7 C 309/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 32 390 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni celkem částku 32 390 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 25 547 Kč od 1.7.2021 do zaplacení a úrokem ve výši 21,24% ročně z částky 25 547 Kč od 1.7.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 3 474 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 8. 8. 2021 žalobkyně vůči žalované uplatnila nárok na zaplacení částky ve výroku I. sestávající z poskytnuté a nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 25 547 Kč, dlužných splátek ke dni zesplatnění ve výši 3 502 Kč, smluvní pokuty za 4 opožděné splátky ve výši 1 996 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně z nesplaceného spotřebitelského úvěru z částky 29 049 Kč za období 1.7.2021 - 5.8.2021 v částce 1 045 Kč, a nákladů mimosoudního vymáhání shora uvedených částek ve výši 300 Kč. Dále požadovala smluvní úrok a úrok z prodlení z částky jistiny jdoucí od data 1.7.2021 do zaplacení. Uvedla, že se žalovanou dne 30. 11. 2020 sjednala smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v částce 30 000 Kč. Před sjednáním spotřebitelského úvěru žalovaná předložila dokumenty, na jejichž základě žalobkyně posoudila její tzv. úvěruschopnost. Další dokumenty si v této souvislosti opatřila sama žalobkyně. Konkrétně se jednalo především o výplatní pásky žalované, výpisy z bankovních účtů, k nimž měla žalovaná dispoziční právo, výpisy z veřejně dostupných registrů a čestná prohlášení žalované. Z částky poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo následně žalované na jí označený bankovní účet dne 9. 12. 2020 vyplaceno 27 500 Kč s tím, že částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli sjednaného spotřebitelského úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté plnění vrátit spolu s úrokem v celkové částce 40 824 Kč formou 36 měsíčních splátek po 1 134 Kč, počínaje datem 20. 12. 2020. Žalovaná přestala sjednané splátky hradit, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru k 30.6.2021.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den 22.2.2022, předvolání k jednání bylo doručeno žalované dne 29.1.2022. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila, k nařízenému jednání bez omluvy nedostavila. Soud jednal v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.). Žalobkyně se z jednání předem omluvila.

3. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ([číslo]) datovaným k 30. 11. 2020, bylo prokázáno, že se žalobkyně zavázala žalované poskytnout plnění ve výši 30 000 Kč. Z uvedeného plnění dle čl. II. písm. b) smlouvy připadla částka 2 500 Kč na úhradu provize pro zprostředkovatele kontraktu, zatímco zbytek měl být vyplacen na bankovní účet č. [bankovní účet] označený žalovanou. Uvedené plnění, navýšené v důsledku sjednaného úročení ve výši 21,24% ročně na částku 40 824 00 Kč se žalovaná zavázala hradit formou měsíčních splátek po 1 134 Kč vždy k 20 dni v měsíci, počínaje dnem 20.1.2021 Celkem se tak jednalo o 36 splátek. Pro případ, kdy by se žalovaná s plněním některé ze splátek dostala do prodlení delšího než dva měsíce, zakotvil č. IV. bod 1 písm. d) smlouvy žalobkyni právo zesplatnit celé dosud neuhrazené plnění s tím, že datum splatnosti nastane k datu, kdy žalobkyně odeslala žalované vyrozumění o zesplatnění s tím, že částka jistiny nesplacené do data zesplatnění bude, ve smyslu čl. IV. bodu 3 písm. c) až do zaplacení úročena smluvní úrokovou sazbou. V čl. IV. bodu 2 smlouvy byly zakotveny smluvní pokuty, které byla žalobkyně oprávněna vůči žalované nárokovat v případě porušení zde uvedených smluvních povinností. Za prodlení s plněním na jednu každou splátku tak žalobkyni vůči žalované vzniklo, ve smyslu čl. IV. bodu 2 písm. c) smlouvy, právo nárokovat částku 499 Kč a pro případ prodlení s úhradou zesplatněného plnění žalobkyni, ve smyslu čl. IV. bodu 2 písm. b) smlouvy, vzniklo právo nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužného plnění za každý den prodlení. Obě uvedené smluvní pokuty byly dle čl. IV. bodu 2 písm. e) smlouvy [číslo] splatné bez písemného vyzvání, a to k datu úhrady zesplatněného plnění, resp. neuhrazené splátky. Čl. IV. v bodu č. 4 pak obsahoval„ Sazebník poplatků“, dle kterého si žalobkyně za každou zaslanou upomínku k úhradě účtovala 100 Kč. Spolu s textem smlouvy byly soudu doloženy též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně - označené jako„ Úvěrové podmínky“ a dokument -„ Příloha č. 2“ obsahující informace o poskytnutém plnění, který byl žalované předán spolu s textem podepsané smlouvy. Současně žalovaná ve smlouvě ke své osobě uvedla, že je svobodná, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnána u společnosti [právnická osoba] s příjmem 15 700 Kč měsíčně, a výdaje na bydlení činí 1 300 Kč, nemá další splátky úvěrů.

