9 C 116/2022

Plný text

Okresní soud v Nymburce rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva k nemovitostem <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že žalobkyně je vlastníkem pozemků parc. [číslo] (ostatní plocha – ostatní komunikace) o výměře 61 m2 a parc. [číslo] (ostatní plocha – ostatní komunikace) o výměře 245 m2, nově vymezených geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [jméno] [příjmení], ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem Ing. [jméno] [příjmení], pod [číslo] potvrzeným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, pod PGP – [číslo] dne [datum], vše v obci a katastrálním území Velenice, zapsaným na listu vlastnictví [číslo] pro obec a [katastrální uzemí].</b> <b>II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 30. 6. 2022 domáhala určení, že je vlastníkem pozemků parc. [číslo] (ostatní plocha – ostatní komunikace) o výměře 61 m2 a parc. [číslo] (ostatní plocha – ostatní komunikace) o výměře 245 m2, nově vymezených geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [jméno] [příjmení], ověřeným oprávněným zeměměřičským inženýrem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pod [číslo] potvrzeným Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, pod PGP – [číslo] dne [datum], vše v obci a [katastrální uzemí], zapsaným na listu vlastnictví [číslo] (dále tyto pozemky také jako„ předzahrádka“), s tím, že její rodina je po generace vlastní a užívá. Předzahrádka žalobkyně funkčně souvisí s jejími ostatními nemovitými věcmi evidovanými v katastrálním území a obci [obec] na listu vlastnictví [číslo] (tj. pozemkem parc. [číslo] o výměře 312 m2 a pozemkem parc. č. St. 100 o výměře 374 m2, na němž stojí rodinný dům [adresa]). Prarodiče žalobkyně [jméno] a [jméno] [příjmení] vystavěli dům [adresa] a následně v roce [rok] předzahrádku koupili od [anonymizována tři slova] [obec]; v září 1956 došlo k vyměření nových hranic pozemků a v roce 1957 byl také vyhotoven geometrický polohopisný plán. V roce 1962 prarodiče žalobkyně kolem předzahrádky vystavěli oplocení, které ve stejné podobě stojí dodnes. Ideální polovina tohoto souboru nemovitých věcí (tedy včetně předzahrádky) v roce 1991 přešla děděním z [jméno] [příjmení] na jeho dceru [jméno] [příjmení] (matku žalobkyně), a to dle rozhodnutí státního notářství v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], č. [spisová značka]; zbývající podíl nadále zůstal ve vlastnictví [jméno] [příjmení] (babičky žalobkyně). Žalobkyně pak všechny zmíněné nemovité věci nabyla děděním, když nejprve od své babičky [jméno] [příjmení] dle usnesení soudu (sp. zn. [spisová značka]) nabyla spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 a následně od svojí matky [jméno] [příjmení] dle usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 10. 2012, č. [číslo jednací], nabyla zbývající podíl o velikosti 1/2. Žalobkyně rovněž uvedla, že její rodina předzahrádku užívala od nepaměti, vždy se chovali jako její vlastníci a starali se o ní (na předzahrádce mimo jiné vysadili strom). Vlastnické právo rodiny žalobkyně k předzahrádce nebylo nikdy nikým zpochybněno, a to ani ze strany žalované. Žalobkyně se proto držby chopila v rozsahu, který znala, a který odpovídal faktickému užívání předzahrádky jejími předky. Právní stav neměla důvod nikdy prověřovat, a to i s ohledem na stav tehdejšího katastru nemovitostí a přístupnost a přesnost katastrálních map. Žalobkyně předzahrádku užívala bez jakýchkoliv pochybností pokojně a v dobré víře jako její vlastník, bez jakéhokoliv rušení, a to až do léta 2021. Teprve tehdy ji žalovaná upozornila, že předzahrádka je ve vlastnictví žalované (jako část pozemků parc. [číslo] parc [číslo]), dopisem ze dne [datum] ji pak žalovaná vyzvala k odstranění oplocení předzahrádky. Žalobkyně požádala dopisem ze dne [datum] žalovanou o akceptaci vydržení předzahrádky žalobkyní, což žalovaná dopisem z [datum] odmítla. Dle žalobkyně jsou však všechny podmínky vydržení předzahrádky splněny a žalobkyně se tak stala jejím vlastníkem.

2. Žalovaná uplatněný nárok žalobkyně neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, neboť žalobkyně nedoložila žádný nabývací titul, který by zakládal její dobrou víru, že je vlastníkem předzahrádky, kdy od počátku je v evidenci katastru nemovitostí jako vlastník předzahrádky zapsána žalovaná. Žalovaná rovněž poukázala na nelogičnosti a rozpory v žalobkyní předložených listinách směřujících k nabytí vlastnického práva na základě kupní smlouvy z roku 1955 - k sepisu kupní smlouvy mělo dojít již v roce 1955, k samotnému zaměření předzahrádky však až v roce 1957, přičemž výměra 204 m2 v geometrickém plánu z roku 1957 neodpovídá žalobou uváděné výměře předzahrádky. Pokud by se měla žalobkyně stát vlastníkem předzahrádky vydržením, pak ani s tímto žalovaná nesouhlasila, neboť v žádném z dědických rozhodnutí nebyla předzahrádka uvedena a žalobkyně se tak nemohla stát jejím vlastníkem, resp. dědická rozhodnutí nemohla být ani domnělým nabývacích titulem a nemohla tak založit dobrou víru žalobkyně. Žalovaná rovněž upozornila, že dne [datum] bylo k žádosti předchůdců žalobkyně rozhodnuto o přidělení pozemku (zřejmě předzahrádky) do jejich osobního užívání, ovšem mimo jiné pod podmínkou, že bude uzavřena dohoda o užívání, která však uzavřena nebyla. Samotné oplocení předzahrádky pak nemůže založit vlastnické právo ani dobrou víru žalobkyně, že je vlastníkem. Žalobkyně se navíc dle žalované k předzahrádce nikdy nechovala jako její vlastník, neboť ji například neměla přihlášenu k dani z nemovitostí a tuto daň nehradila (k této dani je registrována žalovaná, která ji rovněž platí). Žalobkyně také od dubna 2015 disponuje pasportem domu [adresa], v jehož příloze (katastrální mapě) není zakresleno, že by žalobkyně vlastnila také předzahrádku. Žalobkyně byla navíc dne [datum] přítomna na prezentaci architektonické studie celé obce, kde vyšlo veřejně najevo, že předzahrádka narušuje celkovou linii ulice s veřejnou zelení; následně pak žalobkyně při jiném jednání na obecním úřadě před svědky uznala, že pokud to bude nutné, bude oplocení předzahrádky odstraněno.

