6 C 77/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Kuchaříkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované bytem adresa žalované o zaplacení částky částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do částky [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], úroku ve výši 8,25% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky [částka], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, podanou u nadepsaného soudu dne [datum], ve znění doplnění ze dne [datum], žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení částky zahrnující tzv. novou jistinu dřív poskytnutého plnění ([částka]), smluvní pokuty ([částka]), smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení ve výši odpovídající vymezení ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně uvedla, že z titulu smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] (dále jen Smlouva [číslo]) poskytla žalované úvěr ve výši [částka] s tím, že k vyplacení úvěrovaného plnění došlo dne [datum]. Co se týče procesu přecházejícího sjednání Smlouvy [číslo] žalobkyně doplnila, že před podpisem uvedené smlouvy přezkoumala tzv. úvěruschopnost žalované, přičemž provedla tzv. scoring a ověřila si, že žalovaná disponuje platným občanským průkazem, není evidována v insolvenčním rejstříku a nejsou vůči ní vymáhány pohledávky z dřív poskytnutých úvěrů. Co do určení příjmů žalované, vycházela žalobkyně z údajů oznámených samotnou žalovanou, z údajů zjištěných nezávisle na žalované a z výsledků lustrace provedené v systémech [příjmení] a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Žalovaná se poskytnutý úvěr zavázala splatit prostřednictvím celkem 60 měsíčních splátek po [částka], splatných k 15. dni měsíce, počínaje květnem 2019 Částky splátek zahrnovaly i smluvní úročení odpovídající 83,84 % ročně z poskytnutého úvěru a byly blíže popsány v přehledu, který byl cestou poštovní zásilky žalované zaslán spolu s další dokumentací, mj. i s oznámením o schválení úvěru. Žalovaná nicméně sjednané splátky platila pouze v období od [datum] do [datum] (celkem 16 splátek po [částka]) a poté již nezaplatila ničeho, byť k tomu byla vyzývána. V důsledku prodlení na straně žalované, trvajícího déle než 65 dnů, žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a ke dni [datum] zesplatnila částku celé dosud neuhrazené jistiny, k níž přičetla i částku smluvních úroků, jež do data zesplatnění k jistině přirostly (celkem [částka]). K úhradě zesplatněného plnění (tzv. nové jistiny), včetně smluvní pokuty za každou nesplacenou splátku ([částka]), nákladů prodlení (2 x [částka]), zákonného úroku z prodlení a i nadále připočítávaného úročení smluvního, byla žalovaná povinna k datu zesplatnění, avšak tato úhrada nebyla v plném rozsahu provedena. Žalobkyni tak, v souladu se smluvními ujednáními a v rozsahu právní úpravy spotřebitelského úvěrování, vzniklo právo na smluvní pokutu ve výši 0,1% dlužné nové jistiny za den, konkrétně za období počínaje od [datum] do zaplacení. Po datu zesplatnění však již žalovaná, navzdory zaslání tzv. předžalobní výzvy, neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k jednání soudu se bez omluvy nedostavila, ačkoliv byla k jednání řádně předvolána. Soud proto ve smyslu § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), jednal v nepřítomnosti žalované.

3. Soud tak ve věci provedl dokazování, v jehož rámci, ve smyslu § 132 o.s.ř., provedl a hodnotil, samostatně i ve vzájemných souvislostech, níže uvedené:

4. Stran existence úředního povolení k poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů žalobkyně předložila výpis ze seznamu, vedeného Českou národní bankou, kde bylo uvedené povolení od [datum] evidováno.

