7 C 46/2024

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 64 859,02 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15% ročně z této částky od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15% ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení v částce , částka, k rukám advokáta , Jméno advokáta, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne , datum, nárok na zaplacení částky ve výroku I. a II. tohoto rozsudku jako právní nástupkyně společnosti , Anonymizováno, ( dříve , Anonymizováno, ), se sídlem , Anonymizováno, , jméno FO, , , Anonymizováno, . Nároku se domáhala z titulu nevráceného revolvingového úvěru ze smlouvy ze dne , datum, sjednaného prostřednictvím elektronického formuláře na stránkách , Anonymizováno, , který měl žalovaný čerpat v částce , částka, .

2. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalobkyně předtím k výzvě soudu ke specifikaci požadované částky doplnila podáním z , datum, , že žalovaný podle jednotlivých výpisů čerpal úvěr dne , datum, v částce , částka, a dne , datum, v částce , částka, , obojí na účet č. , č. účtu, . Před postoupením pohledávky uhradil částku , částka, . Požadovaná částka sestává z jistiny , částka, , vynaložených nákladů , částka, , úroku v částce , částka, .

4. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu.

5. Společnost , Anonymizováno, . se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr ve výši , částka, s úrokovou sazbou 146,949% vyčísleným na , částka, . Po dobu trvání jednoho roku. Splácení bylo dohodnuto v minimálních splátkách 13% z nesplaceného úvěru měsíčně nebo , částka, podle toho, která z těchto částek je vyšší. Úvěr měl být čerpán na bankovní účet sdělený klientem č. , č. účtu, .

6. Z výpisu účtu žalovaného u , právnická osoba, . č. , č. účtu, soud zjistil, že dne , datum, mu byly poukázány z účtu , Anonymizováno, . částka , částka, a dne , datum, částka , částka, .

7. Dopisem ze dne , datum, byl žalovaný vyrozuměn o postoupení pohledávky ze smlouvy ze dne , datum, za jeho osobou na žalobkyni a současně vyzván k úhradě celkové částky , částka, do 3 dnů. Oproti tomu nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaný další než výše uvedenou částku čerpal, ani že by byly jakýmkoliv způsobem zjišťovány či ověřovány skutečnosti o způsobilosti žalovaného úvěr splácet, ani že by žalovaný žalobkyni cokoliv na tuto částku uhradil mimo tvrzené úhrady , částka, .

8. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků ve výši revolvingového úvěru ve výši 40tis. Kč, který se zavázal splácet spolu s úrokem. Neměl však prokázánu dohodu o poskytnutí další částky , částka, z , datum, . Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne , datum, a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. ( v části jistiny 40 tis. Kč). Žalovaný měl poskytnutou částku splatit spolu s blíže specifikovanými úroky. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR-Finance s. r. o. proti GK, C-679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož „články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“9. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že „důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“10. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně ke zkoumané úvěrushopnosti nedoložila ničeho. Jelikož se jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů či tvrzení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

11. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy a v části bez smlouvy ( , částka, ), je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku , částka, , jak vyplývá z doložených důkazů, jiné částky zjištěny nebyly. Současně netvrdil, ani neprokázal, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku mimo platby , částka, uhradil, je povinen žalobkyni vrátit částku , Anonymizováno, . Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši. Za počátek prodlení soud stanovil den následující po splatnosti ve výzvě z , datum, , nejdříve tedy , datum, . Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost úroku z prodlení zamítl ( výrok II).

12. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 38%, úspěch co do 62% a má tak nárok na náhradu 24% celkových nákladů řízení. Tyto sestávají z částky , částka, za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně po , částka, za 1 úkon právní služby dle § 7 bod 4 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem , hodnota, úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po , částka, dle § 13 odst. 4 této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce , částka, . Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku , částka, , z čehož 24% činí částku , částka, .

13. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.