8 C 214/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky 293 011,78 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 40 062,73 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 293 011,78 Kč od 1. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 293 011,78 Kč od 6. 9. 2020 do zaplacení zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 252 949,05 Kč, přičemž uvedenou povinnost je žalovaný povinen splnit v pravidelných po sobě jdoucích měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných vždy ke každému poslednímu dni v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž tento rozsudek nabude právní moci s tím, že nebude-li zaplacena byť i jediná splátka řádně a včas, nastane splatnost celého dluhu.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů ve výši 9 640,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 293 011,78 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 293 011,78 Kč od 1.11.2020 do zaplacení a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 293 011,78 Kč od 6.9.2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost právnická osoba (dále jen„ původní věřitel“) se žalovaným uzavřela dne 15.5.2019 smlouvu o úvěru vedenou na úvěrovém účtu č. bankovní účet, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 300 000 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného úvěr zesplatnila k 5.9.2020, přičemž nesplacená jistina činila 293 011,78 Kč. Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy ze dne 2.1.2021. Před poskytnutím úvěru původní věřitel ověřil příjem žalovaného ve výši 15 015 Kč z bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný uvedl výdaje ve výši 1 000 Kč, stanovil původní věřitel životní výdaje na 6 901 Kč podle svého interního ekonomického modelu. Dále vzala v úvahu, že poskytnutým úvěrem byl konsolidován dosavadní úvěr se zbývající částkou ke splacení 147 646 Kč, kdy dosavadní splátka činila 4 632 Kč a nová splátka po konsolidaci činila 4 056 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Z provedených důkazů soud zjistil, že žalovaný dne 15.5.2019 podepsal listinu označenou jako„ Smlouva o úvěru“, jejímž obsahem je ujednání o poskytnutí úvěru ve výši 300 000 Kč s úrokem ve výši 8,70 % ročně a měsíční splátkou 4 056 Kč. Část úvěru ve výši 147 636 Kč byla poskytnuta na konsolidaci dosavadního úvěru na účtu č. bankovní účet. Úvěr na účtu č. bankovní účet byl žalovanému poskytnut dne 14.1.2019, výše úvěru činila 150 000 Kč a měsíční splátka 4 632 Kč. Původní věřitel měl k dispozici výpis z účtu za období od 1.6.2018. Účet žalovaného od 1.6.2018 do ledna 2019 vykazoval ke konci měsíce buď záporný zůstatek, nebo kladný zůstatek do tří tisíc korun. V lednu 2019 bylo na účet žalovaného kromě 150 000 Kč připsáno 10 621 Kč z toho 4 921 Kč od právnická osoba 2 500 Kč od jméno příjmení a 3 200 Kč v hotovosti. V únoru 2019 bylo na účet žalovaného připsáno 43 184 Kč z toho 40 000 Kč v hotovosti a 3 184 Kč od úřadu práce s poznámkou spisová značka. V březnu 2019 bylo na účet žalovaného připsáno 10 081 Kč z toho 1 389 Kč od právnická osoba, 7 692 Kč od úřadu práce s poznámkou spisová značka a 1 000 Kč v hotovosti. V dubnu 2019 bylo na účet žalovaného připsáno 22 233 Kč od právnická osoba V lednu 2019 vykazoval účet žalovaného na konci měsíce záporný zůstatek a v únoru až dubnu 2019 vykazoval účet kladný zůstatek do 6 000 Kč (smlouva o úvěru, informace z CCB, výpis z účtu). Doklad žalovaného předložený při uzavření smlouvy nebyl neplatný a žalovaný neprocházel insolvenčním rejstříkem (výpis evidence neplatných dokladů a insolvenčního rejstříku). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 47 050,95 Kč (přehled operací na úvěrovém účtu). Dne 28.1.2021 podepsal původní věřitel smlouvu o postoupení pohledávek, jejímž obsahem ve spojení s přílohou je ujednání o postoupení pohledávky za žalovaným. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9.2.2021 (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, dopis ze dne 9.2.2021).

4. Z dalších předložených důkazů soud nevycházel, neboť se netýkají posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet.

5. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon číslo Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

12. Na základě skutkového stavu zjištěného z provedeného dokazování ve světle shora citovaných ustanovení soud dospěl k závěru, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., tedy za situace, kdy byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel žalovanému poskytl úvěr ve výši 150 000 Kč dne 14.1.2019 a již 15.5.2019 poskytl žalovanému dalších 150 000 Kč. Žalovaný měl přitom podprůměrný příjem, v průběhu ledna a února 2019 byl evidován na úřadu práce, kdy pobíral podporu v nezaměstnanosti, resp. podporu při rekvalifikaci. Při navýšení úvěru byl sice zaměstnán, ale zjevně byl agenturním zaměstnancem, tedy zaměstnancem s velmi nejistou dobou pracovního poměru. Účet žalovaného vykazoval většinu času záporný zůstatek, případně kladný zůstatek v řádu nižších tisíců korun, a to i před poskytnutím prvního úvěru ve výši 150 000 Kč i po něm. Původní věřitel výdaje žalovaného žádným způsobem neověřoval a dle tvrzení žalobkyně ani nezjišťoval, když žalovaný uvedl výdaje ve výš 1 000 Kč, ale původní věřitel namísto toho vycházel z interního ekonomického modelu. Žalovanému za takové situace byl poskytnut poměrně vysoký úvěr s vysokou měsíční splátkou v poměru k jeho příjmům a z pohledu posuzování jeho schopnosti úvěr splácet není podstatné, že se konsolidací úvěru snížila splátka ze 4 632 Kč na 4 056 Kč, neboť se jedná stále o vysokou měsíční splátku. Nelze pak přehlédnout, že se při zdvojnásobení úvěru a snížení splátky musela podstatně prodloužit doba splácení úvěru. S ohledem na krátkou dobu mezi poskytnutím prvního úvěru a jeho konsolidací není ani podstatné, že žalovaný zaplatil první tři splátky původního úvěru. Dle soudu tak při poskytnutí úvěru existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, přičemž nebylo prokázáno, že by původní věřitel dospěl při posuzování této schopnosti k takovým výsledkům, které by tyto pochybnosti rozptýlily. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.

13. V řízení však bylo prokázáno, že původní věřitel poskytl žalovanému částku 300 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem 47 050,95 Kč. K vrácení tak zbývá částka 252 949,05 Kč.

14. Jelikož byla rovněž prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou byla postoupena pohledávka ve smyslu § 1879 o.z. vyhověl soud žalobě co do zaplacení částky 252 949,05 Kč. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Byť je žalovaný v současné době ve výkonu trestu odnětí svobody s minimálním příjmem, rozhodl soud o povinnosti splácet jistinu ve splátkách po 3 000 Kč s přihlédnutím i k oprávněným zájmům žalobkyně, aby byla jistina vrácena v přiměřené době.

15. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než ve zbytku požadovaného úroku z prodlení a úroku z úvěru žalobu zamítnout.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 640,80 Kč, přičemž tato částka představuje 15,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 57,71 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42,29 % při zohlednění kapitalizovaného příslušenství ke dni 5.10.2023). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 200 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 293 011,78 Kč sestávající z částky 9 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši 2 670,58 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne 5. 10. 2023 náhrada 1 345 Kč za cestovné v částce 145 Kč podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 12 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 13. 11. 2023 náhrada 1 325,58 Kč za 120 ujetých km v částce 925,58 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 6,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 51 670,58 Kč ve výši 10 850,82 Kč. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Nymburce. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.