7 C 36/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela o rozvod manželství

I. Manželství celé jméno manželky, rozené celé jméno manželky a celé jméno manžela, uzavřené dne datum v jméno v anonymizováno, se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se v návrhu doručeném Okresnímu soudu v Nymburce dne 7.2.2022 domáhala rozvodu manželství s manželem. Uvedla, že hlavním problémem jejich manželství je nevěra manžela.

2. Manžel s rozvodem manželství nesouhlasil.

3. Po provedeném dokazování učil soud následující zjištění. Soud měl prokázáno, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne 16. ledna 2012 v jméno v anonymizováno. Z tohoto manželství se narodily dvě děti, a to dosud nezletilý syn jméno celé jméno manžela, datum narození a nezletilý jméno celé jméno manžela, datum narození. Jejich poměry pro dobu po rozvodu manželství byly upraveny v rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 24.11.2021 č.j. číslo jednací, který nabyl právní moci dne 24.11.2021 Tyto skutečnosti soud zjistil z předloženého oddacího listu účastníků, rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 24.11.2021 č.j. číslo jednací.

4. Z výpovědi manželky měl prokázáno, že manželství považovala od loňského roku za spokojené, pokud před tím ke zdejšímu soudu podávala návrhy na rozvod, byly to vždy maličkosti. Vloni se situace změnila, když přišla na manželovu nevěru s manželkou jejího zemřelého bratra. Uvedla, že tuto již nedokáže přejít a nechce dál setrvávat v manželství, i když manžel je jinak hodný a je i dobrý otec. Namítala, že jediné řešení situace, kterou manžel zvolil, bylo nalezení jiného bydlení v říjnu loňského roku, jinak pro záchranu nic neučinil.

5. Manžel ve své výpovědi popíral navázání vztahu s jinou ženou, i když při prvním jednání, které nebylo zahajováno, uvedl, že byl nevěrný, nemyslel údajně nevěru fyzickou. Je pravdou, že po smrti bratra manželky, pomáhal její švagrové jméno při práci, více se vídali, ale manželka neadekvátně žárlila a vyhazovala ho z bytu, stejně jako mezi oběma jednáními. Byt si našel kvůli těmto dohadům a vyhazovu.

6. Na základě výše uvedených zjištění učinil soud závěr o rozvratu manželství účastníků minimálně od doby odstěhování manžela z bytu v říjnu loňského roku, kdy lze usuzovat na jejich oddělené soužití i přes občasné návštěvy manžela spojené s trávením času s nezletilými dětmi, současně provázené rozpory z důvodu podezření manželky na jeho nevěru. Tuto sice soud považuje vzhledem k předchozímu tvrzení manžela za pravděpodobnou, nikoliv však prokázanou, manželka další návrhy ke svému tvrzení o nevěře manžela neoznačila a soud se více touto příčinou nezabýval.

7. Soud se s ohledem na cizí státní příslušnost manžela zabýval předně mezinárodní soudní pravomocí k řešení této věci. Tuto posuzoval dle nařízení Rady č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (nařízení Brusel II. bis), článek 3 bod 1. písm. a) první odsuvka. Je dána vždy, mají-li oba manželé na území konkrétního členského státu obvyklé bydliště. Vzhledem k tomu, že obvyklé bydliště obou manželů je na území České republiky, je dána pravomoc soudu České republiky. Pokud jde o rozhodné právo, v daném případě není uzavřena mezinárodní smlouva mezi Českou republikou a Egyptem, která by otázku rozhodného práva pro řízení o rozvodu manželství řešila. Otázku rozhodného práva je tedy třeba posoudit podle vnitrostátní úpravy, tj. podle zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, který v § 50 odst. 1 odkazuje na § 49 odst.

1. Stanoví hraniční určovatele ke dni zahájení řízení o rozvod manželství. Rozvod manželství se posoudí podle práva státu, společného státního občanství; není-li tato podmínka dána, pak podle společného obvyklého pobytu manželů. Pro existenci společného obvyklého pobytu stačí, mají-li manželé obvyklý pobyt na území jednoho státu, nikoli nutně na stejném místě. V daném případě je tedy třeba věc posoudit podle českého právního řádu, konkrétně občanského zákoníku, z.č. 89/2012 Sb. (dále jen o.z.).

8. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu. (§ 755 odst. 2 písm. a) Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. (odst. 3 tohoto ustanovení). Soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství, a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak (§756).

9. V daném případě má soud za to, že jsou splněny podmínky ust. § 755 občanského zákoníku. Účastníci spolu nežijí déle než půl roku (od října 2021), jejich manželství minimálně od této doby neplní žádnou ze svých funkcí. S ohledem na zjištěné neshody a vykazování manžela z bytu, jakož i podezření manželky z jeho nevěry, které nedokáže překonat, učinil soud závěr o hlubokém, trvalém, a nenapravitelném rozvratu, bez očekávání možného obnovení jejich soužití. K tomuto ostatně nedošlo ani v dodatečné soudem poskytnuté lhůtě 2 měsíců mezi jednáními, kdy měl manžel možnost učinit cokoliv pro záchranu manželství po přiznání nevěry při prvém jednání dne 22.3.2022. Za příčiny rozvratu manželství soud považuje vzájemné neshody a podezření z nevěry manžela. Současně soud nehledal zvláštní důvody dle § 755 odst. 2 písm. a) občanského zákoníku, pro které by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem dosud nezletilých synů účastníků.

10. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. 23 z.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když tito ani jejich náhradu nežádali. Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání, písemně, ve dvojím vyhotovení, ve lhůtě 15 dní ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu podepsaného. Toto právo nepřísluší tomu, kdo se ho právoplatně vzdal. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po rozvodu manželství oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení (§ 759 občanského zákoníku). Do patnácti dnů od právní moci rozsudku jsou oba účastníci povinni požádat obecní úřad obce s rozšířenou působností v jehož obvodu jsou hlášeni k trvalému pobytu o vydání nového občanského průkazu, pokud je v jejich dosavadním občanském průkazu zapsán údaj o rodinném stavu nebo partnerství / § 14 odst. 1 písm.d) bod 2 z.č. 328/1999 Sb. o občanských průkazech /.