7 C 67/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 18 598,77 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 11 800,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z této částky od 18.8.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá do částky 7 488,76 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem z prodlení v částce 613,88 Kč, kapitalizovaným úrokem v částce 14 217,35 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 15 882,81 Kč od 20.7.2021 do 17.8.2021, úrokem z prodlení ve výši 8,25% ročně z částky 4 082,80 Kč od 18.8.2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 25. 11. 2021 domáhala po žalovaném jako právní nástupce společnosti [právnická osoba], [IČO] zaplacení výše uvedené částky spolu s úroky vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdce na základě smlouvy uzavřené se žalovaným dne 21.10.2019 mu poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč. Tuto částku žalovaný obdržel v místě bydliště hotovostně a zavázal se poskytnuté prostředky vrátit spolu s příslušenstvím představujícím smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru, náklady vyhodnocení a inkaso splátek (v částce 17 174 Kč) v celkové částce 37 184 Kč v 14ti měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Tento závazek žalovaný splnil zčásti, když do doby sjednané splatnosti úvěru uhradil toliko 8 199,99 Kč. Žalobkyně požaduje mimo jistiny úvěru ve výši 15 882,81 Kč, úroku v částce 1 207,52 Kč dále poplatek za poskytnutí úvěru 7 638,85 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1 448, 71,68 Kč, nesplacený inkasní poplatek 2 806,12 Kč, postoupený smluvní úrok 1 116,15 Kč za období od 1.dne prodlení po celkové splatnosti úvěru (22.12.2020) do 11.6.2021 z částky jistiny a výši 15%. Dále požadovala smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistiny za období 22.12.2020 – 10.6.2021 v částce 2 715,96Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 19.7.2021 a žalovaný byl o tomto vyrozuměn.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání dne 7.6.2022 se žalobkyně předem omluvila, žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud jednal a rozhodoval v jeho nepřítomnosti, vycházel z obsahu spisu a provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující zjištění o skutkovém stavu. Mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], byla uzavřena dne 21.10.2019 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla poskytnout společnost žalovanému částku 20 000 Kč, jejíž převzetí stvrdil žalovaný svým podpisem. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru 9 800 Kč, nákladů vyhodnocení úvěru 1 859Kč a inkasní poplatek 3 600 Kč, celkem v částce 37 184 Kč ve 14ti splátkách po 2 656 Kč. Úrok byl dle počtu splácení sjednán ve výši 15% Součástí smlouvy bylo i ujednání, dle něhož pro případ prodlení se splacením splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,5% z dlužné částky denně. Tyto skutečnosti soud zjistil z textu této smlouvy.

4. Z žádosti žalovaného o půjčku datované téhož dne bylo dále zjištěno, že ke svým poměrům žalovaný uvedl, že je svobodný, bezdětný, bydlí s rodiči, zaměstnán u [anonymizováno 5 slov], k [anonymizováno] měl doložit výplatní pásku a pracovní smlouvu. Jeho příjmy měly činit 17 846 Kč. Výdaje tvořily náklady bydlení 1 000 Kč a jídlo a dopravu 3 410 Kč. Celkový použitelný příjem byl vyhodnocen na částku 13 436 Kč.

5. Mezi společností [právnická osoba], [IČO] se sídlem [adresa], a žalobkyní byla uzavřena dne 19.7.2021 smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí byla i pohledávka za žalovaným. Žalovaný byl dopisem ze dne 17.8.2021 vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni.

6. Žalobkyně k tvrzenému prověření úvěruschopnosti žalovaného doložila jeho změnu pracovní smlouvy ze dne 1.6.2016, z níž vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u [anonymizováno 7 slov], [IČO] jako traťový dělník na dobu neurčitou. Podle výplatních listů za měsíce 7-9/2019 bylo dále zjištěno, že jeho čistý příjem v uvedených měsících činil 17 607 Kč, 19 591 Kč a 16 341 Kč. Součástí dokumentace bylo i oznámení o pojistném plnění z pracovního úrazu ze dne 11.10.2018 v částce 5 840 Kč. Jiné důkazy žalobkyně k tomuto prověření nedoložila, omluvenou nepřítomností při nařízeném jednání zmařila i případnou výzvu soudu v tomto směru dle § 118a o.s.ř.

7. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy k 21.1.2019.

8. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Na základě výše uvedených zjištění a po jejich právním zhodnocení soud posoudil žalobu za důvodnou toliko v části. Z důkazů doložených žalobkyní měl soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným došlo k dohodě, o poskytnutí peněžních prostředků ve výši 20 tis. Kč, které se zavázal splácet spolu s úroky a dalšími poplatky. Žalobkyně současně prokázala, že v souladu s § 1879 a násl. o. z. vstoupila do práv původního věřitele na základě smlouvy ze dne [datum] a žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn. Právní předchůdkyně žalobkyně v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalovanému, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy činnost upravenou v § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen z.s.ú. S ohledem na ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 15. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatelem prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 16. V projednávané věci žalobkyně ke zkoumané úvěruschopnosti sice doložila zjištění o výši jeho příjmů zejména třemi výplatními listy za období bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru, nedoložila však ověření jakékoliv jeho výdajové stránky či vůbec platební morálky v insolvenčním rejstříku, evidenci exekucí či závazků po splatnosti. Vycházet v takovém případě jen z údajů sdělených samotným dlužníkem nesplňuje shora zmiňovaný odborný přístup a péči poskytovatele úvěru, což v případě žalovaného a jeho platební morálky dokládá minimálně lustrum řízení vedených u zdejšího soudu. Jelikož se žalobkyně jednání neúčastnila, uzavřel soud, že v tomto směru neunesla své důkazní břemeno, když absencí při jednání zmařila i možnost případné výzvy k doplnění důkazů dle § 118a odst.1 a 3 o.s.ř.. Soud proto závazkový vztah hodnotil jako neplatný i bez návrhu podle ust. § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o.z.

17. Převzal-li žalovaný předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinen tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaný obdržel částku 20 000 Kč, jak vyplývá z tvrzení v žalobě uhradil dosud 8 199,99 Kč, jiné částky zjištěny nebyly a nebyly žalovaným ani tvrzeny, natož prokázány. Je tak povinen vrátit žalobkyni rozdíl těchto částek 11 800,01 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud i úrok z prodlení dle § 1970 o.z. za období od doručení první výzvy k úhradě spojené s vyrozuměním o postoupení pohledávek z [datum] (tj. prodlení nejdříve od 18,8, [číslo]) dále do zaplacení, když doručení dřívější výzvy žalobkyní doloženo nebylo. Ve zbývající části (kapitalizované úroky, poplatky a smluvní pokuta) soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost pohledávky zamítl (výrok II).

18. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a vzhledem k celkové výši požadovaného plnění dospěl k závěru, že neúspěch žalobkyně je ve větší části, žalovanému náklady nevznikly, proto rozhodoval jako ve výroku III.

19. Lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. zákonnou třídenní.