3. V daném případě se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem předzahrádky, a to na základě kupní smlouvy z roku 1955, případně z titulu vydržení. Jako první se proto soud zabýval otázkou, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na určení svého vlastnického práva ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), přičemž dospěl k závěru, že naléhavý právní zájem žalobkyně na požadovaném určení je dán. Obecně je naléhavý právní zájem na určení vlastnického práva dán tehdy, existuje-li mezi žalobcem a žalovaným vztah právní nejistoty, který ohrožuje žalobcovo právní postavení a jiným právním prostředkem jej nelze odstranit. V daném případě je mezi účastníky spor o vlastnické právo k pozemku předzahrádky, kdy žalobkyně své vlastnické právo opírá o kupní smlouvu z roku 1955, resp. o vydržení, a žalovaná tento požadavek žalobkyně odmítá akceptovat. Jestliže se tedy žalobkyně domáhá určení svého vlastnického práva k předzahrádce a v katastru nemovitostí je jako vlastník zapsána žalovaná, která odmítla učinit právní kroky směřující ke změně zápisu vlastnického práva k předzahrádce, nemá žalobkyně jinou možnost, než se domáhat určení svého vlastnického práva prostřednictvím určovací žaloby. Tímto způsobem pak může docílit změny zápisu v katastru nemovitostí, tedy zajištění souladu mezi stavem skutečným a stavem zapsaným, čímž dojde k odstranění její právní nejistoty a zároveň z toho pramenících případných budoucích sporů účastníků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně má na požadovaném určení vlastnického práva k předzahrádce naléhavý právní zájem, zabýval se soud podanou žalobou po věcné stránce.

4. Z faktury advokátní poradny v [obec] ze dne [datum], vystavené [jméno] a [jméno] [příjmení] z [adresa], soud zjistil, že faktura byla vystavena za sepis kupní smlouvy dne [datum], za žádost na ONV v [obec] o schválení smlouvy kupní dne [datum] a za sepis knihovní žádosti dne [datum].

5. Z nedatované žádosti [jméno] [příjmení] z [obec], adresované [anonymizována tři slova] ve [obec], soud zjistil, že pan [příjmení] žádal o odprodání místa před domkem [adresa] k sokolovně, cca 2 m od domku, s tím, že měl dokončit stavbu domku („ letošního roku z jara“) a po odprodání místa chtěl toto oplotit.

6. Z dopisů adresovaných paní [příjmení] a [anonymizováno 5 slov] ze dne [datum] soud zjistil, že pisatel adresátům sdělil, že [anonymizováno] ve [obec] odprodal pisateli místo před domkem [adresa] a dne [datum] bude prováděno vyměření a vyznačení hranic s tím, že se má jednat o vyznačení společných hranic.

7. Z faktury [číslo] ze dne [datum], která byla vystavena [jméno] [příjmení] z [adresa], soud zjistil, že [anonymizováno 5 slov] v [obec] fakturoval na základě objednávky z [datum], a to za oddělení části pozemkové parcely č. kat. [anonymizováno], [číslo], [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí], a to ve výměře 342 m2 k účelům stavebním.

8. Z geometrického polohopisného plánu z roku 1957 soud zjistil, že se měl týkat rozdělení pozemků [číslo] [číslo] kdy z každého měla být oddělena část a vytvořen pozemek parc. [číslo] o celkové výměře 204 m2, jehož držiteli se měli stát manželé [jméno] a [jméno] [příjmení].

9. Z rozhodnutí o přípustnosti stavby vydaného [anonymizována čtyři slova] [obec] soud zjistil, že bylo vydáno na základě žádosti ze dne [datum] dne [datum], stavebníkem byl uváděn [jméno] [příjmení], [adresa žalobkyně], místem stavby byly [adresa žalobkyně]. Rozhodnutí se týkalo stavby plotu před domem [adresa] až k hranicím plotu sokolovny, a to plotu drátěného s podezdívkou 60 cm vysokou, kdy stavba měla být provedena dle předložených schválených stavebních plánků. V podmínkách výstavby bylo mimo jiné uvedeno, že komínové zdivo bude provedeno z nespalného materiálu, dřevěné konstrukce budou vzdálené nejméně 15 cm od komínového zdiva a komínová dvířka budou zajištěna proti vypadnutí.

10. Z rozhodnutí [anonymizováno 5 slov] v [obec] [číslo jednací], o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne [datum] soud zjistil, že bylo adresováno [jméno] a [jméno] [příjmení] na základě jejich žádosti ze dne [datum] a týkalo se pozemků parc. č. St. [číslo], dílu„ a“ z pozemku [číslo], dílu„ b“ z pozemku St. [číslo] a dílu„ c“ z pozemku St. [anonymizováno] dle geometrického plánu ze dne [datum] o celkové výměře 454 m2. Bylo rozhodnuto o přidělení uvedených pozemků do osobního užívání v souvislosti s užíváním rodinného domu, přičemž právní mocí rozhodnutí mělo vzniknout manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] právo, aby s nimi Místní národní výbor [obec] uzavřel dohodu o zřízení práva osobního užívání k uvedenému pozemku, když tuto dohodu bylo třeba uzavřít nejdéle do 3 měsíců od právní moci rozhodnutí. Z uvedeného rozhodnutí nevyplývá, že by nabylo právní moci nebo že by na jeho základě byla uzavřena požadovaná dohoda.

11. Z části geometrického plánu datovaného [datum] (ve spise na č.l. 52, 53) bylo soudem zjištěno, že pozemek předzahrádky nebyl v geometrickém plánu nijak vyznačen, geometrický plán se týkal červeně vyznačených pozemků označených jako parc. [číslo] parc. [číslo] přičemž se jednalo o pozemky zahrady, resp. dvora u domu [adresa], tedy nikoli pozemků směřujících od rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. St. 100 směrem do návsi (do ulice).

