7 C 291/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro doručení anonymizována dvě slova příjmení jméno, ulice a číslo, PSČ jméno, země o zaplacení částky 5 852 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 400 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7.11.2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části zaplacení částky 1 452 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 7.11.2016 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 744,50 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno jméno do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 13.8.2020 nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země. Nároku se domáhala z titulu nevráceného úvěru ze smlouvy ze dne 5.10.2016 sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách webová adresa.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Žaloba byla doručena žalovanému prostřednictvím nařízení ES č. 1393/2007 o doručování soudních a mimosoudních písemností dne 11.6.2021. Ve vyjádření ze dne 23.6.2021 žalovaný požadovaný nárok neuznával, tvrdil, že neví o tom, že by kdy byl v ČR a měl zde nějaký dluh. Posledních 7 let žije jako bezdomovec.

3. Soud ve věci nařídil jednání na den 17.9.2021, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

4. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. právnická osoba poskytla žalovanému dne 5.10.2016 na účet č. bankovní účet, který byl dle sdělení právnická osoba veden na jméno žalovaného od 10.6.2016, částku 4 400 Kč dle výpisu tohoto účtu. Dopisem ze dne 22.1.2020 byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky za jeho osobou nejprve ze společnosti právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizována dvě slova číslo, země, na právnická osoba anonymizováno anonymizována dvě slova anonymizováno, číslo anonymizováno, poté smlouvou ze dne 20.12.2019 na žalobkyni. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný na tuto částku žalobkyni cokoliv uhradil, ani že by byly jakýmkoliv způsobem zjišťovány či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalovaného úvěr splácet.

5. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu.

6. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků, který se zavázal splácet spolu s úrokem. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě obou smluv o postoupní pohledávek. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru / dále jen„ z. s. ú.“ / poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaný měl úvěr splatit spolu s poplatkem dle tvrzení v žalobě v částce 1 452 Kč do 1 měsíce. S ohledem na zmíněný zákon č. 145/2010 Sb. a znění § 9 odst. 1 tohoto zákona účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany úvěrující. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce ničeho nedoložila. Dle názoru soudu nesplnila povinnost uloženou citovaným ustanovením, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou zabývala a jakkoliv schopnost žalované úvěr splatit posuzovala. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo a vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě ani nemohlo dojít.

7. Převzala-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaný obdržel částku 4 400 Kč, její alespoň částečnou úhradu nijak nedoložil ani netvrdil, je povinen vydat žalobkyni tuto částku spolu s úrokem z prodlení ve výši dle nař. vl. č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po stanovené splatnosti úvěru. Ve zbývající části soud žalobu z důvodů výše uvedených zamítl (výrok II).

8. O nákladech řízení soud rozhodoval dle principu částečného úspěchu ve věci v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Za situace, kdy žalobkyně požadovala úhradu cca 5 852 Kč, byla úspěšná do 75%, po odečtu neúspěchu do 25% bylo žalovanému uloženo nahradit jí polovinu nákladů řízení. Tyto sestávají z částky 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměny za zastoupení v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech (u zdejšího soudu minimálně pod sp.zn. 7 C 65/2019 a 12 C 115/2019) po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21 %, kterou je zástupce žalobkyně z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč, celkem 1 489 Kč, z nichž 1/2 činí 744,50 Kč. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.