8 C 140/2016

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částky 1 105 120 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do 25. 4. 2017 ve výši 34 655,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do 25. 4. 2017 ve výši 35 812,29 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 105 120 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok z prodlení přesahuje částku 34 655,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok z prodlení přesahuje částku 35 812,29 Kč.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 220 045,90 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 16. 5. 2016 domáhala po žalované zaplacení částky 995 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, z částky 514 180 Kč od [datum] do zaplacení, a z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení. Podáním ze dne 23. 8. 2016 žalobkyně žalobu rozšířila o zaplacení částky 109 620 Kč, rozšíření žaloby bylo soudem připuštěno (usnesení ze dne 22. 9. 2016, č. j. 8 C 140/2016-58, právní moc dne 3. 10. 2016). Žalobkyně se tak domáhala zaplacení částky 1 105 120 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do zaplacení, a z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení s tím, že žalobkyně, jako zhotovitel, uzavřela dne 10. 12. 2012 se žalovanou, jako objednatelem, smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla realizace stavby nazvané: [anonymizováno 10 slov], za celkovou cenu 20 000 000 Kč bez DPH. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy o dílo provedla stavbu a žalovaná dílo dne 29. 4. 2013 převzala, o čemž byl sepsán předávací protokol. Žalobkyně vyúčtovala plnění poskytnuté dle smlouvy o dílo v souladu s [číslo listu] [číslo] smlouvy, a to vystavením následujících faktur: faktura [číslo] splatná 4. 3. 2013 na částku 461 447 Kč, faktura [číslo] splatná dne 4. 4. 2013 na částku 7 182 364 Kč, faktura [číslo] splatná dne 1. 5. 2013 na částku 4 160 532 Kč, faktura [číslo] splatná dne 2. 6. 2013 na částku 5 111 413 Kč a faktura [číslo] splatná 29. 6. 2013 na částku 3 084 244 Kč Celkem tak bylo za dílo fakturováno 20 000 000 Kč. Splatnost poslední faktury [číslo] byla navázána v rozsahu 2 000 000 Kč na řádné předání a převzetí díla, k čemuž došlo na podkladě uvedeného předávajícího protokolu. Žalovaná uhradila řádně cenu díla vyjma té jeho části, která byla vyúčtována fakturou [číslo] na částku 3 084 244 Kč – na tuto fakturu žalovaná uhradila pouze částku 1 824 244 Kč, ve zbývajícím rozsahu, tj. částku 1 260 000 Kč nezaplatila. Žalovaná se tak ke dni 30. 6. 2013 dostala do prodlení s úhradou doplatku ceny díla ve výši 1 260 000 Kč. Dle čl. 12 smlouvy o dílo byla žalovaná pro případ prodlení s úhradou ceny díla nebo její části povinna hradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, tedy žalovaná byla povinna uhradit žalobkyni smluvní pokutu za období od 4. 3. 2014 do 16. 5. 2016, tj. za 805 dnů trvání prodlení, ve výši 1 014 300 Kč. Přiznáním uvedené smluvní pokuty se za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014 již meritorně zabýval Okresní soud v Nymburce v řízení vedeném pod sp. zn. 7 C 30/2015, přičemž tuto smluvní pokutu za uvedené období shledal oprávněnou a žalobkyni ji přiznal. Žalobkyně pohledávku na smluvní pokutu částečně započetla proti pohledávce žalované na zaplacení částky 18 800 Kč za poskytnutí ubytování pracovníků žalobkyně po dobu provádění uvedeného díla – žalobkyně o tuto částku snížila požadovanou smluvní pokutu na 995 500 Kč. Žalovaná dlužnou část ceny díla ve výši 1 260 000 Kč uhradila dne 12. 8. 2016, za období od 17. 5. 2016 do 12. 8. 2016, tj. za 87 dnů pak smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 1 260 000 Kč činila 109 620 Kč, celkem tedy žalobkyně požadovala zaplacení smluvní pokuty za období od 4. 3. 2014 do 12. 8. 2016 ve výši 1 105 120 Kč. Žalovaná byla k úhradě smluvní pokuty za období od 4. 3. 2014 do 30. 4. 2015 ve výši 532 980 Kč vyzvána dopisem žalobkyně ze dne 4. 5. 2015, zaplatit měla ve lhůtě 3 dnů, k úhradě smluvní pokuty za období od 1. 5. 2015 do 27. 4. 2016 ve výši 456 120 Kč byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 27. 4. 2016, splatnost byla stanovena v délce 7 dnů. Žalovaná smluvní pokutu ve výši 1 105 120 Kč ani přes upomínky neuhradila, navíc pak žalovaná nezaplatila ani smluvní pokuty za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014 v rozsahu 309 960 Kč, která jí byla uložena k zaplacení v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 7 C 30/2015. S ohledem na prodlení žalované s úhradou smluvní pokuty pak žalobkyně požadovala z jednotlivých dlužných částek rovněž zákonný úrok z prodlení.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí s tím, že dílo zhotovené žalobkyní na základě smlouvy o dílo v době předání vykazovalo vady, které bránily jeho řádnému užívání, přičemž tyto vady díla žalobkyně žalované zamlčela, a jen proto došlo k převzetí díla žalovanou. Žalobkyně tedy uvedla žalovanou v omyl, a proto jí nevznikl nárok na zaplacení ceny díla. Žalovaná se tak nemohla dostat do prodlení s úhradou ceny díla a žalobkyni proto ani nemohl vzniknout nárok na zaplacení požadované smluvní pokuty. Žalovaná navíc vyúčtovala žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s dokončením a předáním díla, neboť dílo mělo být dokončeno a předáno 18. 3. 2013, ve skutečnosti ale došlo k jeho dokončení a předání až dne 29. 4. 2013 Smluvní pokutu za prodlení v délce 42 dnů pak žalovaná započetla proti faktuře vystavené žalobkyní [číslo]; nárok na zaplacení částky, z níž žalobkyně žalovanou smluvní pokutu vypočetla, tak žalobkyni vůbec nevzniknul. Dále žalovaná uvedla, že u žalobkyně uplatnila vady existující v době předání díla, a to vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova] (při převzetí díla žalobkyně na tyto vady žalovanou neupozornila a systém předvedla jen v nouzovém dočasném režimu). Žalovaná vady komunikačního systému reklamovala dne 1. 11. 2013, výzvy pak opakovala, přičemž podstatou vady byla omezenost oprávnění využívat systém z důvodu vložení softwarové překážky, která po určité době systém odpojuje z provozu. Uvedená vada je dle žalované vadou ohrožující život a zdraví osob, tedy šlo o vadu, která byla důvodem pro nepřevzetí díla žalovanou dle bodu 9.6 smlouvy o dílo. Pro případ, že by byla žalobkyní uplatněná smluvní pokuta shledána důvodnou, navrhla žalovaná moderaci její výše soudem.

3. Následně žalovaná uplatnila v rámci procesní obrany vůči žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty za pozdní odstranění vad díla, které byly reklamovány, a to konkrétně za vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova]. Vadu komunikačního systému žalovaná poprvé uplatnila u žalobkyně dne 17. 10. 2013 (systém přestal fungovat) - žalobkyně chtěla vadu odstranit, avšak neuspěla, a proto systém musel být provozován v nouzovém režimu. Dne 4. 11. 2013 žalobkyně uvedla v reakci na uplatněnou reklamaci, že vada je způsobena blokací systému třetí osobou. Žalovaná vadu reklamovala opakovaně dopisy z 31. 8. 2015, 24. 3. 2016; vady žalobkyně uznala dopisem ze dne 31. 3. 2016, avšak odmítla je odstranit, resp. odkázala žalovanou na subdodavatele. Vady díla tak dle žalované žalobkyně neodstranila ve lhůtě dle bodu [číslo] smlouvy o dílo, a proto žalovaná vyúčtovala žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s odstraněním vady díla ve výši 10 000 Kč denně, a to celkem za 123 dnů prodlení v období od 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016 ve výši 1 230 000 Kč (vyúčtování pokuty žalovaná provedla dne 9. 8. 2016 fakturou [číslo] [rok]). Žalovaná následně započetla svoji pohledávku za žalobkyní ve výši 1 230 000 Kč vůči pohledávce žalobkyně ve výši 1 105 120 Kč, a to při jednání soudu dne 25. 4. 2017. K bližší specifikaci vady komunikačního systému žalovaná doplnila, že zařízení je blokováno a každých 5 dnů se vypne, tato vada se vyskytuje od počátku provozování komunikačního systému; dále dochází k chybovým hláškám„ Error 401“, v pokojích [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [číslo] zařízení zcela nefunguje, na pokojích [číslo] zařízení sice funguje, ale nelze jej vypnout (stále vydává akustický signál a svítí světlo u pokoje, k vypnutí je třeba vypnout a následně zapnout jistič napájení silové elektřiny). Žalovaná dále uvedla, že nebyla povinna nechat si reklamovanou vadu komunikačního systému odstranit třetí osobou, žalobkyně se odpovědnosti za vadu díla nemůže zprostit tím, že odmítne vadu odstranit. Navíc o povinnosti žalobkyně odstranit uvedenou vadu, resp. o její odpovědnosti za tuto vadu, bylo již pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Kladně. Žalovaná pak smluvní pokutu nepožaduje za celé období prodlení žalobkyně s odstraněním vady díla, ale jen za dobu 4 měsíců. Žalovanou uplatněná smluvní pokuta pak není nepřiměřená, účastníky byla odsouhlasena, přičemž je nižší v roční výši než smluvní pokuta za doplacení zádržného, kterou požaduje v řízení žalobkyně. Důvod pro moderaci výše smluvní pokuty proto není dle žalované dán. Nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s odstraněním vady komunikačního systému není v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, neboť je třeba přihlížet k okolnostem, které byly dány při porušení povinnosti, a které se objevily až později. Navíc žalobkyně ani na základě pravomocného rozhodnutí ohledně vady díla ničeho žalované neuhradila a je tak zřejmé, že žalobkyně se své povinnosti i nadále vyhýbá, přitom by však každý měl odpovídat za plnění svých povinností. Dle žalované proto nelze připustit, aby se žalobkyně zprostila své odpovědnosti za vadu sdělením, že vadu neodstraní.