12. Z rozhodnutí státního notářství v [obec] ze dne 18. 9. 1991, č.j. [spisová značka], ve věci dědického řízení po panu [jméno] [příjmení], narozenému [datum], zemřelému [datum], soud zjistil, že [jméno] [příjmení], [datum narození] (matka žalobkyně), ve vztahu k nemovitostem nabyla vlastnické právo následovně:„ 1/2 [adresa] na stp. 100 a stp. [číslo] v k.ú. [obec] v osob. užívání“.

13. Ze spisu Okresního soudu v Nymburce vedeného pod sp. zn. [spisová značka] ve věci projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé [datum], soud mimo jiné ze záznamu ze dne [datum] zjistil, že [jméno] [příjmení] předložila dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku ze dne [datum], registrovanou státním notářstvím v [obec] dne [datum]. Z této dohody pak soud zjistil, že [anonymizováno 5 slov] v [obec] pravomocným rozhodnutím ze dne 20. 1. 1978, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo], přidělil manželům [jméno] [příjmení], narozenému [datum], a [jméno] [příjmení], narozené [datum], do osobního užívání pozemek parc. č. St. [číslo] o výměře 454 m2 v obci a katastrálním území Velenice, a to v souvislosti s užíváním jejich rodinného domu [adresa]. Z knihovní vložky [číslo] pak bylo zjištěno, že dle zápisu z [datum] obdržel domek ve [adresa], ke dni [datum] pak byl proveden zápis o vkladu vlastnického práva k rodinnému domu [adresa] na pozemku parc. [číslo] [jméno] a [jméno] [příjmení] dle kupní smlouvy ze dne [datum], a to každému polovinou. Ze znaleckého posudku pro ocenění nemovitých věcí (v uváděném dědickém spise na č.l. 14) soud zjistil, že znalec v popisu domu mimo jiné uvedl, že dům je oddělen od veřejné komunikace vlastní předzahrádkou s okrasným plotem, avšak předzahrádka nebyla posudkem oceněna (nebyla předmětem ocenění znalce, oceněn byl pouze stavební pozemek [parcelní číslo] o výměře 232 m2 a zahrada [parcelní číslo] o výměře 454 m2, okrasný plot). Podle usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne [datum] bylo nabýváno následovně:„ Potvrzuje se jediné dědičce pozůstalé vnučce [celé jméno žalobkyně] nabytí dědictví, a to jedné poloviny domu [adresa] na stavební parcele [anonymizováno] se vším příslušenstvím a součástmi, zejména jednou polovinou kolen a dřevníku, jedné poloviny stavební parcely [anonymizováno] a stavební parcely [číslo], zapsaných u Katastrálního úřadu v [obec] na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec]“.

14. Ze spisu Okresního soudu v Nymburce, sp. zn. [spisová značka], ve věci projednání dědictví po [jméno] [příjmení], zemřelé dne [datum], soud zjistil, že dle výpisu z katastru nemovitostí (v dědickém spise na č.l. 7) byla vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 na zapsaných nemovitých věcech žalobkyně, vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 pak byla [jméno] [příjmení], [datum narození], a to k nemovitostem: budova [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (rodinný dům, v části [územní celek]), pozemek parc. č. St. [anonymizováno] a pozemek parc. č. St. [číslo], vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, katastrální území a [územní celek], na listu vlastnictví [číslo]. Ze znaleckého posudku pro ocenění nemovitostí pak soud zjistil, že předzahrádka nebyla znalcem oceněna (nebyla předmětem ocenění) - výměra oceňovaných pozemků je uváděna 686 m2, což plně odpovídá výměře pozemků parc. č. St. [anonymizováno] (232 m2) a parc. č. St. [číslo] (454 m2). Podle usnesení Okresního soudu v Nymburce ze dne 15. 10. 2012, č. [číslo jednací], dědila žalobkyně takto:„ Potvrzuje se, že veškerý do dědictví náležející majetek, tj. 1/2 budovy (způsob využití: bydlení) [adresa] ve [obec] na pozemku označeném jako stavební parcela [číslo] se vším příslušenstvím a součástmi, zejm. 1/2 vedlejších staveb, a 1/2 pozemků označených jako stavební parcely [číslo] zapsaných v katastru nemovitostí Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště Nymburk, na [list vlastnictví] pro obec a k.ú. [obec], nabývá pozůstalá dcera [celé jméno žalobkyně], [datum narození]“.

15. Z pasportu rodinného domu [adresa] a [anonymizováno] z dubna 2015, vyhotoveného na základě požadavku žalobkyně pro účely stavebního řízení, soud zjistil, že se týkal pouze pozemků parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [číslo], předzahrádka není v dokumentaci nijak zakreslena (vyznačena). Na připojených fotografiích je pak zachyceno oplocení pozemku předzahrádky před domem [adresa].

16. Z výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro katastrální území a obec Velenice, list vlastnictví [číslo] soud zjistil, že žalobkyně je zapsána jako vlastník pozemku parc. č. St. [anonymizováno] o výměře 374 m2, jehož součásti je stavba [adresa] (rodinný dům v části obce Velenice) a pozemku parc. [číslo] o výměře 312 m2. Nabývacím titulem je usnesení soudu ve věci projednání dědictví pod sp. zn. [spisová značka] a usnesení soudu o dědictví č. [číslo jednací] ze dne 15. 10. 2012.

17. Z částečného výpisu z katastru nemovitostí ze dne [datum] pro katastrální území a obec Velenice, list vlastnictví [číslo] bylo soudem zjištěno, že žalovaná je zapsána jako vlastník pozemku parc. [číslo] o výměře 19 420 m2 a pozemku parc. [číslo] o výměře 16 678 m2 (oba pozemky ostatní plocha, se způsobem využití ostatní komunikace).

