8 C 77/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudcem Mgr. Jakubem Fukalem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky 8 000 Kč od 30.11.2021 do zaplacení.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení 9 100 Kč, úroku z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 10 900 Kč od 10.12.2018 do 29.11.2021, úroku z prodlení ve výši 9 % p.a. z částky 2 600 Kč od 30.11.2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 0,50 % p.a. z částky 8 000 Kč od 30.11.2021 do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení 17 100 Kč s příslušenstvím s tím, že se žalovaným uzavřela dne 9.11.2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč převodem na bankovní účet. Žalovaný se zavázala zaplatit poplatek ve výši 2 600 Kč a zaplatit ho spolu s jistinou do 9.12.2018. Za účelem posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr zjistila z výplatních pásek příjem žalovaného ve výši 21 376 Kč. Dotazem na žalovaného zjistila, že jeho výdaje činí 7 000 Kč, je svobodný, má jedno dítě a bydlí v podnájmu. Žalovaný úvěr nesplatil. Žalobkyně opakovaně upomínala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 8 000 Kč, poplatku ve výši 2 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 4 000 Kč a nákladů za písemné výzvy ve výši 2 500 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Na základě provedených důkazů soud dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru. Mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena prostřednictvím internetových stránek [webová adresa] smlouva o úvěru ze dne 9.11.2018, a to zadáním [příjmení] kódu [číslo]. Před uzavřením smlouvy měla žalobkyně k dispozici výplatní pásku žalovaného ze srpna 2018 (čistá mzda 20 258 Kč) a září 2018 (čistá mzda 23 014 Kč). Žalovaný se zavázal ve smlouvě zaplatit poplatek 2 600 Kč a společně s jistinou ho vrátit do 9.12.2018. Dle čl. 2 se žalovaný zavázal zaplatit 500 Kč za každou zaslanou upomínku. Žalobkyně dne 9.11.2018 zaslala částku 8 000 Kč na bankovní účet uvedený žalovaným ve smlouvě. Žalovaný pak neprokázal, že by na úvěr cokoliv zaplatil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván dopisem ze dne 23.11.2021.

4. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „zákon [číslo] Sb.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Předmětnou smlouvu soud posuzoval dle ustanovení o.z. jako smlouvu o úvěru. Zároveň se však jedná o spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb.

10. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda porušení povinnosti věřitele podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. spočívající v nedostatečném zkoumání úvěruschopnost dlužníka vede k relativní neplatnosti právního jednání, které se podle § 586 odst. 1 o. z. může dovolat pouze osoba, pro jejíž ochranu zájmu je tato neplatnost stanovena, anebo k absolutní neplatnosti právního jednání, ke které soud přihlíží podle § 588 o. z. bez návrhu.

11. Povinnost věřitele posuzovat úvěruschopnost je stanovena zaprvé na ochranu spotřebitele, který není schopen dostat svých závazků, zadruhé na ochranu samotných věřitelů, protože snižuje jejich riziko, že dluh nebude plněn, ale především zatřetí na ochranu společnosti jako celku, která je chráněna před nezvladatelném zadlužování spotřebitelů se všemi negativními důsledky s tím spojenými včetně pádu spotřebitele a všech osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů a jejich přechodu do šedé ekonomiky.