4. K uplatněné procesní obraně žalované pak žalobkyně uvedla, že dílo bylo z její strany řádně dokončeno a žalované předáno, ke dni předání nevykazovalo žádné vady, přičemž pokud následně vady vykazovalo komunikační zřízení [anonymizována dvě slova], pak to bylo z důvodu neoprávněných zásahů do tohoto zařízení třetí osobou, a to [právnická osoba] s.r.o. (výrobce zařízení). Komunikační zařízení zajišťoval pro žalobkyni subdodavatel, a to [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], přičemž žalobkyně své závazky vůči této společnosti splnila; žalobkyně pak není v žádném smluvním vztahu k výrobci zařízení [právnická osoba] [anonymizováno], a proto nemůže žalobkyně za případnou činnost této společnosti, která do systému zasahuje z vnějšku, jakkoli odpovídat. Dále pak žalobkyně doplnila, že dodání komunikačního systému [právnická osoba] [anonymizováno] nebylo předmětem smlouvy o dílo, ke změně smlouvy o dílo nedošlo, a proto případné odstraňování nedostatků nebo vad tohoto systému nemůže podléhat smluvní pokutě. Pro případ, že by soud shledal procesní obranu žalované důvodnou, navrhla žalobkyně, aby žalované nebylo právo na zaplacení smluvní pokuty přiznáno, neboť žalovaná si mohla nechat vadu díla odstranit sama na své náklady poté, kdy jí žalobkyně sdělila, že vadu na komunikačním zařízení [anonymizována dvě slova] neopraví; žalovaná tak však neučinila a v rozporu se zásadou poctivosti obchodního styku požadovala po žalobkyni smluvní pokutu. Žalovaná tak nedostála své zakročovací povinnosti - poté, co žalobkyně zjistila, že je komunikační systém blokován, sdělila obratem žalované, že opravu provést nemůže, avšak žalovaná po tomto oznámení neučinila kroky, které by zabránily vzniku škody a s odstraněním vady čekala až do roku 2018. Navíc za dobu, za kterou žalovaná nárokuje smluvní pokutu, byla sama žalovaná v prodlení s doplacením ceny díla ve výši 1 260 000 Kč. Žalobkyně nemohla provést opravu komunikačního zařízení, protože není odborníkem na software, tuto opravu si mohla žalovaná nechat provést a zaplatit ji z peněz, které žalobkyni zadržovala. Navíc žalovaná vyzvala žalobkyni k odstranění vady komunikačního zařízení do 8. 4. 2016 s tím, že po tomto datu si vadu nechá odstranit třetí osobou, toto však neučinila a naopak v srpnu 2016 vyzvala žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty. Žalovaná se dostala do prodlení se splněním své zakročovací povinnosti, neboť již od listopadu 2013 věděla, že žalobkyně vadu neodstraní, svou zakročovací povinnost však nesplnila, naopak zadržovala prostředky a požadovala zaplacení smluvní pokuty. Je tedy zřejmé, že škoda, kterou je i smluvní pokuta (smluvní pokuta je paušalizovanou náhradou škodou) byla tedy způsobena prodlením žalované při plnění její zakročovací povinnosti. Navíc je dle žalobkyně smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč zcela nepřiměřeně vysoká zajištěné povinnosti, kdy neodpovídá typu vady a její závažnosti (žalované uplatněná vady evidentně žádné zásadní problémy nepůsobila, o čemž svědčí skutečnost, že si vadu nenechala třetí osobou odstranit již dříve), a je nepřiměřená rovněž ve vztahu k ceně díla (20 000 000 Kč) a k ceně, kterou následně žalovaná za opravu třetí osobě uhradila (232 552 Kč). V souvislosti s tím žalobkyně poukázala zejména na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, které se týká smluvní pokuty a její přiměřenosti.

5. O nároku žalobkyně rozhodl Okresní soud v Nymburce rozsudkem ze dne 2. 5. 2017, č.j. 8 C 140/2016-147, tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 1 105 120 Kč, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. Soud takto rozhodl na základě zjištění, že o nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty žalovanou již bylo za předchozí období rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka], uvedené rozhodnutí pak bylo potvrzeno rovněž odvolacím soudem, přičemž uvedeným rozhodnutím byl soud vázán, a proto byl nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty žalovanou za prodlení s úhradou ceny díla ve výši 1 260 000 Kč shledán důvodným, a to včetně požadovaného příslušenství s tím, že nebyly dány důvody pro případnou moderaci výše smluvní pokuty. Naopak procesní obrana žalované byla shledána nedůvodnou, neboť žalovaná byla povinna nechat si vadu díla odstranit třetí osobou, jestliže žalobkyně odstranění vady odmítla; to však žalovaná neučinila. Navíc se pak dle rozhodnutí soudu jednalo o vadu (vada komunikačního systému), za kterou žalobkyně žalované neodpovídala, a to s ohledem na sjednané liberační důvody dle smlouvy o dílo.

6. Na základě odvolání podaného žalovanou o věci rozhodoval Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, a usnesením ze dne 6. 12. 2017, č.j. 21 Co 302/2017-186, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvodem zrušení rozsudku soudu prvního stupně byl odlišný názor odvolacího soudu na uplatněnou procesní obranu žalované. Soud prvního stupně dle odvolacího soudu nesprávně uzavřel, že podle smlouvy o dílo měla žalovaná v případě zjištění vady díla postupovat tak, že pokud žalobkyně včas vadu neodstranila, měla se obrátit na třetí osobu s žádostí o její odstranění. Jazykovým výkladem textu smlouvy o dílo bylo dle odvolacího soudu nutno dospět k závěru, že toto bylo oprávněním žalované a nikoli její povinností. Žalovaná tedy byla oprávněna v případě, že nedojde k včasnému odstranění vady žalobkyní, nechat si vadu odstranit třetí osobou a požadovat po žalobkyni úhradu nákladů, které jí tímto vznikly. Bylo však pouze na vůli žalované, zda tohoto oprávnění využije. Žalovaná tohoto oprávnění nevyužila a požadovala odstranění vady po žalobkyni. Z textu smlouvy pak dle odvolacího soudu nevyplývá ani závěr soudu o tom, že došlo k rozšíření liberačních důvodů, když bylo ujednáno, že žalobkyně nemusí hradit náklady spojené s odstraněním vady díla, která vznikne z důvodů, které nejsou na straně žalobkyně. Odvolací soud v souvislosti s tím odkázal na ustanovení § 538 zákona č. 513/1991 sb., obchodní zákoník (dále jen„ ObchZ“), podle něhož při provádění díla jinou osobou má zhotovitel odpovědnost, jako by dílo prováděl sám, přičemž tato odpovědnost nebyla nijak dohodou účastníků omezena. Odvolací soud dopěl k závěru, že se soud prvního stupně dostatečně nezabýval procesní obranou žalované, a proto rozsudek soudu prvního stupně z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení a uložil soudu první stupně zabývat otázkou řádného a včasného uplatnění nároku z vad žalovanou, existencí vady tvrzené a reklamované žalovanou, ale i tím, zda to, co je reklamováno, bylo součástí smlouvy o dílo uzavřené mezi účastníky dne [datum] a zda je dána odpovědnost žalobkyně za tuto případnou vadu.

7. Soud proto následně dokazování doplnil, a to spisem [název soudu] vedeným pod sp. zn. [spisová značka], kdy se jednalo o řízení, v němž byla řešena odpovědnost žalobkyně za vadu komunikačního zařízení.

