7 C 58/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená role v řízení příjmení jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky 8 919,34 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 6.2.2021 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 4 719,34 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 505,40 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 149,35Kč, úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 5 530,16 Kč od 19.12.2020 do 5.2.2021, s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 1 330,16 Kč od 6.2.2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 1,75% ročně z částky 4 200 Kč od 6.2.2021 do zaplacení, a s úrokem ve výši 29% ročně z částky 5 530,16 Kč od 19.12.2020 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 1.12.2021 domáhala po žalované jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení částky 8 919,34 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 25.5.2019 jí poskytla půjčku 7 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu s částkou 4 798 Kč představující kapitalizovaný úrok z půjčky ve výši 29% v částce 932 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek a vedení zákaznického účtu v částce 1 138Kč Tyto měla splatit ve 45 týdenních splátkách po 263 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední uhradila dne 17.1.2020 Celkem uhradila 2 800 Kč. Žalobkyně tak požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 5 530,16 Kč a poplatku 3 389,18 Kč, dále úrok v kapitalizované výši 1149,35 Kč za období od 5.4.2020 a úrok z prodlení 505,40 Kč od 25.1.2020 do data postoupení pohledávky dne 18.12.2020 z částky jistiny a dále od tohoto data do zaplacení. K postoupení obou pohledávek na žalobkyni došlo dne 18.12. 2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna dopisem z téhož dne.

2. Žalovaná je st. příslušník Slovenské republiky, avšak nemá zde evidováno trvalé bydliště. V České republice byla naposled ve výkonu trestu do 8.2.2022, od té doby pobývala na různých adresách, kam se jí však nedá doručit (posledně [ulice a číslo], [obec]). Soud se nejprve zabýval s ohledem na její cizí státní příslušnost otázkou pravomoci soudu k řešení tohoto sporu s mezinárodním prvkem (§ 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém). Pravomoc soudu k rozhodnutí o tomto návrhu vůči žalované vyplývá v souladu s článkem 5 bod 1 z ustanovení čl. 7 písm. a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1215/2012 z 12.12.2012 (Brusel I bis) podle místa plnění ze smlouvy, která je předmětem tohoto sporu.

3. Po bezvýsledných pokusech o doručení žalované jí ustanovil dle § 29 odst. 3 o.s.ř. z tohoto důvodu opatrovníka z řad advokátů. Ten ve vyjádření z 8.7.2022 namítal nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a rozpor příslušenství s dobrými mravy. Současně oba účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Proto soud dle § 115a o.s.ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin.

4. Soud učinil následující závěr skutkového stavu. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla uzavřena dne 25.5.2019 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 7 000 Kč, jejíž převzetí v hotovosti stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s poplatkem v částce 4 798 Kč tvořeném z úroku v částce 932 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 728 Kč a nákladů za hotovostní výběr splátek 1 138 Kč Tyto měla splatit v 45 týdenních splátkách po 263 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby uvedené v čl. 3 smluvních podmínek.

5. Součástí smluvní dokumentace byla zákaznická karta sepsaná právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou v den uzavření smlouvy. Tato vycházela z údajů, dle kterých měla žalovaná v té době čerpat mateřskou dovolenou, neuvedla však žádnou vyživovací povinnost a byla svobodná, v nájemním bytě. Výše příjmů byla zjištěna v částce 13 tid. Kč a sestávaly z tzv. ostatních příjmů 5 400 Kč, zřejmě rodičovského příspěvku 7 600 Kč, přičemž tyto údaje měly být ověřeny složenkami. Výdaje činily celkem 2 000 Kč a byly označeny jako ostatní, bez splátek externích či interních zápůjček. Mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalobkyní byla dne 18.12.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 6.1.2021 vyzývána k zaplacení dluhu do 10 dní od doručení a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl doručován dne [datum] dle podacího lístku.

6. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni sjednání smlouvy dne [datum].

7. Podle ust. § 9 odst. 1 z.č. 145/2010 Sb. ve znění účinném od 24.2.2013 věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

8. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu jen v části. Žalobkyně se v tomto řízení domáhala zaplacení dlužné jistiny, úroků a poplatků ze smlouvy o zápůjčce sjednanou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 18.12.2021, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele z obou závazků [právnická osoba], [IČO], dle § 1879 a násl. o.z. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti /jako věřitel ve smyslu § 3 písm. b) z. s. ú./ poskytla žalované fyzické nepodnikající osobě / jako spotřebiteli ve smyslu § 3 písm. a) z. s. ú., peněžité plnění. S ohledem na citované ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinného v době uzavření smlouvy se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako zapůjčitelky. Žalobkyně k výzvě soudu a ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018 k této otázce mimo předmětnou smlouvu a zákaznickou kartu, v níž vycházela z údajů sdělených žalovanou, ničeho nedokládala. Dle názoru soudu právní předchůdkyně nesplnila povinnost uloženou citovanými ustanoveními a nezkoumala tyto skutečnosti řádně, tedy s požadovanou odbornou péčí.

12. Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 13. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 15. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně vycházela jen z údajů získaných od žalované, které nijak neověřovala a které samy o sobě vzbuzují pochybnost. Relevantní příjem žalované sestával zjevně toliko ze soc. dávek či státní podpory, bez ověření tzv. dalšího příjmu, vědomí minimálně jedné vyživovací povinnosti, a bez jakéhokoliv zkoumání výdajové stránky žalované. [příjmení] fakt, že žalovaná byla odkázána na sociální dávky, považuje soud minimálně za okolnost, při které měla předchůdkyně žalobkyně zbystřit a výše naznačeným způsobem tyto údaje prověřit. Soud tak postrádá aktivitu zapůjčitele v ověření těchto údajů, a to i přístupných registrů dlužníků či úvěrů, zejména však výdajů. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

16. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 7 tis. Kč a uhradila 2 800 Kč, zbývá proto k úhradě 4 200 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud také úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v požadované výši od prvního dne po splatnosti tohoto dluhu, za který soud dle listin předložených žalobkyní považuje oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6.1.2021 doručované dne 25.1.2021, ve kterém byla lhůta k plnění 10 dnů, tj. nejdříve od 6.2.2021 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost pohledávky zamítl (výrok II).

17. Lhůtu k plnění soud stanovil zákonnou třídenní dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

18. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že úspěch a neúspěch žalobkyně je v poměru takřka shodný, viz výrok III.