7 C 8/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 307 897,18 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni [anonymizováno] [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5% ročně z této částky od 3.12.2021 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 30 608,18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 307 897 Kč od 23.1.2020 do 2.12.2021, s úrokem z prodlení ve výši 10% z částky 30 608,18 Kč od 3.12.2021 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5% ročně z částky 277 289 Kč od 3.12.2021 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení v rozsahu 80% v částce 73 920 Kč k rukám advokátky Mgr. [jméno] [příjmení] do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu doručeném soudu dne 5.11.2020 domáhala po žalované původně [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno], [obec] zaplacení částky 307 897,18 Kč celkem spolu s úrokem a úrokem z prodlení vymezenými ve výroku I. a II. rozsudku. Uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba], [IČO] poskytla žalované na základě smlouvy ze dne 6. 5. 2019 úvěr ve výši 300 000 Kč, který měla hradit formou splátek s úrokem sjednaným v sazbě 12,90%. Jelikož žalovaná porušila smluvní podmínky, když se ocitla v prodlení s úhradou splátek, došlo k zesplatnění úvěru k 22.1.2020. Ke dni zesplatnění činila jistina úvěru částku 307 897,18 Kč. K postoupení pohledávky na žalobkyni došlo dne 9.4. 2020.

2. Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, proti němuž uplatnila žalovaná včas odpor. Namítala, že žádnou smlouvu s bankou neuzavřela, od roku 2007 žije trvale v zahraničí a nebyla by ani jako student bonitní klient pro převzetí takového závazku. Toliko měla sjednané studentské konto. Neobdržela žádné peníze a neměla ani zřízeno internetové bankovnictví. V rámci jednání dne 17.9. 2021 zástupkyně žalované po zjištění, že úvěr byl sjednán skrze internetové bankovnictví založené dle plné moci udělené žalovanou její sestře [celé jméno žalované] k účtu, namítala, že na základě takového zmocnění nemohlo k sjednání úvěru ani bankovnictví dojít, minimálně se jednalo o překročení zmocnitelského oprávnění.

3. Na základě výše uvedených zjištění a námitek žalované žalobkyně v rámci jednání ve věci samé dne 12.11. 2021 navrhovala záměnu na straně žalované a vstup sestry žalované [celé jméno žalované] na její místo. Žalovaná s tímto souhlasila, soud proto postupoval dle ust. § 92 odst. 2 o.s.ř. a změnu na straně žalované v usnesení ze dne 19.11.2021 č.j. 7 C 8/2021-121. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 18.12. 2021.

4. Žalovaná [celé jméno žalované] se k žalobě doručené jí spolu s výše uvedeným rozhodnutím do datové schránky dne 2.12. 2021 nijak nevyjádřila. K jednání dne 8.2. 2022 se bez omluvy neodstavila. Soud jednal a rozhodoval v její nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř.

5. Po provedeném dokazování měl soud zjištěn následující skutkový stav.

6. Mezi původní žalovanou [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], byla uzavřena dne 6.5. 2019 smlouva o úvěru, na jejímž základě měla společnost poskytnout žalované částku 300 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté prostředky spolu s úrokem ve výši 12,90% ve splátkách po 5 056 Kč měsíčně se splatností nejpozději do 10.6. 2027 Smlouva byla uzavřena oběma stranami za použití elektronických podpisů, což soud zjistil z textu této smlouvy.

7. Podle výpisu úvěrového účtu byla tato částka vyplacena téhož dne na účet žalované č. [bankovní účet].

8. Z plné moci udělené dne [datum] [jméno] [příjmení] zmocněnkyni [celé jméno žalované] soud dále zjistil, že dle návětí plné moci byla tato určena k veškerému jednání souvisejícímu s účtem č. [bankovní účet] a podle vymezení níže zmocněnec je podle této plné moci oprávněn měnit smlouvu i podpisový vzor, stanovit osoby oprávněné čerpat peníze včetně rozsahu jejich zmocnění nebo ukončit smlouvu o účtu a udělit pokyn k čerpání zůstatku po jeho zrušení. [příjmení] [jméno] [příjmení] byl na plné moci úředně ověřen téhož dne podle doložky České pošty s.p. tamtéž.

9. Na základě tohoto zmocnění sjednala dne 17.6. 2016 [celé jméno žalované] služby přímého bankovnictví k tomuto účtu, jak vyplývá z protokolu o jeho zřízení a dne 23.4. 2019 smlouvu o bankovní identitě podepsanou elektronickým podpisem za užití tel.čísla [číslo].

11. Dopisem ze dne 22.1. 2020 byla žalovaná informována o zesplatnění dluhu k témuž dni pro prodlení se splácením. 12. [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní byla dne 17.3.2020 uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, jejíž součástí dle přílohy byla pohledávka za žalovanou.