8. Ze smlouvy o dílo ze dne 10. 12. 2012 soud zjistil, že žalobkyně smlouvu uzavřela jako zhotovitel a podepsala ji 7. 12. 2012, žalovaná, jakožto objednatel, pak smlouvu podepsala dne 10. 12. 2012; smlouva měla být podřízena obchodnímu zákoníku, přičemž žalobkyně se smlouvou zavázala provést pro žalovanou dílo spočívající v realizaci stavby nazvané [anonymizováno 6 slov], a realizaci stavby nazvané [anonymizováno 6 slov], a žalovaná se zavázala provedené dílo převzít a zaplatit žalobkyni dohodnutou cenu díla ve výši 20 000 000 Kč a DPH (dále jen„ Smlouva“). Cena díla měla být žalovanou placena na základě měsíční fakturace, a to za skutečně provedené práce a dodávky odsouhlasené žalovanou, jakožto objednatelem, až do výše 90 % ceny díla bez DPH (tj. do výše 18 000 000 Kč bez DPH); konečná faktura do výše 100 % ceny díla měla být vystavena žalobkyní po předání a převzetí dokončeného díla. Pozastávka měla být uvolněna do 14 dnů po odstranění posledního nedodělku či vady definované v bodu 9.6 Smlouvy a vyplývající z protokolu o předání a převzetí díla. Vystavené faktury měla žalovaná uhradit vždy do 60 dnů od jejich doručení. Pro případ prodlení žalobkyně s odstraněním reklamovaných vad v záruční době měla žalobkyně zaplatit žalované smluvní pokutu 10 000 Kč za každý den prodlení a vadu ([číslo] Smlouvy). V případě prodlení žalované s úhradou ceny díla pak byla dle Smlouvy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky bez DPH za každý den prodlení (bod [číslo] Smlouvy).

9. Ze soupisu vad a nedodělků ze dne [datum] soud zjistil, že veškeré sepsané vady měly být odstraněny v termínu do 26. 4. 2013, resp. 29. 4. 2013, přičemž dle zápisu takto odstraněny byly (nejpozději ke dni 29. 4. 2013).

10. Ze zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb a jejich ucelených částí ze dne 29. 4. 2013 soud zjistil, že se týkal díla zhotoveného žalobkyní dle Smlouvy, přičemž práce na díle měly být dle zápisu žalobkyní zahájeny dne 12. 12. 2012 a dokončeny dne 23. 4. 2013. V části označené jako průběh a výsledky provedených zkoušek bylo uvedeno„ bez vad“; prohlídkou objektu mělo být zjištěno, že práce jsou provedeny podle prováděcího projektu, který odpovídá schválenému úvodnímu projektu, případné odchylky jsou dle dodatků k projektové dokumentaci, s vědomím a schválením objednatele (žalované), resp. podle zápisů ve stavebním deníku, práce jsou provedeny odborně a ve shodě s technickými podmínkami a nemají zjevných vad nebo nedodělků, které by sami o sobě nebo ve spojení s jinými bránily provozu (užívání) nebo ztížily provoz (užívání). V části soupisu drobných vad a nedodělků bylo uvedeno„ bez závad“.

11. Z protokolu o funkční zkoušce zařízení [anonymizována dvě slova] ze dne 15. 4. 2013 pak soud zjistil, že byl podepsán zhotovitelem - [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] dne [datum].

12. Z uplatnění smluvní pokuty žalobkyní ze dne 30. 4. 2015 ve výši 532 980 Kč, včetně poštovního podacího lístku a doručenky, soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 532 980 Kč do 3 dnů. Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně byla účtována dle bodu [číslo] Smlouvy za prodlení žalované s úhradou částky 1 260 000 Kč v období od 4. 3. 2014 do 30. 4. 2015 (tj. za 423 dnů celkem 532 980 Kč). Dopis žalobkyně byl odeslán 30. 4. 2015 a doručen žalované dne 4. 5. 2015.

13. Z oznámení žalobkyně o započtení pohledávek ze dne 5. 5. 2015, včetně poštovního podacího lístku a doručenky, pak soud zjistil, že oproti vyúčtované smluvní pokutě ve výši 532 980 Kč žalobkyně započetla pohledávku žalované ve výši 18 800 Kč za ubytování pracovníků žalobkyně. Oznámení bylo žalované odesláno 5. 5. 2015 a doručeno jí bylo dne 6. 5. 2015.

14. Z listiny označené jako uplatnění smluvní pokuty, předžalobní upomínka ze dne 26. 4. 2016, včetně doručenky z datové schránky, soud dále zjistil, že žalobkyně požadovala po žalované zaplacení smluvní pokuty za prodlení s úhradou vyfakturované ceny díla ve výši 1 260 000 Kč dle Smlouvy, a to smluvní pokutu 0,1 % denně z uvedené částky za období od 1. 5. 2015 do 26. 4. 2016, tj. za 362 dnů celkem 456 120 Kč. K úhradě byla žalovaná vyzvána ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, výzva byla žalované doručena dne 27. 4. 2016.

15. Z e-mailové zprávy ze dne 17. 10. 2013 týkající se reklamace komunikačního systému [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že zprávu zaslal [anonymizována dvě slova], technický ředitel žalované, panu [příjmení] za žalobkyni, v kopii pak byly uvedeny další osoby za žalobkyni. Ve zprávě byla žalobkyně vyzvána k opravě systému, který přestal fungovat (předtím měl systém zobrazovat informaci, že bude odpojen za 6 dnů z důvodu neplacení).

16. Z dopisu žalobkyně ze dne 4. 11. 2013, který se týkal uplatněné reklamace žalovanou, soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalované, že dle jejího šetření dochází k blokaci komunikačního systému [anonymizována dvě slova] třetí osobou, která je dle žalobkyně neoprávněná, nicméně nejde o vadu předmětného zařízení, protože vada nemá podstatu v povaze nebo vlastnostech předmětného zařízení, ale v neoprávněném zásahu třetí osoby.

17. Z dopisu žalované ze dne 31. 8. 2015 pak soud zjistil, že žalovaná opětovně uplatnila u žalobkyně vady komunikačního systému, k nápravě nedošlo, a proto žalovaná vyzvala žalobkyni k jejich odstranění do 11. 9. 2015. Opakovaně pak žalovaná vady komunikačního systému reklamovala u žalobkyně dopisem ze dne 24. 3. 2016, odstranění vady požadovala do 8. 4. 2016.

18. Z předžalobní upomínky žalované ze dne 14. 4. 2016, včetně poštovního podacího lístku, soud zjistil, že žalovaná znovu vyzvala žalobkyni k odstranění vady komunikačního systému s tím, že pokud k nápravě nedojde, nechá vady odstranit na náklady žalobkyně.

19. Z vyúčtování smluvní pokuty žalovanou ze dne 9. 8. 2016, včetně poštovního podacího archu ze dne 10. 8. 2016 a informací pošty o sledování zásilky, bylo soudem zjištěno, že žalovaná požadovala zaplatit smluvní pokutu podle bodu [číslo] Smlouvy, tedy 10 000 Kč denně za reklamovanou vadu komunikačního systému, a to za 123 dnů prodlení v období od 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016, tj. smluvní pokutu v celkové výši 1 230 000 Kč. Dle vyúčtování měla vada spočívat v nefunkčnosti komunikačního systému sestra- pacient, přičemž dle žalované byla lhůta pro odstranění reklamované vady stanovena dopisem žalované ze dne 24. 3. 2016 do 8. 4. 2016, avšak vada nebyla žalobkyní v uvedené lhůtě odstraněna (dopisem z 23. 4. 2016 žalovaná informovala žalobkyni, že v případě neodstranění vady komunikačního systému ve stanovené lhůtě bude žalovaná nucena nechat si vadu odstranit třetí osobou a náklady na toto odstranění přeúčtovat k úhradě žalobkyni). Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty do 24. 8. 2016. Výzva byla žalobkyni odeslána 10. 8. 2016 a doručena dne 11. 8. 2016.

20. Z dopisu žalované ze dne 2. 9. 2016 soud zjistil, že se žalovaná snažila o smírné vyřešení sporu účastníků, a to v otázce smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s odstraněním vady díla (komunikačního systému sestra- pacient) za 123 dnů prodlení od 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016 ve výši 1 230 000 Kč. Žalobkyně byla vyzvána k úhradě do 12. 9. 2016, přičemž dle poštovního podacího lístku byl dopis odeslán žalobkyni dne 2. 9. 2016.

21. Žalovaná se po oznámení vady a doručení výzvy k jejímu odstranění zajímala o to, jakým způsobem žalobkyně v řešení funkčnosti komunikačního systému [anonymizována dvě slova] pokročila, v jaké lhůtě lze odstranění vady očekávat, což soud zjistil mimo jiné z e-mailové zprávy žalované ([anonymizováno] [příjmení]) ze dne 1. 11. 2013 a ze dne 5. 11. 2013. Žalovaná rovněž průběžně informovala žalobkyni o problémech s komunikačním systémem, o tom, jakým způsobem se vada fakticky projevuje (e-mailová zpráva žalované z 21. 4. 2015). K doložení nefunkčnosti komunikačního systému pak žalovaná předložila fotografii zachycující informaci z komunikačního systému o tom, že bude systém za 4 dny vypnut (zablokován z důvodu nezaplacení).

