6 C 87/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudcem Mgr. Janem Bucharem ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 37 180 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobkyně požadovala zaplacení částkya) , částka, ,b) kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, ,c) kapitalizovaného úroku ve výši , částka, ,d) zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně,e) úroku 20,74 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhá po žalované celkem zaplacení částky , částka, s příslušenstvím s následujícím odůvodněním.

2. Žalovaná dne , datum, uzavřela s předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, na základě které poskytla společnost , právnická osoba, žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , odměnou za administrativní činnost ve výši , částka, a odměnou za hotovostním inkaso splátek ve výši , částka, v 80 týdenních splátkách po , částka, . Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši , částka, za službu životního pojištění. Žalovaná nehradila jednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku , částka, . Žalovaná částka ve výši , částka, představuje nesplacenou část jistiny ve výši , částka, a dlužných úhrad za služby ve výši , částka, spolu s příslušenstvím: kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 20,74 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.Dokazování:

4. Soud ve věci zjistil následující skutkový stav.

5. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je splatit v 80 týdenních splátkách ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, , poplatkem za pojištění ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . (zjištěno ze smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti).

6. Žalovaná dne , datum, sdělila společnosti , právnická osoba, , že je svobodná, bydlí v nájemním bydlení; v domácnosti žije s partnerem, jiným rodinným příslušníkem a nežije s nezaopatřeným dítětem;; je na mateřské/rodičovské; popírá státní podporu ve výši , částka, ; partner přispívá částkou , částka, ; výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) činí , částka, ; osobní výdaje činí , částka, ; další výdaje nemá. V zákaznické kartě – žádosti o spotřebitelský úvěr jsou zaškrtnuta pole: bankovní výpisy, doklad o přiznání mateřské/rodičovské (zjištěno z karty zákazníka ze dne , datum, ).

7. Žalovaná od , datum, pobírala rodičovský příspěvek ve výši , částka, měsíčně (zjištěno z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory).

8. Žalované byla od , datum, přiznán přídavek na dítě ve výši , částka, měsíčně (zjištěno z oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory).

9. Žalovaná obdržela od úřadu v práce v období od května 2021 do července 2021 peněžní prostředky ve výši , částka, měsíčně (zjištěno z fotografií z výpisu z účtu).

10. Žalobkyně disponuje čestným prohlášením ze dne , datum, , ve kterém , jméno FO, uvedl, že žalované přispívá částkou , částka, měsíčně na náklady na provoz domácnosti (zjištěno z čestného prohlášení ze dne 31. 7 2021).

11. Žalovaná se zavázala hradit v období od , datum, do , datum, částku ve výši , částka, měsíčně za pronájem bytové jednotky a to za nájemné, odběr užitkové a pitné vody a odvoz fekálií (zjištěno z nájemní smlouvy).

12. Společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou ze smlouvy č. č. , hodnota, (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamů postoupených pohledávek a přílohy č. , hodnota, potvrzení o úhradě).

13. Žalovaná byla zařazena do pojistného programu , Anonymizováno, (pojištění schopností splácet) pro zákazníky , Anonymizováno, (zjištěno ze zařazení zákazníka do pojistného programu).

14. Průměrná výše úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v červenci 2021 s fixací úrokové sazby na 1 až 5 rok činila 7,23 % ročně (zjištěno z Arad).

15. K fakturám na č. l. 20 – 21 soud předně konstatuje, že tyto neprokazují, že by pan , jméno FO, obdržel peněžní prostředky. Soud dále podotýká, že se týkají prací provedených panem , jméno FO, , nikoli však samotných příjmů či výdajů žalované, a proto je soud nehodnotil.

16. K oznámení o postoupení pohledávky a výzvě k plnění soud konstatuje, že nemá za prokázané, že by tyto byly doručeny žalované, neboť k nim nebyl předložen žádný důkaz, který by prokazoval jejich doručení. K podacím lístkům soud konstatuje, že tyto jsou schopné prokázat toliko odeslání, nikoli však skutečnost, že dopisy (listiny) byly skutečně doručeny.

