7 C 136/2023

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 99 442,13 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 20 914 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 78 528,13 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,1% denně z částky 34 190 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky 22 698,10 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky vymezené ve výroku I. a II. spolu s příslušenstvím tamtéž. Uvedla, že dne 31.1.2022 uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě poskytla žalované částku 30 000 Kč Smlouva byla uzavřena elektronicky. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s dohodnutými úroky ve výši 25 584 Kč, celkem tedy částku 55 584 Kč v 72 měsíčních splátkách po 772 Kč. Součástí jejich ujednání byla také dohoda o doplňkových službách„ Podpora“ zahrnující možnost odkladu 3 splátek úvěru ročně vždy o 1 měsíc, možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců při úrazu, závažné nemoci, hospitalizace, jakož i ztrátě zaměstnání, v celkové částce 526 Kč měsíčně. Žalovaná se dostala počínaje splátkou v částce 1298 Kč splatnou dne 15.9.2022 do prodlení, závazek neplnila ani na základě 2 upomínek, proto dopisem ze dne 21.10.2022 žalobkyně úvěr zesplatnila a požadovala k úhradě částku 99 511,27 Kč. Tato sestává z neuhrazené části jistiny 28 541,40 Kč, zbylých úroků v částce 21 640,75 Kč, doplňkové služby Podpory v částce 6 760 Kč za odklad, 13 715 Kč za nemoc a 13 715 Kč za práci, nákladů za upomínání 800 Kč a smluvní pokuty vyčíslené na 14 270,70 Kč jako poloviny nesplacené jistiny. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu v částce 4 562,38 Kč dle ust. V. 5.5. smlouvy, po odečtu přeplatku 10 Kč, celkem 31 346,24 Kč. Dále požaduje úrok z prodlení v zákonné výši ze zůstatku úvěru a v části sjednané doplňkové služby podpora byl ujednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.

2. Žalované byla žaloba doručena dne 9.6.2023 na adresu trvalého pobytu v záhlaví, k této se nijak nevyjádřila.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 11.7.2023, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez jakékoliv omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř., vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

5. Mezi účastnicemi bylo na základě předchozí emailové komunikace z 30.1.2022 dohodnuto, že žalobkyně poskytne žalované částku 30 000 Kč. Z této měla žalovaná obdržet částku 8352 Kč na účet č. [bankovní účet], částka 15 648 Kč měla být vyplacena věřitele spotřebitele ze smlouvy [číslo] z [datum] a částka 6 000 Kč měla být použita na náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně úroku ve výši 23 % p.a. v 72 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1 298 Kč, která byla tvořena ze splátky úvěru a úroku v částce 772 Kč, možnosti odkladu splátek 104 Kč, možnosti přerušení pro nemoc 211 Kč a pro ztrátu zaměstnání 211 Kč. Čl. 5.4 a., b. smlouvy obsahuje ujednání o poplatku za 1. upomínku ve výši 300 Kč a 2. upomínku ve výši 500 Kč. Čl. 5.5 obsahuje ujednání o smluvní pokutě pro případ zesplatnění úvěru ve výši 50 % z dlužné jistiny. Přílohou [číslo] smlouvy byla dohoda o zřízení doplňkové služby podpora. Jejím obsahem je ujednání o tom, že se jedná o hrazenou nepovinnou službu, kdy spotřebitel hradí za výkon této služby (možnost odkladu tří splátek o jeden měsíc, možnost přerušení splácení až na 9 měsíců z důvodu úrazu a možnost přerušení splácení až na 9 měsíců z důvodu ztráty zaměstnání) po dobu trvání úvěru částku 37 872Kč v měsíčních splátkách po 526 Kč Smlouva včetně příloh byla žalovanou odsouhlasena prostřednictvím časového klíče a sms kódem z tel. [číslo].

6. Dne [datum] byla z účtu žalobkyně vyplacena částka 15 648 Kč na účet č. [bankovní účet] a částka 8 352 Kč téhož dne na účet žalované č. [bankovní účet].

7. Z dopisu ze dne 21.10.2022 včetně podacího archu má soud prokázáno, že žalobkyně oznámila žalované zesplatnění úvěru a vyzvala ji k zaplacení částky 99 511,27 Kč do [datum].

