7 C 22/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zvýšení výživného

I. Vyživovací povinnost žalovaného vůči žalobci se počínaje dnem 1. 5. 2020 mění tak, že žalovaný je povinen přispívat na výživu žalobce částkou 1700 Kč měsíčně, a od 1. 1. 2022 částkou 3 200 Kč měsíčně splatnou vždy ke každému prvému dni příslušného měsíce. Tímto se mění rozsudek Okresního soudu v Opavě z [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací].

II. Dlužné výživné za období měsíce května 2020 až června 2022 v částce 22 000 Kč je žalovaný povinen zaplatit žalobci do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části uplatněného nároku na zvýšení výživného o částku 1 300 Kč měsíčně počínaje 1. 1. 2019 do 30. 4. 2020, do částky 800 Kč za měsíc květen 2020, do částky 2 300 Kč měsíčně za období od června 2020 až prosince 2021 a do částky 800 Kč měsíčně za období od 1. 1. 2022 do budoucna.

IV. Žalovanému se vůči žalobci náhrada nákladů řízení nepřiznává.

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 24.1.2022 domáhal zvýšení výživného vůči žalovanému jako svému otci a požadoval částku 2 500 Kč měsíčně od měsíce ledna 2019 a 4 000 Kč měsíčně od 1. 6. 2020. Uvedl, že poslední úprava proběhla rozsudkem Okresního soudu v Opavě z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 13.9.2008. Tehdy bylo výživné stanoveno na částku 1 200 Kč měsíčně, současně byl žalovaný povinen přispívat na výživné bratra [jméno] částkou 1 800 Kč měsíčně. Žalobce uvedl, že i vzhledem k době, která od tohoto rozhodování uplynula, se na jeho straně podstatně změnily poměry, [anonymizováno 20 slov], u žalovaného došlo také ke zvýšení jeho příjmů. Nadto od května 2020 odpadla žalovanému vyživovací povinnost k bratrovi. Žalobce odhadoval své měsíční výdaje na školní potřeby částkou 500 Kč měsíčně, dále z mimoškolních aktivit navštěvuje kroužek freesbee, za nějž hradí ročně 2 000 Kč, zvýšené o výdaje na sportovní oblečení na tréninky a zápasy. Žalobce bydlí se svou matkou [jméno] [příjmení] v podnájmu, za který platí 8 500 Kč měsíčně včetně úhrad za služby. Matka mu hradí paušál na mobil 500 Kč měsíčně, má zvýšené výdaje se zdravotními problémy – [anonymizována čtyři slova], odhadem dalších 500 Kč měsíčně. Matka je zaměstnána jako [anonymizováno] s příjmem 15 tis. Kč měsíčně.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil. Nabízel v rámci smírného vyřešení věci navýšení výživného na částku 3 000 Kč měsíčně od počátku tohoto roku. Tato částka je i dle zjištění žalovaného přijatelná pro plnění oddlužení. Poukazoval, že jeho současný příjem je ovlivněn insolvenčním řízením a plněním oddlužení, činí cca 12 tis. Kč měsíčně. Vlivem předchozích problémů v podnikání se dostal do finančních problémů, řešených i trestněprávní cestou. Požadované výživné není v jeho silách plnit. Současně poukazoval nedostatečnou legitimaci žalobce k určení výživného za období jeho nezletilosti.

3. Mezi stranami bylo nespornou skutečností, že poslední úprava vyživovací povinnosti mezi účastníky byla v rozsudku Okresního soudu v Opavě z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 13.9.2008. Tehdy bylo výživné stanoveno na částku 1 200 Kč měsíčně. K tomuto shodnému tvrzení stran soud nevedl dokazování a vzal toto za své (§ 120 odst. 3 o.s.ř.)

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující zjištění skutkového stavu.

