7 C 118/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci manželky: celé jméno podatelky , datum narození bytem adresa podatela a podatelky a manžela: celé jméno podatela , datum narození bytem adresa podatela a podatelky o rozvod manželství <b>I. Manželství [celé jméno podatelky], rozené [příjmení] a [celé jméno podatela], uzavřené dne [datum] před [stát. instituce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Manželé se ve společném návrhu doručeném Okresnímu soudu v Nymburce dne [datum] domáhali rozvodu manželství. Soud měl prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] před [stát. instituce]. Z tohoto manželství se děti nenarodily. Manželství účastníků provázely neshody a nedorozumění, které se jim nepodařilo vyřešit, proto 20.5.2020 ukončili společné soužití. Tyto skutečnosti soud zjistil z předloženého oddacího listu účastníků, jakož i nesporných obou manželů. Vzhledem k cizímu státnímu občanství manželky se soud zabýval předně otázkou pravomoci soudu k rozhodnutí o rozvodu manželství a použití hmotného práva. Příslušnost zdejšího soudu k rozhodování v této věci soud posoudil dle Nařízení rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27.11.2003 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení č. 1347/2000 Sb., článku 3 odst. 1 písm. a) odrážka první, dle kterého jsou ve věcech rozvodu manželství příslušné soudy toho členského státu, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Jelikož toto je na adrese v záhlaví rozhodnutí, jsou k projednání a rozhodnutí této věci příslušné české soudy, místně příslušný pak Okresní soud v Nymburce dle § 383 zákon o zvláštních řízeních soudních, z.č. 292/2013 Sb., konkrétně dle shodného kritéria posledního společného bydliště. Použití právních předpisů České republiky vyplývá z ust. dle § 50 odst.1 ve spojení s ust. § 49 odst. 1 tohoto zákona. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu / § 755 odst. 2 písm. a) o.z. / Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. (odst. 3 tohoto ustanovení). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§756). V daném případě má soud za to, že jsou splněny podmínky ust. § 755 občanského zákoníku. Účastníci spolu nežijí takřka rok, jejich manželství minimálně po tuto dobu neplní žádnou ze svých funkcí, oba shodně obnovení manželského soužití vylučují. Jejich manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat obnovení jejich soužití. Za příčiny rozvratu manželství soud považuje zejména vzájemná nedorozumění. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.