4. Ke smlouvě byl připojen též dokument, označený jako„ Závazky spotřebitele-čestné prohlášení, ve kterém žalovaná sdělila, že v době uzavření smlouvy nesplácela další závazky. Na bydlení měsíčně vynakládala 1 300 Kč a její další, svojí povahou běžné výdaje činily 3 400 Kč, přičemž její měsíční příjmy činily 15 700 Kč. Doložila též své výplatní pásky za měsíce říjen 2020 s příjmem 16 428 Kč, a následující v částce 18 927 Kč čistého, dále výpisem z účtu o obdržení této mzdy na účet. Žalobkyně sama ve vztahu k hodnocení majetkových poměrů žalované provedla lustraci její osoby v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí s negativním výsledkem k datu 9.12.2020. Na základě uvedených údajů následně žalobkyně vypracovala soudu předložený dokument označený jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka - ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“, ve kterém uzavřela, že žalovaná, po zohlednění shora uvedených výdajů a příjmů, měsíčně disponuje částkou 14 400 Kč.

5. Upomínkou 30.6.2021 odeslanou téhož dne byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužných splátek a vyrozuměna o zesplatnění úvěru. Tyto skutečnosti soud zjistil z uvedené upomínky a podacího lístku.

6. Při právním posouzení vycházel soud z níže uvedených ustanovení.

7. Podle § 419 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

9. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

12. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu 14. 2. 2020 (dále jen z. s. ú.) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

15. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podanou žalobu soud po právní stránce vyhodnotil jako důvodnou v celém rozsahu uplatněného nároku. Co se týče právního posouzení sjednaného závazku, soud tento kvalifikoval jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. V tomto směru vzal soud v úvahu, že se žalobkyně, jako podnikatelský subjekt poskytující nebankovní úvěry, zavázala žalobkyni vyplatit (a později vyplatila) úročené plnění, jež se následně žalovaná, jako soukromá, nepodnikající osoba, spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., zavázala uhradit formou předjednaných splátek. V souvislosti se sjednáním předmětného závazku se pak žalobkyně, v souladu s povinností zakotvenou v § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., v odpovídajícím rozsahu zaměřila na posouzení úvěruschopnosti žalované, přičemž rozsah zjištěných údajů o majetkových poměrech žalované i hodnocení částky disponibilní pro splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru odpovídá požadavkům, vymezeným v rámci aplikační praxe (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Lze tak především kvitovat, že se žalobkyně při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalované neomezila toliko na údaje uvedené v prohlášení žalované, ale zde uvedené údaje dále konfrontovala jednak s údaji dostupnými ve veřejně dostupných registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí) v mezích možností žalobkyně jako nebankovního subjektu a současně též s údaji uvedenými ve výplatních páskách vystavených zaměstnavatelem žalované v období bezprostředně před sjednáním spotřebitelského úvěru. Zjištěné údaje také žalobkyně blíže srovnala s částkami životního minima a normativními náklady na bydlení, přičemž se lze ztotožnit se závěrem, že výše předepsaných splátek 1 134 Kč měsíčně spolu s běžnými výdaji na bydlení odpovídá výši zjištěného disponibilního příjmu okolo 16 tis. Kč měsíčně.

