7 C 233/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený zákonným zástupcem celé jméno žalovaného , datum narození , bytem adresa o zaplacení 3 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 060 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 530 Kč od 24. 2. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 489 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [jméno] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobkyně se návrhem na vydání platebního rozkazu, doručeným soudu dne 25. 4. 2022, domáhala po žalovaném zaplacení částek uvedených ve výroku I. rozsudku. Uvedla, že jde o jízdné a přirážku za porušení přepravních podmínek při jízdě dne 9. 2. 2022 a 23. 2. 2022 bez platného jízdního dokladu veřejným dopravním prostředkem provozovaným žalobkyní a zákonný úrok z prodlení. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu § 173 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě listin předložených účastníky. Nezletilému žalovanému byla žaloba spolu s uvedenou výzvou doručena dne 5. 9. 2022, jeho zákonnému zástupci dne 8. 9. 2022 a to na adresy trvalých pobytů náhradním způsobem, vyjádření k žalobě nebylo podáno. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Žalovaný využil dne 9. 2. 2022 a 23. 2. 2022 k přepravě městskou hromadnou dopravu provozovanou žalobkyní a neprokázal se kontrolorovi platným jízdním dokladem, který by jej k těmto přepravám opravňoval (žalovaný byl kontrolován dne 9. 2. 2022 v 18:48 hodin na trase autobusové linky [číslo] ve stanici [ulice], dne 23. 2. 2022 v 12:49 hodin na trase linky [anonymizována dvě slova] ve stanici [anonymizováno], totožnost žalovaného byla v obou případech ověřena občanským průkazem). O provedených přepravních kontrolách byl sepsán zápis (a to dne 9. 2. 2022 zápis [číslo] dne 23. 2. 2022 zápis [číslo]), který v obou případech žalovaný podepsal a vždy v jednom vyhotovení převzal. Dle smluvních přepravních podmínek žalobkyně činila přirážka za každou jízdu bez platného jízdního dokladu, která nebyla zaplacena na místě, 1 500 Kč, dlužné jízdné za každou jízdu 30 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne. Současně nebylo tvrzeno, ani prokázáno, že by žalovaný jízdné či přirážky byť zčásti uhradil. Soud posoudil projednávaný případ dle § 2550 a násl. a § 2578 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, a § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a návrhu v celém rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů měl soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil v uvedených případech k jízdě prostředek městské hromadné dopravy provozovaný žalobkyní, přičemž se neprokázal platným jízdním dokladem. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, proto je povinen zaplatit žalobkyni dlužnou přirážku k jízdnému dle smluvních přepravních podmínek ve výši 2 x 1 500 Kč a jízdné v částce 2 x 30 Kč spolu s úrokem z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když předpis Evropských společenství - nařízení Evropského parlamentu a Rady ES č. 1370/2007 jinou úpravu nestanoví. Žalovaný byl povinen dlužné jízdné a přirážku k jízdnému uhradit vždy v den kontroly (tj. 9. 2. 2022 a 23. 2. 2022), což však neučinil a vždy ode dne následujícího je v prodlení. Ze strany žalovaného naopak tvrzena, natož prokázána, nebyla alespoň částečná úhrada tohoto dluhu. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že uložil žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.“) celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny a náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489 Kč. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako zákonná třídenní.