22. Z dopisu žalobkyně ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně informovala žalovanou o tom, že komunikační systém [anonymizována dvě slova] jí dodávala jiná společnost, a to [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [anonymizováno], jako subdodavatel, avšak tato společnost je v konkursu, přičemž systém dodávala subdodavateli [právnická osoba] [anonymizováno], která po společné schůzce oznámila, že v protiprávním jednání (zasahování do systému) bude i nadále pokračovat. Z tohoto důvodu měl podat [jméno] [příjmení] (za žalobkyni) na tuto společnost trestní oznámení. Dopisem ze dne 19. 9. 2016 pak žalobkyně informovala žalovanou (v reakci na výzvu žalované na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s odstraněním vady komunikačního systému), že nefunkčnost komunikačního systému [anonymizována dvě slova] na pokoji [číslo] měla být dána úmyslným jednáním třetí osoby, která toto omezení vyvolala dálkovým přístupem do systému, a proto byla reklamace ze strany žalobkyně odmítnuta (dopis byl doručen žalované, resp. jejímu právnímu zástupci dne 20. 9. 2016).

23. Z výpisu z insolvenčního rejstříku [právnická osoba] [anonymizována čtyři slova] soud zjistil, že uvedená společnost je v úpadku, a to od 13. 1. 2014.

24. Z vyjádření [právnická osoba] s.r.o. ze dne 26. 4. 2017 soud zjistil, že dle uvedené společnosti byl komunikační systém [anonymizována dvě slova] správně nainstalován, plně funkční a řádně předán objednateli do užívání, avšak z důvodu nezaplacení [právnická osoba] [anonymizováno], jakožto dodavateli systému, byly nainstalovány do softwaru tzv. dočasné aktivační klíče, a proto se systém s dočasnými klíči automaticky vypíná, přičemž do doby plné úhrady díla není poskytován ani záruční servis a aktualizace softwaru. Dále [právnická osoba] [anonymizováno] uvedla, že do komunikačního systému nelze zasahovat dálkovým přístupem, ale zjištěné problémy jsou způsobovány nainstalovanými dočasnými aktivačními klíči.

25. Ze spisu Okresního soudu v Nymburce vedeného pod sp. zn. [spisová značka] soud mimo jiné zjistil, že žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužné ceny díla dle Smlouvy ve výši 1 260 000 Kč a smluvní pokuty za prodlení s úhradou této částky ve výši 309 960 Kč za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014, včetně příslušenství, byla žalované doručena dne 10. 3. 2014. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 569 960 Kč s úrokem z prodlení ročně ve výši 7,05 % z částky 1 260 000 Kč od 30. 6. 2013 do zaplacení. V odůvodnění rozsudku bylo mimo jiné konstatováno, že žalobkyně nebyla v prodlení s dokončením a předáním díla dle Smlouvy, protože toto prodlení bylo zaviněno žalovanou (pozdním předáním projektové dokumentace, změnou stavby před jejím dokončením aj.). Dále bylo mimo jiné v odůvodnění uvedeno, že dílo zhotovené žalobkyní dle Smlouvy bylo dne 29. 4. 2013 předáno žalované zcela bez závad, případné vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova] byly uplatněny až téměř půl roku po převzetí díla. Z tohoto důvodu bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 260 000 Kč, jakožto doplatek ceny díla (zádržné), a dále smluvní pokutu za prodlení s úhradou této částky ve výši 0,1 % denně za období prodlení od 30. 6. 2013 (splatnost částky 1 260 000 Kč nastala dle faktury [číslo] dne 29. 6. 2013) do [datum] (246 dnů) ve výši 309 960 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 8. 2016. Z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2016, č.j. [číslo jednací], [číslo jednací], soud zjistil, že jím byl rozsudek Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], ve věci samé potvrzen. V odůvodnění odvolací soud konstatoval, že žalobkyni vznikl nárok na zaplacení ceny díla dle Smlouvy, a z tohoto důvodu i na zaplacení smluvní pokuty z důvodu prodlení žalované s úhradou ceny díla. Dále pak bylo ze strany odvolacího soudu uvedeno, že žalované nevznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty z důvodu pozdního dokončení a předání díla žalobkyní dle Smlouvy. Ze strany soudu bylo rovněž konstatováno, že nejsou dány důvody pro případnou moderaci výše smluvní pokuty. Ve věci podané dovolání žalované bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2017, č.j. [číslo jednací], odmítnuto. Z faktury [číslo] ze dne 3. 5. 2013 pak soud zjistil, že ji vystavila žalovaná na částku 1 084 244 Kč se splatností dne 29. 6. 2013, a to za stavební práce – pozastávku 2 000 000 Kč. Za žalovanou fakturu převzal dne 3. 5. 2013 [anonymizována dvě slova].

26. Ze spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. [spisová značka], zejména ze žaloby soud zjistil, že žalovaná se podanou žalobou domáhala po žalobkyni bezplatného odstranění vad komunikačního systému [anonymizována dvě slova], přičemž následně uplatněný nárok změnila a domáhala se po žalované zaplacení částky 232 552 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,5 % ročně od 5. 11. 2018 do zaplacení s tím, že si opravu komunikačního systému nechala provést přímo výrobcem zařízení, tj. [právnická osoba] [anonymizováno], a to dne 22. 8. 2018 (opravené dílo jí bylo v tento den předáno). Z rozsudku ze dne 22. 1. 2020 soud zjistil, že žalobkyni bylo uloženo zaplatit žalované částku 232 552 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 232 552 Kč od 21. 11. 2018 do zaplacení. V odůvodnění rozsudku bylo mimo jiné uvedeno, že dílo zhotovené žalobkyní dle Smlouvy vykazovalo v komunikačním systému vadu, a to již při předání díla, tuto vadu odmítla žalobkyně odstranit, a proto si ji nechala odstranit žalovaná na své náklady, a tyto byly žalobkyni uloženy k zaplacení. Výrok ukládající žalobkyni povinnost zaplatit žalované 232 552 Kč s příslušenstvím nabyl právní moci dne 17. 12. 2020, a to po potvrzení rozsudkem odvolacího soudu ze dne 4. 11. 2020 – odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že za vady komunikačního systému sestra- pacient žalobkyně odpovídá, přičemž není podstatné, zda vadu způsobil subdodavatel nebo výrobce, protože vůči nim má případně žalobkyně regresní nárok. Dovolání podané žalobkyní bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 7. 2022 odmítnuto, usnesení nabylo právní moci 6. 9. 2022.

27. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

28. Žalobkyně, jakožto zhotovitel, a žalovaná, jakožto objednatel, uzavřeli dne 10. 12. 2012 Smlouvu, tj. smlouvu o dílo, kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou dílo spočívající v realizaci stavby nazvané [anonymizováno 6 slov], a realizaci stavby nazvané [anonymizováno 6 slov], a žalovaná se zavázala provedené dílo převzít a zaplatit žalobkyni dohodnutou cenu díla ve výši 20 000 000 Kč a DPH. Pro případ prodlení žalobkyně s odstraněním reklamovaných vad v záruční době měla žalobkyně zaplatit žalované smluvní pokutu 10 000 Kč za každý den prodlení a vadu, v případě prodlení žalované s úhradou ceny díla pak byla dle Smlouvy žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky bez DPH za každý den prodlení.

29. V řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužné ceny díla dle Smlouvy ve výši 1 260 000 Kč, smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou této částky ve výši 309 960 Kč za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014, včetně příslušenství, přičemž příslušná žaloba byla žalované doručena dne 10. 3. 2014. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 21. 9. 2015, č.j. [číslo jednací], pak byla žalované uložena mimo jiné povinnosti zaplatit žalobkyni částku 1 260 000 Kč, jakožto neuhrazenou část ceny díla, která se stala splatnou dle vyúčtování žalobkyně dne 29. 6. 2013. Dále bylo rozsudkem žalované uloženo zaplatit žalobkyni smluvní pokutu za prodlení s úhradou ceny díla dle Smlouvy, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky 1 260 000 Kč, a to konkrétně za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014 (246 dnů) ve výši 309 960 Kč. V odůvodnění rozsudku bylo mimo jiné konstatováno, že žalobkyně nebyla v prodlení s dokončením a předáním díla, protože toto prodlení bylo zaviněno žalovanou (mimo jiné pozdním předáním projektové dokumentace a změnou stavby před jejím dokončením). Dále bylo v odůvodnění uvedeno, že dílo zhotovené žalobkyní dle Smlouvy bylo dne 29. 4. 2013 předáno žalované zcela bez závad, a proto bylo žalované uloženo zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 260 000 Kč, jakožto doplatek ceny díla (zádržné), a dále smluvní pokutu za prodlení s úhradou této částky ve výši 0,1 % denně za období prodlení od 30. 6. 2013 (splatnost částky 1 260 000 Kč nastala 29. 6. 2013) do 3. 3. 2014 (246 dnů) ve výši 309 960 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 8. 8. 2016 poté, kdy byl ve věci samé potvrzen rozsudkem odvolacího soudu; podané dovolání žalované bylo odmítnuto.