5. Pro účely posouzení tzv. úvěruschopnosti žalované žalobkyně, oproti podpisu žalované, vypracovala dokument označený jako„ HODNOCENÍ KLIENTA“, k němuž byly přiloženy (soudu doložené) přílohy, konkrétně kopie občanského průkazu, mzdový výměr, výplatní pásky žalované, potvrzení o vyplacení mzdy a pracovní smlouva vč. dodatků. V předloženém hodnocení žalobkyně předně zaznamenala, že příjmy žalované činí [částka] měsíčně a jsou představovány toliko příjmy ze zaměstnání. V položce„ Výdaje“ pak byly zaneseny osobní náklady žalované ([částka] měsíčně), splátky již poukazované žalobkyni na úhradu jiných závazů ([částka] měsíčně), náklady za bydlení (nájemné a inkaso celkem [částka] měsíčně) a další náklady na dopravu apod. ([částka] měsíčně). Celkem tak položka evidovaných výdajů žalované dosáhla výše [částka]. Dle závěrů žalobkyně tudíž žalovaná měsíčně disponovala finančními prostředky ve výši [částka], a to za současného zohlednění rezervy ve výši [částka]. Pro účely doložení příjmů žalované byly žalobkyni doloženy jednak mzdový výměr žalované ze dne [datum], kde byla pevná tarifní mzda žalované stanovena částkou [částka] měsíčně, a dále též výplatní pásky žalované za měsíce leden a únor 2019, podle kterých činila čistá mzda žalované v měsíci lednu 2019 celkem [částka] a v únoru 2019 celkem [částka] s tím, že mzda za oba měsíce byla, podle předložených výpisů, ke dni [datum] a ke dni [datum] vyplacena na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. Na tentýž účet byla, podle předloženého potvrzení, ke dni [datum] vyplacena též mzda žalované za měsíc listopad 2018. Zaměstnavatelem žalované byla [právnická osoba], s.r.o., s níž žalovaná ke dni [datum] sjednala pracovní smlouvu pro pozici řidič s trváním do [datum], přičemž takto sjednaný pracovní poměr byl následně formou dodatků datovaných ke dni [datum] a ke dni [datum] prodloužen na dobu neurčitou. Stran osobních poměrů žalované bylo žalobkyní (na základě tvrzení žalované) zjištěno, že má střední vzdělání s maturitou, je vdaná (avšak manžel nemá žádný příjem), nemá vyživovací povinnosti a bydlí ve vlastním bytě/domě. [příjmení] [příjmení] podle předloženého výpisu ke dni [datum] žalovaná neprocházela. V rámci lustrace v Nebankovním registru klientských informací bylo žalované přiřazeno skóre 324, jehož výše podle zde uvedené stupnice, signalizovala střední míru rizika.

6. Text samotné Smlouvy [číslo] resp. NÁVRHU NA UZAVŘENÍ SMLOUVY O ÚVĚRU/SMLOUV O ÚVĚRU, datované ke dni [datum], je rozdělen na sekci A) a B). V rámci sekce A) se žalobkyně zavázala vyplatit žalované částku [částka] formou převodu na bankovní účet č. [bankovní účet]. Žalovaná se poskytnuté plnění navýšené o úročení ve výši 83,84 % ročně zavázala splatit formou celkem 60 měsíčních splátek po [částka], splatných vždy k 15. dni měsíce (celkem tedy [částka]). V sekci B) pak bylo zakotveno oprávnění žalobkyně zesplatnit částku dosud neuhrazené jistiny a úročení, jež do data zesplatnění přirostlo, a to pro případ, kdyby se žalovaná s plněním kterékoli splátky ocitla v prodlení po dobu alespoň 65 dnů (viz čl. 6). Takto zesplatnění plnění (tzv. nová jistina) se stávalo splatným k datu zesplatnění s tím, že pro případ prodlení s plněním na novou jistinu byla žalobkyně oprávněna tuto částku úročit sazbou zákonného úroku z prodlení (čl. 6) a současně též nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky nové jistiny za každý den prodlení (viz čl. 6) V souvislosti s prodlením žalované s plněním na kteroukoli ze splátek dále bylo ve prospěch žalobkyně sjednáno právo nárokovat smluvní pokutu za každou nesplacenou splátku ([částka] - viz čl. 6) a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s prodlením ([částka] za každých 15 dnů do zesplatnění – viz čl. 6). Základní parametry práv a povinností sjednaných shora byly ve formě tabulky specifikovány též v dokumentu označeném jako„ PŘEDSMLUVNÍ FORMULÁŘ“, datovaném ke dni [datum], přičemž žalovaná podpisem dokumentu označeného jako„ PROHLÁŠENÍ KLIENTA - INFORMACE PRO KLIENTA POSKYTOVÁNÉ ZPROSTŘEDKOVATELEM ÚVĚRU“, datovaného ke dni [datum], potvrdila, že jí byly poskytnuty údaje týkající se parametrů sjednávaného závazku.

