7 C 98/2021

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr Kristinou Steinmetzovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupené advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení částky částka s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do 3 dnů od právní moci rozsudku částku ve výši 3 048 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 9. 9. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 524 Kč od 11. 9. 2021 do zaplacení.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech tohoto řízení částku 1 489 Kč, k rukám advokáta [titul]. [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> Žalobkyně se v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeném nadepsanému soudu dne 8. 12. 2020, po žalovaném domáhala zaplacení jízdného (2 x 24 Kč) a přirážek (2 x 1 500 Kč) za porušení přepravních podmínek při jízdě jí provozovanými prostředky hromadné dopravy ([anonymizována tři slova]), a to z důvodu uskutečnění přepravy bez platného jízdního dokladu dne 8. 9. 2020 ([anonymizována dvě slova] [číslo]) a dne 10. 9. 2020 (linka [anonymizována dvě slova]). Okresní soud v Nymburce ve věci vydal elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a byl proto zrušen. Oba účastníci následně souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalobkyně výslovně a žalovaný postupem dle § 101 odst. 4 o. s. ř. Soud proto dle § 115a o. s. ř. rozhodoval na základě účastníky předložených listin. Žaloba byla žalovanému doručena spolu s uvedenou výzvou dne 3. 5. 2021, a to na adresu místa jeho trvalého pobytu. Žalovaný se však k uplatněnému nároku nevyjádřil. Soud vzal z předložených zápisů o provedených kontrolách [číslo] ze dne 8. 9. 2020 a [číslo] ze dne 10. 9. 2020 za prokázané, že žalovaný v uvedených dnech cestoval linkou [anonymizováno] [číslo] resp. linkou [anonymizována dvě slova]. Na výzvu revizora však ani v jednom případě nepředložil platný jízdní doklad. Totožnost žalovaného byla vždy ověřována z jeho občanského průkazu. Žalovaný předložené zápisy podepsal. Přirážka za jízdu bez platného jízdního dokladu činí dle čl. 8 odst. 4„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně 1 500 Kč. Soud posoudil projednávaný případ dle § 2550 a násl. o. z., § 2578 a násl. o. z., § 18a odst. 1 písm. c), odst. 2 písm. c), odst. 3 a odst. 4 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, resp. dle § 37 odst. 4 písm. d), odst. 5 písm. b), odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, a dle § 3 odst. 1 vyhl. Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu a návrhu v celém jeho rozsahu vyhověl. Z předložených listinných důkazů má soud tvrzení žalobkyně za prokázaná. Žalovaný použil k jízdě prostředky [anonymizováno] hromadné dopravy provozované žalobkyní ([anonymizována tři slova]), přičemž se neprokázal platnými jízdními doklady. Žalovaný tak svým jednáním porušil ustanovení výše uvedených právních předpisů, a proto je povinen zaplatit žalobkyni jednak dlužné jízdné (2 x 24 Kč) a dále též dlužné přirážky k jízdnému, jejichž výše dle„ Smluvních přepravních podmínek“ žalobkyně činí 1 500 Kč (tedy 2 x 1 500 Kč). Přirážka k jízdnému je dle § 2052 o. z. svojí právní povahou smluvní pokutou, tedy samostatnou, akcesoricky vznikající, pohledávkou, založenou z uzavřené smlouvy o přepravě. (viz plenární nález Ústavního soudu ČR sp. zn. Pl. ÚS 33/2000 ze dne 10. 1. 2001, publikovaný ve Sbírce zákonů pod č. 78/2001 Sb). K částce smluvní přirážky žalobkyni náleží i zákonné příslušenství, zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z., a to ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně měla ve věci plný úspěch a zároveň žalovanému více než 7 dnů před podáním žaloby, konkrétně k 23. 11. 2020, zaslala prostřednictvím svého zástupce písemnou výzvu k plnění, má podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které účelně vynaložila k uplatnění svého práva proti žalovanému, tedy na nákladech právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů. Tyto náklady zahrnují 3 x úkon právní služby po 200 Kč dle § 14b odst. 1 cit. vyhlášky, 3x režijní paušál po 100 Kč (§ 14 odst. 5 písm. a) cit. vyhlášky), to vše navýšeno o 21% DPH v částce 189 Kč dle § 14a odst. 1 cit. vyhlášky, a dále též náhradu za zaplacený soudní poplatek 400 Kč, celkem tedy 1 489 Kč. Tento rozsudek je ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. odůvodněn zkráceně, toliko s uvedením předmětu řízení, závěru o skutkovém stavu a stručného právního posouzení.