7 C 53/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 12 302,15 Kč s příslušenstvím

I. Změna žaloby o částku 3 Kč se nepřipouští.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 14.4.2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 3 802,15 Kč se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 856 Kč k rukám advokátky JUDr. [jméno] [příjmení], [anonymizováno] do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně uplatnila v návrhu doručeném soudu dne 18.11.2021 nárok na zaplacení částky ve výroku II. a III. tohoto rozsudku. Uvedla, že žalované na základě smlouvy [číslo] ze dne 2.3.2021 poskytla úvěr v částce 8 500 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 13.4.201 spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru v částce 1 949,15 Kč. Úvěr jí byl poskytnut na účet č. [bankovní účet] dne 2.3.2021. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně se proto mimo výše uvedených částek domáhá zaplacení smluvní pokuty v částce 1 853,15 Kč vypočtené z částky 8 500 Kč za období 14.4.2021 17.11.2021 ve výši 0,1% denně.

2. Soud ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se nepodařilo doručit žalované do vlastních rukou a byl proto zrušen ve smyslu ust. § 173 odst. 2 o.s.ř.. Žaloba byla doručena žalované dne 3.4.2022 na adresu trvalého bydliště náhradním způsobem, k této se nijak nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 17.5.2022, ke kterému se žalobkyně omluvila a žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal a rozhodoval v jejich nepřítomnosti, dle § 101 odst. 3 o.s.ř. vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Žalobkyně v podání z 12.5.2022 rekapitulovala uplatněný nárok, opravila administrativní chybu a požadovala smluvní pokutu za shodné období v částce 1 855,40 Kč. V daném případě se jedná dle obsahu podání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) o rozšíření žaloby, resp. její změnu dle § 95 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem ke způsobu doručování žalované a dodržení lhůty pro náhradní doručení, soud změnu žaloby z důvodu hospodárnosti a výsledku sporu dle § 95 odst. 2 o.s.ř. nepřipustil (výrok I).

4. Soud učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Žalobkyně sjednala se žalovanou dne 2.3.2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě se zavázala poskytnout žalované úvěr 8 500 Kč. Žalovaná oproti tomu měla úvěr vrátit spolu s úrokem 36% v částce 176,05 Kč a poplatkem 1 773,50 Kč, celkem v částce 10 449,75 Kč do 21 dní. Smlouvu žalovaná podepsala prostřednictvím elektronického autorizačního kódu. Podle výpisu plateb byla žalované částka 8 500 Kč zaslána na účet č. [bankovní účet] téhož dne. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu smlouvy o úvěru a výpisu plateb. Současně nebylo v řízení prokázáno, že by žalovaná žalobkyni poskytla alespoň částečné plnění dle této dohody.

5. K výzvě soudu ohledně doložení způsobu ověřování úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výplatní pásky žalované za období měsíců listopad a prosinec 2020 a leden 2021, z nichž vyplývá, že zaměstnavatelem [příjmení] [jméno] [příjmení] byla žalované poukázána mzda za dané období v částkách 37 348 Kč, 38 505 Kč a 37 829 Kč čistého. Dále byly doloženy výpisy účtu žalované u [jméno] [příjmení] [anonymizováno] [bankovní účet] za období od 30.11.2020 do 29.12.2020 a od 31.12.2020 31.1.2021. V prvém období začínalo účtované období debetem - 9 500 Kč a končilo částkou také debetního zůstatku - 373,33 Kč, ve druhém končila žalovaná také debetem - 8 450,62 Kč. Mimo zaslané platby mezd v obou obdobích jsou z výpisů příjmů patrné další úvěry od [anonymizována dvě slova] a [právnická osoba] Z výpisu EUCB (European Credit Bureau) doloženém dále žalobkyní vyplývá, že od roku 2017 byly u žalované evidovány opožděně splacené půjčky v počtu 25, aktuální prodlení žádné a 3 aktuální půjčky k datu 2.3.2021 žalobkyně doložila dále kopii občanského a řidičského průkazu žalované, z nichž toliko vyplývá, že žalovaná má vyznačen stav„ svobodná.“ 6. Soud posoudil žalobu za důvodnou v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi účastnicemi došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků, které se žalovaná zavázala splácet spolu s úrokem a poplatky. Žalobkyně tak v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú.. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 7. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 8. V projednávané věci žalobkyně sice doložila kusé informace zejména ohledně příjmů žalované, jakož i úvěrové historie, dle názoru soudu se však posouzením míry její úvěruschopnosti nezabývala v intencích shora citovaných rozhodnutí a s řádnou péčí. Žalobkyně sice zjistila výši pravidelného příjmu žalované, který se mohl pro splacení poskytnuté částky zdát dostatečný, z dalších doložených listin je však zřejmá minimálně nedostatečná platební morálka žalované (výpis EUCS) a nedostatek likvidních prostředků patrných z výpisů z účtu za období předcházející poskytnutí úvěru, kdy každé období končí žalovaná i přes zaslané výplaty mezd v debetu i přes patrné další poskytnuté půjčky či úvěry. Žalobkyně zejména nezjistila žádné další údaje o výdajové stránce žalované, dalších závazcích patrných z EUCS, životních nákladech apod. Na základě výše uvedeného nelze než dospět k závěru o nedostatečném zkoumání její úvěruschopnosti ze strany žalobkyně jak poskytovatelky úvěru. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

9. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 8 500 Kč. Současně netvrdila, ani neprokázala, že by cokoliv žalobkyni na tuto částku uhradila, je povinna žalobkyni tuto částku vrátit. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši. Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost zamítl (výrok III).

10. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je v části cca 31%, úspěch co do 69% a má tak nárok na náhradu 38% celkových nákladů řízení. Tyto sestávají z částky 800 Kč za zaplacený soudní poplatek, částkou odměny za zastoupení žalobkyně v řízení zahájeném na návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle § 14b odst. 1 vyhl.č. 177/1996 Sb., celkem 3 úkony (sepis žaloby, převzetí věci a sepis předžalobní výzvy), náhradou hotových výdajů za 3 úkony po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) této vyhlášky, zvýšené o daň z přidané hodnoty ve výši 21%, kterou je zástupce žalobce z odměny náhrad odvést dle zvláštního právního předpisu v částce 252 Kč Celkem tak výše nákladů přiznaných žalobci činí částku 2 252 Kč, z čehož 38% činí částku 856 Kč zaokrouhleně. Lhůtu k plnění v obou případech určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.