7 C 320/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného , pro doručení Anonymizováno pro zaplacení 95 464,42 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 73 808,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75% ročně z této částky od 6.6.2024 do zaplacení, to vše v měsíčních splátkách po 3 500 Kč, splatných vždy ke každému poslednímu kalendářnímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek při nesplnění byť i jedné z nich.

II. Žaloba se zamítá do částky 21 656,25 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 414,53 Kč, úroku ve výši 18,20 % ročně z částky 92 914,42 Kč od 26. 7. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 8 122,74 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 95 464,42 Kč od 25.2.2024 do 5.6.2024, úroku z prodlení ve výši 15% z částky 21 656,25 Kč od 6.6.2024 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 0,25% ročně z částky 73 808,17 Kč od 6.6.2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne , datum, domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , zaplacení celkové částky , částka, celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy ze dne , datum, mu poskytla úvěr – Expres půjčku ve výši , částka, . Tuto částku se žalovaný zavázal splácet s úrokem v sazbě 18,20 % p.a. Žalovaný nehradil tyto splátky řádně, banka proto úvěr zesplatnila k , datum, . K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo smlouvou z , datum, s účinností k , datum, . Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce , částka, , poplatků a smluvní pokuty , částka, , dále úrok jednak v kapitalizované výši , částka, ke dni postoupení a úrok z prodlení , částka, k tomuto datu a dále obojí do zaplacení.

2. Soud se nejprve zabýval s ohledem na cizí státní příslušnost žalovaného (občan Slovenské republiky) otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem ( § 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) a výběrem právního řádu, dle něhož má být spor posuzován. Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalovanému vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z , datum, (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu. Použití českého hmotného práva pak vyplývá z ujednání v této smlouvě mezi účastníky.

3. Žalovaný k věci uváděl, že úvěr nesplácel, neboť přišel o práci, nyní by mohl splácet toliko , částka, , počítá že do budoucna nastartuje podnikání.Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav. Mezi žalovaným a , právnická osoba, ., IČO: , IČO, , z, byla uzavřena dne 22. 12.2 021 smlouva o „úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka“, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalovanému částku , částka, . Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem v sazbě 18,20 % a pojištěním splácet v 84 splátkách po , částka, měsíčně. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu uvedené smlouvy včetně smluvních podmínek.

4. Součástí smluvní dokumentace byla žádost o úvěr sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným téhož dne. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů, dle kterých měl žalovaný bydlet v nájmu, družském poměru, byl zaměstnán v pracovním poměru na dobu neurčitou s příjmem , částka, . Celkový čistý příjem domácnosti uvedl , částka, . Neuvedl další závazky ani vyživovací povinnosti.

5. Výše příjmu žalovaného v částce , částka, průměrně za poslední 3 měsíce byla doložena potvrzením zaměstnavatele , právnická osoba, z , datum, .

6. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného doložila žalobkyně vyjádření k procesu tohoto posuzování zpracované , tituly před jménem, , jméno FO, , senior manažerkou Debt Recovery Retail&, právnická osoba, datované , datum, , dle kterého měla banka vycházet z žádosti žalovaného, kontroly veškerých dostupných registrů, od disponibilní částky byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (bydlení), náklady vyživované osoby a ostatní. Dle doložené tabulky bylo vycházeno z příjmu , částka, , dosavadní externí splátky byly zjištěny ve výši , částka, , interní , částka, , podíl klienta na bydlení byl uvažován 41,16%. Dále doložila úvěrovou angažovanost k neuvedenému datu v částkách uvedených shora u 2 závazků.

7. Z platební historie úvěrového účtu č. , č. účtu, za období 12/2021-7/2023 vyplývá, že žalovaný celkem uhradil částku , částka, (splátky , částka, v počtu 8x, dále platby z 9/2022, 10/2022, 11/, č. účtu, , 1/2023, 2-3/2023 v částkách , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, , , částka, ).

8. Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, informován o postoupení pohledávky na žalobkyni a z , datum, vyzván úhradě závazku do , datum, .

9. Žalobkyně ve vztahu k posouzení schopnosti žalovaného závazek splácet po poučení soudu podle §118a odst. 1 či 3 o.s.ř. jiné důkazy neoznačila, uvedla že břemeno tvrzení a důkazní o možnostech spotřebitele jistinu spotřebitelského úvěru vrátit nese sám spotřebitel.

10. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ( dále jen z.s.ú.) ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy , datum, .

11. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny a poplatků, úroků ze smlouvy o úvěru sjednané mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele , právnická osoba, . dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm.a) z.s.ú.. Žalovaný měl poskytnuté částky splatit spolu s blíže specifikovanými poplatky a úroky. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. , spisová značka, , tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle rozsudku Evropského soudního dvora ze dne , datum, ve věci OPR-, právnická osoba, . proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“18. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. , spisová značka, a Nejvyššího správního soudu sp.zn. , spisová značka, kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“19. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

20. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, takto: „pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“21. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů získaných od žalovaného, které dle názoru soudu nedostatečně prověřila a vyhodnotila, zejména ve vztahu k jím uváděným celkovým příjmům domácnosti , částka, bez ověření tohoto zdroje a zjištěnými dalšími závazky žalovaného přes 5 tis. Kč měsíčně, aniž by blíže zkoumala výdajovou stránku žalovaného, a to navíc jako bankovní subjekt. Ve světle těchto zjištění lze mít minimálně důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného při dosahovaném příjmu cca 20 tis. Kč a tehdejších splátkách závazků nad 5 tis. Kč měsíčně, poskytnutý úvěr splatit. Soud proto uzavřel, že závazkový vztah nelze než hodnotit za neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

22. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku , částka, a uhradil dosud , částka, , zbývá proto k úhradě , částka, . Žalovaný jiné úhrady netvrdil, ani tedy neprokázal. Součástí tohoto plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované zákonné výši dle nař.vl. 351/2023 Sb. od , datum, do zaplacení, když k úhradě pohledávky byl žalovaný vyzýván dopisem z , datum, s plněním k , datum, , což odpovídá i době přiměřené § 87 odst. 1 z.s.ú. (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl -výrok II.

23. Soud umožnil žalovanému tuto částku splácet dle § 160 odst. 1věta za středníkem o.s.ř., a to ve splátkách po , částka, , které považuje za přiměřené jeho poměrům a současně zájmům žalobkyně jako věřitelky k plnění v době do 2 let.

24. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění včetně úroků a úroků z prodlení ( okolo , částka, ) dospěl k závěru, že poměr jejich úspěchu a neúspěchu byl shodný, rozhodl proto jako ve výroku III.