7. Žalované byl následně zaslán dokument označený jako„ OZNÁMENÍ O SCHVÁLENÍ ÚVĚRU ke Smlouvě o úvěru [číslo]“. Zde byly označeny položky zahrnující vymezení (i.) plnění určeného k čerpání ([částka]), (ii.) celkové částky určené ke splacení čerpaného plnění ([částka]), (iii.) doby trvání a jí korespondujícího počtu splátek (60 měsíců - 60 splátek), (iv.) výše jedné splátky ([částka]) a (v.) úrokové sazby (83,84 % ročně) atd. Spolu s textem uvedeného oznámení byl žalované zaslán též dokument označený jako„ SPLÁTKOVÝ KALENDÁŘ“, kde byla uvedena data splatnosti jednotlivých splátek (měsíčně od [datum] do [datum]) i způsob, jakým byly částky splátek rozvrženy k plnění na úhradu jistiny a úročení. Odeslání i přijetí shora uvedených dokumentů je prokazováno poštovní dodejkou, datovanou ke dni [datum]. Ke způsobu určení výše vyměřeného úroku žalobkyně předložila odborné vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení].

8. Sjednané plnění žalobkyně podle potvrzení vystaveného [právnická osoba] na shora označený účet žalované odeslala dne [datum] ([částka]). Následně prováděné splátky žalobkyně evidovala v dokumentu označeném jako„ Karta klienta“, kde jsou zaznamenány splátky, jež žalovaná na úhradu shora popsaného plnění provedla v období od [datum] do [datum] (16 splátek po [částka], celkem tak [částka]). Zde je také zaznamenáno, že byla žalovaná k úhradě předepsaných splátek opakovaně upomínána, a to jak formou 1. první upomínky, tak i 2. upomínky. Ke dni [datum] žalobkyně za žalovanou v „ Kartě klienta“ evidovala nedoplatek [částka].

9. K úhradě nesplacených splátek (17., 18., resp. 19) byla žalovaná vyzvána cestou dokumentů, označených jako„ VÝZVA K ZAPLACENÍ, UPOZORNĚNÍ NA MOŽNOST ZESPLATNĚNÍ CELÉHO ÚVĚRU“, datovaných [datum] a [datum] O aktu zesplatnění byla žalovaná informována cestou dokumentu, označeného jako„ OZNÁMENÍ“, datovaného k [datum], v jehož rámci žalobkyně zesplatněné plnění vyčíslila částkou [částka].

10. Naposledy byla žalovaná k úhradě nárokovaného plnění vyzvána cestou dokumentu označeného jako„ Předžalobní výzva“, v jehož rámci byla žalované stanovena dodatečná lhůta k úhradě v trvání 15 dnů. Předmětná výzva byla podle předloženého poštovního podacího archu odeslána dne [datum].

11. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, ve znění účinném k datu popisu Smlouvy [číslo] (dále jen„ o. z.“), spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném k datu popisu Smlouvy [číslo] (dále jen z. s. ú.), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. poskytovatelem ten, kdo jako podnikatel poskytuje spotřebitelský úvěr.

17. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Výše zákonného úroku z prodlení je upravena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném k datům počátku prodlení.

