7 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 48 402,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 31.12.2020 do 29.3.2021 a ve výši 8,25% ročně z této částky od 30.3.2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 17 547,20 Kč, úroku z prodlení ve výši 10% ročně z částky 10 533 Kč od 31.12.2020 do 29.3.2021 a ve výši 8,25% ročně z částky 10 533 Kč za období 30.3.2021 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 2 383 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 30. 3. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 402,28 Kč celkem spolu s úrokem z prodlení z částky 40 533 Kč od 30.3.2021 do zaplacení. Uvedla, že žalovanému poskytla na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 6.5.2020 částku 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit celkem částku 47 298 Kč včetně nákladů zápůjčky, které jsou v daném případě představovány sjednanými obchodními úroky v částce 10 098 Kč a administrativním poplatkem 7 200 Kč, a to v 17 splátkách po 2 628 Kč, poslední 18. v částce 2 622 Kč. Splatnost první splátky byla 20.6.2020. Žalovaný neuhradil tyto platby ani částečně, ke dni 30.12.2020 došlo ze strany žalobkyně k zesplatnění jistiny zápůjčky. Žalobkyně požaduje k zaplacení mimo dlužnou jistinu v částce 30 000 Kč dále obchodní úrok do dne sjednané splatnosti první měsíční splátky zápůjčky po datu zesplatnění částku 6 583 Kč, měsíční poplatky za správu zápůjčky k shodnému datu částku 3 200 Kč, úrok z prodlení do doby zesplatnění z neuhrazených částí zápůjčky 447,30 Kč, úrok z prodlení z částky 40 533 Kč od zesplatnění do [datum] v částce 855,08 Kč, dále smluvní pokutu do doby zesplatnění v částce 3 000 Kč a po této době dle čl. 13 a čl. 11 smlouvy částku 3 566,90 Kč, spolu s náklady upomínání 750 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil. K nařízeným jednáním se bez omluvy ve dnech 22.10 a 23.1.2021 bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Soud učinil po provedeném odkazování následující zjištění o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena prostřednictvím komunikace tzv. na dálku dne 5.5.2020 smlouva zápůjčce, na jejímž základě měla být žalovanému vyplacena částka 30 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný se v této smlouvě zavázal zaplatit celkové náklady zápůjčky v částce 17 298 Kč zahrnující úrok 39% a administrativní poplatek 400*18 a celkovou částku 47 298 Kč splatit v 18 splátkách po 2 628 Kč, poslední 18.splátka ve výši 2 622 Kč.

4. Z příkazu k úhradě a sdělení [právnická osoba] bylo dále zjištěno, že částka 30 000 Kč byla vyplacena na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne 6.5.2020.

5. Žalovaný byl výzvou z 5.11.2020 vyrozuměn o existenci dluhu a jeho zesplatnění, současně vyzván k jeho úhradě do 20.12.2020. Výzva mu byla odeslána 6.11.2020 O zesplatnění byl pak vyrozuměn dopisem z 30.12.2020, který mu byl doručován téhož dne. Tyto skutečnosti soud zjistil z obou dopisů a podacích lístků pošty.

6. Z výplatní pásky žalovaného za období měsíce 3/ 2020 zjistil, že od zaměstnavatele [právnická osoba] mu byla vyplacena mzda [částka] čistého.

7. Z výpisu internetového bankovnictví doloženého ke smlouvě za období 1.2.2020 30.4.2020 z účtu [bankovní účet] dále vyplývá, že žalovanému byla vyplacena mzda dne 12.2.2020 v částce 25 289 Kč od výše uvedeného zaměstnavatele, dne 11.3.2020 v částce 33 164 Kč, dne 13.4.2020 v částce 22 248 Kč. Ve dnech 2.2.2020 až 11.2.2020 došlo opakovaně k odmítnutí inkasních plateb ve 23 případech, dále dne 13.2.2020 4x. Z tohoto výpisu vyplývá úhrada dalších závazků ve dnech 12.3.2020 [příjmení] [anonymizováno] a [příjmení] v částce 2x2250 Kč, 15.3.2020 inkaso úvěru na účet [bankovní účet] v částce 389 Kč a 211 Kč, dne 15.4.2020 v částce 1 372 Kč.

8. Z formuláře příjmů a výdajů vyplněných žalovaným dne 5.5.2020 vyplývá, že pravidelné splátky půjček žalovaný odhadoval na 12 tis. Kč a výdaje na 5 tis. Kč. Druh bydlení označil vlatsní bez hypotéky, stav svobodný a bezdětný. K tomuto dále odložil kopii [číslo obč. průkazu], ze kterého vyplývá, že rodinný stav měl označen svobodný.