30. Účastníci učinili nesporným, že částka 1 260 000 Kč a částka 309 960 Kč byla žalovanou žalobkyni uhrazena dne 12. 8. 2016.

31. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení smluvní pokuty ve výši 532 980 Kč dopisem ze dne 30. 4. 2015, který byl žalované doručen 4. 5. 2015. Uvedená smluvní pokuty činila dle Smlouvy 0,1 % denně z dlužné částky, žalobkyní byla vypočtena za období prodlení žalované s úhradou částky 1 260 000 Kč od 4. 3. 2014 do 30. 4. 2015 (tj. za 423 dnů celkem 532 980 Kč), přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě smluvní pokuty ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, tj. do 7. 5. 2015. Následně žalobkyně dne 5. 5. 2015 provedla jednostranné započtení vzájemných pohledávek žalobkyně a žalované, kdy vůči své pohledávce za žalovanou na zaplacení smluvní pokuty ve výši 532 980 Kč započetla pohledávku žalované na zaplacení částky 18 800 Kč, kterou jí byla žalobkyně povinna zaplatit za ubytování svých pracovníků. Žalobkyně tak z titulu smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou ceny díla ve výši 1 260 000 Kč za období od 4. 3. 2014 do 30. 4. 2015 požadovala částku 514 180 Kč (tj. 532 980 Kč ponížených o 18 800 Kč). Dopis, kterým žalobkyně jednostranné započtení oznámila žalované, byl žalované doručen 6. 5. 2015. Za následující období prodlení žalované pak žalobkyně vyúčtovala smluvní pokutu dopisem ze dne 26. 4. 2016, doručeným žalované dne 27. 4. 2016 – žalobkyně uplatnila smluvní pokutu dle Smlouvy z důvodu prodlení žalované s úhradou částky 1 260 000 Kč ve výši 0,1 % denně z této částky za období od 1. 5. 2015 do 26. 4. 2016 ve výši 456 120 Kč (362 dnů po 1 260 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě ve lhůtě 7 dnů od doručení výzvy, tj. do 4. 5. 2016.

32. V řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka] se žalovaná domáhala po žalobkyni zaplacení částky 232 552 Kč s příslušenstvím, kdy uvedená částka představovala náklady, které žalovaná byla povinna vynaložit na opravu vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova], které dle Smlouvy žalobkyně jakožto součást díla dodala, avšak i přes opakovanou reklamaci vadu neodstranila. Vada byla odstraněna dne 22. 8. 2018, přičemž rozsudkem ze dne 22. 1. 2020 bylo žalobkyni uloženo zaplatit žalované požadovanou částku 232 552 Kč s příslušenstvím, neboť bylo prokázáno, že dílo zhotovené žalobkyní dle Smlouvy vykazovalo v komunikačním systému vadu, a to již při předání díla, tuto vadu odmítla žalobkyně odstranit, a proto si ji nechala odstranit žalovaná na své náklady, a tyto byly následně uvedeným rozsudkem uloženy žalobkyni k zaplacení. Rozsudek nabyl v části, v níž byla žalobkyni uložena povinnost zaplatit žalované částku 232 552 Kč s příslušenstvím, právní moci dne 17. 12. 2020, a to po jeho potvrzení rozsudkem odvolacího soudu ze dne 4. 11. 2020 – rovněž odvolací soud ve svém rozhodnutí konstatoval, že za vady komunikačního systému [anonymizována dvě slova] žalobkyně dle Smlouvy odpovídá, přičemž není podstatné, zda vadu způsobil subdodavatel nebo výrobce, protože vůči nim má případně žalobkyně regresní nárok; dovolání podané žalobkyní bylo Nejvyšším soudem ČR odmítnuto.

33. Žalovaná uplatnila u žalobkyně vadu díla - vadu komunikačního systému [anonymizována dvě slova] dle Smlouvy poprvé dne 17. 10. 2013, následně se odstranění vady opakovaně po žalobkyni domáhala, přičemž žalobkyně vadu odmítala odstranit (výslovně toto uvedla ve svém dopise ze dne 31. 3. 2016, který byl reakcí na výzvu žalované ze dne 24. 3. 2016, kterou byla žalobkyně vyzvána k odstranění vady komunikačního systému do 8. 4. 2016 s tím, že v opačném případě bude žalovaná nucena nechat si vadu odstranit třetí osobou a náklady na toto odstranění přeúčtovat k úhradě žalobkyni). Žalovaná vyzvala dopisem ze dne 9. 8. 2016, doručeným žalobkyni dne 11. 8. 2016, žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty dle Smlouvy v celkové výši 1 230 000 Kč, a to za prodlení žalobkyně s odstraněním vady komunikačního systému, kdy smluvní pokuta byla požadována za období od 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016, tj. za 123 dnů po 10 000 Kč denně. Žalovaná vyzvala žalobkyni k zaplacení smluvní pokuty do 24. 8. 2016.

34. S ohledem na dostatečně zjištěný skutkový stav, na základě něhož bylo možné ve věci rozhodnout, soud další dokazování neprováděl a návrhy žalobkyně a žalované na doplnění dokazování zamítnul.

35. Konkrétně byl jako zcela nadbytečný zamítnut návrh žalobkyně na doplnění dokazování kolaudačním souhlasem k předmětnému dílu, výzvou k převzetí díla, přílohou [číslo] smlouvy o dílo, kterou je projekt slaboproudu zpracovaný [právnická osoba] [anonymizováno], e-mailovou komunikací účastníků týkající se změny typu komunikačního systému sestra- pacient, seznamem více/méně prací souvisejících se změnou typu komunikačního systému [anonymizována dvě slova], výslechem svědka [jméno] [příjmení], zástupce [právnická osoba] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], výslechem svědka [jméno] [jméno] a výslechem [jméno] [příjmení], statutárního ředitele žalobkyně, neboť uvedenými důkazy mělo být dle žalobkyně prokázáno, že vada komunikačního systému sestra- pacient nebyla vadou díla zhotoveného žalobkyní dle Smlouvy, resp. že žalobkyně za tuto vadu díla neodpovídala. Tato otázka však již byla pravomocně vyřešena rozsudkem Okresního soudu v Kladně, a proto nebyl důvod provádět k těmto skutečnostem další dokazování; navrhované důkazy směřovaly pouze k oddálení rozhodnutí ve věci samé. Dále byl rovněž z důvodu nadbytečnosti zamítnut návrh žalobkyně na doplnění dokazování fakturami vystavenými žalobkyní žalované [číslo] na částku 461 447 Kč splatnou 4. 3. 2013, [číslo] na částku 7 182 364 Kč splatnou 4. 4. 2013, [číslo] na částku 4 160 532 Kč splatnou 1. 5. 2013, [číslo] na částku 5 111 413 Kč splatnou 2. 6. 2013, [číslo] na částku 3 084 244 Kč splatnou 29. 6. 2013, neboť o úhradě ceny díla v tomto rozsahu nebyl mezi účastníky spor; zaplaceno bylo v průběhu řízení i zádržné, tedy cenu díla žalovaná zcela uhradila. Jako poslední důkazní návrh žalobkyně byl pak zamítnut návrh na doplnění dokazování rozhodnutím Finančního úřadu pro Středočeský kraj o tom, že je žalobkyně nespolehlivým plátcem DPH, kdy tímto důkazem mělo být prokázáno, že z důvodu nezaplacení části ceny díla žalovanou se žalobkyně dostala do druhotné platební neschopnosti a finančním úřadem pak bylo vydáno uvedené rozhodnutí o tom, že je žalobkyně nespolehlivým plátcem DPH. Uvedené skutečnosti však s předmětem sporu nijak nesouvisí, přičemž navíc ze samotného rozhodnutí finančního úřadu by nebylo možné dovodit, že důvodem vydání takového rozhodnutí bylo neuhrazení zádržného žalovanou. Soud tedy i tento důkazní návrh žalobkyně zamítnul.

