7 C 320/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 33 659 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni celkem částku 33 659 Kč spolu s úrokem ve výši 21,55% ročně z částky 29 038 Kč od 27.5.2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 29 038 Kč od 27.5.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 3 525 Kč k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobou podanou u nadepsaného soudu dne 10.7.2022 žalobkyně vůči žalovanému uplatnila nárok na zaplacení částky ve výroku I. sestávající z poskytnuté a nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru ve výši 26 049 Kč, dlužných splátek ke dni zesplatnění ve výši 4 500 Kč (z toho úrok 1 511 Kč), smluvní pokuty za 3 opožděné splátky ve výši 1 497 Kč, smluvní pokuty 0,1% denně z nesplaceného spotřebitelského úvěru z částky 30 549 Kč za období 27.5.2022 - 8.7.2022 v částce 1 313 Kč, a nákladů za odeslané upomínky 3x 100 Kč. Dále požadovala smluvní úrok a úrok z prodlení z částky jistiny jdoucí od data 27.5.2022 do zaplacení. Uvedla, že se žalovaným dne 16. 1. 2022 sjednala smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] v částce 30 000 Kč. Před sjednáním spotřebitelského úvěru žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Z částky poskytnutého spotřebitelského úvěru bylo následně žalovanému na jím označený bankovní účet dne 18.1.2022 vyplaceno 27 500 Kč s tím, že částka 2 500 Kč byla vyplacena zprostředkovateli sjednaného spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté plnění vrátit spolu s úrokem v celkové částce 37 500 Kč formou 25 měsíčních splátek po 1 500 Kč, počínaje datem 20. 2. 2022. Žalovaný přestal sjednané splátky hradit, proto žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru k 26.5.2022.

2. Obě strany souhlasily s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o.s.ř.. Proto soud dle §115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla doručena žalovanému spolu s uvedenou výzvou dne 20.11.2022 na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem. K této se nijak nevyjádřil.

3. Soud učinil následující skutková zjištění.

4. Dokumentem označeným jako„ Smlouva o spotřebitelském úvěru“ ([číslo]) datovaným k 16.1.2022, bylo zjištěno, že se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout plnění ve výši 30 000 Kč. Z uvedeného plnění dle smlouvy připadla částka 2 500 Kč na úhradu provize pro zprostředkovatele kontraktu, zatímco zbytek měl být vyplacen na bankovní účet č. [bankovní účet] označený žalovaným. Uvedené plnění, navýšené v důsledku sjednaného úročení ve výši 21,55% ročně (RPSN uvedená 35,2%) na částku 37 500 Kč se žalovaný zavázal hradit formou měsíčních splátek po 1500 Kč vždy k 20 dni v měsíci, počínaje dnem 20.2.2022 Celkem se tak jednalo o 25 splátek. Pro případ prodlení delšího než dva měsíce, zakotvil č. IV. bod 1 písm. d) smlouvy žalobkyni právo zesplatnit celé dosud neuhrazené plnění s tím, že datum splatnosti nastane k datu, kdy žalobkyně odeslala žalované vyrozumění o zesplatnění s tím, že částka jistiny nesplacené do data zesplatnění bude, ve smyslu čl. IV. bodu 3 písm. c) až do zaplacení úročena smluvní úrokovou sazbou. V čl. IV. bodu 2 smlouvy byly zakotveny smluvní pokuty, které byla žalobkyně oprávněna vůči žalované nárokovat v případě porušení zde uvedených smluvních povinností. Za prodlení s plněním na jednu každou splátku tak žalobkyni vůči žalované vzniklo, ve smyslu čl. IV. bodu 2 písm. c) smlouvy, právo nárokovat částku 499 Kč a pro případ prodlení s úhradou zesplatněného plnění žalobkyni, ve smyslu čl. IV. bodu 2 písm. b) smlouvy, vzniklo právo nárokovat smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužného plnění za každý den prodlení. Obě uvedené smluvní pokuty byly dle čl. IV. bodu 2 písm. e) smlouvy splatné bez písemného vyzvání, a to k datu úhrady zesplatněného plnění, resp. neuhrazené splátky. Čl. IV. v bodu [číslo] pak obsahoval„ Sazebník poplatků“, dle kterého si žalobkyně za každou zaslanou upomínku k úhradě účtovala 100 Kč. Spolu s textem smlouvy byly soudu doloženy též všeobecné obchodní podmínky žalobkyně - označené jako„ Úvěrové podmínky“ a dokument -„ [anonymizováno] [číslo]“ obsahující informace o poskytnutém plnění, který byl žalované předán spolu s textem podepsané smlouvy. Současně žalovaný ve smlouvě ke své osobě uvedl, že je svobodný, bez vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů, je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] s příjmem 20 000 Kč měsíčně, a výdaje na bydlení činí 3500 Kč, příjem domácnosti je 62 000 Kč. Z dalších splátek uvedl věřitele [anonymizováno] a [anonymizováno] se splátkou celkem 2 587 Kč měsíčně.