5. Z potvrzení o studiu datovaném 30.5.2022 měl prokázáno, že žalobce je ve školním roce 2021 2022 studentem třetího ročníku [ulice] školy [obec], příspěvková organizace, obor [číslo] provoz a [anonymizována dvě slova].

6. Ze smlouvy o podnájmu bytu z 14.2.2022 dále zjistil, že žalobce užívá spolu s matkou [jméno] [příjmení] jako podnájemkyní byt [číslo] o velikosti 1+2 v [obec] ul. [adresa] v [obec]. Nájemné činí částku 8 tis. Kč měsíčně.

7. Podle doložených lékařských zpráv (zejm. [právnická osoba]) a účtenek dále zjistil, že žalobcův zdravotní stav je omezen [anonymizováno 8 slov]. K tomuto doložil účtenky o nákupu léků ze dne 17.1.2022 v částce 315 Kč, dne 29.4.2022 v částce 291 Kč.

8. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Opavě z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] měl dále prokázáno, že v době vydání rozhodnutí tehdy nezletilý žalobce nenavštěvoval ani mateřskou školku, již tehdy měl zdravotní problémy spojené s [anonymizována tři slova] zvyšující matce náklady cca 3000 Kč ročně. Matka v té době nepracovala, o syna celodenně pečovala. Žalovaný vykazoval příjem okolo 20 000 Kč měsíčně z podnikání v oboru [anonymizována dvě slova]. Současně byla upravena vyživovací povinnost k dalšímu synovi [jméno] [celé jméno žalobce], [datum narození], který tehdy studoval [anonymizováno] gymnázium, v částce 1 800 Kč měsíčně.

9. K poměrům žalovaného soud zjistil z detailu insolvenčního řízení vedeného vůči němu Krajským soudem v Praze pod sp.zn. [insolvenční spisová značka], že dne [datum] byla tímto soudem vydána vyhláška o zahájení insolvenčního řízení, dne [datum] s datem právní moci k témuž dni usnesení o úpadku spojené s povolením oddlužení, které dosud trvá.

10. Žalovaný je vyučen v oboru elektromechanik pro zařízení a přístroje, jak zjistil z výučního listu vydaného [ulice] odbornou školou [anonymizována dvě slova] a [ulice] školou [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno] v [obec a číslo], [anonymizováno] ulici ze dne 19.6.2020.

11. Žalovaný byl do 19.6.2019 ve výkonu trestu ve [stát. instituce], kdy byl usnesením zdejšího soudu z téhož dne č.j. [číslo jednací] podmíněně z výkonu trestu propuštěn, jak soud zjistil z uvedeného rozhodnutí. Podle doložených výplatnic z výkonu trestu za období leden až květen 2019 dosahoval měsíčně za odpracované dny částky od 4 170 Kč až 6 218 Kč.

12. Z výplatních lístků žalovaného vystavených plátcem [právnická osoba] dále zjistil, že v červenci 2019 byla žalovanému vyplacena mzda 29 244 Kč čistého, srážky činily jen 545 Kč, v 8/ 2019 částka 13 740 Kč po odečtu srážek 9 232 Kč a 520 Kč, v 10/ 2019 částka 13 457 Kč po odečtu srážek 8 268 Kč a 322 Kč, v 11/ 2019 částka 11 898 Kč po odečtu srážek 5 108 Kč a 306 Kč. Podle sdělení tohoto zaměstnavatele k dotazu soudu z 6.6.2022 chybějící mzda v měsíci září 2019 činila 19 610 Kč, z toho srážky 6 644 Kč, v 12/ 2019 částku 23 370 Kč, srážky 9 150 Kč, v lednu 2020 mzda 16 795 Kč čistého a srážky 4 588 Kč, v únoru 2020 10 638 Kč a srážky 484 Kč. Dále bylo sděleno, že pracovní poměr zanikl oboustrannou dohodou k 25.2.2020.