36. Zamítnut byl rovněž návrh žalované na doplnění dokazování fakturou [číslo] ze dne 18. 6. 2013 vystavenou žalovanou žalobkyni na částku 1 260 000 Kč, splatnou 29. 6. 2013, týkající se vyúčtování smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s předáním dokončeného díla žalované, jednostranným započtením pohledávky učiněným žalovanou ze dne 28. 6. 2013, týkajícím se zápočtu pohledávky žalované za žalobkyní ve výši 3 084 244 Kč proti pohledávce žalobkyně za žalovanou ve výši 1 260 000 Kč, neboť uvedené důkazy považoval soud za nadbytečné a nijak nesouvisející s předmětem tohoto řízení, přičemž navíc otázka prodlení žalobkyně s dokončením a předáním díla dle Smlouvy byla již pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka] (bylo konstatováno, že žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty za pozdní dokončení a předání díla nevzniknul). Zamítnut byl rovněž návrh žalované na provedení důkazu spisem Policie ČR k žalobkyní uváděnému trestnímu oznámení, které se mělo týkat zásahů třetí osobou do komunikačního systému sestra- pacient, výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení] a znaleckým posudkem k prokázání existence vad komunikačního systému [anonymizována dvě slova], neboť i tyto důkazní návrhy považoval soud za zcela nadbytečné, neboť otázka, zda šlo v případě komunikačního systému [anonymizována dvě slova] o vadu díla dle Smlouvy a zda za ni žalobkyně odpovídá, resp. zda byla žalobkyně povinna tuto vadu odstranit, byla již pravomocně vyřešena v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. [spisová značka].

37. Soud věc posoudil podle právních předpisů platných a účinných do 31. 12. 2013, neboť závazkový právní vztah mezi účastníky vyplývající ze Smlouvy vznikl před nabytím účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“). V souladu s § 3028 o. z. tak soud postupoval podle dosavadní právní úpravy a nikoli podle nového občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (podle § 3028 odst. 1 o. z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti; podle odstavce 3 věta prvá téhož ustanovení, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy). Soud proto věc posoudil podle ObchZ, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013.

38. Podle § 261 odst. 1 ObchZ upravuje tato část zákona závazkové vztahy mezi podnikateli, jestliže při jejich vzniku je zřejmé s přihlédnutím ke všem okolnostem, že se týkají jejich podnikatelské činnosti.

39. Podle § 536 odst. 1 ObchZ se smlouvou o dílo zavazuje zhotovitel k provedení určitého díla a objednatel se zavazuje k zaplacení ceny za jeho provedení. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se dílem rozumí zhotovení určité věci, pokud nespadá pod kupní smlouvu, montáž určité věci, její údržba, provedení dohodnuté opravy nebo úpravy určité věci nebo hmotně zachycený výsledek jiné činnosti. Dílem se rozumí vždy zhotovení, montáž, údržba, oprava nebo úprava stavby nebo její části. Podle § 536 odst. 3 ObchZ cena musí být ve smlouvě dohodnuta nebo v ní musí být alespoň stanoven způsob jejího určení, ledaže z jednání o uzavření smlouvy vyplývá vůle stran uzavřít smlouvu i bez tohoto určení.

40. Dle § 537 odst. 1 ObchZ je zhotovitel povinen provést dílo na svůj náklad a na své nebezpečí ve sjednané době, jinak v době přiměřené s přihlédnutím k povaze díla. Nevyplývá-li ze smlouvy nebo z povahy díla něco jiného, může zhotovitel provést dílo ještě před sjednanou dobou. Podle odstavce 2 je objednatel povinen provedené dílo převzít. Podle § 53 odst. 2 ObchZ postupuje při provádění díla zhotovitel samostatně a není při určení způsobu provedení díla vázán pokyny objednatele, ledaže se k jejich plnění výslovně zavázal.

41. Dle § 538 ObchZ může zhotovitel díla pověřit jeho provedením jinou osobu, jestliže ze smlouvy nebo z povahy díla nevyplývá nic jiného. Při provádění díla jinou osobou má zhotovitel odpovědnost, jako by dílo prováděl sám.

42. Podle § 554 odst. 1 ObchZ zhotovitel splní svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem. Je-li místem předání jiné místo, než je uvedené v odstavcích 2 a 4, vyzve zhotovitel objednatele k převzetí díla.

43. Podle § 544 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ ObčZ“), sjednají-li strany pro případ porušení smluvní povinnosti smluvní pokutu, je účastník, který tuto povinnost poruší, zavázán pokutu zaplatit, i když oprávněnému účastníku porušením povinnosti nevznikne škoda.

44. Podle § 544 odst. 2 ObčZ lze smluvní pokutu sjednat jen písemně a v ujednání musí být určena výše pokuty nebo stanoven způsob jejího určení.

45. Podle ustanovení § 301 ObchZ může nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu soud snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti, a to až do výše škody vzniklé do doby soudního rozhodnutí porušením smluvní povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody vzniklé později je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty podle § 373 a násl.

46. Dle ustanovení § 560 odst. 1 ObchZ má dílo vady, jestliže provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě. Podle odstavce 2 téhož ustanovení zhotovitel odpovídá za vady, jež má dílo v době jeho předání (§ 554); jestliže však nebezpečí škody na zhotovené věci přechází na objednatele později, je rozhodující doba tohoto přechodu. Za vady díla, na něž se vztahuje záruka za jakost, odpovídá zhotovitel v rozsahu této záruky.

47. Podle 358 ObchZ jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit u soudu. Započtení však nebrání, jestliže pohledávka je promlčena, avšak promlčení nastalo teprve po době, kdy se pohledávky staly způsobilými k započtení. Podle § 359 ObchZ nelze proti pohledávce splatné započíst pohledávku nesplatnou, ledaže jde o pohledávku vůči dlužníku, který není schopen plnit své peněžité závazky.

48. Podle § 365 ObchZ je dlužník v prodlení, jestliže nesplní řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění nebo do doby, kdy závazek zanikne jiným způsobem. Dlužník však není v prodlení, pokud nemůže plnit svůj závazek v důsledku prodlení věřitele.

49. Podle § 366 ObchZ pokud zákon nestanoví pro jednotlivé druhy smluv něco jiného, může věřitel při prodlení dlužníka trvat na řádném plnění závazku.

50. Dle § 369 odst. 1 ObchZ, je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.

51. Podle § 517 odst. 2 ObčZ, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Podle § 1 nařízení č. 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění platném a účinné do 31. 12. 2013, výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

52. Podle § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je soud vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení. Dle odstavce 2 téhož ustanovení jinak otázky, o nichž přísluší rozhodnout jinému orgánu, může soud posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází.

53. V daném případě se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty za pozdní úhradu ceny díla (zádržného) ve výši 1 260 000 Kč, přičemž o povinnosti žalované zaplatit tuto část ceny díla a o vzniku nároku žalobkyně na smluvní pokutu sjednanou účastníky právě pro případ prodlení s úhradou ceny díla, bylo již pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka]. Žalovaná pak jako procesní obranu uplatnila vůči žalobkyni nárok na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s odstraněním reklamované vady díla - komunikační zařízení sestra- pacient, přičemž i o tomto nároku, tedy o odpovědnosti žalobkyně za tuto vadu díla a o její povinnosti vadu odstranit, bylo již pravomocně rozhodnuto, a to v řízení vedeném u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 14 C 24/2017. Uvedenými pravomocnými rozhodnutími je pak soud ve smyslu § 135 o. s. ř. vázán, a to pokud jde o otázku povinnosti žalované zaplatit žalobkyni doplatek ceny díla (zádržné) dle Smlouvy, vznik povinnosti žalované uhradit žalobkyni z důvodu prodlení s úhradou této části ceny díla smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné ceny díla, a dále pokud jde o otázku odpovědnosti žalobkyně za vadu komunikačního zařízení sestra- pacient a její povinnost, jakožto zhotovitele díla, tuto vadu odstranit.

54. S ohledem na shora uvedené shledal soud nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalované s úhradou části ceny díla dle Smlouvy ve výši 1 260 000 Kč za důvodný. Žalované byla povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 260 000 Kč uložena pravomocným rozhodnutím soudu, přičemž tuto částku byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni ve lhůtě do 29. 6. 2013, což však neučinila a tuto částku zaplatila až dne 12. 8. 2016. Od 30. 6. 2013 do 12. 8. 2016 tak byla žalovaná s úhradou částky 1 260 000 Kč v prodlení. Dle Smlouvy pak byla povinnost žalované zaplatit cenu díla řádně a včas zajištěna smluvní pokutou – pro případ prodlení s úhradou ceny díla byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a to za každý den prodlení (tj. 1 260 Kč denně).