18. Z nahlížení do katastrální mapy (ve spise na čl. 36) soud zjistil prostorové umístění pozemku parc. č. St. [anonymizováno], její zastavěnost a její bezprostředním okolí, zejména bylo zjištěno, že pozemek parc. [číslo] se nachází na místě dříve označeném jako pozemek parc. [číslo]. Pozemek předzahrádky tak, jak jej žalobkyně vymezila žalobou, není veden jako pozemková parcela zapsaná v katastru nemovitostí, dle katastrální mapy pozemek předzahrádky jako samostatný předmět vlastnického práva neexistuje, přičemž příslušná část pozemku (zemského povrchu) je součástí dvou pozemkových parcel, jenž jsou dle zápisu v katastru nemovitostí ve vlastnictví žalované. Tedy žalobkyní vymezený pozemek předzahrádky je dle katastrální mapy součástí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž vlastníkem je dle katastru nemovitostí žalovaná.

19. Z dopisu žalované ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná vyzvala žalobkyni, aby prostranství před domem [adresa] na pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] uvedla do stavu dle katastru nemovitostí, a to do [datum]. Žalobkyně měla zejména odstranit oplocení před domem, tj. oplocení předzahrádky.

20. Z dopisů žalobkyně ze dne [datum] a [datum] soud zjistil, že žalobkyně mimo jiné sdělila žalované, že výměra sporného pozemku (předzahrádky) má činit přibližně 300 m2 a pokud žalovaná měla uvádět, že pozemek předzahrádky byl přidělen v roce 1977 do osobního užívání, pak dle žalobkyně mělo dojít ze zákona k [datum] k přeměně osobního užívání na právo vlastnické.

21. Z dopisů žalované ze dne [datum], [datum] a [datum] pak soud zjistil, že žalovaná mimo jiné informovala žalobkyni, že z katastru nemovitostí bylo zřejmé, že vlastníkem předzahrádky je žalovaná, což svědčí o absenci dobré víry žalobkyně. Žalovaná proto vlastnické právo žalobkyně ke sporné části pozemku předzahrádky neuznala (ani na základě tvrzené kupní smlouvy, ani na základě vydržení) a upozornila, že fakticky žalobkyně zabrala pozemek o výměře cca 300 m2, když v minulosti bylo uváděno 204 m2.

22. Z geometrického plánu pro rozdělení pozemku ze dne [datum] pod [číslo] soud zjistil, že pozemek parc. [číslo] o výměře 19 420 m2 měl být rozdělen na pozemek parc. [číslo] o výměře 19 359 m2 a parc. [číslo] o výměře 61 m2; pozemek parc. [číslo] o výměře 16 678 m2 pak měl být rozdělen na pozemek parc. [číslo] o výměře 16 433 m2 a pozemek parc. [číslo] o výměře 245 m2. Tímto měl být v prostoru před pozemkem parc. [číslo] pozemkem parc. č. St. [anonymizováno] (s rodinným domem [adresa]) oddělen pozemek předzahrádky (směřující do návsi, resp. uliční části) přibližně obdélníkového tvaru o rozměrech 10,3 m (až 10,6 m) x 29,4 m, o výměře 306 m2.

23. Z čestných prohlášení ze dne [datum] paní [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], a z čestných prohlášení ze dne [datum] pana [jméno] [příjmení], pana [jméno] [příjmení], paní [jméno] [příjmení] a paní [příjmení] [příjmení] soud zjistil, že uvedené osoby prohlásily, že se vždy domnívaly, že žalobkyně, jakožto jejich sousedka, je vlastníkem předzahrádky, a že rovněž až do nedávné doby nezaznamenaly, že by někdo vyslovil pochybnost o vlastnickém právu rodiny [příjmení] k této předzahrádce.

24. Mezi účastníky bylo nesporným, že žalobkyně užívá předzahrádku a tato předzahrádka je oplocena. Toto bylo rovněž plně v souladu s provedeným dokazováním, zejména předloženými fotografiemi.

25. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně užívá předzahrádku o výměře 306 m2, která je oplocena, přičemž pozemek předzahrádky je dle katastru nemovitostí a katastrální mapy součástí pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] jejichž vlastníkem je dle zápisu v katastru nemovitostí žalovaná. Předmětem dědického řízení po [jméno] [příjmení] (sp. zn. [spisová značka]) byl spoluvlastnický podíl o velikosti 1/2 k domu [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], k tomuto pozemku a k pozemku parc. č. St. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Vlastnické právo k tomuto podílu na uvedených nemovitých věcech nabyla [jméno] [příjmení], matka žalobkyně. Druhou polovinu těchto nemovitých věcí vlastnila [jméno] [příjmení] (babička žalobkyně), přičemž v dědickém řízení po [jméno] [příjmení] (sp. zn. [spisová značka]) bylo usnesením ze dne [datum] potvrzeno nabytí spoluvlastnického podílu o velikosti 1/2 domu [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (se vším příslušenstvím a součástmi, zejména jednou polovinou kolen a dřevníku), pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a pozemku parc. č. St. [číslo] žalobkyni. V rámci dědického řízení po [jméno] [příjmení], matce žalobkyně (sp. zn. [spisová značka]) bylo usnesením ze dne [datum], potvrzeno nabytí dědického práva žalobkyni, a to ke spoluvlastnickému podílu o velikosti 1/2 na budově rodinného domu [adresa] ve [obec], na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] (se vším příslušenstvím a součástmi) a na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a pozemku parc. č. St. [číslo], v katastrálním území a obci [obec]. V rámci uvedených dědických řízení nebyl pozemek předzahrádky znalecky oceněn, předmětem ocenění byly vždy pouze dům [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], pozemek parc. č. St. [anonymizováno] a pozemek parc. č. St. [číslo] (tj. pozemky o celkové výměře 686 m2). Žalobkyně si v roce 2015 objednala zpracování pasportu rodinného domu [adresa] ve [obec] pro účely stavebního řízení, pasport byl vyhotoven v dubnu 2015, přičemž jeho součástí byla mimo jiné výkresová dokumentace zachycující pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [číslo], ve výkresu však není žádným způsobem zachycena předzahrádka, pozemek předzahrádky není katastrálně nijak vymezen (znázorněn), na projektové dokumentaci pozemek předzahrádky„ neexistuje“. Pozemek předzahrádky není evidován jako samostatná pozemková parcela v katastru nemovitostí, není vyznačen v katastrální mapě, dle katastrální mapy pozemek předzahrádky jako samostatný předmět vlastnického práva neexistuje, přičemž příslušná část pozemku předzahrádky (zemského povrchu) je součástí dvou pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] které jsou dle katastru nemovitostí vlastnictvím žalované. Žalovaná, jakožto vlastník pozemku předzahrádky, vyzvala žalobkyni k uvedení pozemku předzahrádky do původního stavu, zejména pak k odstranění oplocení předzahrádky, a to dopisem ze dne [datum], který byl žalobkyni doručen nejpozději [datum] (v tento den žalobkyně na výzvu žalované odpovídala písemným dopisem, kdy žádost žalované odmítla).