13. Z výpisu účtu č. [bankovní účet] za období od 6/2018 bylo soudem zjištěno, že tento je využíván zjevně pro potřeby rodiny žalované [celé jméno žalované], když na tento účet je vyplácena mzda osoby označené [jméno] [příjmení], tento je využíván hojně k bezhotovostním i hotovostním platbám i kartovým operacím. Poukázaná částka 300 000 Kč dne 6.5.2019 byla spotřebována v tomtéž měsíci, kdy byla vyplacena, když počáteční zůstatek na účtu v měsíci 5/2019 byl 24 125 Kč a konečný - 22 651 Kč, z účtu odešlo za tento měsíc - 491 858 Kč oproti připsaným + 445 081 Kč.

14. K výzvě soudu týkající se doplnění tvrzení a důkazů ohledně způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované doložila žalobkyně výpisy účtu výše, výpis insolvenčního rejstříku k datu 21.4. 2021.

15. Podle výpisu obratů na účtu za odbu od 6.5. 2019 do 22.1. 2020 bylo vymoženo na předmětný závazek celkem 22 711 Kč.

16. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen z.s.ú.) účinných ke dni uzavření předmětné smlouvy dne 6.5.2019.

17. Podle ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle ust. § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 436 odst. 1 o.z. kdo je oprávněn právně jednat jménem jiného, je jeho zástupcem; ze zastoupení vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Není-li zřejmé, že někdo jedná za jiného, platí, že jedná vlastním jménem.

21. Podle § 440 odst. 1 o.z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna. Podle odst. 2 tohoto ustanovení není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu.

22. Podle § 441 odst. 1 a 2 o.z. ujednají-li si to strany, zastupuje jedna z nich druhou v ujednaném rozsahu jako zmocněnec. Zmocnitel uvede rozsah zástupčího oprávnění v plné moci. Netýká-li se zastoupení jen určitého právního jednání, udělí se plná moc v písemné formě. Vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Vyžaduje-li se pro právní jednání forma veřejné listiny, postačí, bude-li plná moc k tomuto právnímu jednání udělena v písemné formě s úředně ověřeným podpisem.

23. Podle § 446 o.z. překročil-li zmocněnec zástupčí oprávnění a nesouhlasí-li s tím zmocnitel, oznámí to osobě, se kterou zmocněnec právně jednal, bez zbytečného odkladu poté, co se o právním jednání dozvěděl. Neučiní-li to, platí, že překročení schválil; to neplatí, pokud osoba, s níž zástupce právně jednal, měla a mohla z okolností bez pochybností poznat, že zmocněnec zástupčí oprávnění zjevně překračuje.

24. Podle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle ust. § 2991 odst. 2 o.z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Na základě výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žaloba byla žalobkyní podána po právu v její části. Žaloba byla nejprve uplatněna vůči žalované [příjmení] [příjmení], která měla předmětnou smlouvu s právní předchůdkyní sjednat prostřednictvím internetového bankovnictví a na základě zmocnění, uděleného [celé jméno žalované] dne 18.6. 2016 (plná moc č.l. 40 spisu). Jelikož toto zmocnitelské oprávnění se týkalo toliko dispozic s účtem, podpisového vzoru a výplaty peněz, uzavřel soud, že sjednání bankovní identity k 23.4. 2019 a následné smlouvy o úvěru z 6.5. 2019 jednoznačně překračuje zmocnitelské oprávnění udělené původní žalovanou [jméno] [příjmení]. Tato se překročení jednatelského oprávnění vůči žalobkyni také dovolala v průběhu tohoto řízení v souladu s citovaným ust. § 436 o.z. Učinila tak poté, co se z žaloby o uplatněném nároku dozvěděla, tedy i bez zbytečného odkladu. Důsledkem tohoto překročení zmocnitelského oprávnění podle § 440 odst. 2 o.z. je, že osoba, která takto nezmocněným jednatelstvím jednala za jiného, je zavázaná sama. Jednání z tvrzené smlouvy o úvěru zavazuje [celé jméno žalované], která tak učinila nad rámec zmocnitelského oprávnění k prosté dispozici s účtem a v řízení vystupuje po záměně účastnic jako žalovaná.

28. Právní předchůdkyně žalobkyně, která doložila aktivní legitimaci k žalobě na základě postoupení pohledávky, na jejímž základě vstoupila do práv původní věřitelky [právnická osoba] dle § 1879 a násl. občanského zákoníku z.č. 89/2012 Sb. v rámci své podnikatelské činnosti poskytla žalované, fyzické nepodnikající osobě jako spotřebiteli peněžité plnění, tedy výkon činnosti upravené v ust. § 2 odst. 1 a § 3 odst. 1 písm. a) z.s.ú.. S ohledem na citované ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru se soud zabýval předně posouzením míry zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany právní předchůdkyně žalobkyně jako úvěrující. Vycházel tak ve shodě s posledními judikatorními závěry, jak Nejvyššího soudu v rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, tak Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 4129/2018, které reflektují právní úpravu předchozího zákona o spotřebitelském úvěru z.č. 145/2010 Sb., dle názoru soudu, a v souladu s rozsudkem Evropského soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci OPR- Finance s. r. o. proti GK, C -679/18 použitelných i za účinnosti této právní úpravy.

