7 C 109/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 3 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 000 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 322,44 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 2 000 Kč od 25.7. 2019 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 368 Kč k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 27.11 2020 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], se [IČO], zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky z prodlení vymezenými ve výroku

I. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 29.5. 2017 mu poskytla finanční prostředky v částce 2 000 Kč. Tuto částku žalovaný obdržel na jím uvedený bankovní účet a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit bez sjednání poplatku a úroku do 29.6. 2017. Toto neučinil, proto žalobkyně požaduje úhradu dohodnuté smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z této částky za období 30.6. 2017 12.11. 2018 v částce 1 000 Kč a úrok z prodlení v části za období 30.6. 2017 1.7.2019 kapitalizovaný a dále do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 22.7. 2019 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne 31.5. 2021 do vlastních rukou na adresu bydliště v záhlaví rozhodnutí. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], se [IČO], se sídlem [adresa], byla uzavřena dne 29.5.2017 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla poskytnout společnost žalovanému částku 2 000Kč, kterou se zavázal vrátit do 29.6.2017, přičemž tento závazek nebyl nijak úročen ani zpoplatněn.. Částka mu byla odeslána na jím sdělený účet téhož dne. Součástí ujednání ve smlouvě bylo i sjednání smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky do zaplacení. Mezi společností [právnická osoba], a žalobkyní byla dne 22.7. 2019 uzavřena dohoda o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. Naopak nebylo prokázáno, že by žalovaný na svůj dluh čehokoliv zaplatil. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o.z., nebo závazek ze smlouvy o úvěru, o který žalobkyně žalobu opírala, postrádá dohodnutou úplatu vyžadovanou v ust. § 2395 o. z. Žalovanému byly peněžní prostředky zaslány na jeho bankovní účet. Jelikož šlo o bezúplatné přenechání finančních prostředků, neuplatní se dle ust. § 5 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen z.s.ú.) ustanovení o povinnosti zkoumání úvěruschopnosti žalovaného dle ust. § 86 z.s.ú. zapůjčitelem. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jehož základě žalobkyně vstoupila do práv původního věřitele dle § 1879 a násl. o. z. Žalovaný neprokázal, že by jistinu zápůjčky splatnou dne 29.6. 2017 naopak uhradil, žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení této částky včetně příslušenství představované úrokem z prodlení v zákonné výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. počítaného ode dne následujícího po dni splatnosti závazku, v části kapitalizovaného, viz výše. Dále uložil žalovanému zaplatit smluvní pokutu sjednanou v souladu s citovaným ustanovením § 2048 o.z., která je přímo ve smlouvě zcela jasně a srozumitelně formulovaná i co do důvodu porušení povinnosti, je stanovena i její výše 0,1% denně, žalobkyní požadovaná za období 30.6. 2017 12.11.2018 s omezením dle § 122 odst. 3 z.s.ú. na součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, tj. ve výši 1 000 Kč. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. a uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 2,5 úkonů (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 2 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 % v částce 168 Kč, celkem 1 368Kč. Lhůtu k plnění v tomto případě určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.