7 C 438/2019

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o určení vlastnictví <b>I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem bytové jednotky [číslo] nacházející se v budově [adresa], dále ideálních [číslo] spoluvlastnický podíl na společných částech domu o velikosti spoluvlastnického podílu i. d. [číslo] parc. č. st. [rok], [rok], [rok], [rok], [rok] zapsané na [list vlastnictví], u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, [stát. instituce], [územní celek], [katastrální uzemí], se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] ve znění doplnění učiněného prostřednictvím soudem ustanoveného zástupce dne [datum] se žalobce domáhal určení vlastnictví k bytové jednotce [číslo] nacházející se v budově [adresa] na pozemcích parc. č. st. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] (dále také jen„ nemovitost“). Žalobu odůvodnil tím, že nemovitost přešla na žalovaného nezákonným způsobem. Uvedl, že vlastníkem nemovitosti byla nejprve matka žalobce, paní [jméno] [příjmení], [datum narození]. Ta následně uzavřela se žalobcem kupní smlouvu, na jejímž základě byl proveden vklad do katastru nemovitostí tak, že s účinky od [datum] byl jako vlastník zapsán žalobce. Protože žalobce své matce neuhradil kupní cenu, dožadovala se změny zápisu v katastru nemovitostí. Usnesením Okresního soudu v Nymburce sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] byla matka žalobce určena jako vlastník nemovitosti. Matka žalobce poté uplatnila své právo k nemovitosti prostřednictvím několika vylučovacích žalob, neboť v mezidobí, kdy byl jako vlastník nemovitosti zapsán žalobce, byla nemovitost zjištěna jako jeho majetek v exekučních řízeních vedených proti němu. Vylučovací žalobu matka žalobce podala mimo jiné v exekuční věci vedené soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [jméno], exekutorský úřad [obec] (dále jen "exekutor") pod sp. zn. [spisová značka]; v průběhu řízení o vylučovací žalobě vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka] matka žalovaného zemřela. Exekutor, aniž vyčkal skončení dědického řízení, nemovitost vydražil rozhodnutím o příklepu ze dne 7. 9. 2011 ve prospěch žalovaného. Nato byla usnesením Okresního soudu v Trutnově sp. zn. [spisová značka] ze dne 16. 10. 2017 vydaném v dědické věci po zemřelé matce žalovaného rozhodnuto, nemovitost vydána žalobci coby vypraviteli pohřbu. Exekutor dle žalobce postupoval nesprávně, když provedl dražbu, aniž vyčkal skončení dědického řízení, skončení řízení o vylučovací žalobě, jakož i rozhodnutí o návrhu žalobce na zastavení exekuce, jemuž bylo následně vyhověno.

2. Žalovanému byla žaloba ve znění posledního doplňku doručena dne 25.10.2020, k této se nijak nevyjádřil. K nařízenému jednání dne 19.2. 2021 se bez omluvy neodstavil, předvolání k jednání mu bylo doručeno dne 22.1 2021na adresu trvalého bydliště v záhlaví rozhodnutí, soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování vycházel soud z následujících skutkových zjištění.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí, listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí] a usnesení soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [jméno], [exekutorský úřad] ze dne 7.9: 2011, které nabylo právní moci dne 6.10. 2011 měl soud zjištěno, že na základě tohoto rozhodnutí o udělení příklepu je vlastníkem výše specifikované bytové jednotky v této evidenci označen žalovaný na základě zápisu [číslo jednací].

5. Z listin pořízených soudem ze spisu Okresního soudu v Nymburce sp.zn. [spisová značka] měl dále prokázáno, že exekuční řízení bylo nařízeno na základě usnesení tohoto soudu ze dne 21.1. 2008 č.j. [číslo jednací] ve věci oprávněné [právnická osoba] se sídlem [adresa], [IČO] proti povinnému [celé jméno žalobce], v tomto řízení v postavení žalobce. Exekuce byla nařízena podle vykonatelného rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] k uspokojení pohledávky ve výši 32 400 Kč. Rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce ze dne 15.8. 2019 č.j. [číslo jednací] byla nejprve exekuce zastavena, k odvolání soudního exekutora a oprávněného rozhodnutí Krajským soudem v Praze usnesením ze dne 29.4. 2020 č.j. [číslo jednací] změněno tak, že návrh na zastavení exekuce byl zamítnut.

6. Usnesením vydaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec] jako soudním komisařem dne 16.10.2017 v dědickém řízení po zemřelé [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne 29.1. 2010 bylo dědické řízení zastaveno a majetek nepatrné hodnoty, jehož součástí byla i předmětná bytová jednotka, která vzhledem k tehdy aktuálnímu stavu v katastru nemovitostí nebyla ve vlastnictví zůstavitelky, vydán [celé jméno žalobce] jako vypraviteli pohřbu. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 14.11. 2017.

7. Z obsahu dalšího spisu Okresního soudu v Nymburce sp.zn. [spisová značka] soud dále zjistil, že žalobou uplatněnou dne 29.9: 2008 se [jméno] [příjmení] proti žalobci v procesním postavení žalovaného domáhala určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce. Řízení bylo ukončeno schválením soudního smíru v intencích žaloby a určením, že vlastníkem je [jméno] [příjmení]. Toto usnesení ze dne 14.1. 2009 nabylo právní moci dne 19.1. 2009.