20. Při právním hodnocení projednávaného nároku soud předně vyšel z povahy práv a povinností, které si mezi sebou žalobkyně a žalovaná jako závazek ujednaly prostřednictvím Smlouvy [číslo]. Rozhodný byl v tomto směru především charakter sjednaného plnění – úročené peněžité částky, jejíž splatnost následovala až po datu podpisu Smlouvy [číslo] nebyla tudíž předpokladem perfekce jejím prostřednictvím sjednaného závazku. S tím, že se žalovaná poskytnutou částku, navýšenou o smluvní úrok, zavázala uhradit prostřednictvím sjednaných splátek. Na základě takto vymezených skutkových znaků soud závazek založený Smlouvou [číslo] právně kvalifikoval jako úvěr, ve smyslu § 2395 o. z. Předmětný úvěr pak žalobkyně jako poskytovatelka nebankovních půjček/úvěrů sjednala v rámci své podnikatelské činnosti, tedy jako poskytovatel ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) z. s. ú. Žalovaná naopak předmětný úvěr sjednala mimo rámec jakékoli podnikatelské či samostatně výdělečné činnosti, tedy jako spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., a proto je třeba sjednaný úvěr právně kvalifikovat též jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 z.s.ú.

21. S ohledem na právní povahu sjednaného úvěru tak žalobkyni v průběhu kontraktačního procesu, předcházejícího sjednání závazku ze Smlouvy [číslo] ve smyslu § 86 odst. 1 z. s. ú., vznikla povinnost posoudit tzv. úvěruschopnost žalované. Splnění uvedené, svojí povahou předsmluvní povinnosti představovalo nezbytnou podmínku poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž její nesplnění příslušná právní úprava, ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú., sankcionuje neplatností. Charakter takto stanovené povinnosti pak svým významem přesahuje rovinu dvoustranného soukromoprávního poměru úvěrujícího a úvěrovaného a jako takový odráží i veřejný zájem na zajištění společensky akceptovatelné výměny majetkových hodnot tak, aby tato ve svém důsledku nezatěžovala veřejné sociální systémy. Přeneseně řečeno tudíž povinnost zkoumat tzv. úvěruschopnost přispívá k udržování veřejné pořádku, neboť:„ předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (citace viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018).

22. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské Unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské Unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne [datum], ve věci [anonymizována tři slova] v . [jméno] [příjmení] [jméno], zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s. ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008 [číslo] z [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo]. Citovaná ustanovení již ostatně byla ze strany Soudního dvora Evropské Unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské Unie ve věci„ [anonymizováno]“ C -679/18 ze dne [datum]), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne [datum]).

23. Ve vztahu k provedenému skutkovému posouzení však lze konstatovat, že žalobkyně své zákonem předepsané povinnosti nedostála a tzv. úvěruschopnost žalované s odpovídající odbornou péčí nepřezkoumávala. V této souvislosti se soud předně zaměřil na skutečnost, zda žalobkyně shromáždila dostatečně objektivní podklady (nezaložené prostými tvrzeními žalované) v rozsahu, který by v odpovídající míře odrážel majetkové poměry žalované (ke standardům zkoumání tzv. úvěruschopnosti viz např. již výše citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Nicméně, již v tomto bodě je třeba učinit k postupu žalobkyně výhradu, neboť tato sice zmapovala příjmy žalované, zcela však opomenula otázku doložení výdajů žalované a v plném rozsahu vycházela z tvrzení samotné žalované. Aniž by byla tvrzení žalované založena na odpovídajících podkladech, typicky např. na složenkách, příkazech k inkasu či výpisu z bankovního účtu, který ostatně žalovaná nade vší pochybnost k datu čerpání spotřebitelského úvěru měla, neboť jí na něj byla pravidelně zasílána mzda a sama žalobkyně jí na něj vyplatila i částku spotřebitelského úvěru. S tím, že v konkrétní projednávané věci bylo, byť i z hlediska prostého laického posouzení, na místě přistupovat k tvrzením žalované nanejvýše střízlivě. Tím spíše za situace, kdy žalovaná své běžné výdaje (oblečení, jídlo, hygienické potřeby) vymezila částkou tzv. životního minima a částka jí vymezených nákladů bydlení (byť ve vlastním bytě/domě - [částka]) nedosahovala dokonce ani předepsané částky tzv. normativních nákladů bydlení, jejichž výše činila [částka], ve smyslu § 1 nařízení vlády č. 320/2018 Sb. Nadto také nebylo možné pominout, že příjmy žalované, jakkoli se žalobkyně na tuto otázku při přezkumu tzv. úvěruschopnosti zaměřila, i v jí sledovaném období kolísaly mezi částkami cca 15 000 - [částka], přičemž základní mzda žalované v té době činila dokonce pouze [částka] Ani z pohledu příjmů tak k datu poskytnutí spotřebitelského úvěru neměla žalobkyně postaveno na jisto, že bude žalovaná po celou dobu sjednaného splacení (5 let) disponovat příjmy ve výši ([částka]), na nichž byl založen závěr o poskytnutí spotřebitelského úvěru. S přihlédnutím ke konstatovaným nedostatkům tedy lze uzavřít, že postup zkoumání tzv. úvěruschopnosti žalované vykazuje zásadní deficity a tento je třeba, jak bylo uvedeno výše, vyhodnotit jako vadný, resp. nedostatečný.

