7 C 33/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 2 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 27.6.2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 489 Kč k rukám advokátky [titul]. [jméno] [příjmení], Ph.D., do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 11.8.2020 nárok na zaplacení částky ve výroku I. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], se sídlem [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo] [země]. Nároku se domáhala z titulu nevrácené jistiny zápůjčky ze dne [datum] sjednané prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách [anonymizováno]. Žalovaná se zavázala zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za zpracování zápůjčky do 26.6.2015, což neučinila. K postoupení pohledávek došlo smlouvou ze dne [datum].

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba] sídlem: [adresa], [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země] ([anonymizována dvě slova]„ [anonymizováno]“), byla uzavřena dohoda, na jejímž základě poskytla společnost žalované částku 2 000 Kč, která jí byla vyplacena na účet jí sdělený téhož dne 25.5.2015 Tyto měla vrátit do 26.6.2015 spolu s poplatkem 660 Kč. Mezi [právnická osoba] a žalobkyní byla dne [datum] uzavřena dohoda o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovanou.

4. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by se předchůdce žalobkyně jakkoliv zkoumal schopnost žalované tento úvěr splatit.

5. Po právní stránce soud posoudil věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy dne 25.5.2015 6. Podle § 2390 o. z. smlouvou o zápůjčce přenechává zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) ve znění účinném od 24. 2. 2013, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Soud posoudil žalobu za důvodnou v celém rozsahu. Žalobkyně je zahraniční právnická osoba a pravomoc soudu k řešení tohoto sporu s cizím prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém) je dána v souladu s Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I bis), konkrétně článkem čl. 7 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 5 odst. 1 podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu.

13. V daném případě měl soud z doložených listin prokázáno, že se právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitel přenechala žalované finanční plnění v částce 2 000 Kč. Mezi nimi by měl být sjednán smluvní závazkový vztah ze smlouvy o zápůjčce ve smyslu shora citovaného § 2390 o. z. modifikovaném zákonem č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, reálná povaha tohoto závazku byla splněna převzetím částky žalovanou. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. Žalovaná měla úvěr splatit do 26.6.2015. S ohledem na zmíněný zákon č. 145/2010 Sb. a znění § 9 odst. 1 tohoto zákona účinného v době uzavření smlouvy dne 25.5.2015 se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany úvěrující. Žalobkyně ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce ničeho nedoložila. Dle názoru soudu nesplnila povinnost uloženou citovaným ustanovením, neboť nedoložila, že by se vůbec touto otázkou zabývala a jakkoliv schopnost žalované úvěr splatit posuzovala. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti. Posouzení úvěruschopnosti se činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však nijak nedošlo a vzhledem k nedostatku jakýchkoli podkladů k výdajům žalované v daném případě ani nemohlo dojít. Neúčastí při jednání současně zamezila i případné výzvě dle § 118a odst. 1,3 o.s.ř..

14. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Jelikož žalovaná obdržela částku 2 000 Kč, žalobkyně požaduje zaplacení toliko této částky, žalovaná další alespoň částečnou úhradu nijak nedoložila ani netvrdila, je povinna zaplatit žalobkyni tuto částku dle principu vydání bezdůvodného obohacení dále podle § 1970 o. z. i spolu s úrokem z prodlení v požadované výši od 27.6.2015, neboť od této doby byla žalovaná prokazatelně v prodlení se zaplacením dlužné částky. Požadovaná výše úroků z prodlení je v souladu s jejich zákonnou výší dle nař. vl. č. 351/2013 Sb.

15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a o.s.ř. tak, že uložil žalované povinnost nahradit úspěšné žalobkyni účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 400 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 200 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 189 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 1 489Kč.

16. Lhůtu k plnění v tomto případě určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.