8. Z přílohy smlouvy [číslo] soud dále zjistil, že při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela žalobkyně z těchto osobních údajů žalované: rozvedená, 1 vyživovací povinnost, trvale bytem na adrese v záhlaví, pro doručení [ulice a číslo], [obec]. Jméno zaměstnavatele neuvedeno. Příjem uváděla v částce 15 000 Kč průměrně za poslední 3 měsíce, výdaje 3 000 Kč na bydlení a 1 500 Kč na pravidelné finanční závazky. tyto byly označeny jako splátka kartou 1 500 Kč a jednorázový závazek u [příjmení] 15 000 Kč. Dále byly provedeny lustrace registrů [příjmení], [spisová značka], insolvencí, odcizených dokladů a interní databáze poskytovatele„ bez záznamů“. Tyto lustrace byly současně doloženy. Z výpisů z účtu žalované č. [bankovní účet] bylo zjištěno, že v období měsíce října 2021 činily obraty na účtu částku + 58 830,15 Kč oproti - 57 376,36 Kč, zůstatek činil 1 329,35 Kč. Příjem v částce 37 720 Kč z [datum] byl vyplacen ÚP hl.m. [obec] za rodičovský příspěvek 7-9/ 2021. Za měsíc 11/ 2021 činily obraty na účtu částku + 28 700 Kč oproti - 30 227,61 Kč, zůstatek činil - 198,26Kč. Příjem v částce 15 000 Kč z [datum] byl vyplacen ÚP hl.m. [obec] za rodičovský příspěvek 10/ 2021. Za měsíc 12/ 2021 činily obraty na účtu částku + 55 871,10 Kč oproti - 53 016,71 Kč, zůstatek činil + 2 656,13Kč. Další příjmy na účtu byly zjevně od soukromých osob.

9. Z dalších důkazů pak soud nevycházel, neboť má za to, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn již z provedených důkazů.

10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy k 31.1.2022.

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem 14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků, které se zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách spolu s úrokem v částce 25 584 Kč po 722 Kč, dalších 556 Kč činily splátky doplňkových služeb tzv. podpora. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- [právnická osoba] proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 19. V projednávané věci žalobkyně ke zkoumané úvěruschopnosti žalované sice doložila, že se touto otázkou zabývala, dle názoru soudu však nedostatečně. Zejména ve vztahu k příjmové stránce měla vyjít ze zjištění dle údajů, které sama evidovala, že jediným deklarovaným příjmem žalované je rodičovský příspěvek, tedy dávka státní sociální podpory, jejíž výplatu pobírající osoba ovlivňuje rozložením čerpání, nejrychleji za 6 měsíců. Z doložených výpisů za období předcházející převzetí závazku žalované bylo vypláceno 15 000 Kč měsíčně, aniž by však bylo zjišťováno, po jaké období a z jaké celkové částky této dávky. Současně mělo být zjištěno, že žalovaná je rozvedená a má 1 vyživovací povinnost, aniž by toto bylo zohledněno ve výdajové stránce, kde byly jen paušálně výdaje bydlení 3 tis. Kč, což lze k místu pobytu v Praze považovat také za minimálně nereálný údaj. Z těchto údajů každopádně dle názoru soudu nelze učinit závěr o dostatečném zkoumání kredibility dlužníka ve světle shora nastíněných ustanovení ZSÚ a judikatorních závěrů vyšších soudů s řádnou péčí. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

20. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 30 000 Kč. Podle žalobních tvrzení uhradila celkem 9 086 Kč. Současně netvrdila, ani neprokázala, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku dále uhradila, je povinna žalobkyni vrátit částku 20 914 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši, jehož počátek soud stanovil shodně jako v návrhu na den následující po uplynutí lhůty k plnění v zesplatňovací výzvě do [datum] Lhůtu k plnění stanovil zákonnou třídenní. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle principu poměrného úspěchu účastníků, kdy by ve větší míře úspěch připadl žalované, té žádné náklady nevznikly, proto bylo rozhodnuto jako ve výroku III.