uhradit v ochranné době (tedy do 31. prosince 2020, viz 1 odst. 4 zákona č. 209/2020 Sb.) všechny pohledávky na nájemném, a pokud tak neučinil, měl žalobce právo vypovědět nájem bez výpovědní doby. <i>47. Podle § 2292 OZ odevzdá nájemce byt pronajímateli v den, kdy nájem končí. Byt je odevzdán, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Opustí-li nájemce byt takovým způsobem, že nájem lze bez jakýchkoli pochybností považovat za skončený, má se byt za odevzdaný ihned.</i> 48. Jelikož nájem předmětného bytu založený nájemní smlouvou ze dne 7. 9. 2009 zanikl výpovědí bez výpovědní doby, má dle § 2291 odst. 1 OZ žalobce jako pronajímatel požadovat odevzdání bytu. Byt je pak dle § 2292 OZ odevzdán tehdy, obdrží-li pronajímatel klíče a jinak mu nic nebrání v přístupu do bytu a v jeho užívání. Žalovaný však byt ve smyslu § 2292 OZ neodevzdal. Soud podotýká, že sám žalovaný uvedl, že klíče od bytu neodevzdal a do bytu stále chodí. <i>Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení</i> 49. Soud shledal žalobu za důvodnou, když nájem žalovaného k předmětnému bytu byl ukončen bezvadnou výpovědí žalobce. Soud neshledal, že by výpověď byla v rozporu s dobrými mravy či zákonem č. 209/2020 Sb. Žalovaný však v rozporu s § 2291 odst. 1 a § 2292 OZ předmětný byt žalobci řádně neodevzdal, a proto soud uložil žalovanému povinnost vyklidit byt a to ve lhůtě do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), když neshledal žádné okolnosti ke stanovení delší lhůty.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 22 319,06 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení; předžalobní výzva; žaloba ze dne 21. 2. 2022; účast na jednání dne 27. 6. 2022; účast na jednání před odvolacím soudem dne 3. 5. 2023; účast na jednání dne 1. 9. 2023) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 3 513,27 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 27. 6. 2022 náhrada 1 749,39 Kč za 135 ujetých km v částce 1 349,39 Kč (44,50 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,9 l /100 km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 1. 9. 2023 náhrada 1 763,88 Kč za 135 ujetých km v částce 1 363,88 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 11,9 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 313,27 Kč ve výši 3 005,79 Kč.

51. Soud uložil povinnost žalovanému zaplatit náklady řízení k rukám advokáta, který žalobce v řízení zastupoval, dle § 149 odst. 1 o. s. ř.