5. Ke smlouvě byl připojen též dokument, označený jako„ Závazky spotřebitele-čestné prohlášení, ve kterém žalovaný sdělil své výše uvedené závazky a popsané příjmy a výdaje. Dále doložil své výplatní pásky za měsíce říjen 2021 s příjmem 17 335 Kč, a následující v částce 20 145 Kč čistého. Bydlení bylo podloženo prohlášením jeho matky [jméno] [příjmení] o tom, že žalovaný je jejím synem a bydlí v jejím bytě, na který přispívá částkou 3 500 Kč měsíčně. Současně byl přiložen výpis listu vlastnictví jmenované k bytové jednotce na [list vlastnictví] k.ú. [obec]. Žalobkyně sama ve vztahu k hodnocení majetkových poměrů žalovaného provedla lustraci jeho osoby v insolvenčním rejstříku a v evidenci exekucí, registru platebních informací s negativním výsledkem k datu 17.1.2022. Na základě uvedených údajů následně žalobkyně vypracovala soudu předložený dokument označený jako„ Posouzení úvěruschopnosti zákazníka - ke smlouvě o spotřebitelském úvěru“, ve kterém uzavřela, že žalovaný, po zohlednění shora uvedených výdajů a příjmů, měsíčně disponuje částkou 12 613Kč.

6. Podle informací o platbách byly obě částky 2 500 Kč a 27 500 Kč vyplaceny žalobkyní dne 18.1.2022.

7. Upomínkou 26.5.2022 odeslanou téhož dne byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných splátek a vyrozuměn o zesplatnění úvěru. Tyto skutečnosti soud zjistil z uvedené upomínky a podacího lístku.

8. Z úřední činnosti soudu nebylo zjištěny jakékoliv další závazky či vedená exekuční řízení vůči žalovanému, které by zpochybnily zjištění žalobkyně k požadované úvěruschopnosti.

9. Při právním posouzení vycházel soud z níže uvedených ustanovení.

10. Podle § 419 občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.) spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

11. Podle § 513 o. z. příslušenstvím pohledávky jsou úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.

12. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

17. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném k datu 14. 2. 2020 (dále jen z. s. ú.) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

18. Podle § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú. (1) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podanou žalobu soud po právní stránce vyhodnotil jako důvodnou v celém rozsahu uplatněného nároku. Co se týče právního posouzení sjednaného závazku, soud tento kvalifikoval jako spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 o. z. ve spojení s § 2 odst. 1 z. s. ú. V tomto směru vzal soud v úvahu, že se žalobkyně, jako podnikatelský subjekt poskytující nebankovní úvěry, zavázala žalovanému vyplatit (a také vyplatila) úročené plnění, jež se následně žalovaný, jako soukromá, nepodnikající osoba, spotřebitel ve smyslu § 419 o. z., zavázal uhradit formou sjednaných splátek. V souvislosti se sjednáním předmětného závazku se pak žalobkyně, v souladu s povinností zakotvenou v § 86 odst. 1 a 2 z. s. ú., v odpovídajícím rozsahu zaměřila na posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž rozsah zjištěných údajů o majetkových poměrech žalovaného i hodnocení částky disponibilní pro splácení poskytnutého spotřebitelského úvěru odpovídá dle názoru soudu požadavkům, vymezeným v rámci aplikační praxe (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018). Lze především poukázat, že se žalobkyně při posuzování tzv. úvěruschopnosti žalovaného neomezila toliko na údaje uvedené v prohlášení žalovaného, ale zde uvedené údaje dále konfrontovala jednak s údaji dostupnými ve veřejně dostupných registrech (insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, registr platebních informací) v mezích možností žalobkyně jako nebankovního subjektu a současně též s údaji uvedenými ve výplatních páskách vystavených zaměstnavatelem žalovaného v období bezprostředně před sjednáním spotřebitelského úvěru, měla podloženy i výdaje bydlení a dalších závazků, s nimiž nebyl žalovaný v prodlení. Zjištěné údaje také žalobkyně blíže srovnala s částkami životního minima a normativními náklady na bydlení, přičemž se lze ztotožnit se závěrem, že výše předepsaných splátek 1 500 Kč měsíčně spolu s běžnými výdaji na bydlení odpovídá výši zjištěného disponibilního příjmu okolo 20 tis. Kč měsíčně. Její zjištění pak nezpochybňují ani jiná vedená řízení vůči žalovanému u zdejšího soudu dle provedené lustrace osoby.