13. Podle potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za rok 2020 vystaveném plátcem [právnická osoba] [ulice a číslo], [obec] základ daně činil 293 648 Kč a úhrn příjmů žalovaného v tomto roce po odečtu pojistného a daně činil 219 465 Kč celkem.

14. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] [anonymizováno], [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo], [IČO] měl prokázán vznik pracovního poměru žalovaného k tomuto zaměstnavateli od 1.3.2021 na pozici [anonymizováno] s výší dohodnuté mzdy 22 000 Kč měsíčně hrubého. V rámci listin obsažených v insolvenčním rejstříku oznamoval žalovaný insolvenčnímu soudu, že od [anonymizováno] [datum] byl v pracovní neschopnosti po operaci [anonymizována dvě slova].

15. Z doložených výplatních lístků měl soud zjištěny tyto příjmy žalovaného u [právnická osoba] [anonymizováno] v měsících říjnu až prosinci 2021 v částce okolo 18 600 Kč čistého průměrně, po provedených srážkách okolo 6 300 Kč k výplatě cca 12 000 Kč měsíčně. Z přehledu mezd u tohoto zaměstnavatele za období 3/ 2021 až 12/ 2021 vyplývá, že čistý příjem činil 118 728 Kč celkem a srážky 71 513 Kč za rok, průměrně tedy příjem vyplacený žalovanému částku 11 827 Kč měsíčně a srážky okolo 7 151 Kč měsíčně za období vykázaných 10 měsíců tohoto roku. V období roku 2022 v měsíci lednu až březnu mu bylo celkem vyplaceno 32 541 Kč a srážky provedeny v částce 27 666 Kč celkem, průměrně tedy 10 847 Kč, srážky 9 222 Kč za tyto 3 měsíce.

16. Insolvenční správkyně žalovaného [právnická osoba] [anonymizováno] [IČO] uvedla, k dotazu soudu, že jelikož insolvenční řízení bylo zahájeno po 1.6.2019 činí aktuální minimální splátka 3 600 Kč. Jedná se však o minimální splátku jako podmínku pro pokračování insolvenčního řízení. Podle posledních výdělků žalovaného za měsíce duben 2021 2022 činil průměrný příjem 19 417 Kč, z čehož lze provést zákonnou srážku 6 852 Kč.

17. Žalobce předložil soudu dále dohledané nabídky volných pracovních pozic na pozici [anonymizováno] v okolí na stránkách [webová adresa], z nichž vyplývá možné uplatnění u společnosti [právnická osoba] v [obec] na pozici [anonymizováno] s příjmem 25 750- 30 840 Kč měsíčně. Dále pozice [anonymizováno] u [právnická osoba] v lokaci Středočeský kraj s příjmem 52- 65 000 Kč měsíčně, jakož i dalších zaměstnavatelů bez bližší specifikace výdělků.

18. Na základě shora uvedených zjištění učinil soud tento závěr skutkového stavu. Účastníci jsou navzájem v poměru rodiče a zletilého dítěte, kdy žalobce se připravuje studiem na výkon povolání. Jeho běžné náklady jsou navyšovány zdravotními problémy – [anonymizováno 5 slov]. V posuzovaném období od počátku roku 2019 v poměrech žalovaného bylo zjištěno, že do června 2019 pobýval ve výkonu trestu odnětí svobody, z pracovní činnosti tam dosahoval příjmů dle výplatnic okolo 5 tis. Kč průměrně měsíčně. Následně do 25.2.2020 byl zaměstnán u společnosti [právnická osoba], kdy průměrné výdělky za celé období činily 20 381 Kč měsíčně čistého, v únoru 2020 nadto mu bylo povoleno oddlužení v insolvenčním řízení, od dalšího zaměstnavatele [právnická osoba] průměrně vydělával 18 288 Kč čistého. Od 1.3.2021 nastoupil u [právnická osoba] [anonymizováno], kdy mzdu měl stanovenu na 22 000 Kč hrubého měsíčně. Současně podstatné je, že veškeré shora popsané příjmy žalovaného jsou ovlivněny zákonnými srážkami, ať předtím v exekučním řízení, posléze insolvenčním a výplata k jeho rukám činí cca 12 tis. Kč měsíčně. Žalovaný žije v družském poměru. V květnu 2020 mu odpadla další vyživovací povinnost k bratrovi žalobce [jméno].