8. Žalobou doručenou soudu dne 21.8. 2009 se posledně jmenovaná v řízení pod sp.zn. [spisová značka] domáhal proti [právnická osoba] s.r.o. se sídlem [adresa], [IČO] vyloučení bytové jednotky z exekuce nařízené zdejším soudem v usnesení ze dne 21.1. 2008 č.j. [číslo jednací] ze dne 6.6. 2018 č.j. [číslo jednací] byla žaloba zamítnuta poté, co v mezidobí bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví žalobkyně z důvodu jejího úmrtí a vstupu [celé jméno žalobce] na její místo.Z odůvodnění tohoto rozhodnutí vyplývá, že mimo ukončení exekučního řízení, v jehož rámci mělo být zasaženo do práv původní žalobkyně způsobem nepřipouštějícím exekuci, pozbyl žalobce aktivní legitimaci k žalobě, když v mezidobí se stal vlastníkem této věci. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum].

9. Žalobce navrhoval dále provedení dalších důkazů videozáznamem jednání Krajského soudu v Praze ve věci sp.zn. [spisová značka], kde mu měla být možnost uplatnění této žaloby doporučena, dále spisem tohoto soudu sp.zn. [spisová značka] a dovoláním v exekuční věci [spisová značka]. Soud tyto důkazy jako nadbytečné nepřipustil, neboť nemají souvislost s projednávanou věcí a případné definitivní rozhodnutí o zastavení exekuce či jeho zamítnutí, nemá také na hodnocení soudu vliv.

10. Při právním hodnocení soud vycházel z právních předpisů účinných v době, kdy měl žalovaný nabýt vlastnické právo k předmětné bytové jednotce udělením příklepu, tedy k datu právní moci usnesení soudního exekutora k 6.10. 2011. Podle ustanovení § 132 občanského zákoníku z.č. 40/1964 Sb. (dále jen obč.zák.) lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem.

11. Podle odst. 2 tohoto ustanovení nabývá-li se vlastnictví rozhodnutím státního orgánu, nabývá se vlastnictví dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí.

12. Soud po zhodnocení výše uvedených skutečností hodnotil uplatněnou žalobu nikoliv po právu. Předně posuzoval, zda je v dané věci ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. dán žalobcův právní zájem na určení vlastnictví k nemovitosti. Jelikož by na základě takto uplatněné žaloby došlo ke změně zápisu v katastru nemovitostí, shledal právní zájem žalobce na tomto určení za naplněný. Podstatou pro posouzení této žaloby je způsob nabytí vlastnického práva žalovaným k předmětné nemovité věci, kterým bylo rozhodnutí o udělení příklepu. Shora citované ustanovení § 132 obč. zák. zastřešuje dvě základní kategorie případů či právních skutečností, v jejichž důsledku dochází ke vzniku vlastnického práva k příslušnému předmětu právních vztahů rozeznávaných právní vědou a praxí, a to originální a derivátní způsob nabytí vlastnictví. Rozlišovacím kritériem obou kategorií je zjednodušeně, zda vlastník odvozuje či nikoliv své vlastnické právo od právního předchůdce. U originálního nabytí vlastnického práva není existence právního předchůdce vlastníka právně významná, a tudíž se k tomuto právnímu předchůdci již dále nepřihlíží. Mimo zhotovení nové věci pak o originární nabytí vlastnického práva jde rovněž v případech, kdy věc již existovala a rovněž byla ve vlastnictví určité osoby, avšak vlastnické právo nového vlastníka vzniklo nikoliv smlouvou, nýbrž vydržením, zpracováním věci cizí, akcesí, rozhodnutím soudu či orgánu státní správy, příklepem dle zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách. Tímto způsobem nabytí vlastnictví je rovněž tedy případ žalovaného, který vlastnické právo odvozuje od rozhodnutí o příklepu uděleného v dražbě provedené v rámci exekučního řízení v režimu zákona č. 120/2001 Sb. exekuční řád. Již podle bohaté judikatorní praxe řešící obdobné případy po nabytí právní moci usnesení o příklepu a zaplacení nejvyššího podání jsou proto jakékoliv předchozí vady řízení pro nabytí vlastnictví nevýznamné. To platí i v případě, že povinný nebyl v tomto okamžiku vlastníkem věci, viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.2. 2012 sp.zn. 22 Cdo 1957/2010, ze dne 27.4. 2006 sp.zn. 22 Cdo 850/2005 či ze dne 16. 8. 2017 sp.zn. 20 Cdo 520/2017.

13. Jedinou obranou mimo opravné prostředky v průběhu prováděné exekuce je právo třetí osoby jako vlastníka věci domáhat se jejího vyloučení z exekuce žalobou podle § 267 o.s.ř. Soud nad rámec tohoto řízení vzhledem k pochybnostem žalobce provedl k důkazu listiny, které případné pochybení při postupu soudního exekutora vylučují. Ačkoliv v mezidobí nabyla vlastnické právo k bytu matka žalobce na základě soudního smíru mezi ní a žalobcem, po její smrti by se stal žalobce opět vlastníkem bytu na základě dědické posloupnosti, proto i jím tvrzené vydražení věci od nevlastníka, je vyloučené. Soudem byla proto žaloba jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta.

14. Žalovaný by byl z procesního hlediska plně úspěšný dle § 142 odst. 1 o.s.ř., tomuto nevznikly žádné náklady vlivem pasivity v řízení, proto soud rozhodl jako ve výroku II.