20. Žalovaný naopak své povinnosti uhradit sjednaným způsobem poskytnuté plnění, ve smyslu § 2399 odst. 1 o. z., nedostál, vinou čehož se dostal s plněním dílčích splátek do prodlení ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyně proto po právu využila sjednaného práva (obdobně viz § 1931 o. z.) a poté, co prodlení žalované s plněním na prvou splátku dosáhlo délky dvou měsíců, zesplatnila částku celé dosud neuhrazené jistiny úročenou smluvní úrokovou mírou 21,55 % ročně z částky zesplatněné jistiny s tím, že k této částce připočetla neuhrazené splátky ve výši 2 989Kč a úrok 1 511 Kč. V důsledku existence prodlení na straně žalované tak žalobkyni, ve smyslu § 1970 o. z., vzniklo též právo nárokovat zákonný úrok z prodlení, který žalobkyně taktéž uplatnila ve vztahu k částce zesplatněné jistiny, a to počínaje datem následujícím po zesplatnění, tj. od data 26.5.2022. S ohledem na prodlení při plnění tří shora uvedených splátek žalobkyni, ve smyslu § 2048 o. z. ve spojení s § 122 odst. 1 písm. c) z. s. ú., dále vzniklo též právo nárokovat smluvní pokutu odpovídající částce paušálně sjednaných smluvních pokut za každou neuhrazenou splátku, tj. 3 x 499 Kč (1 497 Kč). Po právu pak byl, ve smyslu § 2048 o. z. ve spojení s § 122 odst. 1 písm. c) z. s. ú., ze strany žalobkyně uplatněn i nárok na zaplacení druhé ze sjednaných smluvních pokut, počítaný jako 0,1% denně ze součtu zesplatnění jistiny a neuhrazených splátek, celkem 30 549 Kč, za období od data následujícího po datu zesplatnění, tedy od 27.5.2022, do data předcházejícímu podání žaloby, tedy do 8.7.2022 v částce 1 313 Kč. Stran nároku na dvě uvedené smluvní pokuty vzal soud, s odkazem na § 122 odst. 2 z. s. ú., v úvahu, že do limitu pro výši smluvní pokuty 0,1% z dlužné částky denně, se nezapočítávají ty smluvní pokuty, jejichž splatnost nastala před zesplatněním, pokud jejich výše nečiní více než 500 Kč za jednu neuhrazenou splátku a jejich celkový souhrn nepřekročí 3 000 Kč. Výše žalobkyní nárokovaných smluvních pokut uvedené limity respektuje a skutečnost, že jsou v konkrétní věci nárokovány hned dvě smluvní pokuty, z nichž jedna činí 0,1% z dlužného plnění denně, tak není v rozporu se zvláštním zákonným požadavkem na ochranu spotřebitele.

21. Z hlediska uplatněných nároků se soud závěrem zabýval též náklady, jež žalobkyně vůči žalované uplatnila z titulu úhrady nákladů za tři zaslané upomínky. V této souvislosti vzal soud v úvahu, že i náklady mimosoudního vymáhaní, ve smyslu § 513 o. z., představují zákonem předvídané příslušenství pohledávky a obecně tak lze uzavřít, že nárok na jejich úhradu má zákonný podklad, přičemž výše uplatněných nákladů odpovídá částkám ujednaným účastníky v „ Sazebníku“, který byl součástí smlouvy. Částky ujednaných náhrad tudíž lze, s přihlédnutím k nákladům zpracování a poštovních služeb, akceptovat jako přiměřené. Soud proto uplatněný nárok na náhrady související s odesláním upomínek akceptoval jako důvodný.

22. O úhradě nákladů řízení rozhodl soud s odkazem na § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že plně úspěšné žalobkyni přiznal vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů. Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku ve výši 1 347 Kč a odměny zástupce žalobkyně za 3 úkony právní služby po 500 Kč dle § 14b odst. 1 písm. a), b) a c) a. t. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání předžalobní výzvy a žaloby), 3 paušální náhrady za 3 provedené úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., to vše dle § 14a odst. 1 a. t. navýšeno o náhradu DPH ve výši 21%, celkem 3 525 Kč.

23. Lhůtu k plnění soud v obou případech určil zákonnou třídenní.