19. Při právním hodnocení soud postupoval dle níže citovaných právních ustanovení občanského zákoníku, zákona č. 89/2012Sb, dále jen o.z. <i>20. Podle ust. § 910 odst. 1 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.</i> <i>21. Podle § 911 lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</i> <i>22. Dle § 913 odst. 1 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Podle odst. 2 tohoto ustanovení při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</i> <i>23. Podle § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</i> <i>24. Podle § 921 odst. 1 o.z. se výživné plní v pravidelných dávkách a je splatné vždy na měsíc dopředu, ledaže soud rozhodl jinak nebo se osoba výživou povinná dohodla s osobou oprávněnou jinak.</i> <i>25. Výživné lze přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení; u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne, § 922 odst. 1 o.z.</i> 26. Po zhodnocení výše uvedených skutečností soud žalobě vyhověl toliko v části. V daném řízení o plnění vyživovací povinnosti mezi žalovaným jako otcem a žalobcem jeho zletilým synem, lze uzavřít, že žalobce se soustavně a nepřetržitě připravuje na výkon povolání. Současně je třeba konstatovat, že poslední úprava výživného mezi účastníky byla učiněna v době, kdy byl žalobce nezletilý a nenastoupil ani základní vzdělání (červenec 2008). Tehdy bylo současně vyměřeno výživné i vůči dalšímu sourozenci částkou 1 800 Kč měsíčně, spolu s výživným žalobce 1 200 Kč, činila vyživovací povinnost žalovaného 3 000 Kč. Bylo vycházeno z příjmů žalovaného z podnikatelské činnosti okolo 20 tis. Kč měsíčně. Na základě této sumarizace je třeba konstatovat, že od této doby příjmy žalovaného neseznaly výrazné změny, naopak byly narušeny výraznými poklesy v důsledku trestné činnosti, pobytu ve výkonu trestu, exekučních řízení a konečně insolvenčního. Na druhou stranu žalobci jako zletilému potomku nelze upřít, že jeho náklady vzhledem k současným poměrům, studiu, zdravotnímu stavu, době od poslední úpravy vyžadují navýšení a požadovaná částka je samozřejmě pro dospělého muže v současné době přiléhavá. Nadto žalovanému jedna vyživovací povinnost odpadla. Ve světle těchto popsaných skutečností, je však výrazným aspektem ovlivňujícím rozhodování soudu také probíhající insolvenční řízení a oddlužení povolené žalovanému, kdy žalobce vystupuje jako každý jiný věřitel vůči žalovanému jako dlužníku, žádá určit výživné výrazně nazpět, dokonce za období delší než 3 roky dle shora citovaného ust. § 922 odst. 1 o.z. (v této souvislosti disponuje i návrhem za období předchozí nezletilosti a přebírá roli po předtím oprávněné osobě –matce v opatrovnickém řízení). Tímto by samozřejmě došlo k ovlivnění insolvenčního řízení a poměrů dalších věřitelů, a lze souhlasit s žalovaným, že by dokonce mohlo v nejzazším případě dojít k zrušení oddlužení pro porušení povinnosti dlužníka usilovat o maximální možné uspokojení věřitelů. Což však není ani v zájmu žalobce v konečném důsledku.

