7 C 100/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o návrhu na rozvod manželství <b>I. Manželství [celé jméno manželky], rozené [příjmení] a [celé jméno manžela], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Manželka se v návrhu doručeném Okresnímu soudu v Nymburce dne [datum] domáhala rozvodu manželství s manželem. Manžel se k návrhu připojil. Soud měl prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z tohoto manželství se narodila dosud nezletilá dcera [jméno] [celé jméno manželky], [datum narození]. Její poměry pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny v rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum]. Manželství účastníků provázely velké neshody a hádky, které vyústily v ukončení společného soužití o vánocích roku 2020 Tyto skutečnosti soud zjistil z předloženého oddacího listu účastníků, rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], jakož i nesporných tvrzení obou manželů. Vzhledem k cizímu státnímu občanství manžela se soud zabýval předně otázkou pravomoci soudu k rozhodnutí o rozvodu manželství a použití hmotného práva. Mezinárodní soudní pravomoc je posuzována dle nařízení Rady č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (nařízení Brusel II. bis), článek 3 bod 1. písm. a) první odsuvka. Ta je dána vždy, mají-li oba manželé na území konkrétního členského státu obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že obvyklé bydliště obou manželů je na území České republiky, je dána pravomoc soudu České republiky. Pokud jde o rozhodné právo, v daném případě není uzavřena mezinárodní smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou, která by otázku rozhodného práva pro řízení o rozvodu manželství řešila. Otázku rozhodného práva je tedy třeba posoudit podle vnitrostátní úpravy, tj. podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. V ustanovení § 50 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém odkazuje na § 49 odst.

1. Stanoví hraniční určovatele ke dni zahájení řízení o rozvod manželství. Rozvod manželství se posoudí podle práva státu, společného státního občanství; není-li tato podmínka dána, pak podle společného obvyklého pobytu manželů. Pro existenci společného obvyklého pobytu stačí, mají-li manželé obvyklý pobyt na území jednoho státu, nikoli nutně na stejném místě. V daném případě je tedy třeba věc posoudit podle českého právního řádu. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu. (§ 755 odst. 2 písm. a) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. (odst. 3 tohoto ustanovení). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§756). V daném případě má soud za to, že jsou splněny podmínky ust. § 755 občanského zákoníku. Účastníci spolu nežijí takřka půl roku, jejich manželství neplní žádnou ze svých funkcí, je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat obnovení jejich soužití. Za příčiny rozvratu manželství soud považuje zejména vzájemný nesoulad. Soud nehledal zvláštní důvody dle § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, pro které by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem dosud nezletilé dceři účastníků. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.