17. Žalovaná naopak své povinnosti uhradit sjednaným způsobem poskytnuté plnění, ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z., nedostála, vinou čehož se dostala s plněním dílčích splátek do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně proto po právu využila sjednaného práva (obdobně viz § 1931 o. z.) a poté, co prodlení žalované s plněním na prvou splátku dosáhlo délky dvou měsíců, zesplatnila částku celé dosud neuhrazené jistiny úročenou smluvní úrokovou mírou 21,24 % ročně z částky zesplatnění jistiny s tím, že k této částce připočetla neuhrazené splátky ve výši 3 502 Kč. V důsledku existence prodlení na straně žalované tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně taktéž uplatnila ve vztahu k částce zesplatněné jistiny, a to počínaje datem následujícím po zesplatnění, tj. od data 1. 7. 2021. S ohledem na prodlení při plnění tří shora uvedených splátek žalobkyni, ve smyslu § 2048 o. z. ve spojení s § 122 odst. 1 písm. c) z. s. ú., dále vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce paušálně sjednaných smluvních pokut za každou neuhrazenou splátku, tj. 4 x 499 Kč. Po právu pak byl, ve smyslu § 2048 o. z. ve spojení s § 122 odst. 1 písm. c) z. s. ú., ze strany žalobkyně uplatněn i nárok na zaplacení druhé ze sjednaných smluvních pokut, počítaný jako 0,1% denně ze součtu zesplatnění jistiny a neuhrazených splátek, celkem 29 049 Kč, za období od data následujícího po datu zesplatnění, tedy od 1.7.2021, do data předcházejícímu podání žaloby, tedy do 5. 8. 2021. Stran nároku na dvě uvedené smluvní pokuty vzal soud, s odkazem na § 122 odst. 2 z. s. ú., v úvahu, že do limitu pro výši smluvní pokuty 0,1% z dlužné částky denně, se nezapočítávají ty smluvní pokuty, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, pokud jejich výše nečiní více než 500 Kč za jednu neuhrazenou splátku a jejich celkový souhrn nepřekročí 3 000 Kč. Výše žalobkyní nárokovaných smluvních pokut uvedené limity respektuje a skutečnost, že jsou v konkrétní věci nárokovány hned dvě smluvní pokuty, z nichž jedna činí 0,1% z dlužného plnění denně, tak není v rozporu se zvláštním zákonným požadavkem na ochranu spotřebitele.

18. Z hlediska uplatněných nároků se soud závěrem zabýval též náklady, jež žalobkyně vůči žalované uplatnila z titulu úhrady nákladů za tři zaslané upomínky, z nichž poslední měla zároveň i charakter tzv. předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že i náklady mimosoudního vymáhaní, ve smyslu § 513 o. z., představují zákonem předvídané příslušenství pohledávky a obecně tak lze uzavřít, že nárok na jejich úhradu má zákonný podklad, přičemž výše uplatněných nákladů odpovídá částkám ujednaným účastníky v „ Sazebníku“, který byl součástí smlouvy. Částky ujednaných náhrad tudíž lze, s přihlédnutím k nákladům zpracování a poštovních služeb, akceptovat jako přiměřené. Soud proto uplatněný nárok na náhrady související s odesláním upomínek akceptoval jako důvodný.

19. O úhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 296 Kč a odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby), 3 paušální náhrady za 3 provedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., to vše dle § 14a odst. 1 a. t. navýšeno o náhradu DPH ve výši 21%, celkem 3 474 Kč.

20. Lhůtu k plnění soud v obou případech určil zákonnou třídenní.