7 C 142/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 510 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 510 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% z této částky od 4.7.2018 do zaplacení do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 489 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se jako právní nástupkyně [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno], se sídlem [adresa], [IČO] v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 26.12.2020 domáhala po žalovaném zaplacení dlužného jízdného a přirážky za porušení přepravních podmínek při jízdě bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným předchůdkyní žalobkyně dne 18.6.2018.

2. Okresní soud v Nymburce ve věci vyslovil místní nepříslušnost usnesením ze dne 18.5.2022 č.j. 7 C 142/2021-95 a Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 13.9.2022 č.j. 26 Nd 410/2022-102 rozhodl, že věc projedná a rozhodne právě zdejší soud dle § 11 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný je občan Slovenské republiky a v obvodu zdejšího soudu nikdy neměl žádný druh pobytu, v evidenci obyvatel domovského státu je veden bez domova. Z tohoto důvodu mu byl v souladu s ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanoven opatrovník z řad advokátů. Tento postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a o.s.ř. K žalobě se nijak nevyjádřil.

3. Žalobkyně uplatnila žalobu proti žalovanému jako občanu Slovenské republiky, pravomoc soudu k řešení tohoto sporu s cizím prvkem je dána v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis) dle čl. 7 bod 1 písm. b) dle místa plnění zmíněného závazku: v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty; české právo jako rozhodné soud použije s ohledem na ustanovení předmětné přepravní smlouvy.

4. V dané věci soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný dne 18.6.2018 cestoval linkou [anonymizováno] vůz [anonymizováno] provozovanou [anonymizována dvě slova] [územní celek] [anonymizováno]. Na výzvu kontrolního orgánu nepředložil jízdní doklad. Zápis o přepravní kontrole podepsal. Smlouvou o postoupení ze dne 10.12.2019 postoupila [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek] [anonymizováno], pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný byl o postoupení vyrozuměn.

5. Soud posoudil projednávaný případ dle ust. § 2550 a násl a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil v uvedeném případě k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný předchůdkyní žalobkyně, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše citovaných právních předpisů, proto je povinen zaplatit dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč a jízdné v částce 10 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Žalobkyně doložila postoupení pohledávky dle § 1879 o.z.. Ze strany žalovaného naopak tvrzena, natož prokázána, nebyla alespoň částečná úhrada tohoto dluhu.

6. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost nahradit úspěšnému žalobci účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobcem v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč.

7. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.