24. Za daného stavu věci proto soud závazek ze Smlouvy [číslo] vyhodnotil jako neplatný ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. Žalovaný je tak povinna uhradit žalobkyni toliko částku, která jí byla poskytnuta na základě neplatné smlouvy a kterou dosud nesplatila. Soud uplatněný nárok uznal jako důvodně uplatněný co do částky [částka], odpovídající částce nesplacené jistiny (se zohledněním 16 splátek po [částka]), přičemž jako datum, kdy se žalovaná s plněním na uvedenou částku dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o. z., soud určil den následující po konci lhůty k plnění stanovené v tzv. předžalobní výzvě, tj. datum [datum]. A to s ohledem na skutečnost, že, navzdory absolutní neplatnosti závazku ze smlouvy [číslo] bylo žalované právě cestou tzv. předžalobní výzvy sděleno, že jí bylo žalobkyní poskytnuto finanční plnění, jehož jistinu nesplatila. Od naposled uvedeného data, tj. od [datum], tak žalobkyni ve smyslu § 1970 o. z. vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení.

25. Ve zbytku, tedy co do položek zahrnujících smluvní úročení, smluvní pokuty, paušální náhradu nákladů prodlení (taktéž sankční plnění za včasné nesplacení závazku) a zákonný úrok z prodlení z částky převyšující částku nesplacené jistiny, resp. zákonný úrok z prodlení za období před vznikem prodlení žalované, soud uplatněný nárok výrokem II. tohoto rozsudku zamítl (ve znění opravného usnesení vydaného souběžně). S přihlédnutím ke skutečnosti, že nárok na uvedená plnění byl odvozen ze závazku ze Smlouvy [číslo] který, jako absolutně neplatný, od samého počátku nevyvolával právní účinky.

26. O nákladech řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně byla s uplatněným nárokem úspěšná toliko co do částky [částka] a příslušenství zahrnujícího úrok z prodlení z uvedené částky, počítaný od [datum] do zaplacení. Naopak, nároky na zaplacení částky jistiny převyšující nesplacené plnění, tj. [částka] (ve znění dodatečně vydaného opravného usnesení výroku II. tohoto rozsudku), a souvisejících příslušenství soud zamítl. Již jen s ohledem na poměr částky jistiny přiznané k částce jistiny zamítnuté (a za zohlednění skutečnosti, že hodnota příslušenství zamítnutého taktéž převyšuje hodnotu příslušenství přiznaného) tedy lze uzavřít, že v řízení převažující měrou uspěla žalovaná, která však v řízení zůstala pasivní, na svou procesní obranu nevykonala ničeho, a na její straně tedy v souvislosti s vedeným řízením nevyvstaly náklady, jež by jí měla žalobkyně nahradit.