27. Byť situace, v níž se žalovaný nyní nachází, i období předchozího odsouzení, jsou výsledkem počínání jeho samotného, do nichž se dostal vlastní vinou, a neměly by ovlivnit plnění vyživovací povinnosti, domnívá se soud, že je třeba nalézt rozumný konsenzus či rovnováhu mezi ostatními povinnostmi žalovaného v insolvenčním řízení vůči dalším věřitelům a toto řízení považovat za přínosné i pro samotného žalobce, tedy jeho setrvání v oddlužení. Žalobce do doby před podáním tohoto návrhu na zvýšení výživného (i v době nezletilosti, kdy za něj vystupovala matka) své náklady zajištěny měl, nyní i přes znalost poměrů svého otce žádá výživné v maximální míře navýšit zpětně, čímž by zásadně ovlivnil poměry žalovaného, neboť dluh při požadovaném zvýšení by dosáhl částky takřka 90 tis. Kč. Soud se domnívá, ačkoliv je třeba výživné vzhledem k době od poslední úpravy navýšit, měla by být dodržena i jakási solidarita žalobce s dalšími věřiteli a celkovou situací jeho otce, neboť chybí základní zdroj odkud výživné čerpat. Soud proto vycházel ze skutečnosti, že od roku 2019 oproti předchozí úpravě nedošlo na straně žalovaného při plnění obou vyživovacích povinností na straně jeho příjmů k zásadní změně, celková částka 3 000 Kč na výživném tehdejším poměrům odpovídá a výživné navýšil až od května 2020, kdy odpadla vyživovací povinnost k bratrovi žalobce. Učinil tak ale vzhledem k již probíhajícímu insolvenčnímu řízení o částku 500 Kč, kterou ponechal až do konce roku 2021, neboť poměry žalovaného nezaznamenaly změny a výrazným způsobem navýšil výživné až za dobu od začátku tohoto roku, současně cca zahájení řízení na částku 3 200 Kč, v níž zohlednil příjmy žalovaného, které stále nepřesahují výrazně 20 tis. Kč a po zákonných srážkách činí 12 tis. Kč, na které je žalovaný odkázán. Soud nedospěl k závěru, že by žalovaný v minulosti změnou zaměstnání zapříčinil výrazný pokles svých příjmů, podle zpráv zaměstnavatele [právnická osoba] byly příjmy závislé skutečně na odpracovaných hodinách, posléze ovlivněny i pracovní neschopností a následně u [anonymizováno 5 slov] jsou také konstantní. Žalobcem doložené pracovní nabídky jsou obecné a je třeba u žalovaného zvažovat mimo věk, zkušenosti, konkrétní pracovní zařazení také aspekt dopravy. Částka 3 200 Kč určená soudem tak zohledňuje jednak odpadnuvší vyživovací povinnost, tak poměry žalobce odkázaného jinak na matku, jejíž výdělkové možnosti jsou nižší. Soud také podotýká, že žalobce má dále možnost zajištění přivýdělku či brigády, zejména v následujícím období prázdnin, které z jeho strany zjištěny nebyly. Splatnost výživného ponechal jako v původním rozhodnutí. Ve zbývající části soud návrh žalobce zamítl (výrok III). Dlužné výživné určil ve výroku II. za období od zvýšení v květnu 2020 do splatnosti poslední splátky výživného v červnu 2022, kdy částka 1 200 Kč je poukazována v insolvenčním řízení (roce 2020 částka 8x500Kč, v roce 2021 12x500Kč, v roce 2022 6x2000 Kč), celkem 22 000 Kč. Splatnost tohoto dluhu vzhledem k probíhajícímu oddlužení stanovil půlroční, když tuto nelze ani dobře odhadnout.

28. Vzhledem k výsledku tohoto rozhodnutí by z procesního hlediska náležel úspěch straně žalované, zároveň však byl tento otázkou kompromisu soudu v poměrech stran a zásadně ovlivněn probíhajícím insolvenčním řízením, s nímž měl sice žalobce při podání návrhu počítat, jde však o okolnost na vrub žalovaného. Z těchto důvodů soud žalovanému náklady nepřiznal a zohlednil tyto okolnosti v souladu s ust. § 150 o.s.ř.