7 C 35/2020

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 324 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 245 798 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 5.9.2020 do zaplacení, to vše do 4 měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do zaplacení částky 78 202 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 5.9.2020 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobci na nákladech tohoto řízení částku 9 204 Kč do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaná je povinna nahradit České republice Okresnímu soudu v Nymburce náklady řízení v částce 7 928 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice Okresnímu soudu v Nymburce náklady řízení v částce 2 503 Kč do 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce uplatnil v žalobě doručené soudu dne 29.1.2020 návrh na zaplacení částky 324 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky v zákonné výši od 24.9. 2019 do zaplacení jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši obvyklého nájemného od 1.1. 2017 do konce ledna 2020 v částce po 9 000 Kč měsíčně. Uvedl, že účastníci jsou podílovými spoluvlastníky nemovitostí, každý v podílu ½, v katastrálním území a obci [obec], pozemku p. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], pozemku p. [číslo] p. [číslo] nabyli za doby trvání jejich partnerského vztahu, jako společnou užívali do konce roku [rok] a po rozchodu ji žalobce opustil a žalovaná mu bránila v dalším užívání podáním trestního oznámení.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, namítala, že žalobci v užívání nemovitostí nebránila a opuštění společné domácnosti s jejich společnou dcerou bylo jeho svobodné rozhodnutí. Nadto do dubna 2017 nebyl dům zcela obyvatelný, dosud nebyla rekonstruována půdní vestavba, kterou financovala. Pokud se žalobce rozhodl v březnu 2018 do domu nastěhovat s celou rodinou, bylo to vyústění jeho nevhodného chování a dopis, kterým její tehdejší právní zástupkyně na tuto situaci reagovala, neznamená bránění v užívání, když žalobce po celou dobu disponoval klíči od nemovitosti a měl zde i své věci v garáži a ve stodole. Dále poukazovala na nesprávný způsob žalobcova výpočtu, když nelze vycházet z nájemného z celého objektu a výsledek jen dělit dvěma. Nemovitost užívala i jejich společná dcera, proto nelze uzavřít, že by jeho polovinu užívala výhradě žalovaná. Částku požadovanou žalobcem považovala za nereálnou.

3. Žalobce v průběhu řízení změnil období, za které nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnil, když nadále tento požadoval ve shodné výši 9 tis. Kč měsíčně, avšak za období od května 2017 do května 2020. Soud tuto změnu žaloby připustil při jednání dne 4.9. 2020 dle § 95 odst. 1 o.s.ř. Dále při jednání dne 25.9. 2021 se souhlasem žalované omezil nárok na zaplacení úroku z prodlení, který nadále požadoval v zákonné výši až od 5.9. 2020 do zaplacení. Soud řízení v části tohoto úroku z žalované částky za období 24.9. 2019 4.9. 2020 dle § 96 odst. 2 o.s.ř. zastavil.

4. Mezi účastníky nebyly sporné tyto skutečnosti, které vzal soud dle ust. § 120 odst. 3 o.s.ř. za svá a nevedl k nim dokazování. Účastníci nabyli předmětné nemovitosti do vlastnictví v podílu každý jedné ideální poloviny a takto tyto vlastnili i v rozhodném období měsíce května 2017 až května 2020. Mezi účastníky jako bývalými partnery nikdy nebyla vedena v předmětném domě společná domácnost, do jejich rozchodu tuto vedli jinde. Dále se shodli, že dům byl již zcela v této době obyvatelný včetně půdní vestavby. Rozložení jednotlivých místností vypadá tak, že v přízemí se nachází jeden velký prostor, kde je spojený obývák, kuchyně a jídelna, dále jeden pokoj jako pracovna, koupelna a WC, v prvém poschodí je tzv. půdní vestavba, kde jdou tři pokoje k obývání a další dva, které nejsou kolaudovány jako obyvatelné a slouží jako půda k uskladnění věcí a dále je zde jedno WC. Nezletilá dcera účastníků v daném období nejprve od května do října 2017 byla v péči matky s tím, že zde byl široký styk otce. Poté do března 2018 fungovali v režimu střídavé péče na zkoušku, dále předběžným opatřením byla svěřena matce a otec měl poměrně široký styk, od prosince 2018 do května 2020 měli střídavou péči. Žalobce nejprve nerozporoval, že po celou tuto dobu užíval výlučně garáž, kde měl své věci, toto své tvrzení později změnil a uvedl, že se v garáži nacházely i věci žalobkyně. Soudem bylo k této otázce vedeno dokazování.

5. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

6. Ze znaleckého posudku [celé jméno znalkyně], znalkyně z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí vypracovaného dne 30.1. 2021 pod č. zn. deníku [číslo] [rok] soud zjistil výši obvyklého měsíčního nájemného za užívání stavby [adresa] stojící na pozemku p. [číslo] jehož je součástí a pozemku p. [číslo] p. [číslo] obojí zahrada, včetně přilehlých vedlejších staveb, vše v obci a k.ú. [obec] k prosinci roku 2020 v částce 15 085 Kč za dům a přilehlé pozemky, dále zvlášť za garáž v částce 1 168 Kč a stodolu 3 207 Kč. Za období měsíců květen až prosinec 2017 po zohlednění inflace nájemné činilo za dům a pozemky celkem 111 403 Kč, za garáž 8 626 Kč a stodolu 23 683 Kč. V roce 2018 celkové roční nájemné činilo za dům a pozemky celkem 170 619 Kč, za garáž 13 211 Kč a stodolu 36 273 Kč. V roce 2019 celkové roční nájemné činilo za dům a pozemky celkem 175 408 Kč, za garáž 13 582 Kč a stodolu 37 291 Kč. Za období prvních 5 měsíců roku 2020 nájemné činilo za dům a pozemky celkem 75 425 Kč, za garáž 5 840 Kč a stodolu 16 035 Kč.

7. Z doložených fotografií žalované bylo dále zjištěno, že ve stodole se nachází uskladněný starý gauč a další věci označené účastníky jako zbytky stavebního materiálu.

8. Soud ve věci vyslechl jako svědka matku žalované [příjmení] [jméno] [celé jméno žalované], která k otázce užívání prostoru stodoly uvedla, že je tam spousta věcí do zahrady, sportovního vybavení jako kola či lyže, velká sedací souprava, rozebraná válenda, 2 skříně a u sedací soupravy hromada bince, o níž netuší, k čemu slouží, a jak tuto popsat. Dále také bedýnky od munice. Ví, že tyto nejsou žalované, z toho, jaké věci jí pořídil manžel, usuzuje, že jsou žalobce, protože když se jí i ptala, proč tyto neuklidí, říkala, že jsou jeho. V samotné garáži byla jednou, věděla, že tam měl žalobce své věci, které si pak odvezl. I když od garáže klíče byly, nedalo se do ní dostat. Podle svědkyně byla stodola v době koupě domu účastníky prázdná, postupně se zaplňovala těmi nahromaděnými věcmi. V době kdy hlídala vnučku, žalobce dům neužíval, jen jednou chtěl na kávu.

9. Další svědek [jméno] [celé jméno žalobce], otec žalobce uvedl, že účastníci spolu do prosince 2016 v domě nebydleli, a když bylo rozhodnuto, že to v jejich vztahu nebude fungovat, probíhalo stěhování věcí z domu. Byla k dispozici garáž, do které stěhovali věci syna a věci ze stodoly. To stěhování probíhalo průběžně, finální bylo na konci roku 2016, nějaké věci se také vyhazovaly a odvážely do sběrného dvora. Do garáže se vyklízel stůl a skříň ze stodoly, ale ne stavební materiál. Stodola se vyklízela tzv. dočista, co se dalo spálit, spálili, pak přišla paní [celé jméno žalované] a bavili se o tom, že tam zbyl gauč, který byli schopni i odvézt, neboť měli vozík. Bylo jim řečeno, že tam má zůstat. Ve stodole zůstal stavební materiál jako dlaždice či cement, nevěděl nic o tom, že by se řešilo jeho vyklizení. Řekl by, že to patřilo k té stavbě. Všechny synovi věci se dávaly do garáže, neboť nebylo místo v té době, kam by si je mohl uskladnit, ještě předtím se i zazdíval vchod do garáže, aby tam nebyl z této strany přístup. Do garáže se stěhovaly i muniční bedýnky, ve stodole žádné nezůstaly, neboť na těch byl žalobce závislý. V garáži byl v rohu traktůrek [anonymizováno] a byl tam také stavební rozvaděč, který byl otce žalované a byl k dispozici při stavbě. Stavební materiál ve stodole předpokládal, že většinou kupoval syn, bylo to něco do stavebnin. Ohledně traktůrku [anonymizováno] usuzoval, že je účastníků.

