7 C 161/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o návrhu na rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, rozené příjmení a jméno příjmení, uzavřené dne datum před stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželka se v návrhu doručeném Okresnímu soudu v Nymburce dne datum domáhala rozvodu manželství s manželem. Manžel se k návrhu připojil. Soud měl prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne datum před Městským úřadem v Nymburce. Z tohoto manželství se narodil dosud nezletilý syn celé jméno manžela, datum narození. Jeho poměry pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne datum. Manželství účastníků provázely vzájemné neshody, k vážnému rozkolu vedoucímu k ukončení společného soužití došlo v březnu tohoto roku, od této doby oba vylučují návrat do manželského svazku. Tyto skutečnosti soud zjistil z předloženého oddacího listu účastníků, rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne datum rozhodnutí č.j. číslo jednací, jakož i nesporných tvrzení obou manželů. Vzhledem k cizímu státnímu občanství manžela se soud zabýval předně otázkou pravomoci soudu k rozhodnutí o rozvodu manželství a použití hmotného práva. Mezinárodní soudní pravomoc je posuzována dle nařízení Rady č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (nařízení Brusel II. bis), článek 3 bod 1. písm. a) první odsuvka. Ta je dána vždy, mají-li oba manželé na území konkrétního členského státu obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že obvyklé bydliště obou manželů je na území České republiky, je dána pravomoc soudu České republiky. Pokud jde o rozhodné právo, v daném případě není uzavřena mezinárodní smlouva mezi Českou a Slovenskou republikou, která by otázku rozhodného práva pro řízení o rozvodu manželství řešila. Otázku rozhodného práva je tedy třeba posoudit podle vnitrostátní úpravy, tj. podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. V ustanovení § 50 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém odkazuje na § 49 odst.

1. Stanoví hraniční určovatele ke dni zahájení řízení o rozvod manželství. Rozvod manželství se posoudí podle práva státu, společného státního občanství; není-li tato podmínka dána, pak podle společného obvyklého pobytu manželů. Pro existenci společného obvyklého pobytu stačí, mají-li manželé obvyklý pobyt na území jednoho státu, nikoli nutně na stejném místě. V daném případě je tedy třeba věc posoudit podle českého právního řádu. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu. (§ 755 odst. 2 písm. a) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. (odst. 3 tohoto ustanovení). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§756). V daném případě má soud za to, že jsou splněny podmínky ust. § 755 občanského zákoníku. Účastníci spolu nežijí takřka půl roku, jejich manželství neplní žádnou ze svých funkcí, oba shodně obnovení manželského soužití vylučují. Jejich manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, a nelze očekávat obnovení jejich soužití. Za příčiny rozvratu manželství soud považuje zejména vzájemný nesoulad. Soud nehledal zvláštní důvody dle § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, pro které by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem dosud nezletilého syna účastníků. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Toto právo nepřísluší tomu, kdo se ho právoplatně vzdal. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 občanského zákoníku). Do patnácti dnů od právní moci rozsudku jsou oba účastníci povinni požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož obvodu jsou hlášeni k trvalému pobytu o vydání nového občanského průkazu, pokud je v jejich dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu nebo partnerství / § 14 odst. 1 písm.d) bod 2 z.č. 328/1999 Sb. o občanských průkazech /.