26. Po provedeném dokazování naopak soud nemá za prokázané, že se právní předchůdci žalobkyně manželé [jméno] a [jméno] [příjmení] stali na základě kupní smlouvy z roku 1955 vlastníky předzahrádky. Ze strany žalobkyně nebyla předložena příslušná kupní smlouva, přičemž z dalších listin uzavření kupní smlouvy k předzahrádce nijak nevyplývalo. Předložená faktura advokátní poradny se vztahovala k sepsání kupní smlouvy [datum], včetně žádosti o její schválení a sepisu knihovní žádosti. Bez dalšího proto nelze mít za prokázané, že onou sepsanou kupní smlouvou byla smlouva týkající se koupě předzahrádky právními předchůdci žalobkyně. Naopak s ohledem na další dokazování je soud přesvědčen, že předmětem uváděné kupní smlouvy byla koupě rodinného domu [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], jak toto vlastnické právo bylo zapsáno dne [datum] do knihovní vložky [číslo] ve prospěch [jméno] a [jméno] [příjmení]. Nabytí vlastnického práva k předzahrádce manžely [příjmení] pak nelze mít za prokázané ani na základě nedatované žádosti pana [jméno] [příjmení] o odprodání místa před domkem [adresa] k sokolovně (přibližně 2 m od domku), neboť uvedená žádost se dle názoru soudu vztahovala k jinému pozemku (k pozemku nacházejícímu se vpravo od domu [adresa] při pohledu z ulice) a nikoli k pozemku předzahrádky, který se měl nacházet přímo před domem [adresa] při pohledu z ulice. Ke stejnému závěru pak soud dospěl i na základě dopisu z [datum], který oznamoval, že budou vyznačeny hranice sousedících pozemků po odprodeji místa před domkem [adresa] k sokolovně. Nabytí vlastnického práva k předzahrádce [jméno] a [jméno] [příjmení] pak nebylo prokázáno ani fakturou ze dne [datum], která byla vystavena [jméno] [příjmení] za oddělení části pozemkové parcely č. kat. [anonymizováno], [číslo], [anonymizována dvě slova] v [katastrální uzemí], a to ve výměře 342 m2 k účelům stavebním, ani z geometrického polohopisného plánu z roku 1957, který se týkal rozdělení pozemků [číslo] [číslo] kdy z každého měla být oddělena část a vytvořen pozemek parc. [číslo] o celkové výměře 204 m2 Ani takto dle uvedených listin oddělené pozemky nejsou pozemkem předzahrádky, o čemž svědčí zejména odlišná výměra oddělovaných pozemků (342 m2, resp . 204 m2) od výměry předzahrádky (306 m2). Navíc dle faktury mělo dojít k oddělení pozemků za účelem výstavby, přičemž na pozemku předzahrádky se žádná stavba nenacházela a nenachází. Tvrzení žalobkyně týkající se nabytí vlastnického práva k předzahrádce jejími právními předchůdci je pak vyvraceno rovněž rozhodnutím o přípustnosti stavby plotu ze dne [datum], kdy uvedené rozhodnutí se netýkalo plotu ohraničujícího pozemek předzahrádky, ale jiného plotu, neboť v rozhodnutí byly vymezeny podmínky pro výstavby plotu, které nebyly pro plot ohraničující předzahrádku použitelné - v rozhodnutí byly vymezeny podmínky pro výstavbu komína a zajištění bezpečnosti s tím související, avšak plot předzahrádky žádné komínové těleso netvoří, komín se nenachází ani v bezprostřední blízkosti plotu předzahrádky. Jednalo se tak o povolení k výstavbě jiného plotu (pravděpodobně šlo o plot směřující vpravo od rodinného domu [adresa] v jeho uliční linii směrem k sokolovně, tj. směrem vpravo od rodinného domu při pohledu z ulice).

27. Soud nemá po provedeném dokazování rovněž za prokázané, že pozemek předzahrádky byl přidělen [jméno] a [jméno] [příjmení] do osobního užívání, neboť nebylo předloženo rozhodnutí o tomto přidělení s vyznačenou doložkou právní moci, rovněž tak nebyla předložena dohoda o zřízení práva osobního užívání. Navíc rozhodnutí ze dne [datum] o přidělení pozemků parc. č. St. [číslo], dílu„ a“ z pozemku [číslo], dílu„ b“ z pozemku St. [číslo] a dílu„ c“ z pozemku St. [anonymizováno] dle geometrického plánu ze dne [datum] o celkové výměře 454 m2 do osobního užívání v souvislosti s užíváním rodinného domu se týkalo jiných pozemků (pozemku parc. č. St. [číslo], na jehož osobní užívání upozornila matka žalobkyně v rámci dědického řízení vedeného u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka] ve věci pozůstalosti po [jméno] [příjmení]), nikoli pozemku předzahrádky, kdy ani uváděná výměra nesouhlasí. Pozemek předzahrádky tak nebyl na základě uvedeného rozhodnutí z [datum] přidělen manželům [příjmení] do jejich osobního užívání.