17. Soud dále provedl následující důkazy, ze kterých však s ohledem na posouzení věci nic podstatného nezjistil: Informace o zpracování osobních údajů.

18. Soud ve věci dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

19. Dne , datum, společnost , právnická osoba, poskytla žalované v hotovosti peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se zavázala je splatit v 80 týdenních splátkách ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, , poplatkem za pojištění ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Společnost , právnická osoba, postoupila žalobkyni pohledávku za žalovanou20. Žalovaná bydlela v nájemním bydlení. Příjem žalované činil , částka, měsíčně a dále pobírala přídavek na dítě ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná uvedla své výdaje v celkové výši , částka, měsíčně. K čestnému prohlášení pana , jméno FO, soud konstatuje, že tento důkaz toliko prokazuje, že pan , jméno FO, dne , datum, písemně prohlásil, že žalované poskytuje částku , částka, měsíčně na náklady a provoz domácnosti, neprokazuje však, že tyto peněžní prostředky jsou skutečně poskytovány. Žalovaná se zavázala hradit v období od , datum, do , datum, částku ve výši , částka, měsíčně za pronájem bytové jednotky, odběr užitkové a pitné vody a odvoz fekálií. Průměrná výše úrokových sazeb úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na spotřebu v červenci 2021 s fixací úrokové sazby na 1 až 5 rok činila 7,23 % ročně.

21. Soud nemá za prokázané, že společnost , právnická osoba, ověřila, že celkové měsíční výdaje žalované činily skutečně částku , částka, , neboť kromě nájemného spolu s platbou za odběr užitkové a pitné vody a odvoz fekálií neověřila její výdaje. Soud zde poukazuje na skutečnost, že žalovaná pobírala přídavek na dítě, avšak z posouzení úvěruschopnost neplyne, jaké výdaje měla žalované s nezletilým dítětem.Právní posouzení věci22. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

23. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OZ“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

24. Podle § 2392 odst. 1 věty první OZ lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

25. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

26. Mezi společností , právnická osoba, jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce dle § 2390 OZ ve spojení s § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž byly ujednány úroky dle § 2392 odst. 1 OZ, když se společnost , právnická osoba, přenechala žalované peněžní prostředky ve výši , částka, a žalovaná se je zavázala vrátit v 80 týdenní splátkách po , částka, spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, , poplatkem za pojištění ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, ..

27. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy s ohledem na splnění povinnosti společnosti , právnická osoba, jako poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žalované.

28. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudí poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

29. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

30. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

31. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru pořizují poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

32. Podle § 78 odst. 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

33. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

34. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložena poskytovateli, přičemž pokud tuto svoji povinnost nesplní, je smlouva dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a to absolutně, tedy soud k ní dle § 588 OZ přihlédne i bez návrhu.

35. Otázkou, zda § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovuje absolutní neplatnost, se zabýval Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 31. 5. 2019, č. j. 27 Co 81/2019 – 71, ve kterém dospěl k závěru, „že v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 OZ jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“36. K podrobnějšímu odůvodnění co do závěru o absolutní neplatnosti soud odkazuje na výše uvedený rozsudek Krajského soudu v Praze.

37. V projednávané věci je tedy stěžejní otázkou, zda společnost , právnická osoba, dostála své povinnosti a řádně posoudila úvěruschopnost žalované, přičemž soud dospěl k závěru, že nikoli.

38. Společnost , právnická osoba, byla podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinna posoudit před uzavřením smlouvy úvěruschopnost spotřebitele a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů, přičemž dle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

39. Dále soud zdůrazňuje, že „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“ [viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 - 39].

