7 C 74/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 29 015 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 8 966,35 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z této částky od 12.2.2021 do zaplacení a dále částku 8 470,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,25% ročně z této částky od 12.2.2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 11 578,10 Kč celkem a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 894,54 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 14 920 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 14 920 Kč od 1. 1. 2021 do 11.2.2021, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 953,65 Kč od 12.2.2021 do zaplacení, dále do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 16 062,94 Kč, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 14 095 Kč od 19. 12. 2020 do 31. 12. 2020, úroku z prodlení ve výši 7,25% ročně z částky 14 095 Kč od 1. 1. 2021 do 11.2.2021, úroku z prodlení v zákonné výši z částky 5 624,45 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 30. 11. 2021 domáhala po žalované jako právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], [IČO], zaplacení celkové částky 29 015 Kč spolu s úroky z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. Uvedla, že právní předchůdkyně na základě smlouvy uzavřené se žalovanou dne 17.12.2005 jí poskytla půjčku ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 6 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Žalovaná nehradila tyto splátky řádně, poslední splátku uhradila 27. 6. 2006, celkem uhradila 2 545 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 8 470,55 Kč a souhrnného poplatku 5 624,45 Kč Další smlouvou ze dne 14.1.2006 právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve shodné výši 10 000 Kč. Tuto částku žalovaná převzala při podpisu smlouvy a zavázala se poskytnuté prostředky vrátit za totožných podmínek. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně, poslední splátku uhradila 27. 6. 2006, celkem splatila 1 720 Kč. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny v částce 8 966,35 Kč a souhrnného poplatku 5 953,65 Kč. Dále u obou dlužných částek úroky z prodlení v kapitalizované výši a dále do zaplacení. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 18. 12. 2020 a žalovaná byla o tomto vyrozuměna.

2. Žaloba byla doručena žalované na adresu trvalého bydliště v záhlaví dne 21.4.2022, k této se nijak nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den 7.6.2022, ke kterému se žalobkyně omluvila, žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud jednal v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle § 101 odst. 3 o.s.ř.

3. Po provedeném dokazování učinil následující skutková zjištění. Mezi žalovanou a společností [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], [ulice a číslo], [IČO], byla uzavřena dne 14.12.2005 smlouva o půjčce, na jejímž základě poskytla společnost žalované částku 10 000 Kč, kterou v hotovosti převzala, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu se souhrnným poplatkem v částce 6 640 Kč, celkem tedy 16 640 Kč v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Splátky byly splatné do rukou osoby v souladu s čl. 13 smluvních podmínek počínaje 7. dnem od data uzavření smlouvy. Součástí smlouvy byly výslovně uvedeny smluvní podmínky na zadní straně formuláře smlouvy. Podle jejich článku 5 se splátky uhrazené zákazníkem nejprve započítávají na souhrnný poplatek a poté až na vlastní půjčku.

4. Následně dne 12.1.2006 byla mezi shodnými účastníky sjednána další smlouva totožného znění a podmínek, žalovaná obdržela další částku 10 000 Kč, kterou také měla splatit splátkami 52* 320 Kč.

5. Mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní byla dne 18.12.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Žalovaná byla výzvou z 6.1.2021 vyzývána k zaplacení dlužné částky z obou smluv do 10 dní a současně vyrozuměna o postoupení pohledávky na žalobkyni. Dopis jí byl odeslán dle podacího lístku 1.2.2021.

6. Tyto skutečnosti soud zjistil ze zmíněných smluv o půjčce, smlouvy o postoupení včetně vyrozumění o postoupení a podacího lístku.

7. Podle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

8. Podle ust. § 657 občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“) smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

10. Podle ust. § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána důvodně toliko co do její části. V obou smlouvách se právní předchůdce žalobkyně jako věřitel zavázal poskytnout žalované jako dlužníkovi peněžní částku ve výši 2x 10 000 Kč. Mezi nimi tak došlo k uzavření smluv o půjčce ve smyslu ustanovení § 657 obč. zák. modifikované ustanoveními tehdy účinného z. č. 321/2001 Sb. o některých podmínkách sjednávání spotřebitelských úvěrů dle přechodného ust. § 3028 odst. 3 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Žalovaná peněžní prostředky převzala při podpisu obou smluv, reálná povaha vyžadovaná u tohoto závazkového vztahu byla předáním předmětu půjčky splněna. Žalobkyně doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky a jejím oznámení ze dne 18.12.2020, na jejímž základě vstoupila do práv původního věřitele [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z. č. 89/2012 Sb. (účinného v době postoupení). Součástí jejich ujednání byla také úhrada poplatků za poskytnutí půjčky ve výši 2x 6640 Kč. Ačkoliv ve smlouvě není obsažena specifikace tohoto poplatku, je zřejmé i z obdobných sporů vedených žalobkyní, že tato představuje úplatu za užívání jistiny půjčky, tedy úroku dle ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák. Výše těchto úroků nebyla a není právními předpisy nijak stanovena, a ačkoliv je odvislá od dohody účastníků, podléhá dle názoru soudu obecné korekci občanskoprávních vztahů v rozporu s dobrými mravy dle ust. § 3 obč. zák. ve spojení s ust. § 39 obč. zák. Dle těchto principů nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu. Nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ust. § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Viz také obdobně ustálená rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 486/2002, 21 Cdo 1484/2004, 33 Odo 234/2005. V projednávaném případě byly smlouvy o půjčce sjednány v prosinci 2005 a lednu 2006. Dle veřejně přístupného systému databáze časových řad ARAD – statistická data České Národní banky v daném období činily úrokové sazby korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR na spotřebu a ostatní okolo 12,52% 12,92% ročně. Po přepočtu dohodnutých poplatků na úrok dospějeme k výši cca 66% ročně, což představuje pětinásobek této úrokové sazby a dle názoru soudu nelze, než takové ujednání posoudit za nemravné a dle ust. § 39 obč. zák. neplatné, již s poukazem, že na straně poskytovatele půjčky se nalézal nebankovní subjekt a na straně dlužníka spotřebitel. Neplatnost se dle ust. § 41 obč. zák. vztahuje toliko na tuto část smlouvy, když z povahy úkonu, jeho obsahu, ani z okolností, za nichž k úkonu došlo, nelze dovodit, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Soud proto žalobu v části požadovaných poplatků v částce 5 953,65 Kč a 5 624,45 Kč zamítl (celkem 11 578,10 Kč) včetně požadovaného úroku z prodlení v kapitalizované výši a dále za období do 11.2.2021, kdy má za prokázanou dle výzvy k plnění z 6.1.2021 (odeslané 1.2.2021 s lhůtou 10 dní k plnění) nejdřívější splatnost obou pohledávek (výrok II.) a ve zbytku nároku vyhověl. Lhůta k plnění byla soudem určena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonná třídenní.

11. O nákladech řízení soud rozhodoval v souladu s ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle principu poměrného úspěchu a neúspěchu ve věci. Jestliže žalobkyně požadovala celkem v řízení zaplacení částky 29 015 Kč na jistině a vedle toho jen kapitalizované úroky dvakrát okolo 16 tis. Kč, přisouzená částka celkem 17 436,90 Kč je převážným neúspěchem z procesního hlediska. žalované žádné náklady dle obsahu spisu nevznikly, soud o těchto rozhodoval jako ve výroku III. a žádné z účastnic tyto nepřiznal.