28. Podle § 198 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění platném a účinném ke dni [datum] (tj. ke dni vydání rozhodnutí o přidělení pozemků parc. č. St. [číslo], dílu„ a“ z pozemku [číslo], dílu„ b“ z pozemku St. [číslo] a dílu„ c“ z pozemku St. 33 dle geometrického plánu ze dne [datum] o celkové výměře 454 m2 do osobního užívání [jméno] a [jméno] [příjmení]) (dále jen„ SOZ“), právo osobního užívání pozemků slouží k tomu, aby si občané na pozemcích, ke kterým se právo zřídí, mohli vystavět rodinný domek, rekreační chatu nebo garáž anebo zřídit zahrádku; toto právo je možno zřídit i k pozemkům, na kterých tyto stavby jsou již vystavěny nebo zahrádky zřízeny. Právo osobního užívání není časově omezeno a přechází na dědice. Podle odst. 2 téhož ustanovení se právo osobního užívání se zřizuje za úhradu; bezplatně se zřizuje jen, stanoví-li to zvláštní předpis. Dle § 205 odst. 1 SOZ rozhodnutím o přidělení pozemku do osobního užívání vznikne občanovi právo, aby s ním byla uzavřena dohoda o osobním užívání pozemku. Rozhodnutí vydává okresní národní výbor. Dle odstavce 2 na podkladě přidělení pozemku do osobního užívání uzavře dohodu o zřízení práva osobního užívání s občanem národní výbor nebo organizace, které mají pozemek ve správě, nebo organizace, která je vlastníkem pozemku. Dohoda musí mít písemnou formu; je k ní třeba registrace státním notářstvím. Právo osobního užívání pozemku vznikne registrací dohody u státního notářství. Dle § 206 SOZ dohoda musí obsahovat zejména označení pozemku přiděleného do osobního užívání, účel a rozsah užívání a výši úhrady.

29. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. Dle odstavce 2 téhož ustanovení nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.

30. Podle § 1090 odst. 1 o. z. se k vydržení vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Dle § 1090 odst. 1 o. z., nabyl-li zůstavitel nepravou držbu, nemůže vlastnické právo vydržet ani jeho dědic, i kdyby držel poctivě. To platí obdobně i pro všeobecného právního nástupce právnické osoby.

31. Dle § 1091 odst. 2 o. z. je k vydržení vlastnického práva k nemovité věci potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

32. Podle § 1092 o. z. se do vydržecí doby ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.

33. Podle § 1095 o. z., uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí, vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

34. Dle § 1096 odst. 1 o. z., nabyl-li někdo poctivě držbu od poctivého držitele, jehož držba se zakládá na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva (§ [číslo] odst. 1), započítává se mu vydržecí doba jeho předchůdce. Dle odstavce 2 téhož ustanovení se při mimořádném vydržení nástupci započte vydržecí doba poctivého předchůdce bez dalšího.

35. Podle § 3066 o. z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

36. V daném případě nebylo prokázáno, že by právní předchůdci žalobkyně nabyli předmětný pozemek předzahrádky o výměře 306 m2 na základě kupní smlouvy v roce 1955. Ze strany žalobkyně nebylo toto náležitě tvrzeno a uzavření kupní smlouvy nebylo nijak prokázáno, přičemž předložená faktura týkající se úhrady za sepsání kupní smlouvy, bez uvedení toho, o jakou kupní smlouvu se jednalo, čeho se kupní smlouva týkala, není bez dalšího důkazem způsobilým prokázat nabytí vlastnického práva právními předchůdci žalobkyně na základě kupní smlouvy. Navíc dle faktury měla být vedle kupní smlouvy sepsána rovněž knihovní žádost a žádost o schválení kupní smlouvy příslušným orgánem, přičemž však ani žádost o schválení kupní smlouvy, ani knihovní žádost předloženy nebyly, ke knihovnímu zápisu dle kupní smlouvy ve vztahu k pozemku předzahrádky zřejmě nedošlo, resp. toto rovněž nebylo prokázáno. Předmětem kupní smlouvy z roku 1955, za jejíž sepis bylo manželům [příjmení] fakturováno, pak dle provedeného dokazování byla koupě domu [adresa] na pozemku parc. č. St. [anonymizováno], a nikoli pozemek předzahrádky. Uzavření kupní smlouvy k pozemku předzahrádky v roce 1955 pak zpochybňují další důkazy, a to zejména geometrický plán, který měl být pro oddělení části pozemku předzahrádky zpracován až v roce 1957, přičemž navíc dle faktury z roku 1957 za vyhotovení geometrického plánu se jednalo o oddělení části pozemkových parcel (oddělení z parcely [anonymizováno], [číslo], [anonymizováno] a [anonymizováno]) ke stavebním účelům o celkové výměře oddělované parcely 342 m2 – pozemek předzahrádky nebyl využit ke stavebním účelům, navíc výměra oddělovaného pozemku dle geometrického plánu měla činit 204 m2, což neodpovídá výměře předzahrádky, která má dle žaloby činit 306 m2. Soud je proto přesvědčen, že geometrický plán z roku 1957 se týkal oddělení jiných pozemků a nikoli pozemku předzahrádky, resp. geometrický plán z roku 1957 nabytí vlastnického práva k předzahrádce právními předchůdci žalobkyně rovněž neprokazuje.

37. Vznik vlastnického práva právních předchůdců žalobkyně k pozemku předzahrádky pak nelze dovozovat ani z informace o tom, že bude provedeno vyznačení hranic pozemku z [datum], neboť v dopise není konkrétně uvedeno, o jaký odprodaný pozemek se jednalo (uvedená informace se pravděpodobně vztahovala k jiným pozemkům a nikoli k předzahrádce, a to k části dnešního pozemku parc. [číslo]). Rovněž tak není zcela zřejmé, že povolení týkající se stavby plotu na základě žádosti z [datum] se vztahovalo ke stavbě plotu předzahrádky, neboť i stávající pozemek parc. [číslo] parc. č. St. 100 jsou oploceny, přičemž i oplocení těchto pozemků směřuje k budově sokolovny. Tomu nasvědčuje rovněž skutečnost, že v povolení výstavby oplocení jsou řešeny otázky komínového zdiva a komínových dvířek, kdy však v blízkosti plotu, který ohraničuje předzahrádku, se žádné komínové těleso nenachází (na rozdíl od plotu ohraničujícího dnešní pozemek parc. [číslo] který přímo sousedí s rodinným domem žalobkyně [adresa]). Ani případné povolení výstavby plotu předzahrádky však nemůže samo o sobě prokázat vlastnické právo k plotem ohraničovanému pozemku. Pochybnosti pak rovněž vzbuzuje časová souslednost, kdy pokud by bylo vycházeno z tvrzení žalobkyně o nabytí vlastnického práva k předzahrádce jejími právními předchůdci již v roce 1955, pak zde nebyl rozumný důvod pro to, aby žádost o oplocení předzahrádky byla učiněna až po sedmi letech v roce 1962. Obdobně z nedatované žádosti o odprodej místa kolem domu [adresa] není zřejmé, o jaký pozemek se jednalo, přičemž i dnešní pozemek parc. [číslo] se nachází kolem rodinného domu, směrem k budově sokolovny.

38. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud nemohl přisvědčit tvrzení žalobkyně o tom, že její právní předchůdci nabyli vlastnické právo k pozemku předzahrádky na základě kupní smlouvy. V daném případě pak nedošlo k nabytí vlastnického práva k pozemku předzahrádky žalobkyní nebo jejími právními předchůdci ani zákonem zakotvenou přeměnou osobního užívání předzahrádky na vlastnické právo, neboť nebylo prokázáno, že by skutečně pozemek předzahrádky byl přidělen právním předchůdcům žalobkyně do osobního užívání tak, jak bylo zákonem požadováno. V řízení předložené rozhodnutí ze dne [datum] se týkalo jiného pozemku (pozemku parc. č. St. [číslo]) a nikoli pozemku předzahrádky, navíc pak toto rozhodnutí nebylo opatřeno doložkou právní moci a nebyla ani předložena dohoda o zřízení práva osobního užívání, která byla pro vznik práva osobního užívání nezbytná. Pozemek předzahrádky tak nebyl na základě rozhodnutí z [datum] přidělen manželům [příjmení] do jejich osobního užívání, a proto nemohlo být toto osobní užívání následně na základě zákonné úpravy přeměněno ke dni [datum] na právo vlastnické.

39. Pokud jde o možné vydržení pozemku předzahrádky žalobkyní, případně jejími právními předchůdci, pak ani podmínky pro toto vydržení nejsou dány. Žalobkyně, ani její právní předchůdci, nemohli být v dobré víře, že jsou vlastníky pozemku předzahrádky na základě rozhodnutí vydaných v dědických řízeních, neboť na základě dědění nabývané pozemky měly výměru 686 m2 a předzahrádka, jejíhož vydržení se žalobkyně domáhá, má výměru 304 m2. Je zde tedy zcela jasný nepoměr ve výměře pozemku výslovně nabývaného a pozemku, který měl být žalobkyní, resp. jejími právními předchůdci držen a vydržen. Navíc je předzahrádka od ostatních dvou pozemků jasně oddělená, nejedná se o typicky připlocenou část sousedního pozemku, ale naopak o pozemek zcela vyčleněný před souborem nemovitých věcí, které byly předmětem dědění. V posudcích, které byly v rámci dědických řízení zpracovány, pak není pozemek předzahrádky oceněn, přičemž výměry oceňovaných pozemků jsou v posudcích zcela jasně uvedeny. Žalobkyně, a stejně tak její právní předchůdci, nemohli být v dobré víře, že na základě rozhodnutí v dědickém řízení nabyli rovněž pozemek předzahrádky, a to zejména s ohledem na umístění tohoto pozemku a jeho výměru ve vztahu k výměře pozemků v rozhodnutí o dědictví výslovně uvedených. Již pouhým nahlédnutí do katastrální mapy by žalobkyni, resp. jejím právním předchůdcům, muselo být zcela zřejmé, že pozemek předzahrádky nebyl předmětem dědického řízení. Pouhým nahlédnutím do katastrální mapy měla žalobkyně možnost zjistit, že předzahrádka, tak jak je fakticky oplocena a žalobkyní a její rodinou užívána, dle katastru nemovitostí neexistuje, a již toto by muselo v žalobkyni vyvolat pochybnosti o jejím vlastnickém právu k předzahrádce, a to aniž by bylo po žalobkyni požadováno, aby měla bližší odborné znalosti, aniž by bylo třeba ověřovat si výměru nabývaných pozemků a pozemků fakticky užívaných. Žalobkyně (a stejně tak její právní předchůdci, zejména pak matka žalobkyně paní [jméno] [příjmení]) tak nemohla být v omluvitelném omylu, že jí předzahrádka patří, nemohla být v dobré víře, že se stala vlastníkem předzahrádky, přičemž případnou dobrou víru je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) osoby, která se vydržení dovolává. Vydržecí doba žalobkyně (a ani jejích právních předchůdců) nepočala běžet, protože podmínka dobré víry, jakožto jeden z předpokladů vydržení, nebyla splněna. Objektivní dobrá víra se přitom musí vztahovat i k okolnostem, za kterých vůbec mohlo věcné právo vzniknout, tedy i k právnímu důvodu (titulu), na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. [ulice] usnesení pak nemohla být ani putativním právním titulem nabytí vlastnického práva, neboť pozemek předzahrádky vůbec nebyl předmětem dědického řízení, nebyl jako dědictví projednán ani oceněn, žalobkyně jej nenabyla a nemohla být ani objektivně v přesvědčení, že jej nabyla (blíže lze odkázat např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 1. 2022, sp. zn. 11 Cdo 187/2021).

40. Navíc případná dobrá víra žalobkyně byla přetržena v dubnu 2015, kdy si žalobkyně nechala vyhotovit pasport rodinného domu [adresa], kdy podle katastrální mapy (nákresu pozemků) je zcela zřejmé, že pozemek předzahrádky nebyl samostatnou pozemkovou parcelou, nebyl nijak oddělen nebo vymezen, ale naopak byl součástí veřejného prostranství s komunikací (pozemek předzahrádky není, na rozdíl od pozemků, které byly předmětem dědických řízení, nijak vyznačen).