10. Účastníky, zejména žalobcem byla předložena řada dalších důkazů, zejména korespondence stran, odhad, ze strany žalované dále ocenění domu, rozhodnutími opatrovnického soudu či korespondencí a zprávami o jejím zdravotním stavu, které soud jako nadbytečné neprováděl. Shodně neshledal důvod pro doplněk znaleckého posudku.

11. Na základě výše uvedených zjištění učinil soud následující skutkový závěr. Účastníci v rozhodném období měsíců května 2017 – května 2020 byli spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každý v podílu ideální ½. Mezi nimi nebylo prokázáno, že by se na užívání nemovitosti dohodli, respektive nebyla prokázána dohoda o bezplatném výlučném užívání celé nemovitosti žalovanou. K této otázce žalovaná důkazy nenavrhovala, neboť ani tyto neměla. Soud proto uzavřel, že žalovaná nad rámec svého spoluvlastnického podílu na úkor žalobce užívala dům s přilehlými pozemky, garáž výlučně po toto období užíval žalobce a žalovaná uplatnila naopak nárok na úhradu poloviny obvyklého nájmu, stodolu užívali oba, když minimálně zde byly uskladněny společné věci. Výši obvyklého nájemného za dané období soud zjistil ve shora specifikovaných částkách ze znaleckého posudku příslušné znalkyně.

12. Na právní posouzení užil soud následující ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.). <i>13. Podle ust. § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.</i> <i>14. Podle § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.</i> <i>15. Podle ust. § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>16. Dlužník, který svůj dluh dle § 1968 o.z. řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 o.z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 17. Na základě výše uvedeného posoudil soud žalobu uplatněnou žalobcem za důvodnou v její části. Podstatu nároku žalobce na vydání bezdůvodného obohacení shledává soud v úpravě podílového spoluvlastnictví účastníků ke společné věci, tedy z věcněprávní povahy tohoto nároku. Ten je dán v případě, kdy některý ze spoluvlastníků užívá společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu bez právního důvodu, a přichází v úvahu jeho vypořádání dle pravidel ust. § 2991 o.z. Žalobce je v tomto řízení z užívání společných věcí – nemovitostí za dané období vyloučen tím, že žalovaná užívá celý dům a přilehlé pozemky. Na daný závěr nemá vliv, zda mu bylo či nebylo žalovanou v užívání bráněno, jedná se o vztah objektivní, regulovaný právní úpravou směřující k tomu, aby se nikdo neobohacoval na úkor druhého bez právem aprobovaného titulu (obdobně srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 28 Cdo 4287/2016). Takovým právním důvodem by mohla být dohoda účastníků o bezplatném výlučném užívání žalovanou, kterou sice žalovaná zmiňovala, ale jak uvedla, nemohla prokázat. Předmětné řízení bylo ovlivněno zajisté předchozími neshodami účastníků týkajícími se zejména výchovy společné dcery a úpravou její péče, nakonec formou střídavé výchovy, přičemž nelze zjevně vinu na této situaci přičítat jednomu z účastníků, a od těchto odvíjet i závěr tohoto řízení, neboť vznik bezdůvodného obohacení není ovlivněn ani subjektivními okolnostmi na straně ochuzeného (obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10.6. 2014 sp.zn. 28 Cdo 4216/2013 či ze dne 1.4. 2015 sp.zn. 28 Cdo 2998/2014). V žádném případě také nelze v okolnostech zmiňovaných žalovanou shledat ani rozpor s dobrými mravy, viz namítané předchozí zdravotní problémy v době, kdy již účastníci nebyli partnery, jednání žalobce ve snaze dům obývat s novou rodinou apod. Oproti žalobci se soud nedomnívá, že byl vyloučen z užívání garáže a stodoly, neboť z provedeného dokazování vyplývá (zpočátku žalobce jím výlučné užívání garáže ani nesporoval), že garáž výlučně užíval žalobce k uskladnění svých věcí po celou dobu. Ačkoliv se snažil své předchozí nesporné tvrzení změnit namítaným umístěním snad společného traktoru v garáži, domnívá se soud, že výčet jednotlivých věcí i ve vztahu ke stodole nacházejících se v daném prostoru zanáší předmětné řízení do nadbytečných půtek a svárů o vlastnictví věcí. Podstatu sporu spatřuje v okolnosti, že žalobce měl v garáži věci pod svým uzamčením, a žalovaná tuto neužívala po celou dobu. Skutečnost, že věci byly z převážné části jeho výlučné, mimo jeden stavební rozvaděč a zmíněný traktůrek, potvrdil i svědek slyšený k jeho návrhu [jméno] [celé jméno žalobce]. Pokud jde o užívání stodoly, zde závěr soudu nespočíval v jejím výlučném užívání jedním z účastníků, nýbrž společném užívání obou. Zde tvrzení žalobce spočívala v tom, že prostor stodoly vyklidil, přenesl své věci případně do garáže, přesto z výpovědi i jím navrženého svědka, podporujícího tak i důkazy předložené žalovanou (fotografie a výslech [anonymizováno] [celé jméno žalované]) vyplývá, že zde zůstal stavební materiál i gauč, zakoupený či pořízený žalobcem, tedy věci náležející buď jemu výlučně či oběma účastníkům, což vzhledem k jejich nemanželskému předchozímu poměru může být otázkou spornou, pro daný případ však odůvodňující závěr o spoluužívání této stavby.

18. Při stanovení výše bezdůvodného obohacení tak soud vycházel ze stanovené výše obvyklého nájmu ustanovenou znalkyní, která ocenila jednotlivé stavby zvlášť za dané období. Do této úvahy soud nezahrnul otázku užívání nemovitosti dcerou účastníků, jejíž úprava péče i v době, kdy nebyla vyloženě formou střídavé výchovy, se k této blížila a dle názoru soudu se v nadužívání podílu žalobce žalovanou nijak neodráží. K jejím námitkám k závěrům znalkyně poukazuje, že výše nájmu v tomto případě musí vycházet z užívání celku, neboť v domě nejsou oddělené bytové jednotky a není k tomuto uzpůsoben, a poté určen podíl. Jelikož nadužívající spoluvlastník není schopen spotřebované plnění jiným způsobem vrátit, musí spoluvlastníku poskytnout ekonomickou protihodnotu toho, co nemůže být vydáno (viz shrnující rozhodnutí k této otázce publikované v Právních rozhledech pod PR 8/2001, str. 389). Výpočet obvyklého nájmu spočívá v polovině celkové částky obvyklého nájemného za dům a pozemky za období 5/ 2017 2020 tj. 266 427,50 Kč (532 855/2), od které je třeba odečíst vzhledem k uplatněnému zápočtu žalované částku 20 629,50 Kč za jeho nadužívání garáže nad rámec jejího podílu, celková částka uložená žalované k zaplacení tak činí 245 798 Kč. Součástí tohoto plnění je i úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 5.9. 2020 do zaplacení, tedy den po poslední změně žaloby učiněné žalobcem při jednání dne 4.9. 2020. Dle obecných pravidel pro splnění závazku v § 1958 odst. 2 o.z., kdy není čas plnění určen, je třeba splnit dluh bez zbytečného odkladu a věřitel může požadovat splnění ihned. Prodlení nastalo již v požadovaný den 5.9. 2020. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta (výrok II.).

19. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodováno dle principu poměrného úspěchu ve věci dle § 142 odst.2 o.s.ř., přičemž soud vyšel z výsledku řízení, kdy žalobci bylo přiznáno jen 76% požadovaného plnění a poměr úspěchu a neúspěchu je tak 52% (76% 24%). Jeho náklady sestávají dle obsahu spisu z vynaloženého soudního poplatku a složené zálohy důkazu v částce celkem 17 700 Kč, z nichž 52% činí 9 204 Kč.

20. Podle shodných principů a výsledku řízení soud rozhodoval dle § 148o.s.ř. také o nákladech státu, které byly vynaloženy na znalečné, a uložil tyto účastníkům uhradit v poměru 76:

24. Z celkové částky znalečného po odečtu záloh 10 431 Kč, připadá na žalobce částka 2 503 Kč a žalovanou 7 928 Kč (výrok IV a V).

21. Lhůtu k plnění soud stanovil žalované dle § 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř. s ohledem na její tvrzené poměry a období ovlivněné i v jejím případě kovidovou krizí ve lhůtě delší za účelem zajištění této částky případným úvěrem či navýšením stávajícího, když jí zmiňované splátky by nebyly vůči žalobci jako věřiteli ve vztahu k celkové částce úměrné (splátkou 5 tis. Kč měsíčně by bylo spláceno 5 let). Náklady řízení však do této lhůty nezařadil, tam poskytl jen lhůtu delší 15 dní a oběma shodně vůči státu rovné podmínky v podobě pariční lhůty v délce 1 měsíce.