9. Podle výpisu elektronických informací případu [číslo] žalovaného vyplývá, že dle ověření ze dne 5.5.2020 v CEECR nebyl žalovaný v exekuci ani insolvenci dle ISIR a jeho občanský průkaz byl platný.

10. Z úřední činnosti soudu a výpisů věcí vedených na osobu žalovaného bylo zjištěno, že v roce 2020 vůči žalovanému byly uplatněny žaloby společností [právnická osoba] pod sp.zn. 5 C 247/2020 o zaplacení 8 940 Kč s přísl, [právnická osoba] pod sp.zn.., a 7 C 293/2020 o zaplacení 31 819,86 Kč s přísl., a [právnická osoba] 5 C 306/2020 o zaplacení 20 138 Kč, přičemž dle návrhů na vydání el. platebního rozkazu v těchto případech vyplývá, že závazek [právnická osoba] se týkal úvěru z 5.9.2019 a byl zesplatněn v září 2019, u [právnická osoba] z 24.9.2019 a splatný do 16.10.2019.

11. Žalobkyně k výzvě soudu při jednání dne 22.10.2021 ohledně doplnění tvrzení a důkazů k ověřování závazků žalovaného zejména po splatnosti a jeho celkových výdajů v rámci zkoumané úvěruschopnosti uvedla, že dalšími informacemi nedisponuje.

12. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud závěr skutkového stavu, dle kterého na základě předchozích ujednání byla žalovanému žalobkyní vyplacena částka 30 000 Kč na jeho účet č. [bankovní účet] dne 6.5.2020. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalobkyně patřičně zkoumala zejména výdajovou stránku žalovaného a jeho závazky a tyto ověřovala mimo informací o negativním zjištění exekuce a insolvence. dále že by žalovaný žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradil.

13. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy k 5.5.2020.

14. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

19. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

20. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků, které se zavázal splatit spolu s úrokem a administrativním poplatkem v 18 měsíčních splátkách. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 21. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 22. V projednávané věci žalobkyně ke zkoumané úvěruschopnosti žalovaného sice doložila, že se touto otázkou zabývala, dle názoru soudu však nedostatečně. Zejména ve vztahu k výdajové stránce dlužníka. Již z žalobkyní doložených dokladů (zejména výpisu z jeho účtu) vyplývá, že žalovaný několikrát v době před uzavřením tohoto finančního závazku měl s úhradou svých plateb problém a jeho inkasní příkazy byly v několika případech odmítnuty. Z doloženého výpisu také plyne, že splácel několik závazků a žalobkyně se v tomto směru nedostatečně spokojila jen s prohlášením dlužníka o jejich výši, aniž by tuto poměřovala k dosahovaným příjmům, dalším běžným výdajům, a zejména zkoumala jeho platební morálku závazků po splatnosti. Tyto okolnosti soud neshledává za dostatečné zkoumání kredibility dlužníka ve světle shora nastíněných ustanovení ZSÚ a judikatorních závěrů vyšších soudů, a také zjištěných závazků uplatněných vůči žalovanému jinými věřiteli u zdejšího soudu. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

23. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 30 000 Kč. Současně netvrdil, ani neprokázal, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku uhradil, je povinen žalobkyni tuto částku vrátit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši, jehož počátek soud posoudil dle prvně doložené výzvy k plnění ze dne 5.11.2020 a počátku prodlení v žalobním návrhu od 31.12.2020 (součástí tohoto plnění je i v části kapitalizovaný úrok v částce 855,08 Kč za období 31.12.2020 29.3.2021 z částky 30 000 Kč v zákonné výši 10% dle nař. vl. 351/2013 Sb., od 30.3.2021 požadovaný žalobkyní ve výši 8,25%). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok II).

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 38%, úspěch co do 62% a má tak nárok na náhradu cca ¼ celkových nákladů řízení. Tyto sestávají z částky 1 937 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 500 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, dále za 1 úkon v řízení po vydání el. platebního rozkazu (jednání 22.10.2021) v částce 3 060 Kč, náhrada hotových výdajů po 300 Kč, jízdné k tomuto jednání z [obec] do [obec] a zpět 618 Kč, náhrady za promeškaný čas na této cestě 5 půlhodin po 100 Kč, vše zvýšené o DPH ve výši 21% v částce 1 318 Kč, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobkyni činí částku 9 533 Kč, z čehož 25% činí částku 2 383 Kč.

25. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.