55. Žalobkyně se zaplacení uvedené smluvní pokuty za období od 30. 6. 2013 do 12. 8. 2016 domáhala po žalované postupně. K zaplacení smluvní pokuty za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014 ve výši 309 960 Kč vyzvala žalobkyně žalovanou žalobou v řízení vedeném u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka], která byla žalované doručena dne 10. 3. 2014. Žalovaná tak byla povinna smluvní pokutu zaplatit v den následující, tj. 11. 3. 2014, a od 12. 3. 2014 byla v prodlení. Za období od 4. 3. 2014 do 30. 4. 2015 pak žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 514 180 Kč (smluvní pokuta činila 532 980 Kč, avšak jednostranným započtením oproti částce 18 800 Kč byla snížena na 514 180 Kč), k jejímu zaplacení byla žalovaná vyzvána ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, přičemž tato výzva byla žalované doručena 4. 5. 2015. Žalovaná tak byla povinna smluvní pokutu 514 180 Kč zaplatit žalobkyni do 7. 5. 2015 a od 8. 5. 2015 se dostala do prodlení. Za období prodlení žalované s úhradou ceny díla ve výši 1 260 000 Kč od 1. 5. 2015 do 26. 4. 2016 pak žalobkyně požadovala smluvní pokutu ve výši 456 120 Kč, přičemž k její úhradě vyzvala žalovanou ve lhůtě 7 dnů, a to dopisem z 26. 4. 2016, který byl žalované doručen 27. 4. 2016. Žalovaná tak byla povinna zaplatit tuto smluvní pokutu do 4. 5. 2016 a v prodlení je od 5. 5. 2016. Jako poslední pak žalobkyně požadovala smluvní pokutu za období od 17. 5. 2016 do 12. 8. 2016 ve výši 109 620 Kč, kdy k jejímu zaplacení vyzvala žalovanou v průběhu tohoto řízení - podáním ze dne 23. 8. 2016 žalobkyně rozšířila žalobu o uvedenou částku; toto podání bylo žalované doručeno 5. 9. 2016 Celkem tak žalobkyně zcela důvodně požadovala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 105 120 Kč za období od 4. 3. 2014 do 12. 8. 2016. S ohledem na učiněné výzvy k úhradě smluvní pokuty pak žalobkyně požadovala po žalované rovněž zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do zaplacení a z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení, přičemž i tento nárok žalobkyně shledal soud s ohledem na prokázané prodlení žalované důvodným.

56. V rámci řízení pak žalovaná uplatnila jako procesní obranu svůj nárok vůči žalobkyni na zaplacení smluvní pokuty za prodlení žalobkyně s odstraněním vady díla (komunikačního zařízení [anonymizována dvě slova]) ve výši 1 230 000 Kč, a to za období od 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016 – smluvní pokuta 10 000 Kč denně, žalovaná k jejímu zaplacení vyzvala žalobkyni dopisem ze dne [datum], doručeným žalobkyni 11. 8. 2016. Rovněž tento nárok shledal soud důvodným, neboť žalobkyně odpovídala za uvedenou vadu díla zhotoveného dle Smlouvy, k jejímu odstranění byla žalobkyně řádně a včas vyzvána (poprvé již dne 17. 10. 2013), avšak vadu díla i přes opakované výzvy žalované neodstranila. K odstranění vady došlo až dne 22. 8. 2018. Pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Kladně ve věci sp. zn. [spisová značka] byla vyřešena otázka odpovědnosti žalobkyně za vadu komunikačního systému, přičemž žalobkyni byla uložena povinnost tuto vadu odstranit, resp. zaplatit žalované náklady vynaložené na opravu vady třetí osobou. V tomto řízení se proto již soud nezabýval tím, zda skutečně žalobkyně za vadu komunikačního systému odpovídala či nikoli, resp. zda byla povinna vadu odstranit, a vycházel z pravomocného rozhodnutí soudu, tedy vzal za prokázané, že žalobkyně měla, jakožto zhotovitel díla dle Smlouvy, povinnost odstranit vadu komunikačního zařízení sestra- pacient, a dále že se žalobkyně dostala s plněním této své povinnosti do prodlení, a to nejpozději ke dni 9. 4. 2016 (žalovaná vyzývala žalobkyni k odstranění vady od 17. 10. 2013, opakovaně se snažila nalézt ve spolupráci se žalobkyní vhodné řešení, avšak marně; dopisem ze dne 24. 3. 2016 pak žalobkyni poskytla lhůtu pro odstranění vady komunikačního zařízení do 8. 4. 2016; žalobkyně v uvedené lhůtě vadu neodstranila, a proto je od 9. 4. 2016 v prodlení). Pro tento případ prodlení pak účastníci ve Smlouvě sjednali smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně (za každou neodstraněnou vadu), tedy pokud žalovaná požadovala smluvní pokutu za období 9. 4. 2016 do 9. 8. 2016 (tj. za 123 dnů), činila výše smluvní pokuty 1 230 000 Kč, tedy částku, kterou v rámci procesní obrany žalovaná požadovala po žalobkyni k zaplacení.

57. Účastníci vzájemně rovněž navrhli, aby v případě, že bude nárok na zaplacení požadovaných smluvních pokut shledán důvodným, byla výše smluvní pokuty ze strany soudu moderována. Pokud jde o smluvní pokutu, kterou byla dle Smlouvy povinna platit žalovaná, tj. ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (v tomto případě z částky 1 260 000 Kč), pak rovněž tato otázka byla již rozhodnutím Okresního soudu v Nymburce ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] pravomocně vyřešena, kdy soud dospěl k závěru, že důvody pro moderaci výše smluvní pokuty nejsou dány a takto sjednanou smluvní pokutu uložil žalované k zaplacení (za období od 30. 6. 2013 do 3. 3. 2014).

58. Pokud jde pak o případnou moderaci výše smluvní pokuty zajišťující povinnost žalobkyně odstranit zjištěné vady díly, tj. smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč denně za každou neodstraněnou vadu díla, pak ani v tomto případě soud neshledal moderaci výše smluvní pokuty důvodnou, neboť sjednaná smluvní pokuta není nepřiměřená. Tyto smluvní pokuta byla sjednána mezi účastníky, jakožto podnikatelskými subjekty, přičemž žalobkyně si musela být zcela jasně vědoma toho, jaká smluvní pokuta může být žalovanou požadována, pokud nebude zjištěná vada díla včas a řádně žalobkyní odstraněna. Smluvní pokuta byla sjednána zcela jednoznačně, konkrétní částkou za každý den prodlení a vadu, přičemž její výši soud nepovažuje za nepřiměřenou, a to i s přihlédnutím k tomu, že v obdobné výši byla sjednána smluvní pokuta zajišťující řádné a včasné zaplacení ceny díla (z ceny díla ve výši 20 000 000 Kč by smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně činila při prodlení s jeho zaplacením dokonce částku 20 000 Kč denně). Soud zároveň přihlédnul k tomu, že vada komunikačního systému [anonymizována dvě slova] byla pro provozování díla, jakožto objektu [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], velmi zásadní, neboť vada způsobovala poruchovost zařízení, které mělo v případě potřeby spojit [anonymizováno] se [anonymizováno] personálem. Jednalo se tak o vadu, která omezovala provoz zařízení žalované, a která mohla mít dopad na zdraví nebo život [anonymizováno]. Za tohoto stavu je tak dle názoru soudu smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč zcela přiměřená zajišťované povinnosti žalobkyně. Důvodem pro moderaci výše smluvní pokuty, resp. důvodem pro vyslovení její nepřiměřenosti, pak nemůže být výše uplatněné smluvní pokuty, která je důsledkem celkové doby porušování povinnosti ze strany žalobkyně. Blíže lze v této souvislosti odkázat například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 12. 2012, sp. zn. 32 Cdo 3622/2011, podle něhož na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou„ denní sazbu“ smluvní pokuty; opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty), a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

59. Účastníky sjednaná smluvní pokuta ve výši 10 000 Kč denně za každou neodstraněnou vadu díla a jednání žalované při uplatnění této smluvní pokuty pak dle názoru soudu nejsou v rozporu se zásadou poctivého obchodního styku, neboť smluvní pokuta byla sjednána účastníky v rámci jejich podnikatelské činnosti, kdy jak žalobkyně, tak žalovaná, jsou akciovými obchodními společnostmi, žalobkyni nelze považovat za slabší smluvní stranu, přičemž znění Smlouvy bylo oběma účastníky odsouhlaseno, a to včetně sjednaných sankcí (smluvních pokut).

60. Podobně pak soud neshledal důvodným ani návrh žalobkyně na nepřiznání práva na zaplacení smluvní pokuty žalované z důvodu, že žalovaná nedostála své zakročovací povinnosti, neboť si vadu díla nechala odstranit třetí osobou až v roce 2018. V souvislosti s tímto argumentem žalobkyně je třeba zdůraznit, že žalovaná nebyla povinna nechat si vadu díla odstranit třetí osobou poté, co žalobkyně odmítla uplatněnou vadu díla sama odstranit. Možnost nechat si vadu odstranit třetí osobou na náklady zhotovitele byla ve Smlouvě ujednána jako oprávnění žalované, jakožto objednatele, nikoli jako její povinnost, kdy ke shodnému závěru dospěl rovněž odvolací soud ve svém rozhodnutí ze dne 6. 12. 2017 (blíže lze rovněž odkázat např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 8. 2015, sp. zn. 23 Cdo 4167/2014, z něhož rovněž vyplývá, že objednatel má právo nechat si vadu díla v případě nečinnosti zhotovitele odstranit třetí osobou, nikoli povinnost tak učinit). Navíc je třeba upozornit, že žalovaná požadovala smluvní pokutu za prodlení žalobkyně s odstraněním řádně uplatněné vady díla pouze za období 123 dnů, ačkoli prodlení žalobkyně trvalo téměř 5 let.