41. K mimořádnému vydržení pozemku předzahrádky žalobkyní pak nemohlo dojít, neboť dle přechodných ustanovení by bylo mimořádné vydržení možné nejdříve k [datum], přičemž však již v dubnu 2015 by byla případná vydržecí doba žalobkyně přetržena. Pokud by totiž do té doby byla dána dobrá víra žalobkyně, což dle názoru soudu nebyla, jak bylo vysvětleno výše, pak by nejpozději v dubnu 2015 nepochybně došlo k jejímu přetržení, neboť samotné nahlédnutí do pasportu by bez potřeby hlubších znalostí dané problematiky nepochybně muselo u žalobkyně vyvolat pochybnosti o vlastnickém právu k předzahrádce, neboť v nákresu, který byl součástí dokumentace k pasportu, nebyl pozemek předzahrádky nijak zakreslen (vymezen), pozemek předzahrádky dle výkresu vůbec neexistoval. Žalobkyně tak nemohla být nadále v dobré víře, že jí pozemek předzahrádky patří. V daném případě pak nelze přihlížet k případné neznalosti žalobkyně, neboť je třeba dobrou víru hodnotit objektivně a nelze přihlédnout k tomu, že žalobkyně se dle svých tvrzení o dokumentaci pasportu nijak blíže nezajímala a nerozuměla jí.

42. Závěrem je třeba rovněž doplnit, že pokud žalobkyně uváděla, že nemá k dispozici podklady týkající se nabytí vlastnického práva k předzahrádce, a že je ve věci laikem, který se v otázkách vlastnického práva a katastrálních zápisů neorientuje, pak taková tvrzení považuje soud za poněkud účelová. V průběhu řízení bylo prokázáno, že se právní předchůdci žalobkyně velmi aktivně zajímali o pozemky v jejich vlastnictví a o pozemky sousedící, aktivně se snažili své vlastnické právo rozšiřovat. Matka žalobkyně pak v rámci dědického řízení dokládala osobní užívání pozemku parc. č. St. [číslo], tedy v otázkách vlastnického práva se orientovala, upozorňovala na skutečnost, že předmětem dědění má být ještě další pozemek, k němuž rovněž dokládala listinu. Nejméně ve vztahu k právním předchůdcům žalobkyně tedy nelze přisvědčit tomu, že by se mohli na základě rozhodnutí v dědických řízeních domnívat, že předmětem dědického práva byl rovněž pozemek předzahrádky. Podobně pak nelze na základě samotných rozhodnutí dovodit ani dobrou víru žalobkyně, neboť z vydaných usnesení bylo zcela zřejmé, jaké pozemky byly předmětem dědění, jaké pozemky byly oceněny, přičemž nebylo třeba žádných odborných znalostí, aby toto mohla žalobkyně při dostatečné pozornosti, kterou lze obecně po osobách nabývajících vlastnické právo na základě rozhodnutí o dědictví požadovat, zjistit. Navíc již pouhým nahlédnutím do katastrální mapy by žalobkyně získala přinejmenším pochybnosti o tom, zda jí předzahrádka patří, když v katastrální mapě není pozemek předzahrádky nijak vyznačen. Žalobkyně pak nemohla v tomto případě ani považovat předzahrádku za součást pozemku parc. č. St. [anonymizováno] nebo parc. č. St. [číslo], které byly předmětem dědění, neboť s těmito pozemky předzahrádka netvoří jeden funkční celek; naopak pozemek předzahrádky je prostorově od těchto pozemků zcela oddělen, nachází se zcela odděleně před uzavřeným funkčním celkem rodinného domu [adresa] s pozemky parc. č. St. [anonymizováno] a parc. [číslo] (dříve parc. č. St. [anonymizováno] a parc. č. St. [číslo]). Navíc pozemek předzahrádky dosahuje téměř poloviny výměry v dědickém řízení nabývaných pozemků, kdy i faktická rozloha pozemků a jejich výměra dle dědických rozhodnutí musela vést u žalobkyně k pochybnostem o tom, co bylo předmětem dědění. Nic pak žalobkyni nebránilo v tom, aby se o věc blíže zajímala, aby například nahlédla právě do katastrální mapy. Přesvědčení žalobkyně o tom, že je vlastníkem předzahrádky, pak muselo být rovněž zpochybňováno tím, že před ostatními rodinnými domy (sousedícími) se obdobné předzahrádky nenachází. Pro přisvědčení žalobkyni pak nepostačuje ani tvrzení o tom, že na předzahrádce právní předchůdci žalobkyně vysadili strom, když tyto jsou vysazeny i na jiných místech na pozemcích žalované, a rovněž pro dobrou víru žalobkyně a možné vydržení předzahrádky není dostačující, že inženýrské sítě byly přivedeny pouze k hranici pozemku předzahrádky.

43. Žalobkyně tak dle názoru soudu nemohla být v dobré víře, že je vlastníkem pozemku předzahrádky, neboť zde nebyl žádný právní titul, ani domnělý, který by mohl založit dobrou víru žalobkyně, že je vlastníkem předzahrádky. Soud proto žalobu, kterou se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem předzahrádky, jako zcela nedůvodnou zamítnul.

44. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované, jakožto ve věci zcela úspěšné, vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 20 570 Kč, které tvoří odměna advokáta za pět úkonů právní služby podle § 7 bod 5. ve spojení s § 9 odst. 4 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) ve výši 15 500 Kč (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne [datum], písemné vyjádření k doplněným tvrzením žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a dne [datum]; tarifní hodnota 50 000 Kč, jeden úkon 3 100 Kč), pět režijních paušálů po 300 Kč v celkové výši 1 500 Kč podle § 13 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky 17 000 Kč ve výši 3 570 Kč.

45. Pokud žalovaná požadovala přiznání náhrady nákladů řízení za další tři úkony právní služby, soud neshledal tento nárok důvodným, neboť žalovaná požadovala náhradu nákladů za úkony, které učinila ještě před zahájením tohoto řízení, tj. před [datum]. Žalovaná uváděla, že se jednalo o úkony dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (písemné podání nebo návrh ve věci samé, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé), o takové úkony se však dle názoru soudu nejednalo - ve věci samé se žalovaná mohla vyjádřit až poté, kdy byla žaloba podána a řízení tak bylo zahájeno, a nejednalo se ani o výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé. Za písemná podání, která byla reakcí na výzvu žalobkyně uznat její vlastnické právo k předzahrádce, a které učinila žalovaná dne [datum], [datum] a [datum], proto soud žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

46. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované. Lhůta pro zaplacení nákladů řízení byla žalobkyni stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci rozsudku.