40. Dle citované judikatury věřitel musí reálně ověřit příjmy a výdaje spotřebitele a nepostačuje vyjít pouze z údajů poskytnutých spotřebitelem. Soud dodává, že možnost ověřit příjmy a výdaje má, když může od klienta vyžádat důkazy, které potvrzují jeho tvrzení. Co se týče důkazů ohledně výdajů, může jimi být například výpis z účtu, složenky, uzavřená nájemní smlouva.

41. Soud poukazuje na § 78 odst. 1 a 2 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, kde je stanovena povinnost poskytovatele uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy vztahující se k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Pakliže poskytovatel dostál řádně svým povinnosti před poskytnutím úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a tvrzení spotřebitele ověřil na základě dokumentů či jiných záznamů, měl by být schopen tyto dokumenty či jiné záznamy předložit soudu. V této souvislosti stou konstatuje, že žalobkyně předložila toliko dokumenty k příjmům, avšak nepředložila dokumenty, které by prokazovaly, že byly ověřeny výdaje žalované vyjma výdajů na nájem a částečně na služby spočívající v dodávkách vody a odvozu fekálií.

42. Ke kartě zákazníka soud konstatuje, že v této je sice uvedena výše výdajů žalované, avšak jejich skutečná výše není prokázána žádným důkazem vyjma nájmu a částečně výdajů na služby spočívající v dodávkách vody a odvozu fekálií, a proto nemá soud za prokázané, že uváděné výdaje odpovídaly skutečnosti. Rovněž soud nemá za prokázané, že uváděné výdaje s výše uvedenou výjimkou byly reálně ověřeny.

43. Soud je toho názoru, že společnost , právnická osoba, ve skutečnosti reálné výdaje žalované nezkoumala, a tedy je ani nemohla porovnat s jejími příjmy.

44. Dle výše uvedeného, soud dospěl k závěru, společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když k posuzování úvěruschopnosti žalované přistoupila toliko formálně, avšak reálně úvěruschopnost žalované neposuzovala, a proto soud shledal předmětné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou.

45. Soud k neunesení důkazního břemene žalobkyní, co do prokázání skutečnosti, že společnost , právnická osoba, , dostála své povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, konstatuje, že žalobkyně byla před nařízením jednání vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů. Žalobkyně nevyužila svého práva účasti na jednání, čímž se připravila o další možnost poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

46. S ohledem na neplatnost smlouvy uložil soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru žalované pouze povinnost zaplatit částku ve výši , částka, , která představuje nesplacenou jistinu [, částka, – , částka, (soud podotýká, že sama žalobkyně uvádí, že žalovaná uhradila částku , částka, ] a v ostatním rozsahu žalobu zamítl, a to i co do požadovaných dlužných úhrad za služby ve výši , částka, spolu s příslušenstvím: kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , úroků ve výši 20,74 % ročně z jistiny , částka, od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 15 % ročně z jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

47. Nejvyššího soud shledal v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 shledal, že „samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text „v době přiměřené jeho možnostem“ míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze a priori vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.“48. Dále se soud zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy co do výše sjednaných úroků a poplatků, resp. sjednané výše úplaty za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Předně soud konstatuje, že celý sjednaný poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši , částka, představuje úplatu za poskytnutí spotřebitelského úvěru, tedy je nutno zohlednit celý poplatek co do výše úroku.

49. Zápůjčka, jejíž jistina činila , částka, , měla být splacena v 80 týdenních splátkách, přičemž žalovaná měla zaplatit na úroku a poplatkách celkem částku , částka, , které představuje celkový úrok. Žalovaná tak měl zaplatit o 94 % více za 80 týdnů, což představuje roční úrok cca ve výši 61,1 %.

50. Podle § 576 OZ týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

51. Podle § 577 OZ je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

52. Podle § 580 odst. 1 OZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

53. Podle § 588 OZ přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

54. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy.