61. Pokud pak žalobkyně v rámci svých tvrzení o nesplnění zakročovací povinnosti žalovanou a dopadu nesplnění této povinnosti na nárok žalované na zaplacení sjednané smluvní pokuty žalobkyní odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, je třeba uvést, že toto rozhodnutí na daný případ nedopadá a rozhodnutí nelze vykládat způsobem, jakým to činila žalobkyně. V citovaném rozhodnutí byla řešena otázka moderace smluvní pokuty dle § 2051 o. z. a aplikovatelnost dosavadní judikatury vztahující se k § 301 ObchZ v poměrech nového občanského zákoníku. V daném případě byla smluvní pokuta ve Smlouvě sjednána ještě za účinnosti obchodního zákoníku, kdy dosavadní judikatorní závěry přijaté k tomuto ustanovení nebyly citovaným rozhodnutím nijak dotčeny. I nadále je tedy třeba v případě moderace smluvní pokuty dle § 301 ObchZ při posouzení (ne) přiměřenosti smluvní pokuty přihlížet k okolnostem konkrétního případu, zejména k důvodům, které ke sjednání posuzované smluvní pokuty vedly, a k okolnostem, které je provázely, včetně případného zohlednění významu a hodnoty zajišťované povinnosti. Úvahy o nepřiměřenosti sjednané smluvní pokuty se mohou vztahovat jen k okolnostem, které tu byly v době jejího sjednání; ke skutečnostem, které nastaly po sjednání smluvní pokuty nelze při hodnocení její přiměřenosti přihlížet, tj. podle judikatury Nejvyššího soudu ČR k ustanovení § 301 ObchZ nelze otázku, zda byla smluvní pokuta sjednána v (ne) přiměřené výši posuzovat z pohledu skutečností, které nastaly až poté, co byla smluvní pokuty v určité výši sjednána. Tyto závěry nejsou aplikovatelné na moderaci smluvní pokuty dle § 2051 o. z., kdy naopak Nejvyšší soud ČR v rozhodnutí ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022, přijal závěr, že má být moderována nikoli výše sjednané smluvní pokuty, ale nárok věřitele na zaplacení smluvní pokuty, přičemž je třeba při posuzování (ne) přiměřenosti přihlížet nejen k okolnostem, které byly dány v době sjednání smluvní pokuty, ale je třeba přihlížet k významu porušené povinnosti pro věřitele, k následkům vyvolaným porušením zajištěné povinnosti, k okolnostem, za nichž došlo k porušení zajištěné povinnosti apod., tedy je třeba zohlednit rovněž (a především) okolnosti, které nastaly poté, co byla smluvní pokuta sjednána. V daném případě nejsou důvodu pro posouzení smluvní pokuty a její případné moderace dle ustanovení nového občanského zákoníku dány, neboť ustanovení § 2051 o. z., s ohledem na datum uzavření Smlouvy, na tento případ nedopadá. Nicméně i pokud by měl soud možnost moderace smluvní pokuty posoudit dle § 2051 o. z., za použití výkladu, který zaujal Nejvyšší soud ČR v citovaném rozhodnutí, pak ani při zohlednění skutečnostní, k nimž došlo po uzavření Smlouvy a sjednání smluvní pokuty, by nebylo možné dospět k závěru o nepřiměřenosti smluvní pokuty. Pokud by soud měl přihlížet ke skutečnostem, k nimž došlo následně, pak je třeba zdůraznit, že žalobkyně dlouhodobě odmítala splnit svou povinnost, snažila se své odpovědnosti zprostit, přičemž naopak žalovaná poskytovala žalobkyni potřebnou součinnost k odstranění vady, stanovila (opakovaně) žalobkyni dostatečnou lhůtu pro odstranění vady díla. Pokud pak jde o porušenou povinnost, resp. o charakter vady díla, která nebyla žalobkyní odstraněna, pak jde o vadu, která nepochybně byla pro fungování díla zásadní, neboť ohrožovala zdraví a život pacientů, omezovala provoz rehabilitačního zařízení žalované a působila značnou nejistotu a komplikace v poskytování [anonymizováno] péče. S ohledem na tyto skutečnosti pak nelze dle názoru soudu o nepřiměřenost smluvní pokuty uvažovat ani v intencích ustanovení § 2051 o. z.

62. Žalovaná svou pohledávku za žalobkyní z titulu neuhrazené smluvní pokuty ve výši 1 230 000 Kč jednostranně započetla oproti žalobou uplatněnému nároku žalobkyně na zaplacení částky 1 105 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do zaplacení, z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení, a to v průběhu jednání soudu dne 25. 4. 2017. S ohledem na skutečnost, že nárok žalované na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 230 000 Kč shledal soud důvodným, jak bylo uvedeno výše, došlo k započtení vzájemných pohledávek účastníků ke dni 25. 4. 2017, tedy oprávněný nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 105 120 Kč byl uhrazen, a to částečně včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení.

63. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně, soud jeho výši tak, jak jej žalobkyně oprávněně požadovala, vypočetl následovně: zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do 25. 4. 2017 činí 77 999,94 Kč, z částky 514 180 Kč za období od 8. 5. 2015 do 25. 4. 2017 činí 81 535,56 Kč a z částky 456 120 Kč za období od 5. 5. 2016 do 25. 4. 2017 pak činí 35 812,29 Kč Celkem tedy žalobkyni vznikl nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení z požadované smluvní pokuty ve výši 195 347,79 Kč. Nárok na zaplacení tohoto zákonného úroku z prodlení částečně zaniknul započtením ke dni 25. 4. 2017, a to v rozsahu 124 880 Kč. Neuhrazena tak zůstala část zákonného úroku z prodlení ve výši 70 467,79 Kč.

64. Soud tedy shledal důvodným jednak nárok žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 105 120 Kč, včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do 25. 4. 2017 ve výši 77 999,94 Kč, z částky 514 180 Kč od 8. 5. 2015 do 25. 4. 2017 ve výši 81 535,56 Kč a z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do 25. 4. 2017 ve výši 35 812,29 Kč, a rovněž tak shledal důvodnou procení obranu žalované spočívající v nároku na zaplacení smluvní pokuty ve výši 1 230 000 Kč žalobkyní. Uvedené pohledávky účastníků byly žalovanou jednostranně započteny dne 25. 4. 2017, tedy pohledávka žalobkyně zůstala po tomto započtení neuspokojena pouze v části zákonného úroku z prodlení ve výši 70 467,79 Kč, a proto v této části soud žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 70 467,79 Kč, kterou tvoří zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 514 180 Kč za období od 8. 5. 2015 do 25. 4. 2017 ve výši 34 655,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do 25. 4. 2017 ve výši 35 812,29 Kč.

65. Ve zbývající části, tedy v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 1 105 120 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 309 960 Kč od 12. 3. 2014 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 514 180 Kč od [datum] do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok z prodlení přesahuje částku 34 655,50 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 456 120 Kč od 5. 5. 2016 do zaplacení v rozsahu, v němž tento úrok z prodlení přesahuje částku 35 812,29 Kč, pak byla žaloba zamítnuta.

66. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. a přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu, neboť neúspěch žalované byl pouze ve zcela nepatrné části příslušenství. Žalované tak bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 220 045,90 Kč, které tvoří odměna advokáta dle § 7 bod 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“), za dva úkony právní služby z tarifní hodnoty 995 500 Kč (dva úkony učiněné před rozšířením žaloby: příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27. 7. 2016 – ve spise na č.l. 33; jeden úkon 12 300 Kč) ve výši 24 600 Kč, osm úkonů právní služby z tarifní hodnoty 1 105 120 Kč (osm úkonů učiněných po rozšíření žaloby: vyjádření k rozšíření žaloby ze dne 7. 9. 2016 – ve spise na č.l. 53, vyjádření z 25. 4. 2017 obsahující procesní obranu žalované – ve spise na č.l. 81, odvolání žalované proti rozsudku ze dne 14. 6. 2017 – ve spise na č.l. 158, vyjádření ve věci ze dne 28. 2. 2023 – ve spise na č.l. 306, účast u jednání soudu prvního stupně dne 25. 4. 2017, 2. 5. 2017 a 7. 3. 2023 a účast u jednání odvolacího soudu dne 6. 12. 2017; jeden úkon 12 740 Kč) ve výši 101 920 Kč a odměna advokáta v poloviční výši za jeden úkon právní služby z tarifní hodnoty 1 105 120 Kč (úkon učiněný po rozšíření žaloby: návrh na přerušení řízení z 2. 3. 2018 – ve spise na č.l. 202) ve výši 6 370 Kč, jedenáct režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 3 300 Kč podle § 13 a. t., 21 % daň z přidané hodnoty z částky 136 190 Kč ve výši 28 599,90 Kč a soudní poplatek za podané odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně ve výši 55 256 Kč (zaplacen na č.l. 163). V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované.

67. Lhůta pro splnění povinností uložených žalobkyni a žalované tímto rozsudkem byla soudem stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.