7 C 361/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 85 000 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se do částky 350 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 27.11. 2020 do zaplacení, zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 84 650 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 33 450 Kč od 27.11. 2020 do zaplacení a z částky 51 200 Kč od 24.10.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části úroku z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 51 200 Kč za období od 27.11. 2020 do 23.10. 2021.

IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 4 850 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se v žalobě doručené soudu dne 13.10.2021 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 85 000 Kč spolu s úrokem z prodlení vymezeným ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že jako příspěvková organizace zřízená zastupitelstvem hlavního města Prahy, je na základě zřizovací listiny oprávněna k odstraňování silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací. Dne 5.9. 2020 provedla žalobkyně odtah vozidla registrační značka na základě ustanovení § 45 z.č. 361/2000 Sb. Žalovaného o odtahu tohoto vozidla a jeho umístění na odtahovém parkovišti informovala. Cena odtahu a parkovného dle nařízení anonymizováno obec činí 1.900 Kč za odtah, 250 Kč za parkovné první až třetí den parkování, 400 Kč čtvrtý až 180. den, a poté 50 Kč denně. Ke dni podání žaloby činí žalovanou částku. Dle upřesnění žaloby z 8.4.2022 žalobkyně uvedla, že parkovné počítala od 5.9. 2020 do 13.10.2021 a v součtu požaduje tedy částku 1900 Kč za odtah a 82 750 Kč za parkovné, do částky 350 Kč žalobu vzala zpět.

2. Soud řízení v této části dle § 96 odst. 2,4 o.s.ř. zastavil, když k tomuto úkonu žalobkyně došlo před zahájením jednání ve věci samé a učinil tak včetně úroku z prodlení, který dle obsahu podání žalobkyně také nežádá.

3. Soud ve věci vydal platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalovanému do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Žalovanému byla žaloba doručena do výkonu trestu dne datum na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem. K této se nijak nevyjádřil.

4. Ve věci nařídil jednání na den datum, k němuž se žalobkyně omluvila a žalovaný nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

6. Z protokolu o odtahu vozidla vystaveného anonymizována dvě slova územní celek číslo ze dne 5.9. 2020 měl soud zjištěno, že na základě rozhodnutí strážníka anonymizována dvě slova anonymizováno rok bylo odtaženo vozidlo značka automobilu červené barvy registrační značka z ulice anonymizována dvě slova obec a číslo dle ust. § 145 odst. 4 z.č. 361/2000 Sb.. Na odtahové parkoviště číslo bylo vozidlo předáno téhož dne v 23.15 hodin dispečerem os. číslo. Základní sazba úplného odtahu byla účtována v částce 1.900 Kč.

7. Zřizovací listinou příspěvkové organizace anonymizována dvě slova územní celek vydané anonymizováno územní celek číslo dne 22.10.1999 bylo prokázáno, že žalobce byl mimo jiné tímto ke dni 1. 1. 2009 zřízen dle čl. VI bod 2.15 k provádění odtahů vozidel na příkaz strážníků anonymizována dvě slova anonymizováno obec a policistů PČR a dále dle bodu 2.6. k výkonu oprávnění anonymizováno obec uvedeného v § 19 odst. 3,6 z.č. 13/1997 Sb. spočívající v odstranění silničních vozidel a jejich vraků z místních komunikací včetně jejich hlídání. Dále z Nařízení o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti vydaného jméno územní celek dne 12.2.2013 s účinností od 1.4.2013 měl soud dále prokázáno, že tímto byly stanoveny maximální ceny za jeden úplný nucený odtah vozidla v částce 1.900 Kč a maximální cena za služby parkovišť určených ke střežení vozidel v částkách 250 Kč za první až třetí i jen započatý den parkování, částka 400 Kč za čtvrtý až 180.de od přitažení vozidla na parkoviště, a poté 50 Kč denně.

8. Z karty vozidla pořízené žalobkyní z centrálního registru vozidel bylo zjištěno, že jako provozovatel i vlastník vozidla registrační značka byl evidován žalovaný celé jméno žalovaného, bytem adresa žalovaného.

9. Dopisem ze dne 7.10. 2020 uvědomovala žalobkyně žalovaného o odtažení předmětného vozidla, možnosti zjištění jeho aktuálního umístění, ceně za odtahu a parkování a zároveň ho vyzval k jeho vyzvednutí. Tato výzva mu byla dle připojené dodejky doručována na adresu trvalého bydliště téhož dne. Dopisem ze dne 23.11. 2020 doručovaném dne 25.11. 2020 byl žalovaný vyzýván k zaplacení částky 33 450 vypočtené k tomuto datu.

10. Na základě výše uvedených skutkových zjištění učinil soud následující skutkový závěr. Výše uvedený den bylo na základě rozhodnutí strážníka anonymizováno policie odtaženo vozidlo registrační značka na odtahové parkoviště ve správě žalobce. Vozidlo v té době dle evidence motorových vozidel vlastnil a provozoval žalovaný. Zároveň nebylo prokázáno, že by žalovaný do doby 13.10.2021, k němuž žalobkyně požaduje úhradu parkovného vozidlo vyzvedl či na tento dluh cokoliv uhradil.

11. Podle ust. § 45 odst. 1 a 4 zákona č. 361/2000 Sb. o silničním provozu, kdo způsobil překážku provozu na pozemních komunikacích, musí ji neprodleně odstranit; neučiní-li tak, odstraní ji na jeho náklad vlastník pozemní komunikace. Je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie, přičemž jde-li o dálnici, zajistí odstranění vozidla na výzvu policisty některá z osob uvedených v odstavci 1; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele.

12. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Na základě výše uvedených skutkových zjištění a jejich posouzení dle shora citovaných právních předpisů považuje soud žalobu po právu v převážné její části. V daném případě se žalobkyně jako osoba oprávněná k nucenému odtahu vozidla, domáhá úhrady nákladů vynaložených za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah vyplývá z ust. § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, dle kterého, je-li překážkou provozu na pozemní komunikaci vozidlo, rozhoduje o jeho odstranění policista nebo strážník obecní policie; vozidlo se odstraní na náklad jeho provozovatele. V projednávaném případě bylo vozidlo odstraněno na základě rozhodnutí strážníka městské policie pro porušení výše citovaného ust. § 45 odst. 4 z.č. 361/2000 Sb. Mezi účastníky vznikl závazkový vztah ve smyslu § 45 odst. 4 zák. č. 361/2000 Sb. ve spojení s ust. § 1723 a § 2927 a násl. o.z. upravující objektivní odpovědnost provozovatele dopravního prostředku založenou způsobením škody, jež je dána náklady na odstranění vozidla za účelem zabezpečení provozu na pozemní komunikaci. Tento vztah přitom vzniká mezi provozovatelem vozidla a osobou, kterou může být buď vlastník pozemní komunikace, anebo osoba, jež na základě smluvního vztahu s vlastníkem pozemní komunikace zabezpečuje nucený odtah vozidel, přičemž u obou je postavení oprávněného subjektu dáno pokynem policisty nebo strážníka obecní policie o odstranění vozidla. Žalobkyně aktivní věcnou legitimaci k podání žaloby prokázala doloženou zřizovací listinou vydanou anonymizováno územní celek pod číslo dne 22.10.1999. Z listin předložených žalobkyní vyplývá, že předmětné vozidlo bylo registrováno v evidenci motorových vozidel na osobu žalovaného jako vlastníka a provozovatele. Pasivní legitimaci žalovaného jako vlastníka a provozovatele vozidla má tedy soud dánu, když žalovaný jiná tvrzení k prokázání opaku soudu ani netvrdil.

14. Žalovaný dle objektivní odpovědnosti za škodu z provozu dopravního prostředku a zákona o provozu na pozemních komunikacích v ustanovení § 45 odst. 1 odpovídá jako osoba, která způsobila překážku provozu na pozemních komunikacích tak, že je povinen tuto překážku neprodleně odstranit, a neučiní-li tak, povinnost uhradit žalobci náklady na její odstranění, bez ohledu na to, kdo vznik této překážky skutečně zapříčinil. Žalobce byl na základě zřizovací listiny zavázán nejen k provádění odtahů vozidel tvořících překážku provozu na pozemních komunikacích podle pokynů Policie ČR, ale také jejich hlídání. Výši těchto nákladů doložil žalobce Nařízením o maximálních cenách za nucené odtahy vozidel včetně jejich střežení na parkovišti vydaném Radou územní celek dne 12.2.2013 s účinností od 1.4.2013. Za odstranění vozidla z pozemní komunikace ve smyslu cit. ustanovení § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu nemůže být považováno pouze jeho prosté odtažení, ale i následné umístění tam, kde toto vozidlo nebude představovat překážku provozu. S ohledem na obecnou prevenční povinnost, tedy povinnost předcházet vzniku škod, která se vztahuje na všechny účastníky občanskoprávních vztahů, nelze přičítat k tíži vlastníka pozemní komunikace, resp. osoby oprávněné k odstranění vozidla, pokud v zájmu zabránění vzniku škody vozidlo umístí na parkovišti určeném k jejich střežení. Je-li tedy odtažení vozidla spojeno s jeho umístěním na střeženém parkovišti, jsou i s tím spojené náklady nákladem na odstranění vozidla ve smyslu § 45 odst. 4 zákona o silničním provozu, viz obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 813/2007 a 25 Cdo 4706/2009. Soud proto uložil žalovanému dle cenového nařízení zaplatit náklady odtahu vozidla v částce 1900 Kč, cenu za službu parkoviště určeného ke střežení vozidla v částce 3x 250 Kč za prvé 3dny po odtahu vozidla, dále 177 dnů po 400 Kč a zbývajících 224 dní po 50 Kč (1900 70800 200), celkem 84 650 Kč. Součástí tohoto plnění učinil soud také úroky z prodlení, které v části nepovažoval za uplatněné po právu, neboť k datu tvrzené splatnosti 26.11. 2020 nebyla celá pohledávka ani dospělá, dle výzvy doručované žalovanému dne 25.11. 2020 byl vyzýván k úhradě pohledávky ve výši 33 450 Kč vypočtené toliko k datu 23.11. 2020. Ve zbývající části soud za dobu splatnosti považuje až doručení žaloby, když žalobkyně dřívější datum netvrdila ani neprokázala a část období ve výroku III. zamítl.

15. O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. tak, že uložil žalovanému nahradit žalobkyni, která měla převážný úspěch ve věci, účelně vynaložené náklady v tomto řízení, představované částkou 4 250 Kč za zaplacený soudní poplatek, náklady nezastoupeného účastníka v paušální výši dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl.č. 254/2015 Sb. ve výši 3x300 Kč (sepis výzvy, žaloby, podání ve věci samé), celkem 4 850 Kč.

16. Lhůta k plnění byla soudem v obou případech určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.