55. Soud konstatuje, že úrok ve výši 61,1 % ročně je více než 8 krát vyšší, než činila průměrná výše úroku (7,23 % ročně: na spotřebu 1 až 5 let) v rozhodném období, tedy sjednaná výše úroku podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, a proto se ujednání o výši úroků zjevně příčí dobrým mravům, a tedy je ve smyslu § 580 odst. 1 OZ a 588 OZ absolutně neplatné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

56. Soud se dále zabýval otázkou dopadu účinků absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, resp. zda lze ujednání o úrocích od ostatního obsahu smlouvy oddělit a šlo by předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části ve smyslu § 576 OZ.

57. Soud podotýká, že ujednání o výši úroků lze od ostatních částí smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě o zápůjčce oddělit, ostatně podstatnou náležitostí smlouvy o zápůjčce není sjednání úroků.

58. Přístup OZ v ustanovení § 576 je takový, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (srov. Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část /§ 1−654/. Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2060-2064).

59. Důvod neplatnosti části smlouvy o spotřebitelském úvěru ve formě smlouvy o zápůjčce se týká ujednání o výši úroků, které představují úplatu společnosti , právnická osoba, za poskytnutý spotřebitelský úvěr. Soud je toho názoru, že nelze předpokládat, že by tato společnost přistoupila k uzavření smlouvy bez neplatného ujednání o výši úroků (úplaty), resp. že by žalované poskytla peněžní prostředky bez jakéhokoli úroku (úplaty), tedy že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části co do sjednání úroků (viz § 576 OZ). Smlouvu je proto nutné posoudit jako neplatnou v celém rozsahu.

60. Konečně soud uvádí, že se ztotožňuje s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným v rozsudku ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. 22 Co 61/2022-40, dle kterého „neplatnost má charakter i sankčně motivační. Redukce zachovávající platnost v režimu § 577 o. z. by znamenala v případě jako je tento, že by žalobkyně nijak nebyla motivována k dodržování požadavku na mravnou výši úroku z úvěru. V řadě případů by žalobkyně jako podnikatelka v oblasti poskytování nebankovních spotřebitelských úvěrů dostala zaplacenu částku vyšší, a i v případě zpochybnění by dostala zaplacenu nejvyšší přípustnou. Je zřejmé, že aplikace pravidla § 577 o. z. by zde nenaplňovala podstatu ochranného účelu. Motivační složka by byla zcela popřena. Její naplňování je koneckonců také důvod, proč k moderaci nedochází v případě nepřiměřených ujednání podle § 1815 o. z.“ (viz [příjmení], M. Kontrola cenových ujednání ve spotřebitelských smlouvách. 1. vydání. Praha: C. H. Beck: 2020, s. 19 a tam citované [příjmení], M. a kol. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo] - [číslo]). 1. vydání, [obec], C. H. Beck, 2014, s. 475.)“.

61. Podle § 1879 OZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

62. Podle § 1882 odst. 1 OZ dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

63. Společnost , právnická osoba, dle § 1879 OZ postoupila pohledávku za žalovanou na žalobkyni, a proto soud shledal, že žalobkyně je ve věci aktivně věcně legitimovaná.Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení64. Soud shledal, že společnost , právnická osoba, nedostála své povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně neposoudila úvěruschopnost žalované, a proto soud dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uložil žalované pouze povinnost zaplatit částku , částka, , která představuje nesplacenou jistinu, a v ostatním rozsahu žalobu zamítl. Soud rovněž shledal uzavřenou smlouvu o spotřebitelském úvěru za absolutně neplatnou dle § 580 OZ a 588 OZ, neboť výše sjednaná úplaty se zjevně příčí dobrým mravům.

65. Soud nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná byla sice i s přihlédnutím k zamítnutému příslušenství ve věci úspěšnější než žalobkyně, avšak žádné náklady řízení žalované nevznikly.

66. Lhůta ke splnění povinnosti soud stanovil v obecné délce tří dnů (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), neboť s ohledem na pasivitu žalované soud nezná její možnosti k vrácení nesplacené jistiny (viz § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru).