7 C 111/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 720,06 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 720,06 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 21.10.2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 489 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 19. 10. 2020 nárok na zaplacení částky ve výroku I.. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo] [země]. Nároku se domáhala z titulu nevráceného revolvingového úvěru ze smlouvy ze dne 20.7.2017 sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách [webová adresa]. Žalované byl poskytnut úvěrový limit do 35 000 Kč měsíčně, který byl úročen úrokem v sazbě 8,5% měsíčně spolu se závazkem dále splatit poplatek 12,5% z každé čerpané částky. Žalovaná neuhradila z čerpané jistiny 6 tis. Kč částku 2 720,60 Kč, dále žalobkyně požaduje úrok z této částky od 21.10.2017. Pohledávka byla postoupena dne 18.12.2019 na společnost [právnická osoba], [IČO] a tou dále na žalobkyni dne [datum].

1. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř. Soud ve věci nařídil jednání na den 25.6.2021, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

2. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. [právnická osoba] se zavázala dne 20.7.2017 poskytnout žalované revolvingový úvěr s limitem do 50 000 Kč s úrokovou sazbou 8,5% měsíčně. Žalovaná se zavázala vedle úroku k úhradě poplatku 12,5% z každého čerpání. Splácení bylo dohodnuto v čl. V minimálními měsíčními splátkami ve výši 12,5% nesplaceného úvěru spolu s úrokem nebo 1000 Kč podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úvěr být čerpán na bankovní účet sdělený žalovanou a vedený na její jméno č. [bankovní účet] téhož dne v částce 6 tis. Kč. Dopisem ze dne 15.9.2020 byla žalovaná vyrozuměna o postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne 18.12.2019 na společnost [právnická osoba], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] a ze dne 19.12.2019 na žalobkyni. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by byly jakýmkoliv způsobem zjišťovány či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalovaného úvěr splácet, ani že by žalovaná žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradila mimo žalobkyní tvrzené úhrady.

3. Soud posoudil žalobu za důvodnou. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků ve výši revolvingového úvěru s limitem až 35 tis. Kč, který se zavázala splácet spolu s úrokem a poplatkem za výběr. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila postupně do práv původního věřitele na základě smluv ze dne 18. a 19.12.2019 a žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměna. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. Žalovaná měla poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými úroky. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 /48/ musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 1. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 2. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumané úvěrushopnosti nedoložila ničeho, tato z doložených listin nijak nevyplývá a žalobkyně uvedla, že jinými podklady ani nedisponuje. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

3. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 6 000 Kč, dle žalobkyně zbývá uhradit na jistině 2 720,06 Kč. Současně žalovaná netvrdila, ani neprokázala, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku uhradila, je povinna žalobkyni tuto částku vrátit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).

4. O nákladech řízení soud rozhodoval dle plného úspěchu žalobkyně dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Tyto sestávají z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.