29. Posledně uvedené rozhodnutí Soudního dvora obsahuje závěr, dle něhož„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“ 30. Citované ust. § 86 odst. 1 z.s.ú. ve svém rámci upravuje postup při zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele a umožňuje poskytnutí úvěru až poté, nejsou-li důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přičemž výchozími informacemi jsou skutečnosti sdělené úvěrovaným, avšak poskytovatel prověřené s uvedením příkladů databází dlužníků apod. Význam tohoto postupu shrnuje právě Ústavní soud v posledně uvedeném rozhodnutí s odkazem na předchozí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 a Nejvyššího správního soudu sp.zn. 1 As 30/2015 kdy uvedl, že„ důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ 31. Ústavní soud tak dospěl k dílčímu závěru, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn, jak plyne i z judikatury Soudního dvora EU jen samotný dlužník -spotřebitel a věřitel, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by proto měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

32. Způsob tohoto prověření pak naznačuje Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25.7.2018 sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 takto:„ pokud zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí, lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ 33. V projednávané věci žalobkyně mimo zjištění z insolvenčního rejstříku k osobě původní žalované (nadto z doby poté) a výpisů účtu žádné relevantní skutečnosti, o které by soud opřel závěr o zkoumání bonity nové žalované (ale ani původní) nedoložila. Dle názoru soudu právní předchůdkyně žalobkyně v intencích citovaného ustanovení § 86 z.s.ú. a judikatorních rozhodnutí o žalované nevěděla nic ve smyslu pravidelných příjmů a výdajů, nákladů živobytí, apod. Uvedenou smlouvu soud proto vyhodnotil jako právní jednání absolutně neplatné pro rozpor se zákonem a související zjevné narušení veřejného pořádku ve smyslu § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s ust. § 588 o. z., jež mezi smluvními stranami od samého počátku nemohlo založit subjektivní práva ani povinnosti.

34. Převzala-li žalovaná předmět plnění na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit dle principů vydání bezdůvodného obohacení v § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná obdržela částku 300 000 Kč, podle doloženého výpisu uhradila částku 22 711 Kč. Jiné úhrady zjištěny nebyly, břemeno tvrzení a důkazní ohledně těchto úhrad tíží žalovanou, která byla v řízení pasivní, proto vypořádal toliko prokázanou výši a uložil žalované uhradit po odečtu této částky jistinu ve výši 277 289 Kč. Součástí tohoto plnění stanovil soud úrok z prodlení dle § 1970 o.z. v zákonné výši. Za den prodlení považuje den následující po doručení žaloby žalované spolu s navrhovanou záměnou, tj. nejdříve počínaje dnem 3.12. 2021 (výrok I). Ve zbývající části soud žalobu jako nedůvodnou pro tuto absolutní neplatnost a částečnou nedospělost pohledávky zamítl (výrok II).

35. O nákladech řízení soud rozhodoval dle poměrného úspěchu účastníků dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a poměr úspěchu a neúspěchu žalobkyně činí 90:

10. Žalobkyně tak má právo na náhradu nákladů v rozsahu 80% Tyto sestávají z uhrazeného soudního poplatku 12 316 Kč, odměnou za zastoupení advokátem za 6 úkonů právní služby dle § 7 bod 5, § 11 odst. 1 písm. a) d) g) vyhl.č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen AT) –převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a předžalobní kvalifikované výzvy, účast na jednání soudu dne 12.11.2021, sepis 2 vyjádření z 23.2 a 22.4.2021, v částce po 9 540 Kč, odměny ve výši jedné poloviny za jednání dne 17.9.2021 které bylo odročeno bez projednání věci dle § 14 odst. 2 AT v částce 4 770 Kč, náhrady hotových výdajů za tyto úkony v částce 7x300 Kč dle § 13 odst. 3 AT. Dále jsou součástí nákladů také cestovní výdaje zástupce žalobkyně k oběma jednáním soudu os. automobilem dle doložené spotřeby v částce 623Kč a 652 Kč, náhradou za ztrátu času na těchto cestách 8 půlhodin po 100 Kč, to vše zvýšené o DPH v částce 13 899 Kč, celkem 92 400 Kč. Z této sumy 80% činí částku 73 920 Kč, kterou soud uložil převážně neúspěšné žalované nahradit žalobkyni.

36. Lhůtu k plnění soud v obou případech stanovil zákonnou třídenní.