12. K tomu, aby právní jednání mohlo být shledáno, jako absolutně neplatné je nutno, aby byly splněny dvě kumulativní podmínky podle § 588 o. z., tj. takové jednání musí odporovat zákonu a zjevně narušovat veřejný pořádek. Co se týče první podmínky, není pochyb o tom, že porušení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. odporuje podle § 87 odst. 1 tohoto zákona zákonu. Co se týče druhé podmínky, veřejný pořádek je pojem, který reprezentuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, proto i právní jednání, které je s nimi v rozporu, musí být absolutně neplatné. Současně s tímto platí, že základním kritériem pro závěr o absolutní neplatnosti právního jednání by měl být smysl a účel zákona, který byl právním jednáním porušen. Pokud smysl a účel porušeného zákona vyžaduje, aby právní jednání od počátku nevyvolávalo právní následky, nelze stanovit jiný důsledek porušení zákona než absolutní neplatností právního jednání. Toto kritérium je uvedeno již v § 580 odst. 1 o. z., které činí právní jednání neplatným, pokud to smysl a účel porušeného zákona vyžaduje. Neplatnost právního jednání může být buď relativní, nebo absolutní, smysl a účel zákona podle § 580 odst. 1 o. z. tedy musí vyžadovat, aby právní jednání, které porušuje zákon, bylo buď relativně, anebo absolutně neplatné. Pokud je k dosažení smyslu a účelu porušeného zákona nezbytné, aby právní jednání bez dalšího nevyvolávalo právní následky, je třeba vždy dospět k závěru o absolutní neplatnosti takového právního jednání (Lavický, P. a kol.: Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). Komentář. 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2135 a 2136).

13. S ohledem na vše výše uvedené smysl a účel též nové právní úpravy požaduje po podnikateli – profesionálovi, aby zkoumal schopnost spotřebitele splácet jeho úvěr. Tato povinnost je dlouhodobě a pevně zakotvena v českém právním řádu a evropských předpisech. Chrání přitom nejenom zájmy na ochranu určité osoby, ale chrání zájem na prevenci společnosti jako celku před zadlužováním a negativními důsledky, kterou s touto problematikou souvisí. Jestliže věřitel povinnosti podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poruší, ohrozí tím tyto zájmy, čímž celá společnost může být nucena nést následky předlužení její podstatné části. Takové jednání proto zjevně narušuje pravidla či hodnoty obsažené v právním řádu, jež jsou takového významu, že jejich porušení nelze akceptovat, a proto je absolutně neplatné podle § 588 o. z.

14. Nelze ani pominout, že tento závěr podporuje též nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého obecný soud poruší právo spotřebitele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže nezkoumá, zda věřitel dostatečně nezjišťoval úvěruschopnost spotřebitele.

15. Z provedeného dokazování vyhodnoceného v závěru o skutkovém stavu přitom vyplývá, že žalobkyně ověřila pouze příjem žalovaného, přičemž tento příjem byl výrazně pod výší průměrné mzdy. Za takových okolností měla žalobkyně o to více zkoumat náklady žalovaného na bydlení a živobytí. Žalobkyně však žalovaným uvedené skutečnosti žádným způsobem neověřovala. Za takové situace nemohla dojít k přesvědčivému závěru, že při čistém příjmu cca 21 500 Kč měsíčně bude žalovaný schopen vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku ve lhůtě jednoho měsíce.

16. Soud tedy vycházel z toho, že žalobkyně v daném případě nesplnila svoji povinnost poskytovatele spotřebitelského úvěru podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Porušení této povinnosti pak podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 o. z. vede k absolutní neplanosti smlouvy o úvěru, neboť toto odporuje smyslu a účelu zákona a současně zjevně narušuje veřejný pořádek. Absolutně neplatné právní jednání nevyvolává žádné zamýšlené právní následky.

17. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému částku 8 000 Kč. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná, jedná se o plnění bez právního důvodu a příjemci vzniká bezdůvodné obohacení (§ 2991 odst. 2 o. z.).

18. Soud proto vyhověl žalobě co do zaplacení částky 8 000 Kč a vzhledem k tomu, že žalovaný byl od 30.11.2021 v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení (výzva před podáním žaloby byla v souladu s § 573 o.z. doručena dne 26.11.2021 a lhůtu k plnění určila žalobkyně na 3 dny), vyhověl soud žalobě rovněž co do příslušenství z uvedené částky ve smyslu § 1970 o.z., dle kterého má věřitel právo požadovat vedle plnění i úroky z prodlení ve výši specifikované v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I.).

19. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je neplatná, nezbylo než žalobu ve zbývající části o zaplacení úroků a náhrady nákladů včetně smluvní pokuty zamítnout včetně příslušenství (výrok II.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byla v řízení úspěšná ve větším rozsahu, ale žádné náklady mu nevznikly.