7 C 184/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 1 530 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 530 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 530 Kč od 7. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta z [obec]. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 21. 2. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 1 530 Kč z titulu neuhrazeného jízdného a přirážky za porušení přepravních podmínek žalovaným dne [datum] při jízdě veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní. Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), proto soud dle §115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne [datum] na adresu trvalého bydliště v záhlaví tohoto rozhodnutí náhradním způsobem. K žalobě se nijak nevyjádřil. V dané věci soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný dne 6. 12. 2021 využil k přepravě městskou hromadnou dopravu provozovanou žalobkyní, byl kontrolován na trase [anonymizována tři slova] dne 16. 12. 2021 v 20.17 hodin ([anonymizována tři slova] [anonymizováno]), na výzvu kontrolního orgánu se neprokázal žádným jízdním dokladem. O provedené přepravní kontrole byl sepsán zápis [číslo] který žalovaný podepsal a v jednom vyhotovení převzal. Totožnost žalovaného byla ověřena z [číslo obč. průkazu]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne 9. 2. 2022, odeslaným téhož dne, žalovaný dlužnou částku neuhradil. Soud posoudil projednávaný případ dle § 2550 a násl. a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný využil v uvedeném případě k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše citovaných právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužné jízdné v částce 30 Kč a přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Ze strany žalovaného naopak nebyla tvrzena, natož prokázána, ani částečná úhrada tohoto dluhu. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), z tarifní hodnoty ve výši 1 524 Kč, sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrada výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. Lhůta pro splnění povinností uložených žalovanému tímto rozsudkem byla soudem stanovena na základě § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.