7 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 64 859,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky částka od datum do datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce částka k rukám advokáta Jméno advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne datum nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti Anonymizováno ( dříve Anonymizováno), se sídlem Anonymizováno jméno FO, Anonymizováno. Nároku se domáhala z titulu nevráceného revolvingového úvěru ze smlouvy ze dne datum sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách Anonymizováno, který měl žalovaný čerpat v částce částka.

2. Soud ve věci nařídil jednání na den datum, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalobkyně předtím k výzvě soudu ke specifikaci požadované částky doplnila podáním z datum, že žalovaný podle jednotlivých výpisů čerpal úvěr dne datum v částce částka a dne datum v částce částka, obojí na účet č. č. účtu. Před postoupením pohledávky uhradil částku částka. Požadovaná částka sestává z jistiny částka, vynaložených nákladů částka, úroku v částce částka.

4. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu.

5. Společnost Anonymizováno. se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši částka s úrokovou sazbou 146,949% vyčísleným na částka. Po dobu trvání jednoho roku. Splácení bylo dohodnuto v minimálních splátkách 13% z nesplaceného úvěru měsíčně nebo částka podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úvěr měl být čerpán na bankovní účet sdělený klientem č. č. účtu.

6. Z výpisu účtu žalovaného u právnická osoba. č. č. účtu soud zjistil, že dne datum mu byly poukázány z účtu Anonymizováno. částka částka a dne datum částka částka.

7. Dopisem ze dne datum byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne datum za jeho osobou na žalobkyni a současně vyzván k úhradě celkové částky částka do 3 dnů. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný další než výše uvedenou částku čerpal, ani že by byly jakýmkoliv způsobem zjišťovány či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalovaného úvěr splácet, ani že by žalovaný žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradil mimo tvrzené úhrady částka.

8. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků ve výši revolvingového úvěru ve výši 40tis. Kč, který se zavázal splácet spolu s úrokem. Neměl však prokázánu dohodu o poskytnutí další částky částka z datum. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne datum a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. ( v části jistiny 40 tis. Kč). Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými úroky. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s. r. o. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 9. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 10. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumané úvěrushopnosti nedoložila ničeho. Jelikož se jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

11. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy a v části bez smlouvy ( částka), je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku částka, jak vyplývá z doložených důkazů, jiné částky zjištěny nebyly. Současně netvrdil, ani neprokázal, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku mimo platby částka uhradil, je povinen žalobkyni vrátit částku Anonymizováno. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši. Za počátek prodlení soud stanovil den následující po splatnosti ve výzvě z datum, nejdříve tedy datum. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl ( výrok II).

12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 38%, úspěch co do 62% a má tak nárok na náhradu 24% celkových nákladů řízení. Tyto sestávají z částky částka za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně po částka za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem hodnota úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po částka dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce částka. Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku částka, z čehož 24% činí částku částka.

13. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.